Kmotr99 Kmotr99 komentáře u knih

☰ menu

Konec prokrastinace Konec prokrastinace Petr Ludwig

Self-help literatuře jsem nikdy neholdoval. Petra Ludwiga ale sleduji a prokrastinace se už dlouho skloňuje úplně všude, tak jsem si řekl, proč ne.
A výsledek je tak někde na půl cesty. Oceňuji věcný a elegantně jednoduchý přístup. Seznamy a diagramy pomáhají, aby z toho utkvělo co nejvíc a dobře se ke knize a návodům vracelo. Jednotlivé návody jsou navzájem logicky propojené, že by to celé mohlo fungovat.
Na druhou stranu mám dojem, že Ludwig osm celkem banálních pouček (na tak půlku z nich jsem intuitivně přišel sám, a nemusel jsem jim dávat názvy jako "buzer-lístek" nebo "křečko-restart") vydává za jediný způsob, jak na prokrastinaci. Minimálně to tak může vyznít, přitom problémy lidí budou individuální a mnohdy závažnější a navzájem propojené, že malování tabulek sotva pomůže. Nejvíce mě zarazilo, když dal některý z tipů do souvislosti s léčbou deprese, takhle jednoduché to, obávám se, nebude. Problematické mi přišlo i zařazení motivace na první místo. Ano, souhlasím že to je základ. Když si ale představím bezradného prokrastinátora, úplně vidím, jak je vyděšen požadavky ohledně abstraktních otázek, na které si budujeme odpovědi po celý život. Další koncepty jsou už mnohem konkrétnější a myslím aplikovatelnější.
Věcnost knihy pak navíc podrývá ještě nadužívání klišé-citátů a neustálé omílání oněch osmi rad, díky kterým, jak se postupně nabalují a Ludwig je opakuje, působí celá kniha trochu jako teleshopping Horsta Fuchse. Podobnost seberozvoje a prodávání hrnců je vlastně v lecčem příznačná.

20.03.2019 2 z 5


Andělé zoufalství Andělé zoufalství Jack Kerouac

Kerouac mě nepřestává bavit ani napočtvrté. Rozdíly mezi první (původní Anděli zoufalství) a druhou částí (Projít vším) jsem si během čtení tolik nevšímal, po přečtení některých komentářů a doslovu (a když jsem se znovu letmo začetl do prvních kapitol) jim musím dát za pravdu. Oproti horském úvodu jako z jiného světa je to trošku někde jinde. Druhá část opravdu působí jako naředěný Kerouac, marné to ale nebylo a silné momenty nechyběly, jen ne v tak koncentrované podobě. Například cestu s matkou autobusy přes Spojené státy se zastávkou přes hranici v Mexiku byla za mě vrcholem celé knihy. Naopak popis života s přáteli byl úmorný v jakékoliv z částí (a tentokrát mě štval dokonce víc v té první). Když Kerouaca navštívili v melancholické mexické samotě, zoufal jsem si snad víc než autor sám.
Odnáším si z toho spoustu obrazů a emocí, touhu žít jako Jack ale vážně ne. Představa Kerouaca nespoutaného dobrodruha je myslím až moc mytizovaná, myslím, že pro utvoření si neidealizovaného názoru "stačí" prokousat se touhle 500stránkovou bichlí. On ten "spontánní" život opravdu působí z větší části nesmírně ZOUFALE. Nakonec tedy nejvíc oceňuji snahu o upřímnost.

04.03.2019 4 z 5


Pád Pád Albert Camus

"Pro čtenáře nepříliš znalé Camusova života a názorového vývoje zůstává jeho poslední dokončený román Pád i dnes naprostou záhadou, podivnou hříčkou, která ostře kontrastuje s tématy, filozofií i poetikou všech spisovatelových raných děl."
Začátek doslovu od Evy Beránkové na mě přesně sedí. Od Camuse jsem dosud četl jen Cizince (a dokonce z něj i maturoval), který mě zaujal jak slunným středomořským prostředím, tak postavou Mersaulta.
Zato s Pádem jsem měl problém. Mnohé mi osvětlil fundovaný doslov, takže musím uznat, že to je chytře vystavené dílo.
Přesto nic nezměnil na dojmu, který si z knihy odnáším: Pád mi přišel utahaný, ukecaný, zkrátka moc "francouzský". Tak trochu mi potvrdil důvody, proč se frankofonní literatuře podvědomě spíš vyhýbám.

22.02.2019 3 z 5


Vrby Vrby Algernon Blackwood

Jednohubka z vod mnou úplně neprobádaného žánru. A výborná. Fascinující, kolik se toho dá vymyslet s vrbami. Tolik zvláštních a živých obrazů. Pro mě umocněné tím, že jsem v létě strávil několik dní pěším putováním podél opuštěného Innu. Až se tam někdy octnu znova (nebo u jiného veletoku), pokusím se přespat u jeho břehu. Uvidím, co se bude dít...

15.02.2019 4 z 5


Všichni krásní koně Všichni krásní koně Cormac McCarthy

Číst x-tou McCarthyho má tu nevýhodu, že vás už neohromí (jako se mi stalo u Cesty nebo Krvavého poledníku), na druhou stranu vás ani nezaskočí a namísto soustředění se na neuvozenou řeč a další specifika můžete veškerou pozornost věnovat textu samotnému. Někdy mi to přišlo až moc pozvolné, navzdory všem zvratům a hrozným událostem, které chlapci zažijí. McCarthy ale nakonec nezklamal a projevil se v plné síle. Strhující dialogy "o všem", okořeněné bizarní krajinou, podivnými existencemi a strohou španělštinou. Rozhovor se soudcem, loučení s kamarádem a pak zběsilá jízda planinou vstříc zapadajícímu slunci. Posledních třicet stran jsem do toho byl zažraný a dočítal knihu skoro se slzou na krajíčku s dojmem, že chci víc!
Vlastně bych napálil pět hvězd (z texaský vlajky), pak si vzpomenu na Krvavý poledník, a najednou se mi nechce. Zatím. V něčem je to civilnější méně vyšinuté podání ale hrozně sympatické. Ano, chci víc, ale nebudu spěchat. Schovám si McCarthyho na horší časy.

"Od slunce vál krvavě rudý prach. Pobídl koně patami a jel dál. Slunce dodávalo jeho tváři měděný odstín, rudý vítr se nesl od západu přes sešeřelou zemi, malí pouštní ptáci čiřikali mezi uschlým kapradím a kůň s jezdcem i kůň bez jezdce jeli dál a jejich dlouhé stíny se za nimi táhly jako stín jediné bytosti. Projeli kolem a zmizeli v šeru nad plání, v dosud nezrozeném světě."

15.02.2019 4 z 5


Soumrak západního liberalismu Soumrak západního liberalismu Edward Luce

Povinná četba pro všechny, kterým není lhostejný osud nejen naší západní (?) společnosti. Kniha začíná skoro jako román, anglosaští autoři tohle prostě umí, Edward Luce píše plynulým novinářským stylem, který mu vydrží po celou dobu knihy. Autor je skvělý především v popisu příčin současného stavu a cituje zajímavou literaturu, kromě novinařiny je znát i jeho ekonomické vzdělání, které je velmi prospěšné, činí text "vědečtějším", a přitom mu neubírá na srozumitelnosti. To je mimochodem i zásluhou Arga - překlad je profesionální a poučné redakční poznámky potěší (,těším se na další tituly edice Crossover!)
Popis moderních velkoměst vysávajících okolní periferii a ultrabohatých technologických firem o pár zaměstnancích je děsivý, ale myslím trefný. Nejvíc si cením toho, že si nebere servítky (což mi občas chybí například v příliš "mírném" Respektu nebo u komentářů Fareeda Zakarii). Nechodí kolem horké kaše, ale tne do živého. Víc než kritiku Trumpa čekejte naopak kritiku tzv. "elit", např. fóra v Davosu nebo týmu okolo Hillary Clintonové ("Hillaryland"), která už snad nemůže být kritičtější. Dalo by se říci, že Luce (absolvent Oxfordu, z rodiny konzervativního britského politika) střílí do vlastních řad.
"Prorocká" část a pokus o nastínění řešení už byly slabší. Ukazuje se, jak knihy tohoto typu rychle zastarají. Uběhl rok a půl od vydání knihy a dva roky od inaugurace Trumpa, a na válku s Čínou to zatím nevypadá. Nebo se pletu? A řešení? Čekal bych víc, než pár odstavců. Chápu, že Luce je novinář, ne politik. je tu od toho věci popisoval, analyzoval, ne aby je řešil.
Zkrátka, nejvíc bych si tedy přál, aby byla kniha aspoň dvakrát tak dlouhá. S každou další stránkou jsem měl pocit, že se dozvídám zase něco nového nebo že čtu výborně shrnuté něco, co jsem sám tak nějak cítil, ale nedovedl pojmenovat. A najednou se to utne v prostředku. Škoda. Budu si muset počkat, co přinese budoucnost.

15.02.2019 3 z 5


Jiný T.G.M Jiný T.G.M Pavel Kosatík

Kosatíkův životopis se čte jako román. I díky tomu, že Masarykův příběh je prostě strhující od začátku až do konce. Oceňuji zasazení do kontextu doby, nebo spíš dob - Masarykův dlouhý život pokrývá dlouhou výseč novodobých dějin, od půlky 19. století do nástupu nacismu, které velmi brzy začal sám ovlivňovat. A to Kosatík reflektuje a vše pečlivě objasňuje. První půlka o životě před válkou mi sedla více, je chronologičtější, opravdu jako román. Události válečné a poválečné jsou událostmi a "kontextem" až přehlcené a více o Masarykově republice než o jeho osobnosti. Vytknout by se dala občasná schématičnost (o některých tématech bych se rád dozvěděl víc), o TGM by se dala v klidu napsat trilogie jako teď vyšla o Kafkovi. Ale dopodrobna popsat všechny detaily Masarykova života asi nebyl Kosatíkův cíl. Nabízí svižné dílo, které ukazuje Masaryka v novém světle a klade si mnoho provokativních otázek. Prostě Masaryk-člověk pro jednadvacáté století.
Nad Masarykem ale přese všechny nedostatky v knize popsané hůl nelámu. Pořád si myslím, že má náš národ obrovské štěstí zrovna na tak pozitivní zakladatelskou postavu s ideály, na které se dá navázat. Že byl příšerný otec, to už je asi vedlejší. Nicméně kdybych četl Čapkovy Hovory s TGM dnes, díval bych se na ně určitě jinak. A do budoucna si je znovu přečtu rád; nebo něco jiného - Kosatík dává na konci k dispozici vyčerpávající masarykovskou literaturu se stručným komentářem.

23.01.2019 5 z 5


Osamělý poutník Osamělý poutník Jack Kerouac

Knížku jsem si nechal přivézt od kamaráda z antikvariátu v Brně. A hned jsem se do pestrobarevného paperbacku zamiloval. A vzápětí i do jeho obsahu. Povídky mě nadchly, je to takový průřez Kerouacem se vším všudy a se všemi tématy, která si s ním spojuji (aspoň po přečtení Na cestě a Dharmových tuláků). Vidím tu sice rozporuplné dojmy, já bych ale neváhal čtenáři, který od Kerouca dosud nic nepřečetl, začít právě s těmito povídkami. Mexický feláhové a Newyorské scény připomenou Na cestě, Sám na vrcholu hory jsou zase zkoncentrovaní Dharmoví tuláci. Novinkou pro mě byl popis života na moři (Čuňata mořský kuchyně) a na dráze (Železniční země), a cestování po Evropě. Dá se namítnout, že leckdo toho víc nastopoval, ostatně průměrný Čech toho po horách nachodil asi víc než Kerouac atd. Kdo to ale umí tak krásně popsat? Svoboda z toho čiší každou větou.
Ale největším přínosem knihy pro mě je, že Kerouaca odteď vnímám jako citlivějšího (sympatičtějšího) člověka, než za jakého jsem ho měl během čtení Na cestě.

Nadšení z knížky mi ale bohužel dlouho nevydrželo. V chaotickém čase těsně po vánocích jsem knihu v roztržitosti nechal ležet v sedmnáctce a Osamělý poutník doputoval kamsi do Modřan.
Z novějšího vydání z městské knihovny už jsem takové potěšení neměl.

18.01.2019 5 z 5


Hry bez hranic Hry bez hranic Michal Kašpárek

Svižná kniha na jedno posezení, přesto jsem musel čas od času čtení přerušit a zamyslet se. Je o čem. Žijeme v zajímavé a lecčem absurdní době, což se Kašpárkovi podařilo vystihnout elegantním způsobem.

11.01.2019 4 z 5


Současná česká politika: Co s neefektivním režimem? Současná česká politika: Co s neefektivním režimem? Michal Kubát

Podnětné zamyšlení, ale Kubátovi bych vytkl dvě věci. Kniha mohla být srozumitelnější. Zbytečně odborným jazykem a neobratnými formulacemi se mi útlou knihou ne úplně lehce prokousávalo. Co se obsahu týče, zajímalo by mě, jak moc by svůj návrh racionalizace parlamentu (například zavedení většinového systému) dnes obhajoval, po faktickém rozkladu systému dvou velkých stran na ose pravice-levice. Stejně tak argument zralostí naší demokracie se dnes zdá být trochu úsměvný, od roku 2013 se toho přeci jenom událo hodně.
Přesto můžu doporučit, jako úvod do fungování politických systémů to není špatná kniha, která kombinuje teorii s praxí.

11.01.2019 3 z 5


Alchymista Alchymista Paulo Coelho

Byl to všední letní den jako každý jiný.
Ale jenom zdánlivě. Toho dne se totiž celý Vesmír spojil, aby se mi během pravidelné návštěvy knihobudky dostal pod ruku Alchymista. Po bloudění pražskou pouští (bylo to někdy v létě) jsem konečně narazil na Poklad. Nebo Znamení?
"Každé hledání začíná štěstím začátečníka. A vždycky končí zkouškou dobyvatele."
Knihu jsem si samozřejmě s potěšením kleptomana odnesl domů. Zkouška přišla o půl roku později, kdy mě něco osvítilo a můj zrak opět upoutala křiklavě oranžová obálka, už trochu zaprášená. Pustil jsem se do čtení. Ani nevím, jestli jsem obstál. S nepříliš velkým nadšením jsem dočetl, ale v hledání moudrosti jsem asi úplně selhal. Jediné štěstí, že šlo o anglický překlad, aspoň v něčem šlo o trochu intelektuální výzvu, v mateřštině by to asi působilo ještě pitoměji. Mělký příběh a postavy, nerealistický plochý svět. Moudra s prominutím ubohá, pro jistotu několikrát zopakovaná. K dobru můžu Coelhovi přičíst, že to ve své jednoduchosti a přímočarosti (jak samotné cesty "tam a zase zpátky", tak i poselství) v něčem nakonec opravdu působí konejšivě, jako bezpečné útočiště. (Nevím jak moc tento dojem způsobil fakt, že jsem po Alchymistovi sáhnul uprostřed zkouškového, kdy po skriptech a učebnicích člověk jako dobrou zábavu ocení i jízdní řád).

Po přečtení mě napadlo, co kdybych si knihu nevzal a nechal ji ležet pro někoho jiného. A tomu by pak od základů změnila život? "Každý člověk na Zemi, bez ohledu na to, co dělá, hraje vždycky hlavní roli v Historii světa." Něco na tom asi bude.

11.01.2019 1 z 5


Vysoké okno Vysoké okno Raymond Chandler

Chandler mě napotřetí nezklamal, ale bohužel ani neohromil. 150 stránek se pořád něco zmateně děje, aniž byste moc věděli, co. A pak se to na pár stránkách až moc rychle rozlouskne.

Co z celkem obyčejné detektivky dělá něco víc, jsou tyhle stroze popsané okamžiky plné melancholie:
"Zavřel jsem dveře a vrátil se ke svému téměř nedotčenému druhému drinku. Byl zvětralý. Odnesl jsem si sklenici do kuchyně a dolil do ní trochu whisky z láhve, abych to vylepšil, a pak jsem tam stál se sklenicí v ruce a civěl z okna na eukalypty, jak natřásají pružné koruny na pozadí modravě temného nebe. Zřejmě se opět zvedal vítr. Opíral se do okna na severní straně a něco pomalu, těžce bouchalo do zdi budovy, jako kdyby nějaký kus tlustého drátu mlátil do fasády mezi izolátory."

20.12.2018 4 z 5


Hroby v povětří: Poezie Bukoviny Hroby v povětří: Poezie Bukoviny Radek Malý

Fascinující exkurz do zmizelého světa Bukoviny. Rozpad Rakouska-Uherska a pak definitivně šílenství druhé světové války ukončily unikátní multikulturní charakter Černovic a celého regionu. Nostalgicky laděné básně střídají verše zachycující holocaust.
Jedno z těch nahodilých setkání, které mi značně rozšířilo obzory.

11.11.2018 5 z 5


Vienna Vienna Eva Menasse

*Byli "dětmi přírody", říkával strýček s grimasou ve tváři, protože pro naši rodinu byl člověk vlastně protikladem "přírody". "Židovi sluší kavárna," říkával už dědeček, když se doslechl, že lidé chodí na procházky a podnikají dokonce pěší výlety, "copak jsem nějakej srnec?"*

Mitteleuropa v kostce. Příběh jedné vídeňské rodiny s židovsko-haličsko-sudetoněmeckými kořeny. Kavárny, obtížné hledání vlastní identity, obchodování s východním blokem, Holocaust, anekdoty, bridž, xenofobie, fotbal, kolaborace... Provinčnost malého středoevropského národa okořeněná kosmopolitností Vídně.
Těžko usuzovat z jedné knihy, ale potvrdil jsem si, že Rakušáci jsou tak trochu Češi, co mluví německy. Ve Vienně jsem našel podobnou "léčbu humorem", jaká mi přijde typická pro český pohled na nedávnou minulost (á la Pelíšky), která jako by se snažila zamaskovat nikdy nevyřešené rány.
Rodinné historky jsou občas opravdu vtipné. Eva Menasse ale u humoru nekončí. Jakmile si příbuzní začnou nadávat do nacistů, úsměv vám brzy ztuhne na tváři.

11.11.2018 5 z 5


Obrana historie aneb Historik a jeho řemeslo Obrana historie aneb Historik a jeho řemeslo Marc Bloch

Historie je o něčem jiném než chronologický výčet událostí, jak ho většinou známe ze školy. To jsem tak nějak tušil, ale až tato útlá knížka mi dala odpověď, o čem všem skutečná historie je, může být nebo by být měla. Přesto, že se Bloch snaží o co největší srozumitelnost, předpokládá jistou znalost historie, a to především francouzské (ale zbytečně se toho nelekejte). Doporučuji si přečíst i předmluvu, kde jsou základní teze spisu přehledně shrnuté.

08.11.2018 4 z 5


Případ naruby Případ naruby Raymond Chandler

Můj druhý Chandler - a Marlowa začínám mít v oblibě. Sám sebe trefně charakterizoval v rozhovoru s hotelovým detektivem na konci knihy:

"Snažím se chránit pověst hotelu. Koho se snažíte chránit vy?"
- "To nikdy nevím. A když to mnohdy vím, nevím, jak to provést. Dělám jen neohrabaně to i ono, a jdu lidem na nervy. Mnohdy to všechno pěkně zvorám."

Často jsem se přistihoval, že ačkoliv k tomu Chandler nedával žádná vodítka (a občas vše nasvědčovalo spíš o opaku), většinu scén jsem si představoval v noci. Jak z obrazu Edwarda Hoppera Noční ptáci. Prostě ta "stará dobrá Amerika", se všemi jejími problémy a paradoxy.

18.09.2018 4 z 5


Poslední stop: Afrika Poslední stop: Afrika Tomáš Poláček

To byla docela jízda. Tomáše Poláčka a jeho dobrodružnou cestu jsem loni na podzim sledoval na faceboku. Když se rozhodl, že přeci jen napíše knížku i o Africe, koupě přes kampaň na hithitu byla jasná volba. Přestože, jak Tomáš otevřeně přiznává, finální částku docela přestřelil, kniha je sepsaná poctivě včetně pěkných map a seznamu řidičů na konci. Obdivuji, s jakou lehkostí a hlavně jak otevřeně dokáže psát. Je to hodně osobní - a to dává jinak reportážně laděné knize něco navíc. Ta potřeba opravdu "do-prostopovat" svět a zavřít jednu životní etapu a započít novou.
Leccos bych mu ale dokázal vytknout - trochu sobectví a ignorance. Třeba, že si o zemích vážně nic nezjistil, a pak se o jejích obyvatelích dokáže vyjadřovat celkem hnusně a bez špetky empatie. Ale to jsme zase u té otevřenosti a upřímnosti. Každopádně kdyby byl "dokonalý", tak se na žádnou takovou akci nevydá, což by byla pro nás, čtenáře škoda. Takže díky za ten zážitek!

07.06.2018 4 z 5


Prohlédni si tu zemi Prohlédni si tu zemi Václav Cílek

Dosud jsem bral Cílka jako "toho divnýho týpka, co v médiích sem tam straší uprchlíky." Jak jen jsem se mýlil! Jeho přehled a schopnost spojit zdánlivě nespojitelné a nesouvisející mě ohromily. Souhlasím s až příliš velkým rozpětím témat - ale jako úvod do Cílkova způsobu uvažování myslím dobré. Svoje okolí v rámci běžného denního "provozu" pozoruju myslím intenzivně a občas se mi podaří všimnout opravdu (ne)obyčejných věcí. Kéž by bylo víc lidí, co to dokáží takhle krásně popsat.

05.06.2018 4 z 5


Oděské povídky / Historie mého holubníku Oděské povídky / Historie mého holubníku Isaak Emmanuelovič Babel

BABEL. To jméno na mě již delší dobu vykukovalo z tátovy knihovny... a jeho cizokrajnost mě lákala, asi ještě umocněná výrazným grafickým zpracováním Arga. Po přečtení je můj názor dost rozpolcený. Se samotnými Oděskými povídkami jsem docela zápolil - ztrácel jsem se v postavách a postavičkách, v orientaci mi nepomáhal ani Babelův specifický, i když zajímavý a barvitý styl psaní. Jako by někdo dal Chagallovy obrazy na papír.
Osobní Historie mého holubníku se mi naopak líbila moc. Srozumitelnější, plynulejší ale pořád nezaměnitelný rukopis.
Předválečné multikulturní prostředí na pomezí východu a západu, kde se mísí židovská kultura s ruskou, polskou a bůhvíjakou ještě, mě vždycky přitahovalo - a Oděsa má v sobě díky své přímořské poloze i něco kosmopolitního a skutečně cizokrajného.

04.06.2018 4 z 5


Audience Audience Václav Havel

Čekání na Godota, kde se pije pivo. Na rozdíl od Becketta je to kratší, (a podle mě) zábavnější a výstižnější. Reálná zkušenost a kontext dodávají Audienci na působivosti. Délka tak akorát na vypití jednoho půllitru (vlastní zkušenost), i když zvládnout by se jich dalo asi víc... ale víte co, nejsem na pivo moc zvyklý. Nejsem žádnej pivař, natožpak sládek.

10.05.2018 5 z 5