*-*Kleny*-* komentáře u knih

I já se přidávám k těm, kterým kniha nesedla, ale bude z jiného důvodu, než jak většina píše, že je to kvůli nekonečným chatům a emailům. Mně tohle kupodivu ani tak nevadilo.
Vadily mi jiné věci, hlavně to, že hlavní hrdinové si byli schopni tři kapitoly psát o tom, jakou měli stolici a další celkem nevhodná témata, maximálně bych je zmínila, někdy ani to ne a další věc byla hlavní hrdinka. Kdyby nemluvila a nepřemýšlela, byla by ta kniha hned o hvězdu lepší.
OCEŇUJI skvěle napsanou mužskou postavu. To se mi často v knihách nestává, že byl opravdu uvěřitelný a podobný reálu jak v jednání, tak i vedl vcelku normální dialogy. Ale když už jsem chvilku četla a říkala jsem si, že tahle část konečně bude trochu dobrá, tak přišla Ruby a řekla nebo udělala něco totálně divného a celé to poslala někam. Těch WTF PROČ momentů tam bylo moc.
Navíc je hrozně vtipný, když si spisovatelka vybere téma voják jakože to bude hodně atraktivní, ale nezjistí si o tom vůbec nic, takže z Aaronovy práce zjistíte tak maximálně, že má nějakou misi a základnu. :´D
Opravdu jsou jiné její knihy tak dobré?

29.03.2024

Vždyť se tam nic nedělo!? A abych po 350 stranách zjistila, že hlavní postava asi není člověk, ale neví se, co teda je, nebo někdo to ví, ale neřekne to, nebo netuším a že se víly léčí s*x*m!? Pardon, ale asi jsem si spletla poličku, tohle má být pro náctky!? Neustálé sexuální popisy a fantasy svět takřka nula?? Neříkám, že je to špatně, jen mi to teda moc nesedí k tomu, komu je kniha určena. Nesedí mi postavy, to jak je hrdinka nejlepší a všechno zvládne. Nesedí mi to, že i když někoho rozčtvrtí na deset kusů nevadí, stejně obživneš:* Nesedí mi styl psaní, přijde mi to hrozně povrchní až absurdní, a ten konec, to už jsem se musela jen zoufale smát.
No možná ještě, čistě z recese, zkusím třetí díl.

2 26.03.2024

Že se do toho zaplete i domácí násilí to jsem nečekala. Je to smutné a určitě je dobře, že s příběhem šla autorka ven, určitě to pomůže řadě nemocným i beznadějným duším.
Líbil se mi styl psaní i to, jak se k tématu autorka postavila. Škoda jen, že příběh není víc a podrobněji rozpracován, abychom i my čtenáři měli čas více se s postavami sžít, lépe je poznat a některé si třeba i oblíbit. Takto na mě kniha jako celek působí takovým osnovovým dojmem. Několik nejvyhrocenějších situací vytržených ze života a naskládaných za sebe do kapitol podle časové roviny. Chyběla mi nějaká provázanost mezi nimi nějaké více rozepsané pasáže, aby kniha působila ucelenějším dojmem.

2 18.12.2023

Kniha se pohybuje na velmi vysoké úrovni. Propracovaností, detailními popisy myšlenkových pochodů hlavní postavy, zároveň není zdlouhavá a velmi čtivá. Autorka je opravdu talent, jak všechno vymyslela a skvěle popsala.
Po dočtení mám ale takový zvláštní divný pocit, jako kdyby se ten příběh nestal i skrze to, že Snow pak bude žít snad do devadesáti a tohle se stalo kolem jeho plnoletosti. Napadlo mě několik variant, jak to s Lucy nakonec dopadne, ale, že to skončí takto, to jsem nečekala. Tak nějak jsem jejich lásce věřila. Ale pořád je to balada, takže člověk ve šťastný konec doufá marně, až k němu vše směřuje.
Zajímavý je i fakt, že aréna je v tomto příběhu úplně vedlejší prvek, ale v původní trilogii jde hlavně o ni.
Nějak mě tato kniha zasáhla mnohem víc, než původní trilogie. Nejspíš je to tím, že vím, jak to skončí. Že Panem tu bude dalších minimálně 60 let a Snow s ním.
Celou dobu mě zajímalo, jak to autorka udělá? Jak se ze Snowa stane nejmocnější muž Panemu, když v jednu chvíli v knize ztratí úplně všechno - bohatství, postavení a ještě se zamiluje do dívky, která chce utéct daleko za dvanáctý kraj.
Tato kniha objasňuje hned několik věcí z trilogie, které mě zajímaly, a to kdo byl Tygra (nějak jsem si vždy myslela, že to spíš byla nějaká Snowova dávná milenka :´D), odhaluje celý příběh písničky o Oběšenci, ze které mě mrazí pokaždé, když ji slyším, a taky už vím, proč Snow tak nesnáší reprodrozdy a proč ho tedy Katniss o to více provokovala. Trilogie najednou dává mnohem větší smysl. Navíc se mi moc líbila ta vznešená neobvyklá jména.
Ovšem do kina se na to celkem bojím jít, co to semnou udělá, už jen čtení je silný zážitek. Desáté hladové hry jsou nejsou o moc děsivější než ty sedmdesáté, ale jsou mnohem více takové syrové, beznadějné, nepromyšlené, chaotické.
Nicméně opět kvalitní čtení.
Are you, are you
coming to the tree...

7 18.12.2023

Do čtení druhého dílu jsem se musela vyloženě nutit a moc mi to nedalo. Tento třetí díl se od konce druhého zase až moc nikam neposune, tak jsem první části knihy četla zase s tím pocitem, že musím, že už to dočtu.
Zhruba ve třetině knihy se to trochu zlomilo, když se tam opravdu začalo už konečně něco dít. Pak mi přišlo, že kniha hodně skáče od hodně dramatických úseků po delší úseky, kdy se nic neděje.
Nakonec ale přišel i takový ten "aha efekt" a stalo se i několik věcí, které jsem nečekala.
Ačkoli by se tedy mohlo zdát, že původní trilogie by tímto byla hezky zakončená, tak jsem najednou i ráda, že se ještě do toho světa můžu podívat skrze Dceru a Korunu, i když mě lehce děsí nízká hodnocení. Nicméně jsem hrozně zvědavá, co se se všemi těmi postavami dělo dál. Zjistila jsem, že i přestože mě většina částí knih moc nebavila, bylo to všechno trochu naivní a ploché (asi také vzhledem k tomu, komu je kniha určena), tak mi postavy najednou hrozně chybí.
Zároveň oceňuji i to, že autorka (až na drobnou výjimku) udržela po všechny tři knihy děj pouze v paláci, což z hlediska kreativity taky není pro děj snadné. V současných fantasy sériích je
už spíše pravidlem, že pomalu každý díl se odehrává někde jinde.

3 26.10.2023

Konečně jsem se tímto dílem prokousala a můžu jít na třetí, kde by to už mohlo být trochu zajímavější. Celkově by stačilo v této knize nechat jen první a poslední tří kapitoly.
Hodně se mi zprotivila hlavní hrdinka, tím, jak si nedokázala vybrat, jak líbala jednoho, na další straně druhého. Také mi vadilo, jak jí všechno prošlo.
Avšak malé plus musím dát za to, že nakonec ani ona nebyla vykreslena jako ta neomylná a nejlepší, a že se vlastně hodně spletla a nakonec své činy v paláci i celkem přehnala.
I když si vlastně stále nedokážu uvědomit, co ji nakonec vedlo k tomu, že si uvědomila, že chce Maxona, ačkoli deset kapitol před tím opěvovala jen Aspena.
Prostě takové nemastné, neslané. Zvláštní.

2 09.10.2023

Autorka má opravdu neskutečný talent na styl psaní. Do teď nechápu, jak se obyčejnými slovy dá vystihnout tíživá beznadějná atmosféra, ze které není úniku, a která z počátku vypadá tak nevinně. Je to jako kdyby jste nečetli, ale sledovali film. A přitom kostra příběhu je tak jednoduchá, že by každý mohl říct, že to vydá tak na jednu kapitolu a pak už nebude o čem psát.
O knize jsem nevěděla nic, když jsem začala číst. O to víc mě překvapilo, když jsem se dostala do části o zneužívání s hoodně velkým věkovým rozdílem, což mě ještě víc znechutilo. Obecně toto téma opravdu nemám ráda, a chtěla jsem kvůli tomu knihu přestat číst, ovšem jak známe Alenu, ta vás už nepustí, aneb další moc jejího talentu. Potřebovala jsem vědět, jak to bude dál, takže i přes to jsem knihu dočetla.
A nakonec mě prostě jen strašně naštvala ta hlavní postava. Když už jsem si na konci myslela, že už nemá co ztratit, a tak si to konečně všichni vyříkají, tak ona udělá absolutně divnou a šílenou věc. A já prostě chtěla, aby si to konečně aspoň vyříkali.

6 01.10.2023

Tak tohle bylo něco!! Tahle kniha má prostě všechno, co má správná kniha mít. U druhé poloviny jsem čtyřikrát brečela, člověk se emočně cítí jako vymačkaný citron a to pořád zbývá klidně zbývá i čtyřicet stran a když už jsem si říkala, že už je to všechno, že ten největší zvrat už přišel, tak přijde další a další a další a já to potřebovala dočíst a zároveň jsem vždycky několik minut koukala do zdi, abych to rozdýchala a srovnala si, co se vlastně stalo.

Tohle se mi u jiné knihy ještě nestalo.

Ano, každý jsme jiný a jinak citlivý, ale mě to teda sebralo hodně.
První polovina knihy je spíš takové uvedení do děje, do spletitého systému světa (mimochodem promyšleného do neuvěřitelných detailů, které už si ani všechny na konci nevybavíte). Spíše mi to připadalo trochu jako horor, když někde začala kapat krev, tak už jsem neměla pomalu odvahu číst dál a zjišťovat z čeho a kvůli čemu je to tentokrát. Byl to takový ten obyčejný strach.
Ve druhé polovině máte taky pořád strach, ale už jiný, spíše o ty hlavní postavy, aby se jim něco nestalo, nevíte komu fandit dřív. Raní vás každé další úmrtí, a že jich tam je a autorka si opravdu moc nevybírá.
Zároveň chci ocenit, kromě všech těch detailů a promyšlených věciček a propojení s mýty a obecně známými legendami i fakt, že je to příběh, který odkazuje k ženské síle, je to jakási manifestace ženám, avšak neodepisuje všechny muže jako ty zlé a ty co za všechno mohou, ale dokáže vyzdvihnout u zlomku i ty ryzí dobré mužské vlastnosti, takže to není ženská manifestace na úkor utlačení všech mužů, což také není časté.
A hlavně to má pěkné ukončení, uspokojivý konec, vše je vysvětleno, vše je řečeno, ale zároveň člověk cítí, že ten příběh je jakoby na začátku a bude dál pokračovat, jen už u toho nebudeme my jako čtenáři.
Napsané postavy a vztahy mezi nimi už jsou jen jakousi třešničkou na dortu. Úžasná chemie, všeho přesně tak akorát, uvěřitelně. Mazec. Navíc hlavní hrdinka, ačkoli přežije vždy všechno i to, co před ní nepřežil nikdo (klasicky), tak zde není vykreslena jako ta neomylná, což taky není moc běžné, ke konci uvidíme, jak špatně odhadla svůj vztah k Michelovi.
Tohle je velmi pozoruhodné dílo.
*Na tohle jen tak nezapomenu a to nemyslím jen díky těm zrůdnostem, ale i těm přesahům, a že každý člověk si tam najde to své a odnese si z knihy hodně myšlenek. Hodně se tam dá číst mezi řádky.
A to poděkování!? Jako můžete si sednou na zadek i z poděkování? Po konci knihy už opravdu nečekáte, že budete potřebovat zvýrazňovače. Ale je vidět, že autorka do toho dala srdce a že se do příběhu promítly její osobní situace, které prožívala.

5 01.10.2023

Tahle knížka mě velmi mile překvapila.
Přesvědčila mě hned o několika věcech:
a) Opět se potvrdilo, že i když si spisovatel vybere ne příliš originální téma neznamená to, že kniha nebude dobrá. Občas je téma úplně skvělé a originální, ale kniha se nedá číst a k postavám si nejde najít vztah. Tohle byl opak. Moc mi sedl spisovatelčin styl psaní a k postavám (i k těm více záporným) jsem si našla vztah ještě něž skončil prolog (!?) a to se mi už dlouho nestalo.

b) Že i když už mi nějaký čas není náct a automaticky bych řekla, že kniha o šestnáctiletých studentech mě tudíž už nebude tak bavit jako kdyby mi samotné bylo šestnáct, tady bych se hodně spletla. Ačkoli postavy jednají úměrně svému věku, tak to působí tak nějak přirozeně a nejedná se o nijaký extrém, takže mi vlastě vůbec nepřišlo, že je mezi mnou jako čtenářem a jimi nějaký rozdíl. Prostě různí lidé, v různých etapách svého života.

c) Že dobrá kniha, aby obsahovala vše nemusí mít sedm dílů po pěti stech stranách. Ačkoli jsem v několika komentářích četla, že je mrzí, že kniha díky nízkému počtu stran nešla do hloubky a občas byla uspěchaná (ano, taky jsem se toho před začátkem četní trochu obávala), na mě to bylo přesně akorát. Bylo řečeno vše, ale nebylo to uspěchané, ale zároveň se nic zbytečně neprodlužovalo.

Nakonec se mě tahle kniha dotkla, jak už dlouho žádná ya ne. Bylo to velmi příjemné, konec jsem teda absolutně neodhadla, nemohla jsem přestat číst. Moc se mi líbily i Serafininy krátké proslovy, se kterými se loučila se svými blízkými.
Nutně potřebuju další díl.

3 06.08.2023

Většinou jsem zvyklá, že když se v knihách začne vyskytovat chladný, děsivý muž bez emocí, a že je to v těhle typech knih na denním pořádku, má to určitou hierarchii. Většinou se do něj v prvních kapitolách hlavní hrdinka, i přes varování blízkých, beznadějně zamiluje, zhruba někdy v polovině knihy se vyzradí jeho tajemství, proč je tak děsivý a chladný, ale většinou je to jen nějaká banalitka tvářící se hrozivě a v druhé polovině knihy je z něj nejroztomilejší, nejstarostlivější cukrouš, kterého byste široko daleko nepohledali.
To byste však nesměli číst L. J. Shen. Tohle však není Padesát odstínů šedi, i když se to tak (bohužel) na první pohled tváří. L. J Shen všechny tyhle stereotypy překope, takže vy dostanete, co chcete, ale v mnohem originálnějším podání s více nečekanými zvraty. Protože to, co je z počátku na Viciousovi děsivé se časem ještě umocní a naděje na nějaké jeho polepšení je v nedohlednu. Z toho Millie se do něj nezamiluje z ničeho nic, jak mávnutím kouzelného proutku, ale její příběh o lásce/nelásce k němu se táhnu už hodnou řádku let, takže máte vlastně pocit, že je to něco přirozeného tak, jak plyne život člověka. A ten konec je prostě nějakým způsobem hezký. I když jsou to fakt bastardi z bohatých rodin, tak stmelovací kamarádské pouto mezi nimi funguje, což je hezký. A hlavně si cením toho, že L. J. Shen ty příběhy dopisuje do uspokojivých konců.

Moje první zkušenost s dramatickou tvorbou na papíře a prostě to není ono, ačkoli si myslím, že toto dílo je jedno z těch vhodnějších, kterými začít s dramaty, není tak složité. Ačkoli na pečené dýně, které "hodně" navozují tu středomořskou atmosféru xD, jen tak nezapomenu.

2 20.06.2023

První stránky a kapitoly to bylo takové, že si člověk, říká, no nic, nemá to tolik stran, tak to nebude tak na dlouho, tak to snad i dočtu. Nemastné, neslané. Ale pak mě to začalo bavit. To, že Julka je obětí špatně načasovaných skutečností a vlastně většinu knihy vypadá jako největší rajda a přitom ji kluci zajímají nejméně, jen dokazuje, že i takto primitivním základu se dá vystavět zajímavý pletenec příběhu. Pořád jsem si říkala, jak to asi dopadne, čekala jsem něco ve smyslu srdcebolného loučení s kluky, vyměňování si adres, nebo že se náhodou potkají i po táboře, ale tenhle konec mě teda fakt nenapadl a hodně mě pobavil. xD

4 20.06.2023

Člověk má za ty dva díly opravdu pocit, že s postavami prožil těch pět a více let. A že začátek prvního dílu je tak vzdálený a všichni jsou tam tak jiní, jako i ve skutečném životě. V tomhle obdivuju tvorbu LL, jak dokáže v člověku probudit emoce, jak pomocí slov ho dokáže vtáhnout do nějaké doby, jak příběh plynul tak akorát rychle, žádné zbytečné pozastavování nějakými popisy, ale žádné velké přeskakování v ději.
Další příběh, další zážitek. Takhle série byla jízda, jdu na další její knihu.

5 20.06.2023

Pááni tak tohle byl zase příběh. Úplně to vidím zfilmované vedle třeba Kamaráda do deště nebo Vítr v kapse. Ty devadesátky na vás fakt dýchnou, že nechápu, jak to autorka dokáže. Opět a zase jsem se nemohla odtrhnout, zajímalo mě, jak to celé dopadne a rychle jsem sháněla další díl. Prostě já nemám co vytknout. Děj má spád, zároveň nic není urychlené nebo přeskočené, ale zase se v něčem nezastavujeme na x stran. Přijde mi, že autorka píše stylem střihu filmu, protože při čtení mi fakt přišlo, že spíš sleduju film. Bylo to skvělé. Postavy, ke kterým si hned najdete nějaký vztah, je komu fandit, koho odsuzovat. Navíc se mi líbí, že postavy už jsou trochu starší a nejsou to úplní čerství maturanti, jak je zvykem u většiny knih autorky, to byla příjemná změna. Ano, není to úplně na povinnou četbu, ale člověk si od toho odpočine, ale zároveň ho to nenudí, je to prostě příběh ze života reálně podaný.

6 20.06.2023

Autorka prostě těm zápletkám umí dát šťávu, takže i když se knihy tváří jako taková ta klasická novodobá červená knihovna alá ,zamilovala jsem se do svého šéfa´, tak to rozhodně předčí vaše očekávání úplně ve všem a prostě jediné, co vás najednou zajímá je, jak to vlastně dopadne.
U téhle knihy mi ale byly nepříjmené ty intimní momenty, občas to bylo až trochu moc, až to na mě celkově působilo dost nereálně a taky se první polovinu knih neřešilo nic jiného, než jakým stylem a kde se spolu vyspali, trochu bych to proložila nějakým dějem. Takže mě to ani moc nebavilo číst. V poslední třetině to ale do sebe všechno nějak zapadlo, řada věcí se vysvětlila, a začalo mi to dávat smysl, takže konec mě bavil.
Chápu, že autorka chtěla udělat nějaký úvodní díl, který by byl specifický svou krátkostí, avšak tento příběh má potenciál na mnohem obšírnější zpracování, tak je škoda, že to je to nakonec tak krátké. Konec byl vlastně moc hezký a milý.
Nicméně nemůžu se dočkat, co se bude dít v dalších dílech.
#sinnersofsaint

2 29.03.2023

Tohle bylo úžasný. Nikdy v životě se mi nepodařilo přečíst 400 stran za jedno odpoledne(?!), prostě jsem si myslela, že je to nemožné, hlavně u mě. Tom Felton mě ale přesvědčil o opaku. Já se prostě nemohla odtrhnout!
Je to psané s takovou lehkostí a nadhledem, pokorou a zároveň to nese tak hluboké poselství. Nechce se ani věřit, že je to povoláním herec a ne spisovatel, takhle někdo nepíše ani po deseti svých vydaných knihách.
Mnoho zajímavostí a inspirativních myšlenek. Každému, pro něj důležitému člověku, tu zanechal krátkou pasáž s poděkováním nebo vyjádřením vděčnosti, ale tak zajímavou formou, že to prostě musíte číst dál a dál.
Na tuhle knížku jsou dva balíčky lepíků málo.
Nelze nic dodat, snad jen, DÍKY TOME!
Kéž by něco podobného vydala jednou o svém životě i Emma Watson.

14 28.03.2023

Musím uznat, že tato kniha je o něco lepší, než předchozí díly. Už se tak tři kapitoly daly i číst a konec byl hezky vymyšlený. Ani samotná kostra příběhu nebyla špatná, avšak byla tak zaplávaná ostatním rádoby dějem, až to bolí. Polovinu knihy tvoří muzikál a i anotace a veškeré poutače se tváří, že muzikál je ústředním tématem a motivem knihy, kolem kterého se to všechno točí. Avšak zmíněno je jen několik málo zkoušek a reakce na premiéru jsou takřka nulové, stejně jako maturita, která je zdrojem Charleeinýho stresu, na které se pak nabalují další věci, ale ve výsledku tam tato mezníková zkouška není ani není přiblížena, stejně jako Aubrey, která uprostřed příběhu najednou někam zmizí a najednou tam prostě už není.
Několik kapitol jsou jenom o Charleeiných dohadech, které stejně nikam nevedou a ani děj nijak neposunou. Za každou její větou je odstavec jejích myšlenek, což je otravné a akorát to brzdí děj. Nehledě na to, že kromě Noaha a Chrise jsou všechny postavy hrozné, nesympatické a nešlo mi si k nim najít jakýkoli pozitivní vztah. Prostě mi nesedí celkově styl psaní autorky.
Opět bych si dílo před vydáním znovu pročetla a proškrtala některé pasáže, kde děj stagnuje a naopak více rozvinula ty dějově potenciálnější.

2 28.03.2023

Tak nějak celkově se mě to vůbec nedotklo. Vůbec jsem si nenašla vztah k hlavním postavám až na Cadena a Zandera. Bavila mě jen úvodní část, než se Brexley dostane do vězení. Takřka žádný popis světa a z Budapeště žalostně málo míst.
Co mě děsně vytáčelo bylo údajné sexuální jiskření mezi Warwickem a Brexley na každé straně, popisováno pořád těmi samými slovy. Hlavní hrdinka utíká z vězení, jde jí o život, ale při tom jen přemýšlí, jak dostat Warwicka do postele a neustále opěvuje jeho mužnost. Je to takové těžko uvěřitelné a celkově divné.
Uvidíme co další díly.
P.S. Moc se mi nelíbí, kam žánr young adult fantasy v poslední době směřuje a do jaké míry se sexualizuje se stále většími podrobnostmi. Vždyť to je určené mnohdy i pro sotva náctileté.

12 28.03.2023

Styl psaní byl příjemný, děj hezky plynul. Oceňuji, jak se autorce podařilo docílit takové zvláštní tajuplné atmosféry, která obklopovala úplně všechno. Autorka ji dokresluje i drobnostmi (třeba zvuk prázdné plechovky, kterou vítr sune po silnici apod.) a celkově to mělo strašně fajn rozjezd, takže jste napjatí a čekáte kdy to bouchne a děj se rozjede pod tajemnou zápletkou. A tady je kámen úrazu, který snižuje hodnocení této knihy. On totiž ten ,,wau efekt" nepřijde, i když už se zápletka začíná pomalu rozplétat a vše do sebe zapadá.
Myslím si, že většina lidí hlavního viníka odhadne na do první půlky knihy. Já jsem v tomhle pomalejší, takže jsem do poslední chvíle netušila, ale i tak jsem prostě překvapená nebyla. U téhle knihy je mi to strašně líto, protože ta knížka má opravdu dobrý rozjezd a půda pro hlavní zápletku je skvěle nachystaná, ale ten velký potenciál, co příběh má (a co podtrhuje i dobrý styl psaní) není vůbec naplněn.

3 28.03.2023

Halinu znám od malička, když ještě moji prarodiče sledovali Banánové rybičky v televizi. A jelikož i v současné době stále publikuje, chtěla jsem se s jejími díly až dílky nějak seznámit a začala jsem touto (až později jsem zjistila prvotinou).
Halina má vzácný dar, a to skvěle vystihnout danou skutečnost krátce, neuvěřitelně výstižně a ještě velmi vtipně. To se málokomu podaří a i já v knize našla několik inspirativních mouder, avšak k celkové hodnocení vůbec nevím, jak přistupovat.
Kniha se četla hezky, svižně, byla úsměvná až lehce vtipná, ačkoli mi připadalo, že děj tak trochu zaostává na úkor toho vtipu.
No prostě vůbec nevím, jak napsat toto hodnocení taky tak krátce, výstižně (o vtip se raději nesnažím).

6 12.10.2022