Klamm

Příspěvky

Kámen mudrcůKámen mudrcůJohanes Anker Larsen

Jeden z nejpodmanivějších románů, jaké jsem kdy četl. Už je mi jasné, čím si získal sympatie pana Eduarda Tomáše. Opravdu literárně hutný román, kde při čtení nemáte čas přemýšlet nad čímkoliv jiným než právě předkládaným textem. Žádné zdlouhavé popisky krajinek a scenérií, na které jsem alergický, ale pěkně k jádru věci. Pokud dovolíte, kniha vás pozve na exkurzy do lidského nitra, kdy můžete pocítit, že za těmi slovy opravdu něco je. Něco co na vás mimo řádky dýchne a obklopí vás nevyslovitelnou atmosférou.
Je obdivuhodné, jak Larsen dokázal na osudech několika rozličných postav dokonale popsat pohnutky lidské psychiky, extatické stavy ale i úskalí duchovní cesty.

Při dočtení románu jsem vzpomněl jednu z písní Karla Kryla, vyzdvihující pokoru a prostotu:
,,Orat a sít od rána do soumraku a nechat zapomenout srdce bolavý…“

A o tom to nakonec všechno je.

P.S. Na začátku se nenechte odradit množstvím postav. Časem se to vytříbí.
100%

25.03.2014


Tibetská kniha o životě a smrtiTibetská kniha o životě a smrtiSogjal Rinpočhe

Při večerech s touto knihou, mi věci které jsem považoval za důležité, už tak prioritní nepřišly. Začal jsem považovat za důležitější uvědomovat si, jaký vliv má mé působení na druhé a důraz na urovnávání si co nejvíce věcí v mém životě. To ovšem neznamená, že jsem se jednoho krásného rána probudil jako jiný člověk a byl jako vyměněný. Všechny pocity časem vyprchají a vše bude z části jako dřív. Vím ale, že rozjímání nad smrtí může být pro člověka přínosem.
Už se neutěšuji tím, že na umírání mám ještě času dost. Naopak jsem si vědom nevyhnutelnosti a faktu vlastní pomíjivosti.

Smrt nebere ohledy na náš rodinný, společenský a majetkový vztah, a už vůbec nedbá jiných rozdílů.
100%

17.07.2013


Dívka s pomerančiDívka s pomerančiJostein Gaarder

Vůbec mi nevadilo, že už od první třetiny jsem věděl jak příběh skončí. Nebránilo mi to totiž knihu se zaujetím dokončit. Při četbě mi přišla důležitější cesta, než ten samotný cíl, ke kterému to směřovalo. Střídavě jsem na sebe přebíral pocity otce a syna a nechal se Gaarderem emočně pitvat.
90%

19.05.2014


Muž z ostrova LewisMuž z ostrova LewisPeter May

,,Chodíme do domova důchodců a vidíme jen spoustu sedících staříků. S prázdnýma očima, se smutným úsměvem. A nebereme je na vědomí, protože jsou zkrátka staří. Jsou opotřebovaní, a tak nám málem nestojí za to, abychom jim věnovali nějakou pozornost. A přitom se za každýma těma očima skrývá celý jeden život, příběh, který by ti každý z nich mohl vyprávět. Příběh o bolesti, lásce, naději, zoufalství. O věcech, které cítíme i my. A jednou na jejich místě budeme také. Budeme tam sedět a dívat se, jak nás mladí neberou na vědomí, protože budeme zkrátka staří. A jak nám pak bude?"

17.10.2018


Jan CimburaJan CimburaJindřich Šimon Baar

Vůbec mi nevadí, že postava Jana Cimbury je údajně lehce zidealizovaná. Jsem přesvědčen, že čistý charakter je základ, jehož prostřednictvím člověk může skutečně tohoto ideálu dosáhnout.

,,I modlit jinak v té své snivé náladě se naučil. Až dosud spokojeně vytahoval při mši svaté v neděli „malý nebeklíč“ a klidně z něho buď zpíval nebo modlitbu za modlitbou odříkával tak, jak mše postupovala. Ale teď, když přišla boží neděle a jak první slovo zašeptal, první věty přečetl, zdála se mu modlitba taková nějak prázdná, dutá, nic nepovídající a nevystihující, slova v ní jako by ohmataná, otřelá častým užíváním, jako obnošený, starý šat a pojednou pochopil v té náladě, že jest to přímo směšné, aby on měl mluvit se svým Bohem tak, jak mu někdo cizí, kterého nezná, napsal, jak mu velí, a ne tak jako on, Jan Cimbura cítí a právě potřebuje. Stál tu zadumán, všecek v sebe ponořen, nevěda, co kolem něho se děje, jazykem ani ústy nehýbal, ale přece se modlil... Pochopil náhle co je to, v duchu a pravdě se modlit.
Jeho duše se projasnila, vykvasila a vyspěl v povahu vyrovnanou, dokonalou – zkrátka v člověka spokojeného. Radoval se ze sluníčka, z obilí, koní, šťasten byl u ženy a dětí, netoužil po radostech a požitcích jiných, jež na vsi vrcholí v hospodě, soudech, svárech a karbanu. Stal se z něho klidný, přirozeně žijící sedlák – a ani necítil, že jsou kolem něho nastavěny ohrady, jako je náboženství a zákony, žil naprosto svobodně, podle své šlechetné vůle a nepřicházel s nikým do sporů, necítil tíže trestů, ani pouta zákonů.“

90%

P.S.: Také bych chtěl mít takovou sílu, že bych zvednul valacha ze země holýma rukama.

22.05.2019


Mnich, který prodal své ferrariMnich, který prodal své ferrariRobin S. Sharma

Očekával jsem, že půjde o příběh u kterého si odpočinu a který mě bude nenásilně, jen tak mezi řečí ovívat duchovnem jako lehký vánek. Ale bohužel. Celý děj se odehrává na prvních několika stránkách, zbytek je výklad Juliánovy filozofie. A to mě hrozně štvalo, ten ani ne tak dialog jako monolog. Ty nekonečné návody na život podávané s takovou jistotou a patentem na pravdu. Je to Sharmanův průjem jeho teorií, vyvolaný tak trochu účelově klystýrem jenž představuje v současnosti zájem o esoterní učení. To by dokázal napsat kdejakej jouda co má alespon trochu načteno v této oblasti. Knihu nezavrhuji, jsem si vědom že může mít velký přínos pro mnoho lidí. Zvláště pak pro lidi od 15 do 30 let. Od 30 let výše, pokud je to jejich první setkání s tímto tématem.
Mimochodem znáte knihu Pět Tibetanů? Kde vzal asi Sharman nápad na tu řídkou omáčku kolem jeho filozofie?
20%

03.06.2013


ZmizetZmizetPetra Soukupová

Děj sledujete v podstatě tak, že jste nepřetržitě přesouváni do hlav jednotlivých postav. Vnímáte události očima dítěte, opilce, matky, sourozence, staré babky...
Jejich prožívání je bravurně popsáno, takže není potřeba text nafukovat vatovým popisem exteriérů. A tak to mám rád.
85%

03.05.2019


Stepní vlkStepní vlkHermann Hesse

Hesse se v sobě pěkně pošťoural aby pak bravurně svou psychoanalýzu hodil na papír.
Přišlo mi to celé jako metafora na duchovní růst. Animus Herman a Anima Hermína, hledají k sobě cestu a učí se spolu protančit k celistvosti.
Poslední třetina, mi přišla jako bloudění v astrálním světě. Naznačení toho, že skutečný svět lze najít až za hranicí pěti smyslů. Že vše má hravou, snovou podstatu, ve které se neustále mění kulisy a kostými herců. Téma však zůstává ponecháno.
80%

22.07.2019


Český rájČeský rájJaroslav Rudiš

Chlapíci jak z jiného světa. I když dojde na ostrou výměnu názorů, zase se poplácají po zádech a drží pospolu. Podobně jako hrabalovské postavičky ze Slavností sněženek. Dokázalo mě to vnitřně pohladit a pobavit. Opravdu mile napsané. Byla by to výborná divadelní hra.
90%

01.02.2020


PoustevníkPoustevníkMichael Finkel

I přes laciný, zavádějící obal a překlad názvu, jsem po knize sáhnul. Jak jsem přečetl jméno Christopher Knight, už jsem na nic nečekal, knihu koupil a přečetl jedním vrzem. Jeho příběh jsem v kostce znal už roky, ale chtěl jsem vědět víc.
Před časem ji četl známý v originále a ochotně mi jí tlumočil, takže jsem věděl, do čeho jdu.
Chápu rozhořčení některých čtenářů, že se nejedná o poustevníka v pravém slova smyslu, rádio, vloupačky atd. Nicméně za mě klobouk dolů, za jeho preciznost, systematičnost, slušnost a výdrž. I když jsou lidé téměř za rohem, zkuste je nepotkat a nepromluvit s nimi, ale ani se sebou 27 let! Knight byl prostě sám se sebou, bez známek nudy, deprese a pocitu samoty. Všechny společenské masky z něho opadaly jako listy ze stromu. O to drsnější pro něho musel být ,,návrat" do společnosti.
Nejvíce si cením jeho nezištnosti v jeho úmyslu. Většina známých poustevníků, měla totiž jistou interakci s okolním světem a stavěla se tak na obdiv. Třeba tolik oslavovaný Thoreau, který však našemu hrdinovi nesahá ani po kotníky.
Takových opravdových, jako je Knight, na světě určitě ještě pár bude. Když budou mít štěstí, tak se o nich nikdy nedozvíme. Knight měl prostě smůlu.

100%

01.09.2020


Věci, na které nastal časVěci, na které nastal časPetra Soukupová

Opět smekám, před pozorovacím talentem autorky! Kolikrát jsem si říkal, jestli mi posledních 15 let nekoukala přes rameno. Z mého pohledu, trefně popsala model dnešní rodiny. Samozřejmě, že nic není černobílé a nemusí to pokaždé končit, tak jako v tomto příběhu. Vsadím se ale, že každej, kdo má ženu a minimálně dvě děti, se v knize najde a chytne se za rypák.
100%

25. října


Návrat Krále ŠumavyNávrat Krále ŠumavyDavid Jan Žák

Už když jsem chodil na základní školu společně s dvojčaty Vávrů, šuškalo se, že jejich dědeček je Králem Šumavy. Ten pojem byl pro nás jako děti něčím mystickým, nadpřirozeným, legendou. Viděl jsem sice film, ale jako dítě jsem samozřejmě moc nechápal okolnosti a nikterak jsem to ani neřešil. Tato kniha mi konečně mnohé objasnila. Stejně jako předchozí autorovy knihy, tak i tato se odehrává v regionu ve kterém žiji a tím je umocněna moje představivost a prožitek. Kniha je psána výpravně a chvílemi jsem měl pocit, jako když sleduji hraný dokumentární film. I když charaktery postav nebyly náležitě vykresleny, tak mi to vůbec nevadilo. Děj byl protkaný akčními scénami, připomínající občas knihy Davida Morrella. Záviděl jsem Hasilovi jak jeho fyzičku a šestý smysl, tak jeho selský rozum, kdy se někdy až bez rozmyslu vrhal do akce a bral všechny situace tak, jak přicházely.
Pro jeho někdy až nadlidské výkony, mě pak při čtení napadala trochu úsměvná paralela:
Král Šumavy = Josef Hasil
Král džungle = John Rambo
Co mají společného? pomáhat lidem toužícím po svobodě a podávat někdy až neuvěřitelný výkon.
Co nemají společného? John Rambo je smyšlený. Josef Hasil je skutečný!
Otázkou je, nakolik pracovala při psaní autorova představivost. Věřím však v jeho upřímnost a v odhodlání přeložit čtenáři co nejstřízlivější pohled na život Josefa Hasila a tehdejší dobu, která se však propadá do čím dál větší mlhy.
90%

29.09.2014


SkálaSkálaPeter May

No vida! Důkaz toho, že lze napsat čtivou ,,krimi" se sugestivní atmosférou i bez předimenzovaných brutalit a potoků krve. ( I když chvílemi jsem si nebyl jistý, zda se o krimi skutečně jedná.)

PS: Bravurní popis pitvy!

23.09.2018


Rybí krevRybí krevJiří Hájíček

To bylo jiné kafe, než Selské baroko. Většina příběhu se odehrává v osmdesátých letech, v nejistotě. Sledujeme osudy venkovských lidí nad kterými se stahují mračna v podobě jaderné elektrárny. Damoklův meč se kýve, nezadržitelný pokrok jede přes mrtvoly a buldozery drancují to, čemu se říká, staré časy. Generace si žijí svými starostmi a radostmi ve svých zajetých bublinách.
A do toho ještě ten Černobyl...
95%

17.09.2019


Myši Natálie MooshabrovéMyši Natálie MooshabrovéLadislav Fuks

Výborná Fuksovina, s mistrovo klasickým rukopisem. Náramně jsem se bavil.
Paní Mooshabrová, ,,sociální pracovnice" se zaměřením na dětskou skupinu, si jede své kolovrátky:

,,Jestli budeš zlobit, co z tebe pak bude? Přijdeš do pomocný školy a do polepšovny, bude z tebe pomocnej dělník, nádeník a nakonec bys mohl skončit i v krimi."

95%

08.10.2018


CestaCestaCormac McCarthy

Před lety jsem viděl film, který mě nijak zvlášť neohromil. Tak jsem se nepouštěl ani do knihy. Dnes je ale situace jiná. Jsem otcem syna, poslouchám rozhovory s Václavem Cílkem a navíc jsem narazil na skvělou audioknihu. Hned jak začal Jiří Ornest předčítat svým podmanivým hlasem, byl jsem ztracen. Rozhovory otce se synem a skvělá atmosféra mi nedovolily myslet na něco jiného. Po skončení jsem z toho pěkně naměko.

P.S.: Až trochu pookřeji, mám v plánu si připomenout film Vlákna, který mě před lety taky pěkně profackoval.

Audiokniha 100%

25.02.2019


Ruka noci podaná – Základy rodinné a krizové připravenostiRuka noci podaná – Základy rodinné a krizové připravenostiVáclav Cílek

První prepper se kterým jsem se v literatuře setkal, je pro mě bezkonkurenčně pan Theodor Mundstock. Z této ucelené publikace, by měl jistě radost. Možná by do ní i jako spoluautor přihodil pár svých tipů. Následující slova, jakoby mu z úst vypadla.
,,Jestliže si dobrovolně v době hojnosti postavíme do cesty překážky a ty budeme postupně překonávat, získáme jiný přístup k životu i praktické zkušenosti. Po čase zjistíme, že nijak nestrádáme, ale dokonce se cítíme spokojenější, sebevědomější, soběstačnější, volnější a lépe se nám dýchá."

Ke konci knihy už jsem se začínal z množství informací dostávat do deprese, chaosu a ztrácet půdu pod nohama. Ještě že je tam uklidňující konec, který mě vrátil zase nohama na zem.

95%

20.03.2019


Variace pro temnou strunuVariace pro temnou strunuLadislav Fuks

Četl jsem znovu, cca po dvaceti letech a novým pohledem si užíval vyprávění domovníka Hrona, který měl obrovské svalnaté ruce, plné černých chlupů na zápěstí, odklepával popel do popelníku a koukal slečně Růžence na krk. A výborné byly i rozhovory v parku s tajemným dirigentem.
Nejvíce na mě ale dýchla kapitola, kdy se chlapci prochází po hřbitově a Michal (Fuks), v duchu až vizionařsky rozjímá: ,, ...napadá mě, že můj hrob bude za sto let zničený a zpustlý, ba ještě dřív, za padesát, za čtyřicet let po mé smrti. Možná pak půjdou nějací tři hoši na nejstarší část hřbitova a objeví zcela pustý, opuštěný, zdivočelý hrob, zarostlý trávou, kde na malé destičce skoro nečitelně, se stopou někdejšího zlata v rozích, bude stát mé jméno. Vyndají svíčky a řeknou, tomuhle bychom měli zapálit, už nikoho nemá..."

Pokud si vyhledáte v knize Příběh spalovače mrtvol, kapitolu Zapomenutý hrob, pochopíte co mám na mysli.
90%

03.06.2020


TajemstvíTajemstvíRhonda Byrne

,,Chcete auto? Není problém. Sedněte si každý večer do křesla, zavřete oči, natáhněte ruce jako když držíte volant a představujte si jak se ve svém novém autě projíždítě." Možná by se slušelo také zmínit, že je potřeba zvednout z toho křesla také zadek a jít pro to něco dělat!!!
Nepopírám, že lidská mysl je strůjcem lidského štěstí, ale to podání v knize i ve filmu mi bylo nesypatické. Na můj vkus moc barevné, něco jako TV Nova nebo nějaká zkurvená reklama. Moc tlačili na pilu.

25%

12.06.2013


Vzpomínky, sny, myšlenky C. G. JungaVzpomínky, sny, myšlenky C. G. JungaCarl Gustav Jung

I když není Jung uvedený jako autor, může být tato kniha mezi jeho tvorbu beze studu zařazena. Jedná se o otevřenou zpověď jednoho z největších myslitelů 20 století, kdy sledujeme jeho dětství, dospívání, studia, lékařskou praxi a spisovatelskou tvorbu. Všechna tato období jsou důkladně propěchovaná jeho niternými myšlenkami. Jedná se tak trochu o podobné vyprávění jako Paměti mystika od Eduarda Tomáše (mystické zážitky, pocity odhmotnění, rozdvojení atd.). S tím rozdílem, že Jung se mi někdy čte dost těžko, v jeho výkladech např. mytologie a alchymie se často ztrácím.
Naslouchal jsem tedy vyprávění třiaosmdesátiletého moudrého staříka, hledajícího celý život zákoutí lidského nitra a nevycházel z úžasu. Například jeho sympatické postřehy ohledně katolického učení. Kdyby žil Jung ve středověku, myslím že pro jeho kontroverzní názory by ho hranice neminula.
Jung si byl vědom, že psát nezaujatě vlastní vzpomínky je podobna chůzi po tenkém ledě. Vyjádřil to těmito slovy: ,,Nemám chuť ani schopnost postavit se vně sebe sama do té míry, abych mohl skutečně objektivně pohlížet na svůj vlastní osud... Člověk je koneckonců jakousi událostí která sama sebe neposuzuje nýbrž je spíše ponechána soudu jiných. “

90%

12.06.2013


Kniha nekliduKniha nekliduFernando Pessoa

Pro introvertní melancholické povahy povinná četba, která poslouží jako další polínko do ohně.

,,Sepni své ruce a vlož je do mých. Naslouchej mi má lásko. Budeme se spolu modlit litanii beznaděje"
95%

12.06.2013


Muž, který sázel stromyMuž, který sázel stromyJean Giono

Tiše a bez nároků na vděk, den co den, dělat něco smysluplného už se dnes tolik nenosí. Ale nebudeme si nic nalhávat, bylo tomu tak vždycky, co lidská noha vkročila na tento svět. Lidská touha a chamtivost převálcovaly to dobré v nás. Nemá cenu se však nad tím rmoutit, ale začít jednat. Jediná cesta k nápravě věcí lidských a zemských, je začít pěkně u sebe. Dle vzoru Kantova, chovat se tak, jak bychom si představovali aby se chovali i ostatní.
(Jako měřítko k posouzení našich činů, nám lehce poslouží naše vlastní svědomí)

Tato kniha může být na naší cestě prvním zamyšlením.
100%

17.09.2013


PředčítačPředčítačBernhard Schlink

Po všech těch ódách, které jsem na toto dílo slyšel, jsem byl docela zklamán. Vůbec se mi nepodařilo vcítit se do hlavních postav a tudíž ve mě nebyly probuzeny žádné emoce. Žádné stavy úzkosti, napětí a zadumanosti se nekonaly. Nemělo to prostě koule (narozdíl od hlavního hrdiny, který jejich absencí evidentně netrpěl). Bylo tam sice pár silnějších momentů, ale ne více než je prstů na jedné ruce. A právě ty stojí za ony dvě hvězdy.
40%

28.10.2013


Čtyři knihy o následování KristaČtyři knihy o následování KristaTomáš Kempenský

U duchovních knih se jedná vyloženě o subjektivní prožitek a vždy to nemusí být trefa do černého. Čtyři knihy o následování Krista ocení zvláště introvertní jedinec, který se rád hrabe ve svém nitru. Pokud to vezme ale opravdu vážně, tak to může znásobit jeho izolovanost od okolního světa a vztahů, což není úplně dobře. Přistoupí-li k tomuto učení střízlivě, může značně prohloubit svůj klid, který přinese v rušné společnosti, kde se lidé překřikují a výsledkem je jen chaos a netolerance, nadhled a povzbuzení.
I když je tato kniha stará více jak pětset let, lidská mysl zůstává v čase takřka neměnné povahy. To co se za uplynulá léta mění jsou jen kulisy naší scény.

,,I když budeš hodně číst a poznávat, vždycky se musíš vracet k jedinému začátku všeho."
75%

09.02.2014


Hovory k soběHovory k soběMarcus Aurelius

Skvostné myšlenky překonávající propast času...
95%

10.02.2014


Tajemství karetTajemství karetJostein Gaarder

Je to takový David Lynch, adresovaný dětem. Tedy s tím rozdílem, že v tomto příběhu se člověk neztratí. Gaarder opět apeluje na čtenáře, že tento svět, tak jak ho vnímáme, není světem skutečným a že jsme jen drobní tvorové problikávající v nekonečnu. No a že to není tak špatné, protože stačí sundat klapky z očí, začít se dívat trochu pod povrch a radovat se z maličkostí. Doufám, že si knihu přečte co nejvíce dospívajících a že její obsah padne na úrodnou půdu.
80%

29.05.2014


Dějiny světlaDějiny světlaJan Němec

Nejsem žádný nadšenec do umění fotografie a malby, ale okem laika musím říci, že Drtikolovy fotografie jsou excelentní. O Fráňovi jsem se dozvěděl z pamětí Eduarda Tomáše, který o něm hovořil jako o učitelovi a mystikovi.
Při četbě Dějin světla postupujeme životními etapami pěkně od dětství až po stáří. Od umění až po duševní prozření. Možná nejsem dostatečně skromný a empatický, ale rád bych ještě hlubší popis Drtikolova nitra. I když částečnou kompenzací mi byly vložené deníky z doby první světové války adresované Elišce Jánské. Udělal jsem si pak dojem, že Drtikol byl citlivý, sympatický introvert, který se ale dokázal i pěkně nasrat.
Nic ale nezazlívám a souhlasím s autorem který v doslovu píše: ,,V životě člověka je více neznámého než známého a to známé upadá v zapomnění. Psát o někom s sebou nese nárokovat si podrobnost i úplnost, které jsou jednoduše nedosažitelné."

Na mystiku dojde až v poslední čtvrtině knihy. Setkáme se se jmény jako Karel Weinfurter, Leopold Procházka, Gustav Meyrink atd. Popisy duchovního prozření jsou popsány zdařile. Zvláště pak probouzení hadí síly. Závěr ze Spořilova bych ale uvítal ještě trochu více košatější. Přeci jen tam mistr strávil kus svého života.

Při četbě mě několikrát napadla paralela s dokumentárním filmem Fotograf František Drtikol, který zrežíroval Jiří Holna v roce 2000. Ten doporučuji při četbě shlédnout jako výborný doplněk.

85%

30.08.2015


Životní úklidŽivotní úklidMargareta Magnusson

Žádnou knihu o úklidu jsem nečetl, ale hádám, že většina z nich je orientovaná ,,sobecky". Něco jako, ukliďte si, vyházejte staré věci, relaxujte, zpomalte, minimalizujte a budete štastní!
Životní úklid je o tom, že v první řadě myslíte na své blízké. Až jednou zemřete aby měli co nejméně starostí s vašemi krámy, které se za život nahromadily. Taková myšlenka mi sedla. Asi tak rok si totiž pokládám otázku, jestli věci které užívám budou užitečné jednou i pro mé děti. Pravděpodobně většina ne. Bude jiná doba, jiné vymoženosti a tím pádem zcela odlišné zájmy. A proto je třeba začít věci třídit a pomalu si za sebou zametat. Když se nestihnu zbavit svých krámů já sám za celý život, proč bych si měl myslet, že to dokáží pozůstalí, kteří mají a budou mít svých starostí dost. A to je myšlenka této knihy.

Podle Margarety nikdy není pozdě. S životním úklidem se dá ale začít i dřív, klidně už od pětašedesáti :-)

PS: Jedna hvězda dolů za občasnou rozkecanost a smysl pro humor který jsem nesdílel.

80%

20.06.2018


Pan Theodor MundstockPan Theodor MundstockLadislav Fuks

Tak tady není o čem...

Pan Ladislav Fuks a jeho prvotina, vstupují do literárního světa se vší noblesou a grácií.

100%

03.12.2018


Říkají mi LarsŘíkají mi LarsDaniel Gris

Obálka klame! Když opomenu, že Lars poslouchá Metallicu, viděl bych ho na obalu spíš s kloboukem a cigárem, jako detektiva staré školy z noirových filmů a ne jako MMA zápasníka. Řízná krimi z Prahy také nesedí. Čekal bych pod tím více rvaček v metru, přestřelek na Václaváku, honiček po Národní, a mučeníčka, kdekoliv v srdci Evropy. Bohužel identifikace popsaného prostředí v knize, ve kterém se příběh odehrává, by nevydedukoval snad ani Lars.
A teď pozitiva, která převládají. I když se jedná o českou krimi, uvítal jsem absenci českých jmen (nevím proč, ale v tuzemských krimi, mě nějak iritují). Vyprávění plynulo pozvolna a příjemně.
Postavy přibývaly, aniž bych se v nich ztrácel. Za mě příjemná oddychovka. Poslední stránka v pohodě a na pokračování se těším.

P.S.: Líbilo se mi pojmenování, budoucí bejvalka.
80%

24.10.2019


1 ...