Klamm komentáře u knih
Pořád mi vyvstávaly obrazy z mého oblíbeného filmu Tichá bolest, který je věrnou kopií knihy a který díky Rudolfovi Hrušínskému, knihu převyšuje.
Kniha 60 %
Film 100%
,,Znal to. Přišlo to z hlubiny, ze které všichni pocházíme. Nic na světě nebylo, nýbrž jen něco znamenalo. Viditelné bylo pouze kulisou, duše dramatu byla jedinou skutečností. Když se do ní člověk ponořil, pak se staly všechny drobné jednotlivosti krásnými."
Prostě, Larsen!
85%
Jedna z nejlepších knih v kategorii osobního rozvoje, kterou jsem četl!
A to i přesto, že volím cestu menšího odporu a Arnoldův přístup je na mě až Terminátorovsky rázný, tvrdý a přesný.
Z textu je cítit kamarádský, příjemný tón vyprávění a životem nabytá moudrost, vykrystalizovaná až do buddhisticky empatického vnímání světa.
Pokud ,,Švarcík" nekecá a je takový jak píše i v soukromém životě, tak smekám!
No a pokud kecá, tak je to jeho problém.
90%
To, že se s internetem a chytrými telefony mění svět a myšlení lidí, je jasný jako facka. Posoudit rozdíl před a po, mohou hlavně starší generace, které zažili život offline.
Nakolik nás digitální svět ovlivňuje, si můžeme plně uvědomit, až po odložení chytrého telefonu. Nejde jen o ten primární moment, kdy se do telefonu koukáme, ale i o to, co následuje po jeho odložení. Sledovat, jaké stopy a smetí, to v naší mysli zanechává, jak to ovlivňuje naše myšlení, názory a jak to krade naší pozornost a čas.
Názory autora, mi přijdou jako takový rozumný kompromis. Není potřeba se těchto nástrojů plně zbavit (což by byla škoda), ale zařídit si to tak, aby nám sloužili a ne zotročovali!
85%
Policie Modrava v severském hávu.
P.S.: nešlo by to místo toho vyvádění, vyřešit s trochou taktu? Například švédskou trojkou?
69%
Některé myšlenky mi přišly super a vedly k zamyšlení. Jiné na mě působily až moc ,,sobecky" a bezohledně. Souhlasil bych i s jejich většinou... To bych ale nesměl být zamrzlý a zablokovaný konzervativec, se smyslem pro slušnost a morální hodnoty, ve stylu staré školy.
70%
Je to už nějakých dvacet let, co jsem si přečetl útlou knížečku Metoda kaizen od Roberta Maurera. Ta mě osvítila, v mnoha ohledech pomohla a jako lenochovi dala návod, jak si v životě zajistit vše nezbytné, aniž by to kdovíjak bolelo.
Pokud mám na zahradě hromadu dříví, nemusím jí uklidnit za den a pak dva dny ležet strhanej a hekat. Raději to budu dělat několik dní po částech, v klidu a zbytek dne se pak můžu s dobrým pocitem věnovat i jiným zálibám. Je ale podmínkou (a to zdůrazňuji), že každý den z té hromady dříví alespoň nějaké minimum ,,ukrojím"! Jednoho dne je práce hotová a vy ani nevíte jak. Malými krůčky k velkému cíli, je i principem knihy Atomové návyky. Je to v podstatě metoda Kaizen, ale více rozvinutá, vymazlená, se spoustou tipů a někdy bohužel zbytečně ukecaná...
70%
Také se přikláním ke kladnému hodnocení, ale bohužel jen první třetiny s vlčicí. Ta byla jako bych se vracel do dětství, kdy jsem četl dobrodružné knihy a náramně si to užíval. Pak už mi to přišlo jako bezprizorní, úmorné pachtění se krajem sem a tam. Až jsem si říkal, sakra proč tohle musím číst? Co mě drželo při životě, byl filosofický přesah. Jinak jsem se asi nedokázal patřičně dostat pod povrch tohoto příběhu.
50%
Nějak se mi nedařilo se do příběhu ponořit. Občas se mi vybavoval pocit, jako když jsem předčítal večer před spaním dětem pohádky s duchovním poučením, kde všechno zlé je k něčemu dobré...
Možná jsem si měl tento román přečíst před 25 lety, kdy jsem byl naukou Eduarda Tomáše silně ovlivněn a ještě nebyl tak zahlcen kdejakým balastem. Tehdy by to byla asi trefa do černého. Nu což, pozdě bycha honiti.
Ale i tak to bylo příjemné setkání a seznámení se s Milarepovým životem a připomenutí si Eduarda Tomáše.
70%
Samozřejmě, že absence fotografií sice trochu zamrzí, ale důvod je v předmluvě dostatečně objasněn a věřím, že většinou čtenářů i pochopen. Navíc si nedovedu představit, jak objemná by pak musela kniha být. I přesto se jedná o vyčerpávající, detailní filmografii, se spoustou zajímavosti, která slouží jako výborný doplněk ke všem Vláčilovým filmům.
Upřímně děkuji a hluboce smekám před Petrem Gajdošíkem!!!
Prostě ze života. Obzvláště sugestivní, pokud máte podobně strukturovanou rodinu. Jen mi tam tentokrát chyběl úhel pohledu z hlavy manžela.
70%
Balzám pro duši!
Opravdu důstojné zakončení mistrovo literární tvorby. Dlouho jsem knihu odkládal (nebo si ji spíše šetřil) ale lepší dárek jsem si ke stému výročí od narození Ladislava Fukse, dát nemohl.
Četba mě obklopovala zvláštní, milou, jemnou atmosférou, vyplněnou všemožnými artefakty, barvami, chutěmi a vůněmi.
Mimo jiné, bych vyzdvihnul návštěvu hraběnky v pohřebním ústavu, jejíž popis byl famózní. Co je naznačeno v knize Spalovač mrtvol, při návštěvě rámařství u pana Holého, to je zde rozvinuté do vyčerpávajících detailů.
P.S.: Chápu, že tento rozsáhlý román může působit pro někoho jako nudný, bez spádu a nic neříkající, a proto nedoporučuji číst jako první knihu od autora! Abyste si Vévodkyni a kuchařku opravdu užili jako symfonii, doporučuji předem nahlédnout do Fuksova literárního světa a jeho smyslu pro ironii v některé z jeho předešlých knih.
100%
Jedna svině větší než druhá. Jediný kdo mi zatím s té mafiánské bandy připadal, že má trochu charakteru, byl Vojtěch Drachar. A taky mě bavilo poslouchat rady ,,taťky" Štarcha...
90%
Nevadí mi, že kniha je stručná, jak je uváděno níže v komentářích. Spíše jsem to po přečtení upovídaných knih od V.Frankla a Edith Eva Eger, považoval za benefit (a tím je nechci shazovat!). Eddie čtenáře oslovuje ,,můj milý příteli" a díky tomu z vyprávění čiší určitá lehkost a familiárnost. Na úkor hrozných věcí které si musel vytrpět a které se zdají být až neuvěřitelné, laskavě apeluje na posluchače, že ke štěstí stačí opravdu jen pár obyčejných, všedních věcí, jako třeba večeře u prostřeného stolu.
To ale musí člověk nejdřív dostat pořádně přes držku, aby si to uvědomil...
95%
Pro tentokrát jsem se rozhodl, že si nebudu hrát na intouše. Prostě, až na pár závanů starých časů, mě to nijak zvlášť neoslovilo.
50%
První polovina je takové zahřívací kolo. Od Kariky jsem četl mafiánskou ságu, takže na brutality jsem byl připravený. Nicméně jsem začal nabývat přesvědčení, že má autor sadistické sklony a v násilí se výživá. Mafiánské praktiky třicátých let v Americe, mi přišly přitažené za vlasy. Stejně jako efektivní výslechy doktora Karla. Ale třeba se pletu a vše vychází z reálného základu. V druhé části už popisované utrpení mělo své opodstatnění a místo. I přesto, že to na mě jako celek působilo trochu rozvlekle, oceňuji mravenčí práci a píli autora!
90%
I když má autorka údajnou letitou policejní praxi, jak je všude marketingově vyzdvihováno, tak mě to přišlo jaksi plytké a dějově hrozná blbost. A proč tak vysoké hodnocení na DK? Projděte si uživatele a zjistíte, že drtivou většinu jich tvoří ženy... Sorry!
40%
A že ta slova v jednotlivých fejetonech jsou tak vypočítaný, že tak kurvadrát výplní jednu stránku. Oujéé...
80%
Další příběh, ve kterém sledujete svět dětskýma očima s následným dopadem výchovy a okolností na dospívání a traumata. Jakoby se tento žánr stával současným fenoménem (Soukupová, Dvořáková, Hanišová...). Samozřejmě dětské vnímání mistrně popisoval už Ladislav Fuks (Mí černovlasí bratři, Oslovení z tmy, Variace pro temnou strunu). Tam ale viselo ve vzduchu ještě něco navíc. A proto si zaslouží být zařazen do vyšší literární úrovně.
Soběstačný, za mě dobrý. Pokud máte doma syna kterému je kolem dvanácti let, tím lépe.
Po celou dobu jsem Štěpánovi držel palce. A doufám, že se nikdy nebudu chovat neurvale k obsluze v supermarketu...
90%