Klamm komentáře u knih
Dějová linka je taková limonáda. Co se ale cení, je metal, vulgarismy a nitro citlivého metaláka. Dobrej flashback do dopívajících let. Také jsem poslouchal metal a dokonce ho i vytvářel v deathmetalové kapele. Black jsem moc neposlouchal, ale v naší kotlině, pro mě byli značkou tohoto žánru Masters hammer, Fata morgána a Root. Ve světě byl největším satanášem Glen Benton s vypáleným obráceným křížem na čele se skvělým albem Legion. Právě s ním jsem začátkem devadesátých let četl rozhovor, kde se dušoval, že s oblibou střílí na zahradě veverky a že až dosáhne věku 33let (Kristova léta), spáchá sebevraždu. Tak jsem se na ten slib tolik let těšil, no a co myslíte? No jasně, dnes je mu 54, běhá tady pořád a je hrozně zlej. Komu by se taky chtělo do pekla,že? Mě díky němu došlo, že ve většině případů (včetně kluků z knihy), jde v tak mladém věku spíše o pózu a hlavním motorem je touha tvořit hudbu a dostat to ven. A ve vnitřním světě to bublá hormonama, emocema a hledáním místa ve světě. Fuj, to byly ale starý dobrý časy...
75%
PS: Škoda, že v místě, kdy zakopne jeden z metlošů na hřbitově o konev, nezařve: ,,Kurva! Vracejte konve na místo!!!" Úplně se to tam nabízelo.
Je mi líto, ale nebavilo mě to. Byla to spíš taková povídka. Terapie na kterou jsem se těšil se nedostavila. Přišlo mi to takové povrchní, nerozvinuté, spíchnuté horkou jehlou. Něco v tom smyslu, jako když se řekne:,, Hup na krávu a je tele"
V první třetině dobrý rozjezd, dobré téma (sériový vrah, sekty, řeč těla...). Druhá třetina se zbytečně vlekla a pomalu začínala nudit (hodně keců, málo akce). Poslední třetina začala přitahovat pozornost, i když množství kotrmelců, působilo spíš jako snaha o zachování značky, Deaver.
60%
Anglický, inteligentní humor. Však ve srovnání s prvním dílem, pro mě trochu slabší.
60%
Opět smekám, před pozorovacím talentem autorky! Kolikrát jsem si říkal, jestli mi posledních 15 let nekoukala přes rameno. Z mého pohledu, trefně popsala model dnešní rodiny. Samozřejmě, že nic není černobílé a nemusí to pokaždé končit, tak jako v tomto příběhu. Vsadím se ale, že každej, kdo má ženu a minimálně dvě děti, se v knize najde a chytne se za rypák.
100%
Nejsem sportovec, ani aktivní, ani pasivní a místo běhu volím chůzi. Jízdu na kole mám sice rád, ale pouze šnečím, vyhlídkovým tempem. Vyjet si na kole do Afriky, či do Rakouských Alp, jako jeden můj známý, je pro mě nepředstavitelná výzva, které ale beztak nemám potřebu nijak čelit.
Tato kniha mě zlákala tím, že autor je rodák ze stejného města a že jsem léta pracoval s jeho dědou, který mi o dobrodružném vnukovi několikrát vyprávěl.
Hned po prvních stránkách jsem byl mile překvapen. Zaujala mě autorova odhodlanost, otevřenost, odvaha a poutavý styl psaní okořeněný příjemným humorem. Opravdu hezky se to četlo!
90%
Až vás někdy chytne neodolatelná touha zajet do Normandie, pokleknout na Omaha Beach a nabrat písek do dlaní, nezapomeňte si vzít tuto knihu s sebou!
Limonáda, která osvěží tak na dece u rybníka. Tak nějak už začínám tušit, jak bude vypadat filmové zpracování.
50%
Borec! Má mé sympatie, a to ne jen proto, že jsme stejně staří...
Doufám jen, že na něj nepraskne nějaká pikantní sexuální historka ze zákulisí. Jako se to dnes děje spoustě takzvaných ,,duchovních mistrů".
90%
Stručné, výstižné medailonky, rozsahem tak akorát, jejichž pointa je na bíledni.
85%
Nechci hodnotit, ani se s nikým přít o pravdivosti obsahu. Nejsem zastáncem okultismu, astrologie, magie a alchymie. Přesto jsem přistupoval nezaujatě a díky tomu si tak vychutnal obsáhlý duchovní román. Pravda, některé části jsou rozvleklé a nezáživné, ale věřím, že i ty tam mají svůj smysl a logické místo.
Za obdiv také stojí historie tohoto díla. Kdy pár nadšenců věnovalo energii jeho opisu a samizdatovému šíření v době, kdy byl určen k zániku.
Sto procent nedávám, aby snad nedošlo k mýlce, že se jedná o duchovní román stejných kvalit jako knihy Ankera Larsena. Jeho Kámen mudrců, všechny duchovní romány zastřešuje a pro mě je v tomto žánru top. Místo v knihovně vedle něho, si ale Červený lev určitě zaslouží.
95%
Hlasy ze záhrobí, byly nahrazeny pohledem pachatele.
A to je dobře...
70 %
Oproti předchozím dílům, překvapivě málo brutalit. A motiv vraždy je uvěřitelně lidský.
60%
Pořád dokola. Hlasy ze záhrobí (vyplatí se rychločtení), rozpolcená vyšetřovatelka, křečovité popisy násilí se snahou šokovat a změť těžko zapamatovatelných švédských jmen. Naštěstí mě autor vzal na milost a děj proložil nenápadnými rekapitulacemi, které mě udržovaly v obraze.
Ale dobrý, jedeme dál...
60%
Myslíme si, že jednáme svobodně a dobrovolně, na základě vlastního přesvědčení. Že to, co víme, jsme nabyli svým vlastním svobodným rozumem a budeme to hájit až do roztrhání těla.
Přitom jsme jen vystrašení otroci, vtěsnaní do krabice, naučených, převzatých vzorců, jedoucí na autopilota.
A nejhorší na tom je, že na první pohled nám to přijde normální. Přitom ale někde tam pod povrchem...
I když Yalomovy knihy mám rád, tímto autobiografickým vyprávěním mě kupodivu nijak neoslovil. On sám v knize píše, že vede relativně poklidný život, bez výrazných krizí. No, a právě takový neslaný a nemastný pocit, jsem z četby měl.
Tři hvězdy jsou za oblíbenou značku Yalom, a za uvedené inspirace a zajímavosti, které vedly k napsání jeho titulů.
60%
Odvážnější, butálnější a rozvětvenější vyprávění, oproti stylem podobnému Grisovo Larsovi. I přes sympatickou délku kapitol, mě ale začal ten zdlouhavý rozsah vadit a vtipnost začala pozvolna vykrádat sama sebe. Přesto, dobrá oddychovka.
80%
Příjemně se poslouchá, to vyprávění novodobého Martina Tomsy. Pohodovka, jako starý dobrý album Master of puppets. Hlavně vítám absenci tradičních českých jmen, což mě u tuzemských krimi neskutečně irituje. A neurčitost místa děje a náklonnost k řízné muzice, je také kladem...
Další, prosím!
85%
Autor se svým pojetím životních postojů vymyká dnešním přemnoženým, přeslazeným ezo koučům, a u zástupu ,,sluníčkářů", asi nebude příliš oblíben. Nebrání se faktu, že život je oproti hezkým chvilkám také utrpením s patřičnou dávkou chaosu a nepředvídatelnosti. Prostě dvě strany, jedné mince. Prostřednictvím dvanácti tipů, nás pak nabádá, že nic není nihilisticky ztraceno a že je možné vidět světlo na konci tunelu. Zda nám jeho argumenty pomohou, je na každém z nás.
,,Utrpení je veliké zlo, a my máme dělat vše proto, abychom ho odstranili, nebo alespoň zmírnili..."
Karel Kopfrkingl
První třetina mě neskutečně iritovala. Proč mi autor věší bulíky na nos s nějakým Igorem, který sám sobě a nám neustále klade tak manipulativní otázky? A proč teda není Igor s tou svou geniální pamětí, uvedený na titulní straně jako spoluautor, když Karikovi tak krásně ten text nadiktoval? No nic, pak jsem se uvolnil a přestal jsem si i já klást otázky, jestli nějakej Igor byl nebo nebyl a od druhé třetiny mě příběh začal bavit. Závěr už byl strhující a autorovi se nedá upřít jeho talent pro napětí a spád. Kdejaký fanda kvantové teorie a záhad při tom jistě vrní blahem.
P.S.: Také jsem si vzpomněl na vyprávění Tomáše Poutníka, který tuším na svých videích také mluví o paraelních vesmírech. ,,Jestli ho neznáš a nevěříš mi, tak si to hned vygoogli!!!"
P.P.S.: Jo, a nebál jsem se :-)
70%