kitja kitja komentáře u knih

☰ menu

Sto kreseb odněkud Sto kreseb odněkud Jaroslav Róna

Jaroslav Róna je můj hodně oblíbenej výtvarník. Jeho sochu Franze Kafky kousek od školy mých dětí mám v Praze úplně nejvíc rád. K žádný jiný soše takovej vztah nemám a chodím se na ní koukat pravidelně, skoro každej všední den kolem ní projdu nebo projedu na kole.

Výborná je i ta plastika na Ještědu a kdybych byl muzikant a vyhrál anděla, větší radost, než ta cena by mi udělala ta Cena. Ten nádhernej Anděl jako takovej.

Kniha Sto kreseb odněkud nabízí pohled do Rónova deníku a přináší obrázky a k nim krátký textíky z výletů cestovatelských, ale i imaginárních putování někam do Rónovy fantazie.

Těch 100 obrázků a zápisků k nim pomáhá nastartovat fantazii čtenáře a hledat za těmi glosami a moudry a objevy zvídavého pozorovatele Róny další moudra a objevy, které tu jsou třeba jen naznačeny nebo k nim vede zde započatá cesta.

Sto kreseb odněkud se dá prolistovat za chvilku, ale ani náhodou se v tom rychlém prohlížení nevyčerpá. Spíš nutí člověka se k ní stále vracet a hledat v Rónových kresbách další a nové příběhy nebo poselství.

23.01.2022 4 z 5


Transmetropolitan #7 - Všechno nebo nic Transmetropolitan #7 - Všechno nebo nic Warren Ellis

Transmetropolitan si užívám a čtu ho pomalu. Tak 1 až 2 díly za rok a stejně už budu brzy ve finále. Všechno nebo nic je sedmička. A zase je to skvělý čtení.

Novinář Spider Jerusalem, což je takovej Jindřich Šídlo budoucího a zvrácenýho světa, se stahuje z prestižních denníků do undergroundu, aby si mohl psát to co chce a nemusel se ohlížet na chlebodárce zkorumpované z nejvyšších míst.

Ten svět, kterej Warren Ellis vystavěl je ve všech směrech vygradovanej do maxima, k totální absurditě. Členové boybandu explodují během koncertu v důsledku přehřátí jejich nejmodernějších implantátů, prezident si dělá ještě víc co chce, než ti stávající, underground je brutálně odříznutej od mainstreamu a lidi jsou zvrácenější a nepředstavitelně ulítlejší, než dnes, ale vlastně to ukazuje jeden z možnejch směrů vývoje lidstva.

A v tomhle všem, mezi podivnými konspirátory, chce Spider Jerusalem vytahovat causy, který leckomu mohou zlomit vaz. A jo, Spider je asociál a nepříjemnej člověk a není to žádnej svatoušek bez neřestí. Naopak. Ale má koule do toho vosího hnízda vrtat.

Sedmej díl má zcela otevřenej konec, takže možná brzy sáhnu po osmičce. Co se dá dělat. A má taky skvělou předmluvu od Darrena Aronofskyho, režiséra skvělýho Requiem za sen nebo Černý labuti.

16.01.2022 4 z 5


Hyena Hyena Hana Lundiaková

Hyena je pátá kniha, kterou jsem od Hany Lundiakové přečetl a teda, houstne to. Od sexuálně otevřenýho Klarusu přes vzpomínky na dospívání v Imagu po bezbřehou mateřskou i nemateřskou lásku v Co je ti do toho je tu Hyena. A zase je tu láska, ale tentokrát láska bolavá a s nejvíc nedozírnejma následkama.

Ve vánočním příběhu sledujeme nadprůměrně inteligentního opilce Adama. Komplikovaného člověka, kterej se už jako malej choval asociálně a nebezpečně brutálně a teď je z něj silnej a těžkej alkoholik se vším, co tahle diagnóza přináší.

Ale v jeho současný existenci k němu člověk nachází sympatie. Adam se snaží milovat své blízké a i když musí být hrozný s ním vydržet jak na fakultě, kde pracuje, tak doma, vidíme tu pohled na svět jeho očima a jednak mu rozumíme, chápeme ho a je nám ho líto. Skoro po celou dobu četby.

Kniha vrcholí totální ztrátou všech nadějí. Ta nepochopená láska, kterou Adam v sobě má, ale neumí ji světu dát tak, aby došlo alespoň k malýmu průniku nebo potkání se, zůstane navždy jen v jeho hlavě a představách nebo možná zmizí i z ní. A to díky rozvinuté a přetvořené scéně, použité už v předchozí knize “Co je ti do toho”.

To smutný a hutný čtení je protkáno spoustou vtipů a skvělejch spojení a přirovnání, takže člověku je u toho na jednu stranu fakt těžko a srdce se skoro zastavuje, ale přitom se usmívá a čte se to vlastně moc hezky.

I tak to ale určitě není vhodný čtení pro každého a pro mne to byla jedna z nejdepresivnějších a nejsmutnějších, přesto nádherných knih, co jsem četl.

09.01.2022 4 z 5


Gott: Československý příběh Gott: Československý příběh Pavel Klusák

Napsat knihu o Karlovi Gottovi s ambicí vysvlíknout slavíka z jeho mýtického pláště je těžkej úkol. Zvlášť, když si Karel Gott tu svou legendu celej život pečlivě střežil a pro většinu novinářů bylo vždy snazší na tu hru přistoupit, než se s mistrem nepohodnout.

A v tomhle ohledu Klusák zainvestigoval a tak, jak nejlíp dokázal, zarputile a poctivě, i když leckdy ne bez pochyb, zda fakt přesně pochopil tu kterou situaci a slavíkův záměr, odpověděl na otázku who the fuck is Karel Gott.

Zátoveň ale až překvapivě přísně zazlívá Gottovi (a nejen jemu, taky okolí, které o něm referovalo) všechny ty mýty a image a zkreslování fakt a lhaní, ale to podle mne dělá většina lidí, co se v showbusinessu pohybují (od kapely Lucie přes Kurta Cobaina po Sex Pistols abych zůstal u těch, který dobře znám). Tedy to vůbec nevnímám jako překvapivé, ale naopak by mne u Káji překvapovala upřímnost a čistota.

A jo, Gott byl normalizační vyžírka a Husákova vlajková loď, o tom nejsou pochyby a zjevně byl i podivná ne úplně psychicky pevná a zdravá osobnost. Za to první si ho lze jen nevážit, jo, byl to dobytek, tak to je, to druhé je poměrně běžné a vlastně nefér o tom mluvit. Do toho nikomu nic není.

A tak, i když byl místy Klusák asi zarputilejší, než by můj cit chtěl a místy hledal senzaci tam, kde není (nebo se pozastavoval nad věcí vlastně běžnou), stejně musím napsat, že je to skvělá kniha, kterou jsem si moc rád přečetl a která určitě nejlíp shrnuje to, co bylo na Gottovi podstatné a zajímavé.

06.01.2022 4 z 5


Tma Tma Toy_box (p)

Tma je kniha o strachu a jeho překonávání, s nádhernejma ilustracema od Toy Box. Hodně mi připomíná ty knížky od Daisy Mrázkový, který jsem měl tak rád jako dítě.

Doporučuju všem malejm dětem, vhodný to může bejt i jako první čtení.

02.01.2022


Bože chraň aspidistru Bože chraň aspidistru George Orwell (p)

(SPOILER) Gordon žije v Londýně v době před 2. světovou válkou. Rozumí literatuře, píše básně, vydal jednu knihu a další má rozepsanou, texty mu vychází v novinách. Má talent pracovat se slovem, ale dobře placenou práci reklamního textaře opouští a radši pracuje za mnohem míň peněz v knihkupectví.

A tak řeší pořád problémy s penězi. Ty nemá a nesnáší je, ale je jimi zcela svazován. Nemá se kde pořádně najíst, nemůže jít s kamarády literáty na pivo, nemůže svou milou nikam pozvat, natož najít azyl pro sex.

Gordon ví, že kdykoliv může začít pracovat v reklamě, ale toho se štítí víc, než špinavých pokojů, švábů, nepraného prádla a zakaleného piva.

Je to tvrdohlavej do sebe zahleděnej pitomec, i když inteligentní a vzdělanej. yale nechce za žádnou cenu zradit a zklamat sám sebe, a tak to často udělá svým nejbližším, kteří ho z nepochopitelných důvodů mají pořád ještě rádi.

Sociálně - psychologický Orwellův román velmi pěkně vykresluje problému nižší a střední anglické třídy, ukazuje na problémy a nespravedlnost kapitalismu, ale řešení nenabízí. A taky ale ukazuje, že je často na člověku, pro jakou cestu se rozhodne. A co je lepší zradit.

Gordon mne celou dobu dost štval. Choval se fakt jak rozmazlenej a egoistickej blb, kterej se bojí vydělat peníze prací pro kapitalistu, aby náhodou něco v sobě nezabil.

Ale kniha to byla moc fajn (64. letos přečtená) a já konečně zjistil, co že je to ta aspidistra. To jsem fakt nevěděl.

28.12.2021 4 z 5


Výpravy do ztracených světů Výpravy do ztracených světů Jaroslav Foglar

Někdy v 80. letech jsem doma objevil kompletní Rychlý šípy a v těch úplně posledních byl i začátek Ztaceného světa. Úplně mne to dostalo, ale musel jsem si pár let počkat na ABC speciál, kde byl konečně příběh celej a taky Druhá výprava. Ta už mne ale tolik nebavila.

Teď jsem to přečetl znovu komplet a vůbec poprvé si dal i ty další ztacený světy - Výpravu Toma Bartona, Třetí výpravu, Expedici Borneo a Tajné město a vlastně mne to moc nebavilo.

Tom Barton hodně naivně a poplatně vědeckému poznání doby svého vzniku vymýšlí jaderný pohon na rtuť a další podivnosti a i chování lidí a zvířat je v příběhu často nelogické a neuvěřitelné.

Třetí výprava je zcela promarněná šance navázat na úspěšnej formát a v příběhu z blázince nepřináší vlastně nic.

Borneo by mohl být fajn úvod něčeho většího, ale končí to dřív, než se vůbec můževrozjet nějaký příběh a Město postrádá napětí a smysl po gradaci příběhu. Chybí komoksové prostředky, kterými se podobné věci dělají (s těmi ostatně neoracuje žádnej z komiksů tady).

A tak je na celé knize nejlepší ta faktografická část na konci, uvádějící vše do kontextu, popisující historii, okolnosti vzniku a další podobná díla nebo různá vydání. Z toho ještě budu čerpat.

18.12.2021 3 z 5


Bludiště 2 Bludiště 2 Charles Burns

S odstupem roku a půl je tady druhý díl Bludiště. A tak jsem si spolu s ním musel připomenout i ten předchozí.

Charles Burns skvěle vyvažuje každodenní život party studentů, kde nechybí pařby a věci s tím související, to ale propojuje s vnitřním světem hlavního hrdiny.

Jeho originální fantazií (nebo to není fantazie?) vystavěná dobrodružství se snaží co nejvěrněji předat dál v amatérském, ale poctivě natáčeném filmu.

A k tomu nezbytný alkohol, erotický náboj, objevování své sexuální orientace a ve výsledku je napínavé čtení a netrpělivé čekání na to, jak to dopadne.

Dvojka, oproti jedničce, která ten podivnej svět vykreslila v obřím a nečekaném výhřezu trochu břibrzďuje, ale to vůbec není na škodu, očekávám velké finále. Už aby to bylo.

A není potřeba dodávat, že je to krásně nakreslenej komiks a nádherně a pečlivě dělaná kniha, tak, jak je v Trysteru zvykem.

30.11.2021 4 z 5


Pokrývač Pokrývač Miloň Čepelka

Miloně Čepelku mám moc rád a velmi si ho vážím. Baví mne svou poctivostí, láskou k jazyku, tím že je ze staré školy a na nic si nehraje, ale přitom se nebojí do svých knih vtáhnout i erotiku a to pěkně od podlahy.

Tohle vše se objevuje i v aktuálním “Pokrývači”, příběhu člověka, který svůj život prožil v reálném socialismu a tak se musí prát se všemi jeho nástrahami.

Řezníček, hlavní postava příběhu je normální člověk s chybama, tak trochu antihrdina, kterému osud přihrává do života různé překážky a on je někdy přeskočí, někdy o ně zakopne, jindy je podleze.

Čepelkovi se povedlo jeho překrásnou češtinou velmi pěkně vykreslit onu debilní dobu, kdy lidé dělali věci ne proto, že by chtěli, ale protože do nich byli vmanipulováni z nejrůznějších stran a tak se tím socialismem prodírají jak mohou.

A tak tu ukazuje, že třeba podepsat Antichartu mohl člověk nejen proto, že byl dobytek, ale taky z lenosti, ze strachu, ze setrvačnosti nebo i proto, aby někoho ochránil. Prostě nic není černobílý.

A tak bych tu čtivou knihu doporučil hlavně těm, kteří náš socialismus nezažili, ale rádi by si do něj udělali exkurzi. Protože tenhle příběh se fakt klidně mohl stát.

29.11.2021 4 z 5


Druhé město Druhé město Michal Ajvaz

Druhé město si mne našlo díky krátkýmu setkání s Martinem Kyšperským v knihkupectví. Knihu označil jako tu nejlepší iniciační věc pro vstup do světa Michala Ajvaze. Takže jsem neodolal a rozhodl se proces iniciace podstoupit.

Ten druhej svět, kterej se nachází někde pod Prahou, pod noční Prahou, a neplatěj tam vlastně žádný pravidla, trochu odkazuje k Alence v říši divů, trochu k Nekonečnému příběhu, trochu ke knihám kde někdo jde po stopách nějakýho záhadnýho tajemství. Takže je to čtení napínavý a je nepredikovatelný, kam se bude děj ubírat.

Ale tady je navíc ještě i velkej filozofickej rozměr, kterej nutí člověka přemejšlet. Zda má cenu se do něčeho vrhnout a s jakou energií. S jakým záměrem a zda myslet na zadní vrátka. A odpovídat si na otázky, jestli chci žít ve spořádaném a normálním městě, nebo se posunout někam dál.

“Cesta je nejvíc cestou právě tehdy, když se ztrácí v krajině, když se nám zdá, že už nevede dál: tehdy se rozplývá cíl, cíl, který nás na cestě vždycky jenom mate, protože je naší představou vrostlou do místa, z něhož vycházíme, a neustále nás k němu stahující zpět; teprve tehdy máme naději, že dojdeme na konec cesty, když na cíl i cestu zapomeneme, když vstoupíme do prostoru a necháme se vést jeho tichými proudy.” píše se v mý nejoblíbenější části knihy.

A je to i věc, kterou jsem si teď potřeboval uvědomit, která si mne teď potřebovala najít a kvůli které jsem se do temných a zapadlých zákoutí Druhého města vydal.

Michal Ajvaz mi krásnou a napínavou cestou poslal důležité otázky, na které nabídl i náznak odpovědí. Nebo ukázal, jak se na ně taky dá odpovědět.

A teda nemyslím si, že je to čtení pro každého, občas se mezi řádky dá ztratit.

27.11.2021 4 z 5


Nevědění Nevědění Milan Kundera

Nejdepresivnější, nejvíc osamělá a nejbezvýchodnější Kunderova kniha, to je aktuální a tenké Nevědění.

Kundera popisuje ukřivděnost emigrantů, to jak je jejich rodiny a přátelé po sametové revoluci nechápou, jak je nezajímají a jak vlastně žijí v představě, že si vybrali jednoduchej a krásnej život a ti co zůstali doma to za ně odtrpěli.

Snaží se vysvětlit a ukázat, že vstup do emigrace bylo často odvážné řešení, skok do absolutní nejistoty, po kterém následovala těžká adaptace a samota.

A zatímco emigrant se vzmohl ke změně a k těžkému aktivnímu kroku, který jeho život někam posunul, ten, kdo zůstal, jen pasivně nechal se svým životem nakládat, přijal hru vstupu do strany, lepení ruských vlajek a chození do průvodu a to, jaký žil život, bylo přeneseně také na něm, protože si ho nechal sám a dobrovolně dirigovat, on se toho řízení vzdal ze strachu nebo lenosti.

A tak emigrantskejma očima popisuje deziluzi z návratu, kdy všichni, co tu zůstali mluví jen o sobě, mají pocit, že si to tu za emigranty vytrpěli a vůbec je nezajímá, co se dělo na druhé straně.

Každý se v této knize cítí jako oběť - ať už pasivní nebo aktivní a vlastně to hezky přeneseně popisuje i dnešní polarizovanou společnost. A nikdo není bez chyby, každý svým chováním vlastně někomu ubližuje, ať vědomě nebo nahodile.

Nejsmutnější a nejosamělejší Kunderova kniha míří přímo na komoru. A jakoby zcela obracela tvrzení optimistů a Zvířete jménem Podzim: “Nikdy nejsi sám” přesně naruby.

V jedné části tu Kundera píše “kdo propásl loučení, nemůže čekat nic zvláštního od shledání”. A zatímco jeho hrdinové všichni do jednoho loučení propásli nebo odbyli, v životě to snad není vždycky pravidlem. Doufám.

19.11.2021 5 z 5


Vraždící automaton Vraždící automaton Joe Benitez (p)

Do čtvrtý a zatím poslední Lady Mechaniky jsem se ze začátku nemohl začíst, ale asi od půlky prvního příběhu už jsem zas naskočil na strhující příběh. Následovalo bohužel jen krátký povídání směřující k objasnění její minulosti a poslední příběh o víle přinášející inspiraci mi nejlíp padnul do mý momentální nálady a rozpoložení.

Takže jen věřím, že ten otevřený konec bude někdy brzy pokračovat. Protože Mechanika je jeden z nejlíp kreslenejch komiksů, to je fakt nádhera a navíc má velmi silný a strhující příběhy, což nebývá úplně pravidlem. Tuhle sérii bych doporučoval fakt všem.

17.11.2021 4 z 5


Winterbergova poslední cesta Winterbergova poslední cesta Jaroslav Rudiš

Od Rudiše jsem četl všechno. Něco dvakrát, což je u mne fakt výjimečný. Nemám čas číst knihu víckrát, protože na mne doma čeká dalších asi 5000 na přečtení.

Všechno, co napsal mne bavilo. Něco víc a něco míň. Ale tady aktuální “Winterbergova poslední cesta” mne zcela dostala a fakt si myslím, že tohle je ta Kniha s velkým K, kterou už není možný překonat. Vrcholný Rudišovo dílo. Geniální a dokonalý.

V tý knize, kde hlavní postavy hledají sami sebe, svý slabosti a osobní selhání a skrz dějiny a železnici a prohry a výhry (každá prohra je i výhra) se toho o sobě dozví víc, než za celej život dokázali zjistit a dokonce i svý nejhorší zklamání ze sebe sama dokážou předat jeden druhému.

Vlastně si musíme prohlédnout všechny slavné historické porážky, abychom pochopili své vlastní porážky, říká Winterberg Krausovi a o tom vlastně celej příběh a jejich cesta je.

Při čtení jsem asi 3x myslel, že už je jasný, jak se vše bude dál vyvíjet a kam kniha směřuje, ale vždycky mne Rudiš překvapil a šel někam jinam. Stejně jako mne překvapil, když prozradil, kdo že je ten Kraus.

Tohle číst byla neskutečná radost a zážitek. K něčemu takovýmu se musí autor poctivě vypsat. Takovou věcí nejde debutovat. Jsem moc rád, že to Jaroslav Rudiš přes všechny svý knihy dotáhl až sem.

Při četbě jsem si poprvý v životě pustil předehru k Wagnerovu Parsifalovi. A vytáhl svý starý beadekry po dědovi a listoval jimi. Vlastně si myslím, že Winterberg měl přesně takovej.

15.11.2021 5 z 5


Turnový háj 9 Turnový háj 9 Eva Turnová

Turnový háje mne baví už hodně dlouho. Teď jsem je konečně dokompletoval a ke čtení jsem nejdřív sáhl po tom posledním, nejaktuálnějším.

Devítka je pro mne tím nejlepším průvodcem covidovou dobou. Protože v ní jednotlivé zápisky vznikaly. Vlastně mi ten divnej rok zakonzervováj v nejpříjemnější možný formě.

Eva Turnová je odjakživa pohotová a hravá, s jazykem to umí jak kočka s myší. Kromě geniálních zkratek a skvělé pozorovací schopnosti nikdy nechybí ani čistá a ostrá pointa.

V tom covidovém průvodci se často i vzpomíná na dobu, kdy bylo líp. Různě se časovejma mostama vracíme k Václavu Havlovi nebo zahraničním koncertům, prostě se vzpomíná na to, co umělci v existenčně nelehký době schází, co mu dřív dělalo radost.

Je to zas krásný a vtipný a vytříbený čtení a btw. nejvíc jsem se smál v kapitole o tom, jak organizovaně a strukturovaně dokáže fungovat workoholik Ivan Manolov.

31.10.2021 5 z 5


Negalyod Negalyod Vincent Perriot

“Negalyod - Božský had” je překrásně nakreslenej, ale průměrnej a jednoduchej postapokalyptickej sci-fi příběh.

Odehrává se ve světě, kde žijou dinosauři a jakási mocenská síť ovládá vše kolem, včetně přídělů vody, počasí, nebo toho, co si mají lidé myslet.

Ten svět je vystavěnej pěkně, stejně jako tlak na ty nejobyčejnější lidi, nebo důvod, proč se hlavní hrdina vzepře systému. Karty jsou rozdaný dobře, srozumitelně a smysluplně.

Ale bohužel se celý příběh vyvíjí lineárně a jednoduše a přímočaře. Jak nádherně to Vincent Perriot nakreslil a připravil základní kulisy, tak by potřeboval parťáka, kterej by příběhu dal fakt příběh a ne jen něco jako pohled do tohoto podtapokalyptického světa.

Takže jsem si o to víc vychutnával ty nádherný ilustrace, v první třetině se i trochu nudil a pak sice rád, ale se spoustou výhrad dočetl komiks, kterej trochu připomíná Dinoptii, trochu dětskej animák Rango.

23.10.2021 3 z 5


Klaun to zkouší znovu Klaun to zkouší znovu Jiří Suchý

Jiří Suchý je geniální autor a skvělej, pokornej a přemejšlivej a slušnej člověk. Moc mne bavila jeho předchozí kniha, kde Klaun rozmlouval s Bohem a teď druhý díl mne chytnul snad ještě víc.

Klaun to zkouší znovu je pro mne ta z knih, kde téměř stoprocentně souzním s tím, co autor píše a jen mne při četbě baví a fascinuje, že někdo přemejšlí podobně, má stejný světonázor a ještě ho umí tak lehce a čtivě a srozumitelně popsat. Tak, aby mu rozuměl fakt každej. To je velkej dar.

A tak mne baví Suchého názory na evoluci, singularitu, vědu, sex, svědomí, polarizaci společnosti nebo církev. Líbí se mi jeho argumentace. Líbí se mi, že vidí tu nadstavbu technokratických faktů a že nehodlá akceptovat, že krásná hudba, báseň nebo myšlenka by mohla vzniknout jen v důsledku fyzikálních zákonů.

Tuhle knihu, kdyby si každej přečet a zamyslel se nad jejím obsahem, tak by nám mohlo být líp.

19.10.2021 5 z 5


Hrobka Hrobka Howard Phillips Lovecraft

Jel jsem autobusem, četl si tuhle knihu a potkal jednoho známýho. Ptá se co čtu, já říkám Lovecrafta. A on proč? To už přece vyšlo dávno.

Nevím, zda to mělo bejt rejpnutí, že nestíhám být aktuální, nebo jen fakt, že je potřeba sledovat jen to nejaktuálnější. Pokud to druhý, tak to je velkej omyl.

První díl povídek H. P. Lovecrafta chronologicky posbíral to, co napsal před 100 lety, v rozmezí let 1917-1920. A i když mne hodně a naplno bavila asi třetina z nich, je radost to číst všechno a představovat si, jak tahle weird fiction musela na lidi působit na začátku minulého století.

Lovecraft byl dle toho, co se o něm píše, strašně zvláštní člověk, kterej se i díky všem životním okolnostem a útrapám zavíral do svejch podivnejch světů a dost možná mu ty světy otevřel už jeho otec, který velmi brzy (když byly Lovecraftovi 3 roky) skončil v léčebně pro duševně choré.

A tak jsem rád, že jsem se k němu konečně po všech těch komiksech (geniální Providence a Neonomicon) dostal. Vzpomínal jsem u toho mimo jiné na Jámu a kyvadlo, kterou bych si zas někdy přečetl (četl jsem ji cca před 30 lety).

Moc hezky udělaná kniha, krásný ilustrace, ke každé povídce faktografické údaje. Tak to má být. To se v Albatrosu povedlo.

16.10.2021 3 z 5


Návrat z pískoviště Návrat z pískoviště Marie König Dudziaková

Tohle byla veliká radost. Přesný a vtipný postřehy ze života rodiče, kterej je vyjukanej z prvního dítěte a i sám ze sebe, ale dokáže ty svý radosti i prohry i trapný situace i veselý příhody popsat a nakreslit s geniální zkratkou a nadhledem.

Rád to sleduju u autorky na sockách a stejně rád jsem si to dal v přenádherně udělaný knížce.

Doporučuju všem. Mladejm rodičům to vysvětlí, že v tom nejsou sami a starejm to připomene dobu jejich začínajícího rodičovství.

14.10.2021 5 z 5


Sedmikostelí Sedmikostelí Miloš Urban

Zatím to nejlepší, co jsem od Miloše Urbana četl a hned rozumím tomu, proč někdo říká, že jeho novější knihy jsou slabé. Podle mne nejsou, bavila mne i jednoduchá a přímočará “Závěrka”, jen prostě tohle je hodně jinde a dál.

Asi nejvíc mne na “Sedmikostelí” bavilo, jak tu je do děje zapojené město a jak tu ta Praha hraje vlastně hlavní roli. Ještě jsem se po přečtení nebyl na ten Karlák a Apolináře a Emauzy a okolí podívat, ale jsem si jist, že na ně teď budu koukat úplně jinejma očima. Ale díky tomu, že to v těch místech docela znám, všechno čtené se mi krásně odehrávalo před očima.

Krásná práce s fakty a historií, skvělá argumentace a logické chování postav a velmi dobře postupné odkrývání pointy celého příběhu, i když ji čtenář tuší, jistej si ničím není až do konce.

A taky krásná objevná práce s časovou osou. Prohození staré za nové a dobrá argumentace, proč to má být naopak.

Bylo o čem přemejšlet, bylo se čím bavit, bylo co objevovat a bylo čím bejt napnutej. Výtečná kombinace.

05.10.2021 5 z 5


Kosmogoniály Kosmogoniály Hyacinthus (p)

Kosmogoniály aneb stručný průvodce naukami o zrození vybírá a kompiluje antické texty Ovidia, Homéra, Orfea, Aristotela, Euripida a mnoha dalších a v šesti kapitolách přibližuje zrození světa od Nebes až po Nestvůry.

Ty texty jsou tu psané dvojjazyčně - řecky/latinsky a česky a nejen že jsou velmi dobře vybrané a pospojované, navíc jsou geniálně doplněny ilustracemi od Hyacinthuse.

Výsledkem je neobvyklý a krásný komiks, kterej z abstraktních a nekonkrétních světů roste a evolvuje do světů se zřetelnými obrysy a to jak zvenku, tak zevnitř.

27.09.2021 4 z 5