Kiki22
komentáře u knih
Důvěrnosti
Domenico Starnone
Vztahová linka Pietro-Teresa mě bavila, zajímavé byly obavy, které Pietro celý život měl kvůli svěřenému tajemství, pocit, že ho nějaký dávný čin definuje jako člověka. Co mě ale nebavilo, byly sáhodlouhé úvahy nad školstvím.
Zlá hodina
Gabriel García Márquez
Kolumbijské městečko, vedro na padnutí, hanopisy. Nevíte, komu můžete věřit. Změna politického režimu. K té bych potřebovala víc souvislostí. A taky se to neskutečně vleklo, pardon.
V melounovém cukru
Richard Brautigan
Myslela jsem si, že to bude tak trochu jako Pěna dní. Tady jsem ale nebyla schopna metafory rozklíčovat. Doslov mi pomohl, ale jsem z toho stejně jelen. Na mě už je to asi moc neuchopitelné.
Němci
Jakuba Katalpa (p)
Styl psaní mi nesedl tak jako u Zuzanina dechu, přesto se knížka četla moc dobře. Dostáváme se s hlavní hrdinkou do válečných i poválečných Sudet, rozplétáme rodinnou záhadu o babičce posílající balíčky sladkostí z Německa, autorka se v historických souvislostech nijak nebabrá. Jen bych ocenila hlubší ponor do Klářiny psychiky a pocitů.
Vlk samotář
Jodi Picoult
Jodi opět nezklamala a ukázala svoje nejsilnější stránky - otevírání problematických témat (odpojení od přístrojů, sourozenecké vztahy, vztahy s rodiči) a náhled na problematiku z pohledu všech zainteresovaných postav. Popis života s vlky a splynutí Luka s přírodou bylo geniální.
Anin duch
Vera Brosgol
Komiks o problémech dospívajících holek. Pocit nedostatečnosti, otázky vzhledu, národnosti, potřeba zapadnout. Že i ti, co působí dokonale, můžou mít trápení. Že i když my si připadáme jako outsideři, někomu jinému se může náš život jevit skvělý. Témata jsou jen lehce naznačená, trochu kloužou po povrchu, jsou spíš doplněním příběhu. Kresba příjemná, taky mi dost připomínala Marjane Satrapi. Kdybych byla teenager, klidně tomu dám i pátou hvězdu :-)
Šílené výčitky
Liane Moriarty
Nevyvážené kamarádství dvou žen, manželství, rodičovství a výčitky svědomí každého z účastníků nehody. To jsou ve zkratce hlavní témata. Je tu dobře vidět, že když se něco přihodí, každý u sebe najde něco, co mohl udělat jinak, každý na sebe může vztáhnout vinu, se kterou je těžké žít. Životy Eriky, Olivera, Clementine, Sama, Vida a Tiffany to obrátí naruby. Uvítala bych, kdyby autorka odhalila už dřív, co se vlastně stalo, než že stráááášně dlouho opakovala, že se něco stalo "během toho grilování". V druhé půlce knížka nabere na obrátkách a na konci se všechno pěkně spojí.
Údobí mlh
Neil Gaiman
Přehlídka Věčných i přehlídka božstev napříč historií. Lucifer se zříká Pekla a bere si dovolenou. Setkání se starou láskou (i když na můj vkus mu Nada to mnohaleté trýznění odpustila příliš snadno). Nakolik bylo Luciferovo vzbouření otázkou jeho svobodného rozhodnutí? Co všechno je součástí většího plánu? Je Peklo potřeba? Co se stane, když nebude? Kdo jiný mu bude vládnout? Proč? Je to trest od Boha? A za co? Tyhle otázky mě baví.
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Ono to vlastně není až tak moc o koncentráku. Spíš o lásce. Mezi rodiči, dětmi, kamarády, dospívajícími, napříč celým jejich životem. I o úplně nemocné lásce. O rozdílu mezi opravdovou láskou a touhou vlastnit. O tom, jak válka a tábor člověka zlomí. O tom, co jedna sotva dospělá dívka vydrží. O totálním životním obratu - od šťastného dětství bohaté cukrovarské dcerky k polomrtvé pokusné obryňce v Osvětimi. O pomalém navracení do života. Bylo to napsané přesně tak, jak mám ráda. Krátké kapitoly, čisté věty, spád, žádná zbytečná omáčka kolem. Jsem fakt nadšená.
Slavnost bezvýznamnosti
Milan Kundera
Kunderovy knížky miluju. Těšila jsem se jak malá. A 3x jsem u toho usnula. Což je fakt umění vzhledem k tomu, že rozsah je asi 100 stran. Nevadilo mi, že to nemělo žádný ucelený příběh, ale tentokrát jsem nedokázala ty filozofické pasáže vstřebávat. Super byly části, kde si Alain vymýšlí příběhy o matce, která ho opustila, vede s ní dialog, přemýšlí o významu pupíku. I myšlenky o tom, že co teď nějak vnímáme, bude další generace vnímat v jiném odstínu a ta po ní taky, nebo třeba zapomene úplně. Trochu v tom jde cítit ona známá nechuť autora, aby se někdo šťoural v jeho životě a nějak ho interpretoval. Víc mi to nedalo.
Nejsem jako vy
Jodi Picoult
Nejslabší, co jsem od Jodi četla. Asperger je určitě zajímavé téma (ani bych u ní nečekala žádné nezajímavé), propojení s krimi zápletkou taky. Nicméně to bylo v podstatě od začátku totálně průhledné. Žádné překvápko na konci se neodehrálo, wow efekt, který vždycky mívám, taky nic. Nevyvolalo to ve mně žádné silné emoce, nezarylo se pod kůži jako jindy.
Doba temna
Bill Willingham
(SPOILER) Po předchozím díle jsem neměla tušení, kam to Willingham může posunout. Ale tohle mě nadchlo. Sice mi umřela oblíbená postava, ale ta ponurá atmosféra tomu teď hodně sedla. Objevuje se nové nespecifikované zlo trochu jako ze Sandmana, rýsují se zajímavé otázky o tom, jak vlastně vznikají příběhy o Mýtech, které ovlivňují samotnou jejich existenci, postava Růženky nabývá na významu a láká nás to k fightu mezi Wolfim a Zvířetem. Ještě to bude zajímavý!
Válka a střepy
Bill Willingham
Parádní vyústění, na které jsme všichni už dlouho čekali! Byla jsem trochu překvapená, že vzbouřené Mýty neutrpěly větší ztráty, bylo to celkem podezřelé, ale zase kdyby mi zabili Modráka nebo Wolfiho, budu naštvaná :-D Jak mě válčení v předchozím díle moc nebavilo a bylo přitažené za vlasy, tak tady to bylo skvěle promyšlené a dávalo to smysl. Popelka, Šípková Růženka a Krásný princ hrdinové války.
Záblesk života
Jodi Picoult
Záblesk života byl trochu slabší (no slabší, pořád na 4 hvězdy :-D), než je u Jodi zvykem. Téma opět vybrané skvěle - potraty, svobodná vůle, práva matky vs. práva plodu. Jako tradičně vidíme problematiku očima různých postav - bojovnice za nenarozené, zoufalého otce, lékaře provádějícího potrat, žen absolvujících potrat atd. To vždycky cením. Ale ta zvláštní retrospektiva ve vyprávění nebyla úplně to pravé. "Ale ženu z vás nedělá to, že provozujete sex. Dělá ji z vás to, že se musíte rozhodovat a někdy jsou ta rozhodnutí těžká."
Dobrý princ
Bill Willingham
Já vám nevím, mě teda zrovna tento díl tak peckovní nepřišel. Jasně, přerod postavy údržbáře Mucholapa v krále Ambrože je super. Ale myslím si, že takový rozsah to prostě neutáhlo.
Synové impéria
Bill Willingham
Mě to bavilo, jako vždycky. Katalog postav se nám rozrůstá o inkvizitora Jeníčka, jehož psychicky významně postihlo setkání s čarodějnicí v útlém věku. Víc prostoru dostává Sněhová královna, která je prostě suprboží a evidentně si vymyslela bájo způsob, jak zničit celou planetu. Taky se dozvíme, jak to, že Santa stihne roznést za 1 noc všechny dárky. A pak je tu samozřejmě otázka, co s Lapem, že jo. Dějově mě bavila i část o návštěvě vlčat u Severáka, ale faktem je, že nakreslená byla otřesně :D
Světlonošova cesta
Mike Carey
Na Lucifera se fakt hodně těším, ale kdybych to měla brát jen podle tohoto dílu, tak by mě asi nenalákal. Prezentováno je to jako úvod do Lucifera, ale vlastně se tam člověk o něm nedozví nic moc. Jasně, bude to asi trochu tajemný, trochu mystický a fantazijní jako Sandman, ten příběh vlastně neměl špatné téma, ale moc souvislostí tu člověk prostě nezíská.
Chlapci a vrazi (2 povídky)
Hermann Ungar
(SPOILER) Nemůžu říct, že by to bylo špatně napsané. Ale to, o čem se psalo, se mi strašně špatně četlo. V první povídce ponižování nevinné služky Stázinky, až chorobná touha po moci nad někým, touha pokořit. Na druhé straně její odevzdanost všemu mě totálně vytáčela. Ve druhé povídce týrání koček. Ungar popisuje ošklivost vnějšku i vnitřku. Naturalismus mi neva, ale tohle mi prostě nesedělo... Určitý turnover přichází po tom, co hlavní postavy dostanou svůj osudový dopis, ale to už jsem byla dávno otrávená.
Zpověď střapaté holky
Radka Hartmanová
Zpověď střapaté holky mě hodně bavila! Aneb svět očima osmileté ztřeštěné holky. Je to fakt vtipné. Pasáže psané z pohledu nenarozeného miminka byly krásně něžné, závěrečná část vyprávěná dospělou ženou zase plná určité životní bolesti způsobené ztrátou blízkých osob.
Krabice živých
Norbert Frýd
(SPOILER) Smutný příběh zachycující smutnou část naší historie pohledem bývalého režiséra Zdeňka. Není tam tolik brutálních pasáží, jak jsem u takové knížky očekávala, je to spíš plné melancholie, pocitů marnosti, bilancování o smyslu života, ale i o tom, že v určité chvíli už člověk přijde o veškeré myšlenky. Při mírném zlepšení životních podmínek přichází na scénu najednou i naděje, pomoc, soudržnost a soucit s bližním. Nejdojemnější pro mě byla smrt Šimiho-báčiho a usmaženého kotěte, oblíbenou postavou Řek Fredo a hrobař Diego, hodně jsem trpěla u popisů toho, jak je hrozné poslouchat plačící a naříkající dospělé muže. Ale štve mě teda trochu, že jsme hlavního hrdinu nemohli doprovázet až do osvobození, vyloženě jsem na to čekala.