Kexina
komentáře u knih
První osoba jednotného čísla
Haruki Murakami
Murakamiho mám opravdu ráda, ale tohle nebylo ono. Přišlo mi to jako že prohledal šuplík s nápady a ty, které nedokázal dál rozvést a udělat z nich plnohodnotný příběh, ty slepil do povídkové knihy. Co naplat, forma krátkých textů tomuto autorovi opravdu nesedí.
Manželky nacistů - Ženy na špičce Hitlerova Německa
James Wyllie
Je trochu zmatené vykládat příběhy tolika lidi nikoli jeden po druhém, ale chronologicky všechny naráz. Plus mi přišlo, že se autor snažil dodržet větší rozsah, než na kolik stran téma stačilo, takže polovina knihy jsou dějiny mužů, nikoliv jejich žen. Plus k tomu nesmí chybět obvyklá vata v podobě nesmírně důležitých informací (jak pro čtenáře, tak pro děj) ve stylu "toho dne s ním pravděpodobně Magda také poprvé spala".
Co mi ale opravdu vadilo, byla absolutní absence korektur před vydáním knihy. Za to dávám jednu hvězdičku z hodnocení dolů. Ignorace shody podnětu s přísudkem a záměny i/y by samy o sobě stačily, ale zcela nepochopitelné zůstává, že v některých větách chyběla celá slova, aniž by si toho kdokoli před vydáním všiml. Velmi často se pak opakuje situace, kdy věta začne nějakým sdělením, aby vzápětí pokračovala úplně nesmyslně něčím jiným.
Veronika se rozhodla zemřít
Paulo Coelho
Dlouhou dobu jsem se tomuto autorovi vyhýbala, protože byl zkrátka všude. Teď mě k němu přivedla Výzva. A není to můj šálek čaje. Nemám tomu příliš co vytknout, příběh mě nenudil, ale ani nebavil, postavy mi byly tak nějak ukradené... Možná to je myšleno jako básně psané ve stylu dada - náhodně slepené texty, které při troše fantazie dají dohromady jakýsi příběh.
Lekce chemie
Bonnie Garmus
(SPOILER) Kniha doslova plná zvratů. Prvních pár stránek si člověk říká "wow, to bude něco!" A pak bum a náhle je tu návrat do minulosti a s ním sto stran příšerné nudy naprosto o ničem, jen neustálé omílání dokolečka ukřivděného fňukání. "Dětství jsem neměla žádné, protože moji rodiče jsou parchanti, mládí jsem neměla žádné, protože mi umřel bratr, všichni mi ubližují, protože jsem žena"... bla, bla bla, ufff. No, pokud ovšem člověk přetrpí tuhle bezdůvodnou a prázdnou vsuvku, pak se děj zase vrátí do přítomnosti a opět se bravurně rozjede. Ke konci už mě hlavní postava ale dost štvala, na jednu stranu to byla žena hodna obdivu, na druhou stranu si evidentně myslela, že je celý svět povinen se řídit jejími rozmary.
Konec bohužel opět zbytečně melodramatický a přeslazený.
Nápad úžasný, zpracování podstatně horší.
Dámský klub půlnočního plavání
Faith Hogan
Zajímavá kniha vhodná tak na letní dovolenou. Nejedná se o žádnou velkou literaturu, děj je předem jasný, ale jako pohodové čtení na prázdniny je knížka dobrá volba.
Hrůza na Šibeničním vrchu
Darcy Coates
(SPOILER) Autorka úspěšně pokračuje v drobné odchylce od původních příběhů o strašidelných domech,což je za mě velké plus. Ani tady si bohužel neodpustila zbytečné natahování děje, ale to už k Darcy Coates holt patří. Pointa byla tentokrát poněkud jednodušší, takže překvapivé odhalení až tak extra překvapivé nebylo, ale líbil se mi samotný nápad, zejména část vysvětlující, že pobyt ve strašidelném domě byla vlastně pro většinu jeho obyvatel dobrovolnou volbou.
Celkově je i 10. díl pořád skvělé oddechové čtení na jeden až dva večery.
Mají v nebi skleničky?
Martina Preissová
(SPOILER) Jednohubka na pár hodin čtení, když člověk potřebuje vypnout a nepřemýšlet. Jen "Marjánka" mě už po 50 stranách vážně štvala, protože jsem si připadala jako učitelka na prvním stupni ZŠ, která čte slohovku. Aneb "Marjánka šla na pole. Na poli uviděla Marjánka Jitku. Marjánka byla ráda. Celé odpoledne si Marjánka s Jitkou hrály. Večer si Marjánka sedla k dědečkovi. Marjánka ráda dědečka poslouchala. ....". Škoda té mizerné slovní zásoby a asi bych i změnila anotaci, tahle je poněkud zavádějící, pak by asi i hodnocení byla vyšší.
Dějiny lidských průserů aneb Co všechno jsme podělali
Tom Phillips
Příjemná vtipná knížka, která splnila očekávání. Jen mi možná trochu vadilo, že se některé slovní obraty často opakovaly a relativně často kniha bojuje s klasickým pořekadlem o tom, jak opakovaný vtip přestává být vtipem. Asi by mě méně bavila v klasické tištěné formě, audiokniha byla příjemnější.
Děsy Leigh Harkerové
Darcy Coates
(SPOILER) Líbilo se mi, že se autorka tentokrát pokusila jít jinou cestou. Poslední díly série mi přišly prázdné a až moc křečovitě se držely stále stejného zajetého vzorce. Tato knížka tak byla příjemným vybočením z už trochu nudné řady.
Z negativ... Jako obvykle tedy mohla autorka příběh cca o 100 stran zkrátit a zbytečně se neopakovat ve smyčkách,které děj nikam neposunuly a jen opakovaly již řečené. Ale to asi k autorce patří. A konec bych si představovala méně melodramatický.
Meč osudu
Andrzej Sapkowski
Tentokrát mi systém povídek nesedl. A přiznám se, že ani audiopodoba. I když vlastně nemám Martinu Fingerovi co vytknout, po skvělém a bohatém audio zpracování Posledního přání to bylo málo. Samotné povídky tentokrát byly hodně nevyvážené, zatímco z některých jsem byla nadšená, u jiných jsem se nemohla dočkat konce.
Poslední přání
Andrzej Sapkowski
Dlouho jsem sérii odolávala, snad proto, že o ní slyším všude možně. Nakonec jsem se přeci jen odhodlala dát příběhu šanci. V audiopodobě jsem si snad nemohla přát lepší interprety, příběhy skvělé a kupodivu mi nevadilo ani to, že jsou to povídky, které moc nemusím.
Geralt vypadá na super typ postavy a přiznám se bez okolků, že jsem se několikrát rozesmála nahlas, až jsem si nakonec musela dávat pozor, kde knihu poslouchám. :-D
Sladké sny
Kateřina Huňová
(SPOILER) Nikdy bych neřekla, jak moc mě zaujme příběh z koridy. Tahle barbarská zábava byla vlastně jedinou slabou stránkou celé knížky. Strhující příběh, který nedovolí knihu odložit, postavy i zápletky vcelku reálné, dobře vymyšlený Nový svět. Vyústění příběhu nebylo nijak překvapivé a závěr je velkými vraty k dalším dílům,ale to nijak nesnižuje mé nadšení. Naopak se těším, že se dozvím víc o fungování a vzniku celého světa.
Desatero
Jan Opatřil
Hm, zajímavá kniha. Autor si evidentně něco kompenzuje a prvnich 170 stran je doslova o ničem. Na druhou stranu se příběhu nedá upřít dost silná návykovost a zvědavost, a to současně v rovině "Vážně to bude pořád tak pitomé?", tak i v rovině "Jak to asi bude dál?".
Procházky Prahou filmovou
Radek Laudin
Na jednu stranu knížka splnila očekávání. Je to zkrátka prohlídka míst, kde se natáčely různé filmy, pohádky nebo seriály. Na druhou stranu mi hodně vadilo, kolik různé vaty a nesmyslných odboček bylo v textu. Jako kdyby se autor neuměl rozhodnout, jestli chce vykládat příběh místa, filmu nebo jednotlivých herců. A tak skáče od jednoho ke druhému, "jak mu to slina na jazyk přinese", až je z toho hodně rozpačitá směsice textů, které pohromadě drží jen opravdu velkou spoustou oslích můstků. Asi jako kdyby to vyprávěl děda Abe ze Simpsonů. :-D
V prázdnotě
Filip Kurečka
Není to špatná kniha, ale na tohle téma už jsem zkrátka četla lepší. Kdo scifi moc neholduje, asi se mu knížka bude líbit, fanoušci tohoto žánru bohužel poznají zdroje inspirace až moc dobře.
Co vás v dějáku nenaučili
Markéta Lukášková
Druhá knížka od autorky a opět jsem ji stěží dočetla. Nemastné neslané texty připomínají školní slohovou úlohu, rádoby vtipné komentáře a konspirační teorie jsou někdy až za hranicí trapnosti.
Škoda, nápad to byl dobrý.
A opravdu, opravdu by bylo fajn, kdyby knížka před vydáním prošla korekturou, ty překlepy a hrubky dobrému pocitu ze čtení fakt nepřidaly.
Syn
Lois Lowry
Krásné zakončení série. I když se některé pasáže hodně opakují z Dárce, rozhodně nejsou zbytečné, protože odpovídají na téměř všechny otázky, které zůstaly po přečtení první knihy.
Možná by se mi líbil ještě 5. díl - prequel, jak celé společenství vzniklo.
Tak jako tak, je to krásná knížka,kterou přečtete jedním dechem za jediný den.
Spasitel
Andy Weir
Další super knížka od vynikajícího autora. Pro mě ale asi nejslabší ze všech. Zatímco Marťan byl zjevení, u Artemis jsem se dobře bavila, Spasitel byl skvělá čtivá kniha, ale už hodně "pohádková" (resp. taková zajímavá kombinace pohádky a StarTreku).
Nová divočina
Diane Cook
Nevím proč, ale několikrát se mi při čtení vybavila vzpomínka na Howeyho Silo.
Knížka je trochu nevyvážená, je poznat, že jde o prvotinu, autorka ještě tak úplně neví, co chce. Občas chybělo podrobnější vysvětlení, sem tam se zbytečně v příběhu vracela k něčemu, co bylo řečeno mnohokrát předtím, občas mi vadily matoucí časové údaje, kdy bylo čtenáři náhle předloženo, že uplynuly roky, zatimco z děje to vypadalo na dny, maximálně týdny. Závěr byl asi docela předvídatelný, i když tak úplně nezapadá do běžného formátu dystopie (a v tomhle případě rozhodně doporučuji přečíst i všechny doslovy).
Líbila se mi linie "my a oni": Bez ohledu na to, kam se lidstvo v příběhu dostalo, ani tady nepřestali jednat podle dávno zažitého formátu "my máme právo, ti druzí ať se klidí", včetně dobrého a reálného zakončení příběhu o Soukromém kraji.
Žádná z chybek však nezabránila tomu, abych využila každou možnou volnou chvilku pro čtení.
Úkryt v nebesích
Aliya Whiteley
(SPOILER) Zvláštní kniha. Nebyla jsem si jistá, o čem má být, když jsem četla anotaci. Nejsem si jistá, o čem měla být, když jsem ji dočetla.
Sci-fi to rozhodně není.
Psychologický román to není.
Romantický příběh z červené knihovny to není.
Pohodové čtení na dobrou noc to není.
Napínavé čtení, které nutí mozek přemýšlet nad souvislostmi, to taky není.
Opravdu nevím, jaké emoce kniha měla vlastně vzbudit.
Ke zmatení asi dopomáhá i nesmyslně zvolená forma vyprávění, která mi nesedla od začátku do konce. Hlavní hrdinka byla nesympatická, hloupá, jednala bezdůvodně, často nijak, z kdovíjakého důvodu se vykašlala na svého syna, pak toho údajně těžce litovala, ale dál se spokojeně rochnila v opakování toho, jak lituje, že ho opustila. Když se jí konečně splnilo její životní přání, kvůli kterému opustila syna i rodinu, vyřeší to zbabělým útěkem a následným "romantickým" smutněním a hledáním zbytků své životní lásky v moři nekonečna.
Kloudné příběhy jsem nenašla ani u mimozemšťanů, ani u popisu planet nebo politického uskupení. Překvapivý závěr se tak "nenápadně" naznačoval od prvních stránek, že když k němu skutečně došlo, bylo to už jen trapné opakování dávno řečeného.
Případným dalším čtenářům doporučuji knihu zkusit, ale pokud vás neosloví po prvních deseti stránkách, nemá smysl zkoušet číst dál, nic jiného se v příběhu nedozvíte.