keselylenka komentáře u knih
Nejde jinak než dát 5 hvězdiček, byť pro mě nejlepší a nejsrdcovější byl první díl této trilogie. Musím přiznat, že období komunismu mi sedlo nejméně, ale to je rozhodně problém jen můj a ne autorky, protože kniha byla napsaná úžasně.
Samozřejmě i tato kniha pana Folletta byla úžasně čtivá a dobře napsaná, trochu mi ale přišlo, že po Večeru a jitru a Pilířích země se vzorec příběhu dost opakoval. Velmi mě bavila hlavně pasáž o moru.
Moc příjemné čtení, hezký příběh, který mě chytil za srdce. Z postav mi bohužel většinu knihy nebyla sympatická ani jedna. Uvidíme, co seriál na netflixu
Za mě bohužel zklamání. Nevyhovoval mi styl vyprávění a nebavilo mě to. Nedokázala jsem se do příběhu vcítit
Budu se opakovat, ale to, co autorka předvádí, je dar. Neskutečný dar. Kniha vás vtáhne do svého vesmíru a vy to všechno vidíte, jako byste tam stáli. Chtěla jsem ať to neskončí, ale bohužel mi těch více než 1000 stránek vydrželo dva dny. Jdu vyhlížet další díl
Po husitské epopeji jsem se po pár letech pustila i do této. Co hodnotím rozhodně kladně, je množství postav. Sice i Přemyslovců bylo až až, ale u husitské epopeje jsem se v potomcích a manželství tak ztrácela, že jsem si musela kreslit rodokmeny. Hvězdičku odebírám za to, že prostě na knize je znát, že je psána mužem. Mnohem více by se mi líbily pasáže o Přemyslově osobním životě.
Pořád přemýšlím, proč mi tato kniha, stejně jako Hornické vdovy, tak nesedla. Téma je to neskutečně zajímavé, ale tak nějak mi připadá, že autorka ty příběhy neumí vyprávět. Podobný pocit jsem měla u vdov, jako by to nebylo osobní, jako by se mě to nijak nedotklo. Přitom doslov autorky jsem četla se zaujetím. Možná by autorka měla zkusit jinou formu psaní.
Nakonec ubírám hvězdičku za docela velkou předvídatelnost příběhu a možná až moc jednoduchý konec. Bavilo mě to, ale trochu mi chyběly momenty překvapení, jako byly v první knize. Livia mi pila krev a Nedovy kapitoly bych klidně vyškrtla.
Rozjezd příběhu byl za mě takový všelijaký, už jsem si říkala, že to bude taková tuctová červená knihovna. V druhé půlce ale nabral příběh úplně jiný spád a četl se jedním dechem.
Za mě dvě nesympatické hlavní postavy, z nichž jedna se vlastně nechává šikanovat z jakési pózy. Takže i když v knize byly pasáže, ze kterých mi bylo úzko, nakonec to celé přebilo za mě nesmyslné chování postav. Snad budou Prsa a vajíčka teda lepší
Mělo to spád, mělo to zajímavý příběh a pro mě nečekaný konec, ale tak nějak mi chybělo to “něco za co bych dala 5 hvězdiček.
Posloucháno jako audiokniha a to za mě knihu povýšilo ještě na vyšší úroveň. Miluju ten svět a mohla bych z něho číst další a další příběhy. Pro mě to bylo první setkání s Kingem a určitě si dám další. A jestli máte možnost, pusťte si to, Matouš Ruml je úžasný.
Dost mě mrzelo, že ačkoli se kniha jmenuje Hrobník a dívka, tak hrobník je okrajová postava a dívky si skoro nevšimnete. Přitom zrovna Augustin mi přijde skvělý a za Lea bych ho klidně vyměnila. Nic to ale nemění na tom, že kniha se mi líbila a četla se dobře. Na začátek čtecího roku super.
Pro mě byla Babička po Brit-Marie a Ovem nejslabší. Bohužel. Tak nějak jsem se nemohla začíst a chytit. Možná už jsem prostě jen nudný dospělý a duše dětí mi uniká.
Moje druhá kniha od autorky a opět mě nezklamala. Více se mi líbila linka Lilly zejména v první polovině byl podle mě příběh velmi dobře vystavěn. Člověk si jen říká, co je to za lidi.
Líbilo se mi to, i když pochopení pro jednání hlavního hrdiny nemám. Trochu mi to přišlo, že má krizi středního věku a najednou neví, co s tím. Napsané to ale bylo krásně, jako propracovanější román by to bylo lepší.
Moc tomu podle recenzí tady nerozumím, ale něco se pro mě na téhle knize nepovedlo. Možná překlad netuším, ale nepřišlo mi to ani moc vtipné, ani záživné. Asi dám šanci ještě Tróji a uvidíme.
Posloucháno jako audiokniha. Za ně nejlepší kniha rozhovorů jakou jsem kdy slyšela. Pan Mareš byl měl dělat truecrime podcast
Literárně skvělé, přečteno za jeden den. Obsahově tak těžké, že v hlavě to budu mít ještě dlouho.
Úžasné čtení na závěr roku. Vypravěčský styl pana Folletta je za mě geniální, s relativně malým množstvím postav dokáže rozehrát skvělé divadlo. A co hodnotím úplně nejlépe je to, že postavy jsou lidsky a uvěřitelně vykreslené, žádná není jen vyložené kladná, i tyhle totiž mají své stinné vlastnosti, stejně jako my všichni.