KejmlP

Příspěvky

Farma zvířatFarma zvířatG. Orwell (pseudonym)

Mistrně napsaná kniha, což o to. Jenom bych ale rád upřesnil, že autor ji rozhodně nenapsal proto, protože by chtěl hanět komunismus, jak se řada čtenářů domnívá. Naopak, sám Orwell se k myšlence komunismu hlásil, a např. ve Španělské občanské válce bojoval za jednu z trockistických (komunistických) skupin. Ovšem odmítal režim vybudovaný Stalinem v SSSR. A v tom je také jádro interpretace knihy:
Zvířecí revoluce (komunistická revoluce) je dobrá, zavede spravedlivý režim (socialismus), i první kroky pod vedením Majora (Lenina) jsou dobré, ale kritika začíná ve chvíli, kdy se moci zmocní Napoleon (Stalin), vyžene hodného Kuliše (Trockého) který to myslel dobře, a změní režim na diktaturu jen svojí skupiny. Zvířecí alegorie na trockistickou interpretaci dějin SSSR. Nikde v knize není řečeno, že "komunistická revoluce je špatná", ale píše se: "moc po revoluci získali ti špatní, ale byla tu jiná možnost.". Je tedy třeba znát autora.
(Pro neznalé: Trockij byl Stalinův soupeř, poražený v boji o nástupnictví po Leninovi, který se od něj v brutalitě postupů příliš nelišil, ale měl jiné názory na některé myšlenky a cíle, mj. se chtěl třeba soustředit na rozšiřování revoluce po světě, zatímco Stalin se více soustředil na Rusko samotné. Trockij a jeho následovníci v exilu pak vypracovali svoji verzi dějin SSSR, v nichž tvrdí, že Stalin zradil Leninovy ideály a zavedl v SSSR diktaturu jedné byrokratické kasty.)
Nic to nemění na kvalitě knihy a tom, že obecněji ji lze vnímat i jako varování před vznikem totality, byť Orwell to myslel trochu jinak.

14.08.2017


Jeden den Ivana DěnisovičeJeden den Ivana DěnisovičeAlexandr Isajevič Solženicyn

Moc pěkná kniha, která mě v lecčems překvapila. Už dlouho jsem uvažoval, že si ji přečtu. Očekávání bylo asi takové, že dostanu příběh typu "Krvavé jahody". Drsný příběh ze sibiřských plání se spoustou krutosti, mrtvými a nesamozřejmostí lidského života. O to víc mě překvapilo, že jsem dostal něco úplně jiného. Tohle není příběh o krutosti, je to příběh o naději.
Lágr zde není to, co čeká kdejaký čtenář vyburcovaný krutými a ještě krutejšími příběhy o stalinských táborech, kde se neděje nic jiného než znásilňovaní a mlácení. Není o vyhlazování. Ano, život zde nemá příliš velkou cenu. Ale jde spíše o místo, kde se lidé snaží přežít, spolupracovat, kde existuje naděje na život venku. Lidé mohou být propuštěni. Dozorci jsou často cyničtí, ale nesnaží se vězně zabít. Solženicin popisuje spíše hierarchii a systém vztahů mezi obyvateli tábora. Jde také o socialistický román, ostatně sám Chruščov se osobně zasadil o jeho vydání. Velká část je o tom, jak vězni s nasazením pracují, vlastně i navzdory prostředí, se snaží dělat svoji práci jak nejlépe dovedou, a to s nmaximálním možným nasazením, i když jim to leckdo komplikuje. V táboře existuje hierarchie, a kdo ji dodržuje a hraje hru tak jak má, může si v ledasčem přilepšit.
Základní myšlenka díla je velice silná, a vynikne v závěru. Jak málo stačí k lidskému štěstí. Jak málo člověk potřebuje k tomu, aby se dokázal radovat. Za jakýchkoliv okolností. Na konci románu má za sebou Šuchov úspěšný den. A vlastně si říkám, zda má na konci dne alespoň polovina dnešních lidí takový takový pocit spokojenosti, jako měl hrdina tohoto románu. Vlastně o tom dost pochybuju.

06. dubna


O čem sním, když náhodou spímO čem sním, když náhodou spímAndrej Babiš

Nevýhodou knihy je, že kriticky myslící člověk si stále říká, zda si to skutečně Andrej Babiš myslí, nebo je to jen jeho PR. Myslím, že pravda bude, jako vždy, někde uprostřed. Faktem nicméně je, že mě těší, že tady někdo z politiků aspoň ví, co vše je možné jinde ve světě zrealizovat, a dokáže sepsat obsáhlý soupis vizí pro ČR založený na zahraničních příkladech, který má hlavu a patu. Byť s řadou nápadů nemusíme souhlasit.
Oceňuji, že kniha se drží populismu mnohem méně, než jsem čekal, a velká část tezí říká místo "zařídíme ti pečené holuby" spíše "budeš muset máknout, ale výsledek bude stát za to". Vize je založená hlavně na maximálním zefektivnění služeb a spotřeby pomocí detailní analýzy a sběru informací, a důrazu na všudypřítomné nové technologie. A ač jsem spíše konzervativec, musel jsem uznat, že sám bych v takovém státě skutečně chtěl žít. Jen se bojím, že aby to vše mohlo být realizováno, musel by vše řídit dlouhodobě jeden diktátor, protože nikdo jiný u moci nevydrží tak dlouho.
Kniha se čte poměrně dobře, byť myslím, že zvláště pro starší lidi bez hlubších znalostí IT a nových technologií mohou být některé pasáže hůře pochopitelné.
Celkově je vize pěkným čtením, pro inspiraci mohu doporučit všem. Když si odmyslím pár úvodních listů, tak o Babišovi a ANO tam není téměř nic, tudíž to beru podobně jako slavnou Baťovu vizi.

PS: Velice mě baví některé předchozí komentáře od lidí, kteří knihu nejspíš ani neotevřeli, ale jelikož to napsal Babiš, šup to do odpadu. Škoda, měl jsme za to, že tady na Databázi hodnotíme knihy podle jejich obsahu, ne politického poměru k autorům a jejich hříchům. (Stejně jako dát Mein Kampfu ****, pokud se vám dobře četl a pochopili jste myšlenku, z vás nedělá nacistu, tak z vás nedělá babišovce, pokud oceníte, že někdo sepsal zajímavou vizi.) Přemýšlejte.

PPS: Myslím, že všem je jasné, že Babiš knihu nesepsal sám po večerech, ale pracoval na ní nějaký tým marketérů, konzultantů a podporovatelů. Zdejší babišobijci by si ale měli uvědomit, že Marek Prchal, z kterého tu půlka uživatelů rádoby chytře a zasvěceně dělá skutečného autora, je Babišův expert na sociální sítě a internetovou komunikaci, a nikoli na psaní knih. To střílíte někam úplně bokem.

04.08.2017


Totál BalkánTotál BalkánBlanka Čechová

"Doporučení: Zrušit OSN." Po přečtení této skvělé knihy nabývá řečené doporučení úrovně rozkazu. OSN vnímám s despektem už delší dobu, ale tato kniha to dovedla na úplně jinou úroveň. Autorka s brilantním smyslem pro humor a nadhledem popravuje celou slavnou "mezinárodní organizaci", neživotaschopný projekt Kosova, a všechny ty prázdné fráze o demokratizacích a budování multietnického soužití.
K textu v podstatě nemám žádné negativní připomínky. Čtení ubíhá, děj má spád, postřehů a podnětných myšlenek je habaděj. A smích vyvolaný skvělým cynickým humorem střídá kroutění hlavou nad tím, jak absurdita střídá absurditu.
Nejvíc přiléhavé mi přišlo srovnání OSN s KSČ na konci normalizace. Organizace, která kdysi vyrostla na zkušenostech s tragédiemi, ideálech a touze učinit svět lepším, se stala hnízdem kariéristů žijících v uzavřené bublině, vyjadřujících se nesrozumitelným jazykem, hrajících jen sami na sebe, přičemž už dávno ztratili veškeré ideály. Organizace co drží nejdůležitější klíče, ale uvnitř je prohnilá a neschopná. Mám dojem, že to je asi přirozený vývoj každé organizace. Stejně jako tomu vždy bylo a bude, každé nakonec nadejde čas.
Zároveň skládám poklonu autorce a těm pár idealistům, kteří místo hlásání frází a pohoršování se radši mlčí, a konají praktické věci. A samozřejmě prostým lidem na Kosovu, kteří jsou jen obětí špinavé americké geopolitické hry, která vytvořením narkostátu Kosovo vytvořila precedens, který se jí nyní vrací ve všech těch Krymech a Abcháziích, nad jejichž zřizováním se právě tvůrci Kosova nejvíce pohoršují.
Čtení knihy pro mě bylo literárním zážitkem, a zcela právem ji vkládám mezi výběr doporučených.

05.07.2018


Opuštěná společnostOpuštěná společnostErik Tabery

Čtení knihy mě velmi bavilo, byť zároveň musím konstatovat, že drtivá většina myšlenek není nijak objevná, a v podstatě jen shrnuje fakta a tendence v české a evropské politice, které jsou veřejně známé. S knihami tohoto žánru, popsatelného jako "varování a boj za demokracii" se v poslední době roztrhl pytel, nicméně tato patří k těm povedenějším. Líbilo se mi čtivé shrnutí některých tendencí ve společnosti a jejich uvedení na střízlivou míru, byť s některými závěry by se dalo polemizovat. Zřetelná je také ambice autora zacílit i na mimočeské publikum.
Na druhou stranu, musím poukázat i na několik vad. Například, když hodnotí některé z historických událostí, nevychází zrovna z relevantních zdrojů, ale z titulů často kontroverzních či ne příliš pozitivně přijímaných (Tesař, Simms...), které nelze považovat za směrodatný výklad. Co se týče interpretace historických událostí, autor často sice řekne A, ale opomíná zmínit B, které jeho interpretaci události často problematizuje. Stejný problém je i ke konci knihy, kdy pranýřuje Zemana a Babiše poněkud neférově i za věci, které u jiných pomíjí.
Závěrem si dovolím polemiku: Jednou z autorových hlavních myšlenek je, že česká společnost notoricky selhává v demokratických procesech, nedokáže vytrvat na nastoupené cestě, nejeví zájem o politiku, nestaví se proti autoritářům... Nepřeceňuje ale tady autor potenciál společnosti? Ona masa "obyčejných lidí" se skutečně většinou přizpůsobí a snaží se hlavně obstojně přežít, nic víc. Ale to je přirozené, za to ji nelze vinit, a v jiných srovnatelných státech tomu není jinak. Od toho tu jsou elity, aby ji vedly a dokázaly ji zburcovat pro svou myšlenku, pokud se jim zdá, že jiné (vládnoucí) elity dělají něco nesprávného. A když toho tyto elity nejsou schopny (pro svou neschopnost/nedůvěryhodnost/naivitu/strach...), pak se musíme zlobit na ně, a ne na masu lidí. Tudíž: Nezlobme se na lidi, že volí autoritáře, ale ptejme se, proč jim nikdo nenabídne a lépe nevysvětlí přijatelnější alternativu.

12.10.2017


Planeta Země: Kruté místo k žitíPlaneta Země: Kruté místo k žitíAndor Šándor

Velmi příjemné překvapení. Musím říct, že bezpečnostní analytici se začínají řadit mezi mé oblíbené odborníky. Vzhledem ke své profesi si nemohou na nic hrát, a není tam prostor pro moralizování a ideologie. Zároveň ale nejde o zelené mozky rozdělující svět na přátele a nepřátele. Generál Šándor ukázkově předkládá svět takový jaký je, v mnoha odstínech šedé, kde každý má trochu pravdu, ale zároveň nikdo není bez viny. A skutečně na to jde striktně, padni komu padni. Zkritizuje USA i Rusko, mírní protiislámské obavy a zároveň popíše rizika neřízené migrace, kriticky zhodnotí EU a NATO, ale zároveň ani jedno neodsoudí, nemoralizuje s lidskoprávní agendou, ani nesklouzává k velmocenskému cynismu... Každá část je navíc uvedena do historického kontextu.
Kniha je psána pro laiky přístupným, pro odborníky někdy možná trochu zjednodušujícím jazykem, což se ale nepromítá na objektivitě. Beru to jako cenu za možnost oslovit širší spektrum čtenářů, a vliv má jistě i to, že autor vzhledem ke své profesi nesmí říct úplně všechno co ví.
Výhrady mám snad jen k obálce. Autor se zeměkoulí v ruce evokuje v řadě lidí jakousi pochybnou konspirační literaturu o světovládách, a proto bych volil nějaký střízlivější motiv, více odpovídající věcnému zaměření knihy.
Shrnuto, jedná se o slušné nastínění dnešní geopolitické situace s přiměřeným, širokému spektru čtenářů přístupným obsahem. Nejlepší reklamou budiž to, že knihu kritizují obě strany dnešní rozdělené společnosti. Pro jedny je proruská, pro druhé zas prozápadní. Tohle beru.

20.02.2019


Fašismus: VarováníFašismus: VarováníMadeleine Albright

Nepřekvapující. Autorka pokračuje ve svém brutálně zjednodušujícím sepisování historie. Mohu konstatovat, že pro knihu platí většinou to samé, co jsem napsal už u její knihy "Pražská zima".
Po knize jsem sáhl kvůli jejímu tématu. Fašismem se delší dobu zabývám, a tak jsem chtěl svoji knihovnu obohatit o další možný přístup, byť jsem chápal, že nepůjde o úplně objektivní výklad. Leč bohužel, byl jsem zklamán.
Albrightová si navrhla takovou definici fašismu, která jí vyhovuje, a padá jí do ní úplně každý, kdo se nelíbí jejímu pojetí dobra. Vedle sebe se tak sejde zajímavá společnost, na kterou musí praotec fašismu Mussolini jen vyjeveně koukat. Máme tu seřazené muže odleva doprava, staré i mladé, výstřední i tiché, ideology i cynické pragmatiky. Spojuje je jen to, že nehodlali, či nehodlají skákat tak, jak paní s přezdívkou "Balkánská řeznice" píská. Hitler, Stalin, Chávez, Maduro, Erdogan, Kim-Čong Un, Fidel Castro, Orbán, Gottwald, Miloševič, Putin, Kaczynski, Trump, a i Zeman s Babišem nesměle čekají ve frontě. Autorka u každého krátce popíše životní příběh (úplně absentuje vysvětlení jejich popularity, jde prostě jen o vzestup zla), pak nahlásí čím je vinen, a sem-tam přihodí nějaký svůj příběh. Proč zrovna tito a ne jiní, proč ne často tvrdší režimy?
Postrádám v knize jakoukoliv jednotící myšlenku, či objevnou teorii, pro dílo by byl přiléhavější snad aspoň název "Fašisté", jelikož o fašismu jako takovém se toho moc nedozvíme. Maximálně nějaké postřehy autorčiných studentů, což při pověstné kvalitě amerických vysokých škol není přílišnou zárukou kvality. (Toto odkazování "podle názoru mých studentů..." mimochodem tvoří zvláště otravné pasáže knihy.) Do knihy o fašismu autorka vřadila i svůj oblíbený osekaný příběh třetí československé republiky, opět o tom, jak zlý Gottwald sežral Beneše i s demokracií. Stejně jako v Pražské zimě podaný jen na základě otcových pamětí, bez špetky problematizace.
Abych jen nehaněl, mohu snad jen říci, že mi občas přišla zajímavá osobní svědectví z jednání s některými státníky (tedy samozřejmě pardon - "fašisty").
Závěrem, dílo ze své knihovny zas vyřazuji, a posílám dál. K tomuto opravdu není třeba se vracet.

26.01.2019


Jan MasarykJan MasarykPavel Kosatík

Obrovská poklona pro autory, jelikož tohle je jedna z nejpovedenějších biografických knih, které jsme kdy četl. Autoři se do historického řemesla ponořili skutečně poctivě, a vzniklo tak dílo, které objektivně a bez legend popisuje důležitou postavu našich dějin, o jejíž smrti všichni mluví, ale o jejím životě neví většinou téměř nic. Výsledný portrét se vzpírá všem mýtům: Žádný hrdina bojující za demokracii, padlý při její obraně v první linii. Před námi probíhá život neukotveného, slabého, a pocitem méněcennosti zmítaného člověka s vážnými psychickými problémy, muže neschopného zaujímat pevná stanoviska a přebírat zodpovědnost, věčného syna hledajícího silné vedení. A také vynikajícího rétora a propagandisty, kterého si každý brzy oblíbil. Muže, u něhož se sebevražda jeví jako naprosto logické vyústění celého smutného života.
Knihu rozhodně nedoporučuji nikomu, kdo má rád černobílý pohled na dějiny, tomu by totiž dílo zničilo veškeré iluze o souboji dobra a zla, a téměř na každé stránce nebude vycházet z údivu nad tím, jaká je ve skutečnosti realita. Mimochodem, od odborníků je mi známo, že Kosatík je sice ve své knize pravdě zatím nejblíže, ale skutečnost, která je často v knize spíše naznačená, je v případu Masaryk ještě mnohem tvrdší.
Čtivost je na skutečně vynikající úrovni, nemohl jsem se dočkat každé další stránky. Jde skutečně o klenot mezi historickými pracemi. Nemohu než plně doporučit.

15.07.2017


Goebbels - pán myšlenek Třetí říšeGoebbels - pán myšlenek Třetí říšeDavid Irving

Životopis s velkým Ž. Tvrdím, že skutečná biografie se nedá napsat pod 500 stran, a tahle kniha by mohla sloužit jako jeden ze vzorů. Jako u každého správného životopisu nejde o výčet faktů a viditelných činů, ale jde o hloubkovou sondu do nitra složité postavy nacistického génia propagandy. Geobbels bývá označován za neinteligentnějšího nacisty, a proto je požitkem mít unikátní možnost sledovat jeho vnitřní svět, která se naskýtá díky jeho celoživotně vedenému deníku. Můžeme tam vnímat jeho úvahy, neustálou vnitřní nejistotu, pochyby o sobě i druhých, postoje k ženám i politickým pohlavárům. Narcis, levicově orientovaný nacista - intelektuál (který se v mládí označoval i za komunistu) v knize opravdu ožívá, a i díky velké literární kvalitě díla se tak může čtenář ponořit do uvažování a mnohovrstevnatého života postavy, kterou neukojitelná narcistní touha po sebeuznání dovedla až téměř na samotný vrchol moci, na pozici skutečného pána myšlenek, bez kterého by nacistický vzestup nikdy nemohl proběhnout tak jak ho známe.

07.04.2017


PodvoleníPodvoleníMichel Houellebecq

Celkem pěkné čtení, a to v několika rovinách. Kdo ovšem čeká antiislamistickou kritiku a krvavou vizi hrůzovlády islamistů, bude zklamán. Kniha spíše ukazuje, že pokud Islám v Evropě zvítězí, bude to postupným vývojem a ne krví, a většina společnosti to bude akceptovat.

Co se týče politické linky, ta mně přišla z celé knihy asi nejméně uvěřitelná. Představa islámských stran vyhrávajících volby zatím ani v náznacích není na pořadu dne. Jinak ale autor perfektně ukazuje fakt, že pokud islám ovládne západní společnost, rozhodně nepůjde o invazi radikálních bojůvek typu IS, ale přijde to z vnitřku, a půjde o onen průměrný typ Islámu, který se může ukázat překvapivě atraktivní i v rámci Evropy.

Společenská linka mě bavila nejvíc, a řadu tendencí vystihla přesně. Osobně mě zaujaly zmínky o duchovních cestách muslimských konvertitů, pro které představuje islám jen konečnou stanici v hledání identity, byť ji dříve hledali třeba na opačné straně. Sám jsme si několikrát říkal, že řada identitářských a národně-konzervativních uskupení, často stojících právě na kritice islámu, s ním přitom mají téměř totožné cíle, a v hodnotách i názorech na uspořádání společnosti by dokázaly nalézt většinovou shodu ve své opozici proti liberalismu. Stejně tak hezky autor ukazuje fakt, že reálně je drtivá většina obyvatel schopna se přizpůsobit jakémukoliv režimu, přijmout jeho požadavky, a žít v něm obstojně své životy, ať jde o režimy socialistické, fašistické, demokratické, nebo teokratické. A pokud bude součástí požadavků konverze k islámu, nebude to pro ně větší problém, pokud jim to přinese výhody. A těžko jim to lze vyčítat, historie ukazuje, že je to přirozené.

Po přečtení knihy zůstává řada znepokojivých otázek. Mimo jiné ta, zda islám nakonec skutečně nepředstavuje jednu z cest ze slepé uličky, kam dovedl Evropu liberalismus a konzumní společnost, a kvůli které se evropská civilizace nachází ve stádiu rozkladu a prázdnoty, kterou tak věrně reprezentuje hlavní hrdina knihy. Zda bychom ho nakonec (po chvíli trucování) nepřijali s úlevou, jako řešení našich problémů. Nebo přijde hodnotová obroda z jiné strany, kterou vzestup islámu podnítí? Tak či tak, nějaká přijde. Jsme zvědav, nakolik bude Houellebecquovu románu podobná.

23.04.2017


Nikola Šuhaj loupežníkNikola Šuhaj loupežníkI. Olbracht (pseudonym)

Absolutní nadšení. Kniha má svoji nezapomenutelnou atmosféru, a přímo z ní číší duch nádherné "zakleté země", kde se děj odehrává. Olbrachtův spisovatelský talent je rovněž záviděníhodný. Jako velký klad vnímám i to, že kniha nemá jen ten klasický, příběhový rozměr, ale vede bystrého čtenáře i k řadě úvah v oblasti historie, sociologie, či lidské psychiky. Samotný příběh pak má svoji sílu, a přesto, že jsem to nečekal, líbil se mi nakonec mnohem víc, než muzikál, který je knihou inspirovaný. "Zakukala žežulenka k zelenému háji: Co že tě už neviděti, Nikolo Šuhaji?"
PS: Dost mě mrzí, že tyto klenoty české literatury mají na Databázi tak nízké hodnocení, a to jen kvůli tomu, že jsou řazeny do povinné četby těm, kteří k nim proto buď přistupují už z principu negativně, a nebo ještě nedovedou ocenit kvalitu díla. O to víc mě těší reakce těch, co si ji přečíst museli, a teď zjišťují, že jinak by jim uniklo nádherné dílo.

07.06.2017


Národní třídaNárodní třídaJaroslav Rudiš

Pěkně napsaná sonda do života člověka z jedné komunity. Postava nejednoznačná, rozporuplná - a proto uvěřitelná. Vlastně docela dobře věřím, že něco dost podobného se odehrává v hlavách velké části oněch vlastenců s holou hlavou ze sídlištních čtyřek. Ani dobří, ani špatní, s moudrými, naivními, i idealistickými myšlenkami, ale hlavně bez velké naděje, či vyhlídek na slušnou budoucnost. Vlastně jim docela rozumíte, že než se sžírat planými nadějemi v oné sídlištní prázdnotě, raději přijmout tuto šedivou realitu za svůj domov, a dát jí ve svém vnitřním světě alespoň zdání smyslu a pořádku. Přečteno na jeden zátah.

06.04.2017


Miloš Zeman: Příběh talentovaného pragmatikaMiloš Zeman: Příběh talentovaného pragmatikaLubomír Kopeček

Mohu spokojeně konstatovat, že z kvalit knihy jsem byl nadšen. Profesor Kopeček se úlohy nestranného odborníka zhostil naprosto skvěle, a poskytuje tak vyvážený obraz muže, který se už 30 let zásadním způsobem naši politickou realitu.
Kniha dobře balancuje, aby nesklouzla ani do oblasti hagiografie, ani soupisu hříchů. Výsledkem je poutavý portrét, který popisuje odvážné vystupování proti komunistickému režimu, první politické kroky a formování osobnosti současného prezidenta. Pokračuje potýkáním se s vrcholnou politikou, originální kroky, jedinou velkou porážku, a následující velkolepý návrat, završený prezidentským obdobím.
Toto období je pak podáno seriózně, autor připomíná chyby i úspěchy, a nabízí řadu možných pohledů na jednotlivé kroky, čímž dokazuje, že je rozhodně nelze vnímat jednostranně, a že médii mnohdy odsouzené aféry často nejsou jen excesy aktéra knihy, ale strategicky plánované kroky sloužící dlouhodobému cíli. Autor události podává v kontextu, a ukazuje, že jsou mnohem složitější, než je podávají naši novináři.
Vytknout mohu snad jen rozsah, který bych ocenil větší. Pevně doufám, že časem vyjde revidovaná verze, která naváže a doplní dílo o další události, které leží teprve před námi.
Pokud si myslíte, že Miloš Zeman je jen neschopným hulvátem, který se nahoru dostal jen díky volebnímu právu lůzy, a libujete si v novinářských zkratkách, knihu nečtěte, narušila by vám vaše pohodlí v černobílém vidění světa. To stejné platí pro nekritické obdivovatele. Všem ostatním, kteří nedělají závěry předem a disponují kritickým myšlením, mohu knihu doporučit všemi deseti. Získáte díky ní řadu námětů k zamyšlení.

19.11.2017


Jednou budeš Arab 2Jednou budeš Arab 2Riad Sattouf

Druhý díl se mi asi líbil ještě víc než první. Bude to tím, že do děje více vstupují další postavy a prostředí, ve kterém se pohybují. Líbilo se mi, jak se tím vším vyrovnává Rijád. Hltá názory z okolí, je konfrontován s přátelskými i nepřátelskými postavami, a začíná do jejich jednání i aktivně vstupovat. Čím dál zajímavější se mi jeví i Rijádův otec, který prochází postupnými povahovými i názorovými změnami. Matka je pořád obdivuhodně pasivní, zatímco syrští příbuzní se začínají pěkně vybarvovat.
Co se prostředí a obyčejného života v Sýrii, myslím, že tahle kniha ukáže leckdy víc, než studium odborných publikací (respektive, ukáže ten obyčejný, lidský rozměr, který z odborných publikací tak nevysvítá - ne, že by je nahradila). Nesmíme nicméně zapomínat, že se pohybujeme v osmdesátých letech, to i u nás bylo ledacos jiné. I já ještě v devadesátých letech taky dostal ve škole od učitelů pěkných pár facek, rozpadající se čtvrti taky pamatuji, a různých pochybných dětských "her" a netolerance tu bylo taky spoustu. Ona nás ta knižní konfrontace s vyspělou Francií může trochu svádět k porovnávání s dnešní dobou, ale Francouz vyrůstající v osmdesátých v Československu by taky jistě napsal o svém dětství ledasco zajímavého.
Řada příspěvků tu zmiňuje antisemitismus. Souhlasím s komentářem JanaPav o nutnosti vnímat to v širší perspektivě. Jinak mě ale kupodivu v knize nijak zvláště nezaujal. Možná je to tím, že když se člověk blízkému východu věnuje podrobněji, tento místní kolorit vás postupně přestane překvapovat, a já už ho vnímal jako téměř nezbytnou součást tamního života, která k tamní společnosti patří jako k českým zemím debaty o pivu. Co mě zaujalo víc, byl přístup ke zvířatům. Ne, že bych měl přehnané iluze, ale takto syrově zobrazený přístup ke zvířatům jakožto "interaktivní hmotě vhodné pro jakékoli hry a experimentování" se jen tak nevidí. Ano, vím, děti trápí zvířata i u nás, ale přecejen, veřejné bavení se nabodáváním štěňat na vidle a válcování žab se tu tak často nevyskytuje, nebo je to aspoň považováno za odsouzeníhodné. Souvisí to i s obecnějším rozměrem, kdy je třeba mít v arabském světě od začátku "ostré lokty", což se Rijád taky učí.
Celkově velmi hodnotný komiks. Doporučuji.

29.05.2019


Revoluční Rusko 1891 – 1991Revoluční Rusko 1891 – 1991Orlando Figes

Vynikající kniha. Chválím čtivost, objektivitu, a originální přístup autora. Orlando Figes zvolil pro popis "ruské revoluce" neobvyklý formát, kdy se vymanil z popisu událostí, a pojímá ji spíše jako myšlenkový proces, který se táhne po celou dobu existence režimu. Toto pojetí má své výhody, jelikož mu umožňuje vidět nebývale široký kontext a přidává nové pohledy na věc tam, kde ostatní vidí jen pragmatismus či osobní motivy.
Dvě třetiny knihy jsou nicméně věnovány době do Stalinova úmrtí v roce 1953, a pozdější doba již je shrnuta podstatně stručněji. Tady vidím trochu prostoru pro kritiku. Jakkoliv zdůrazňuji originalitu a výhody "dlouhého vyprávění" o revoluci, zvláště v pozdějších částech jde spíše o výborně napsané stručné dějiny SSSR, se zaměřením na to, že vůdci se v myšlenkách neustále odkazovali na Lenina a myšlenkově i skrze své postupy čerpali ze zkušeností roku 1917, což Figes spolehlivě mapuje až do pozdního Gorbačova.
Že toto vše je poctivě zasazeno do kontextu, a nevynechává to zasazení do ruských reálií, a ukazuje jevy i s jejich mnohdy nečekanými kořeny, aniž by sklouzávalo k dělení světa na dobro a zlo, které emanuje jaksi " z principu", snad netřeba ani zdůrazňovat.
Celkově určitě doporučuji. A pokud budete chtít spíše faktografii k Říjnové revoluci, doporučuji další autorovo dílo, monumentálně pojatou "Lidskou tragédii".

20.07.2019


V zajetí geografie: Jak lze pomocí deseti map pochopit světovou politikuV zajetí geografie: Jak lze pomocí deseti map pochopit světovou politikuTim Marshall

Jedná se o hodnotnou knihu, které jsou v dnešním složitém světě potřeba. Autor na základě geografického kontextu vykládá historii a i současné události, a ukazuje, z jakého pohledu je třeba události vnímat. Nejlépe je to ilustrováno například na téměř existencionální nutnosti Ruska mít zajištěný přístup na Krym, nebo na důrazu Číny na Tibet a ostrovy v Jihočínském moři.
Nejedná se o odbornou literaturu, kniha je psaná pro širokou veřejnost se základními znalostmi. To zároveň obsah limituje. Pokud se některému z témat věnujete podrobněji, pravděpodobně se příliš nového nedozvíte. Na druhou stranu ale jistě objevíte nové věci v kapitolách věnující se částem světa, které se nalézají mimo vás obzor. Samotný obsah knihy hodnotím pozitovně, byť někdy jsem měl dojem, že autor od geografie sklouzává k prostému líčení dějin, a geografie je jen volným doplněním. Někdy je rovněž probíraná problematika pojata výběrově, takže některé problémy zmíněné jsou, a některé nikoliv. (Například v kapitole o Indii mě velmi překvapila absence zmínky o Srí Lance.)
Nejvíce mě zaujaly kapitoly o Rusku, Číně a Africe. Geografie samozřejmě není jediné určující hledisko, a dějiny určuje i řada věcí vyplívajících z lidských emocí, náboženství, sociologie a prosté politiky, ale geografie jistě tvoří významný základ, a je třeba ji při jakékoliv geopolitické události vnímat. Doporučuji jako skvělé ozřejmující čtivo pro úvod do současné světové politiky.

12.08.2019


Ubavit se k smrtiUbavit se k smrtiNeil Postman

Skvělá analýza vývoje mediálního prostoru a jeho vlivu na společnost a politiku v průběhu dvacátého století. O tom, jak málo stačilo k tomu, aby se z přemýšlivých a vzdělaných voličů stalo nemyslící stádo hledající jen senzace. O tom, jak společnost vyměnila hloubku myšlenky za hezký vzhled a povedené PR.
Po přečtení se jasně ukazuje jeden paradox doby: Jsou to z velké části právě média a lidé s nimi spjatí, kteří vytvářejí požadavek aby vše bylo divácky atraktivní, aby sdělení byla krátká a úderná, aby vše byla jedna velká show. Zpravodajství místo odbornosti dbá na dramatické podbarvení, politické debaty místo prostoru pro vysvětlování na poutavé zkratky. A pak se ti samí lidé a média diví, že v politice vítězí ti, kteří si s nějakým vysvětlováním nelámou hlavu, a hrají na struny jednoduchého populismu. Naučili společnost nepřemýšlet, a teď jí spílají do hlupáků. Chtěli z politiky show, a teď se diví, že vítězí ti, kteří tu show dělají nejlépe. A přitom jen platí, že kdo s čím zachází, tím taky schází.

10.05.2017


Jak jsem se mýlil v Miloši ZemanoviJak jsem se mýlil v Miloši ZemanoviMartin Komárek

Když jsem knihu náhodně otevřel v knihkupectví a pročítal namátkově některé kapitoly, byl jsem nadšen. Po zakoupení a souvislém přečtení jsem byl nadšen už o něco méně, ale hodnocení čtyř hvězd ještě zachovám.
Nejprve co se týče kladů, autor se tématu zhostil odvážně, s originálním přístupem a u novinářů nebývalým nadhledem. Využil osobních a zprostředkovaných zkušeností s Milošem Zemanem, aby se pokusil o sondu do jeho nitra. Výsledkem je kritický spis o Zemanově povaze a osobnosti, který ruku v ruce s kritikou zároveň konstatuje, že Zeman je na naší politické scéně monolitem, který vysoko ční mezi většinou ostatních, a zároveň je (všeho)schopným hráčem, který myslí na dvacet tahů dopředu, a nikdy nedělá nic jen tak, aniž by tím nesledoval nějaký, byť třeba zatím většině smrtelníků nezřetelný, cíl. A zpravidla se mu vytyčený cíl daří naplnit, ať jeho oponenti prskají a spílají jak chtějí.
Negativem knihy je velká neučesanost. Zpočátku autor skáče mezi různými obdobími a vrší historky. Když konečně začne kniha postupovat víceméně chronologicky, začne čtenář stále víc vnímat to, že autor se často opakuje, některé epizody líčí vícekrát, stejně jako některé pointy a obraty. Ke konci začíná ztrácet i korektura.
V zásadě tedy: Martin Komárek napsal velmi zajímavé dílo, které jistě zaujme příslušné místo v knihovnách zemanologů. Knize by však prospělo, aby si ji ještě někdo párkrát přečetl, a trochu ji autorovi opřipomínkoval a učesal. Výsledek by pak působil jistě mnohem lépe.

27.12.2017


Vzestup islámského státu – pod černou vlajkou teroruVzestup islámského státu – pod černou vlajkou teroruJoby Warrick

Skvěle sepsané dílo. Srozumitelně a zároveň zasvěceně komentuje prapůvodní kořeny Islámského státu, které se jinak ztrácejí v mediálním bahně, a přitom jsou klíčové pro celé pochopení problému.
Kniha ukazuje, kterak katastrofální kroky a naprosto nepromyšlená a arogantní politika USA vyvolává (nejen) na blízkém východě nestabilitu a chaos, z kterého pak mohou těžit různé skupiny radikálů, do jejichž řad se pod tlakem zoufalství přidávají i obyčejní lidé, které k tomu dohání západ se svojí politikou. Chápu, že po bitvě je každý generál, ale přesto jsem s úžasem četl pasáže o tom, jak naivně a hloupě si američané počínali při marném pokusu zavádět v Iráku svoji "demokracii". Kterak osudovými krůčky uvolňovali zrnka písku, která spustily dosud stále nekončící lavinu událostí. Americké nepochopení jiných společností a odlišných částí světa je ostatně pověstné.
Chválím i literární stránku knihy, práci s fakty a objektivitu.
Jedinou poznámku mám ke skoku mezi prvními dvěma částmi knihy, kdy nejprve kniha velmi podrobně sleduje život a myšlenky Abú Musaba Zarkávího, a když dojde k době, kdy vstupuje tato postava na iráckou velkou scénu, náhle se postava jakoby odosobňuje, a stává se jen abstraktním velitelem. Nějak mi tam chybí rozbor přechodu mezi vyšším, přesto řadovým džihádistou, a velitelem a organizátorem Al-Kaidy v Iráku. Byrokratický postup je sice zachycen, ale jak vytvářel struktury či pracoval se svým okolím, to mi, oproti první části knihy, jaksi chybělo. Otázkou samozřejmě je, kolik je o tom možné zjistit.
Celkově knihu hodnotím na výborno. Kdyby takto kriticky dokázal s fakty i názory pracovat aspoň zlomek českých novinářů, byl bych spokojen.

04.08.2018


Jednou budeš Arab 3Jednou budeš Arab 3Riad Sattouf

Třetí díl pokračuje ve vysoko nastavené laťce. Postavy se čím dál víc profilují. Matka začíná být sebevědomější (či jí dochází trpělivost), otec se čím dál víc přiklání na stranu své konzervativní rodiny, a čím více padají jeho iluze o dokonalém arabském světě, tím více nekriticky je začíná přijímat, a zároveň se více zapojuje do tamních zvyklostí, jako je všudypřítomná korupce a klientelismus. Už rezignuje na ideály, ale sází jen na známosti. Je patrné, že vývoj vztahu obou manželů začne nabírat nové rozměry. Rijád už se "otrkal" a stále víc se z něj "stává Arab", byť pořád trochu s vlivem své matky evropanky. Moc zajímavou částí bylo francouzské období jeho školní docházky, kdy je konfrontováno autoritářské, zpolitizované a náboženské školství v Sýrii s mnohem měkčí realitou Francie, kde se najednou Rijád cítí nesvůj, a reaguje dle naučených vzorců. Na druhou stranu, snad aby se čtenář trochu probral z iluzí, je tu po syrském zvířecím utrpení francouzská pasáž s koťátky a psy, kde bude čtenář, který čeká konfrontační ukázku útlocitné evropské mazlíčkoidní reality dost zklamán. Inu, i tak to tu chodilo (a leckde chodí).
V závěru má příběh už dost solidní grády, a další díl budu čekat s velkou netrpělivostí. Jsem zvědav, na kolik dílů autor své dílo natáhne, jelikož do původně zamýšlené pentalogie to dle svých slov nemá šanci vtěsnat. Jen tak dál!

29.05.2019


Musíme si promluvit o Putinovi: Jak se Západ mýlí v nebezpečném vládci RuskaMusíme si promluvit o Putinovi: Jak se Západ mýlí v nebezpečném vládci RuskaMark Galeotti

Čtivá kniha o V. V. Putinovi, která v malém formátu poskytuje více informací, než několikanásobně delší úvahy nad tím, jak Putin a jeho Rusko rafinovaně způsobuje i připálení páteční večeře a nedělní pád ze žebříku.
V krátkých kapitolách autor rozebírá co si o Rusku myslí západ, a jak se situace reálně má. A rozhodně nejde o Putinovu obhajobu, naopak, autor je k němu velmi kritický. Jenže místo aby opakoval teze většiny jeho kritiků (kteří často přitom do ruského dění příliš nevidí, a vystačí si s tím, že ho nechápou, jelikož je prostě špatné), bourá především Putinovu legendu, kterou staví společně jeho příznivci i odpůrci. Oba dva z něj totiž dělají extrémně mocnou figuru. Zastánci v něm vidí spasitele a představitele svého politického směru, posledního pořádného chlapa v politice, který má koule na to nežvanit a konat, bránit svoje lidi, svoji zemi, a normální svět. Odpůrci ho nopak mají za Saurona z východu, ďábelskou figuru s gigantickým temným plánem, který dokáže ovlivnit dění v celém světě, zmanipulovat volby, způsobit demonstrace, vytvářet blbou náladu, generovat populisty, a vůbec zasáhnout po celé zemi, aby ji ovládl a zničil. Kritika z této knihy je ale jiná, a dle mě mnohem užitečnější. Ukazuje totiž, že Putin nemá ani temný (ani žádný jiný) plán, ani moc ovlivnit volby, ani není takový frajer, ani není tak schopný jak se tváří. Vlastně jen dělá kroky, které mu západ dovolí, a občas využije jeho chyby, případně se na západním průseru přiživí, aby z toho něco vytěžil pro sebe a Rusko.
Nevím jak na ostatní, ale na mě by tahle kritika působila mnohem účiněji, než když nějaký duhový aktivista sepíše naštvanou knihu o tom, jaký že je ten Putin homofob. Pochybuji, že by tím nějakého člena SPD přesvědčil ke kritickému uvažování. Když to ale uděláte jako autor, a nabídnete místo protikladné ideologie smutnou realitu, možná se budete účinností divit.

09.11.2019


Kdo ví, kde budu zítraKdo ví, kde budu zítraJindřich Šídlo

Mám tuto řadu rozhovorů rád. A tento se zvláště povedl. Tomáš Etzler v sobě nezapře, že ač původem Čech, práce a pobyt v USA ho zásadně pozměnily. Líbil se mi jeho důraz na objektivitu a odstup každého novináře, což u nás nebývá vždy pravidlem. Ač sám je bytostný liberál, připadalo mi, že na rozdíl od velké části svých českých souputníků, Etzlera tento postoj nenutí odříkávat jakékoliv ideologické mantry. Takže jakkoliv je kosmopolita a "havlista", dokáže říkat i věci, co u nás v této skupině často nezaznívají. Dokáže vykreslovat USA jako zemi, o níž u nás panují přehnané iluze, ekologickou aktivistku Gretu označí za urputnou svazačku, a rozebere, proč byla americká invaze do Iráku vylhaným zlem, dílem fanatiků a matkou všech budoucích blízkovýchodních průserů, přičemž pád Saddáma Hussajna utrpení lidí v Iráku (a v důsledku i jinde) jen zhoršil.
Velmi drsné je vykreslení omezených možností špičkového novináře žít osobní život. Pasáže o Číně byly rovněž zajímavé, a jakkoliv je patrné, že Etzler Čínu opravdu rád nemá, jsem zvědav na jeho avizovanou knihu o této zemi.
Shrnuto, nemusíte se vším souhlasit, ale autor skutečně dokáže to, co řada jeho kolegů nikoliv. Mít své názory, postoje, a přesto zůstat profesionální a přemýšlet o věcech s nadhledem a v kontextu. Doporučuji.

06.12.2019


Světla a stíny islámuSvětla a stíny islámuBřetislav Tureček

Naprosto perfektní úvod k poznání islámských zemí. Autor nesmírně čtivě uvede čtenáře do tamní reality, a pak kousek po kousku, na příkladech z praxe a pomocí svých zážitků a rozhovorů osvětluje, jak to v oblasti chodí, a jak složitá je tamní realita. Zemí projde hodně, řeč je především o Afghánistánu, Pákistánu a Íránu.
Třináct let od vydání knihy už oblast nesmírně posunulo, takže občas narazíte na informace, které jsou už pozměněny dalšími osudy, ale základ, a především způsob, jak nad oblastí uvažovat, ten je nadčasový. Některé poznatky jsou pak více rozvedeny v dalších autorových knihách, které už jsou tématicky úžeji zaměřené.
Všem zájemcům o blízkých východ maximálně doporučuji. Takovou kombinaci čtivosti, nestrannosti a zasvěcenosti jen tak někde nenajdete.

14.01.2020


Putin - Nezkreslená zpráva o mocném muži a jeho zemiPutin - Nezkreslená zpráva o mocném muži a jeho zemiVeronika Sušová-Salminen

Kniha popisující ruskou realitu ve všech odstínech. Bourá mýty o říši zla, ukazuje, kterak hloupě si počínají naši novináři, když vidí v Putinovi a Rusku pohrobka komunismu a totalitního diktátora. Zároveň ale není nekritická, a ukazuje současné dění v kontextu předchozího vývoje a ruské každodenní reality. Nabízí pohled na ruskou katastrofu 90. let, na trnitou cestu, kterou musela tamní společnost na počátku tohoto tisíciletí ujít, a na Putina, který není ani ideový totalitář, ani nacionalista (a už vůbec ne komunista), ale konsensuální politik, jehož zásadní tezí je udržet stabilitu, a zabránit revolucím a otřesům společnosti, kterých si ruská společnost užila ve 20. století přehršel. Dozvíte se například, proč tak populární Putin nikdy nesáhl k větším ústavním změnám, s kterým ruským vládcem sdílí nejvíc společných vlastností (novináři mají samozřejmě jasno, že se Stalinem), proč je v Rusku nutné mít na naše poměry tvrdé zákony o politických stranách, či jak Rusové vnímají západní mocnosti.

07.04.2017


Spálil jsem Adolfa HitleraSpálil jsem Adolfa HitleraErich Kempka

Poměrně typický zástupce memoárové literatury z okruhu nepolitických spolupracovníků Adolfa Hitlera. Stejně jako ve vzpomínkách dalších sekretářek, kuchařek či pokojských tady nejde o politiku, ale o vzpomínání na "šéfa", který byl vlastně docela fajn. Autor neřeší válečné plány ani osudy Židů, ale popisuje svoje zážitky a dojmy z cest, které s Vůdcem absolvoval. Velká část knihy je pak věnována posledním dnům v Berlínském bunkru, a Kempkově roli v nich. Je to pěkné, odpočinkové čtení, ostatně - autor je řidič, a nesnaží se na to naroubovat nějaké politicko-filosofické hloubání.
Někdy se podobným memoárům plných vzpomínek na "fajn šéfa" vyčítá, že Adolfa Hitlera zlidšťují, a tím zlehčují jeho činy. Nemyslím si, že by to tak bylo. Tyhle paměti ukazují, že i sebestrašnější diktátor bývá v jádru často obyčejný, někdy svým způsobem i docela hodný člověk. Ukazují nám tím, že schopnost páchat zlo není monopolem nenávistných zvrhlíků se zjizvenou tváří a kopytem pod pláštěm, ale obyčejných, často i přátelských lidí, které potkáváme na ulici. A to je třeba mít na vědomí.

07.04.2017


PovídkyPovídkyMiloslav Šimek

Ten nejlepší druh humoru, který si dokážu představit. Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna pokládám za jedny z našich největších géniů zábavy, kterým dnešní tzv. "baviči" nemohou dosáhnout ani po malíček u nohy. Sbírka povídek dokáže pobavit při každé příležitosti, a neustále se v nich dají nacházet nové humorné situace. V kombinaci s vyprávěcím stylem Miloslava Šimka na zvukových nahrávkách povídek nepřekonatelné.

10.04.2017


KrysařKrysařViktor Dyk

Dílo, která má sílu, krásná legenda, obsahující spoustu moudrosti. A postava Krysaře je fascinující. Dříve než knihu jsem znal skvělý muzikál Daniela Landy, který se sice od předlohy liší, ale zároveň jí dává ještě další rozměr. V obou dílech (byť v Landově podání poněkud rozšířeném), je krásné sledovat, kterak postupné náhody, náznaky a podzemní proudy uvolňují kamínky, které nakonec vyústí v tragédii pro celé město.

26.05.2017


Monology ve Vůdcově hlavním stanu 1941-1944Monology ve Vůdcově hlavním stanu 1941-1944Adolf Hitler

Další ze série knih "obyčejný Adolf Hitler". Jelikož Hitler měl ve zvyku dlouho ponocovat a vést až do rána dlouhé debaty se svými přáteli, hosty a spolupracovníky, napadlo Hitlerova tajemníka Bormanna dát debaty zapisovat. Jelikož ale "debaty" vypadaly spíše tak, že Hitler vedl jeden dlouhý monolog, vznikla z nich tato kniha, na níž nenuceně hovoří odpočívající německý diktátor. Jedná se o úvahy na témata ze všech lidských oborů, někdy ideologizované plány či náměty na uspořádání společnosti a světa, někdy vcelku zajímavé postřehy a komentáře. Musím konstatovat, že jde o mnohem čtivější dílo než Mein Kampf, a tím se opět potvrzuje, že Hitler byl lepší řečník než spisovatel. Další z nezbytných doplňků ke studiu osobnosti německého Vůdce.

08.04.2017


Tyranie: 20 lekcí z 20. stoletíTyranie: 20 lekcí z 20. stoletíTimothy Snyder

Kniha se čte skvěle, autor ve stručné a jasné formě předkládá čtenáři dvacet rad jak rozpoznat autoritářské hnutí, a jak se bránit při jeho vzestupu a vládě. Analyticky perfektní, snad až na pasáže o konspiracích tajných služeb stojících za vzestupem a vládou V. Putina, kdy se autor přecejen pouští na argumentačně dost tenký led.
Stejně jako podobné knihy na téma "varování před totalitou" má ale autorova teorie jednu vadu. Nepočítá s tím, že by si ono autoritářství přál jedinec sám. Kniha hovoří primárně ke čtenáři, který podporuje demokracii, ale neuvědomuje si její ohrožení. Počítá s tím, že jakmile si ono ohrožení jedinec uvědomí, přehodnotí své chování, a v rámci možností se pokusí rozvinutí autoritářství zabránit. Jenže tento jedinec je zpravidla nějakou formou intelektuála, kterému systém hodně dal, a ten je proto ochoten ho bránit. Dále tu máme velkou masu lidí, kterým systém (ač skutečně či zdánlivě) nic nedal, a proto nemají důvod se stavět na jeho obranu, či bát se jeho pádu. Této mase je celkem jedno, jaký panuje režim, pokud jim dokáže zajistit přiměřenou životní úroveň. A jelikož nemají téměř žádné "občanské požadavky", přežití v autoritářském systému jim nečiní problém, řada by ho díky ulehčení od zodpovědnosti a tíhy rozhodování dokonce uvítala. (Těžko jim to v jejich situaci mít za zlé.) Tato většina ale zároveň tvoří ty, kteří o osudu režimů do značné míry rozhodují. A těm už Snyder příliš nenabízí. To ale nicméně ani není tématem knihy, ve své kategorii jde stále o špičku, a proto dávám plný počet.

09.05.2017


Nesvatá válka o Svatou zemiNesvatá válka o Svatou zemiBřetislav Tureček

Pokud chcete nestranný popis jednoho z nejdéle trvajících konfliktů současnosti, mohu tuto knihu s čistým svědomím doporučit. Autor se v ní nepokouší podávat hodnotící soudy, ani hledat řešení a říkat, co musí která strana udělat. Autor prostě předkládá reportáže zaměřené na obě strany konfliktu, které popisuje v jejich barvitosti aniž by se vyhýbal kontroverzním tématům. Rozhádanost palestinských vůdců, glorifikace zločinců na obou stranách, zástupy extremistů toužících druhou stranu zlikvidovat, zdůvodňování židovských práv stylem, za který by se nestyděl ani Hitler, a popularita Hitlera mezi Palestinci. A všemocná izraelská lobby a černobíle vidící čeští novináři a politici. Výsledný dojem: Naprosto neférově vedený boj dvou stran, boj, který už je veden spíše sám pro sebe, a v jehož pokojné zakončení už ani jedna ze stran nevěří.
Kniha se čte pěkně, rozhodně může být skvělým doplňkem ke studiu odborné literatury.

01.06.2017


1 ...