KejmlP komentáře u knih

Po knize jsem sáhl s velkým očekáváním, s radostí že se někdo zabývá tématem, o kterém se u nás příliš nemluví. Bohužel, musím říct že jsem byl do značné míry zklamán, a to z několika důvodů. Předně, autor své dílo pojal extrémně široce, a především první polovinu knihy tak tvoří spíše obecné příspěvky k dějinám Ukrajiny, či k průběhu východní fronty za 2. světové války. (Jistě, události je třeba zasazovat do kontextu, ale zde už jde leckdy o části, které jsou pro kontext nepodstatné.) Dále by dílu prospěla revize struktury a její ujednocení. Autor často skáče mezi obdobími, vrací se či předbíhá, některé údaje a myšlenky několikrát opakuje, do toho různě vkládá své osobní postřehy a zážitky, a činí tak dílo zbytečně nepřehledným.
Třetí, nejvážnější výtka souvisí s objektivitou díla. Ta je bohužel, ač autor sám poukazuje na neobjektivitu jiných, značně problematická. V historické vědě se pohybuji už dost dlouho na to, abych věděl, že žádní andělé ani zplozenci pekla v ní neexistují, a vše má svou temnou i světlou stránku. Tedy i Banderovci. Potíž je, že autor svoji knihu postavil jako jejich obhajobu. Výsledný dojem má být ten, že šlo vlastně o vlastence, jejichž jediný zájem byl spravedlivý boj za svobodnou Ukrajinu, vedený především proti komunistům. Z osobnostního hlediska tak v Syručkově podání šlo o partu správných hochů, čestných, skvěle vycvičených a příkladně disciplinovaných, které se ostatní snažili nespravedlivě očernit. Jistě, tohle je jedna z možných interpretací, populární třeba na západní Ukrajině. Jenže pak tu máme třeba účast Banderovců na tzv. Volyňské řeži (1943) a etnickém čištění Ukrajiny, kde bylo brutálním způsobem zabito až 130 000 Poláků, což autor odbývá v jednom odstavci, vlastně "jen tak mimochodem", zatímco heroickým vzpomínkám banderovského důstojníka věnuje celou kapitolu, aniž by jeho tvrzení nějak konfrontoval či ověřoval. V obrazové příloze máme spoustu fotografii správných chlapců, válečného kamarádství, a pár popravených banderovců, zato na fotografie obětí se úplně zapomnělo. Rovněž chybí i rozbor ideologie OUN-UPA.
Souhlasím s autorem, že je třeba věci zkoumat bez propagandy a objektivně. To se ale nedá zaměňovat s tím, že jen otočíme znaménka a vytvoříme apologii. A právě to se autorovi povedlo.

4 25.06.2017

Literární exkurze do jednoho zapomenutého kouta Evropy (toho času i Československa), ležícího přitom přímo v jejím středu. Olbracht čtenáře svým čtivým poetickým stylem seznamuje s nesmírnou bídou, prostotou, zaostalostí, a zároveň úžasnou krásou Podkarpatské Rusi. Kniha reportáží je plná osobních příběhů místních lidí, často tragikomických, a nebojí se zacházet ani do sociálně-politických témat, kdy autor, leckdy velmi přesně, vystihuje budoucí vývoj.
Pro zájemce o Podkarpatskou Rus by toto dílo mělo být klasikou, a jedním z prvních po kterém sáhnou. Rovněž jde o reportáže, které jsou velice příhodným doplňkem pro zbytek autorovy karpatoruské trilogie (Nikola Šuhaj loupežník, Golet v údolí), a ledacos, co je v románech jen naznačené, rozvádějí a zasazují do souvislostí.

1 22.06.2017

Ve svém oboru vcelku dobré dílo. Autor v něm vrhá světlo na málo známé skutečnosti ohledně odlišného vývoje na Moravě v době tzv. národního obrození. Ukazuje, proč se u Moravanů nevyvinulo samostatné národní vědomí, ale přihlásili se k českému hnutí.
Kniha je psaná odborným jazykem, a rozhodně je určena spíše odborníkům a studentům, kteří již mají nějaké předchozí znalosti o daném historickém období. Osobně se domnívám, že přehlednosti práce by rozhodně prospělo rozdělení do podkapitol, a celkově členitější strukturování témat.

1 08.06.2017

Absolutní nadšení. Kniha má svoji nezapomenutelnou atmosféru, a přímo z ní číší duch nádherné "zakleté země", kde se děj odehrává. Olbrachtův spisovatelský talent je rovněž záviděníhodný. Jako velký klad vnímám i to, že kniha nemá jen ten klasický, příběhový rozměr, ale vede bystrého čtenáře i k řadě úvah v oblasti historie, sociologie, či lidské psychiky. Samotný příběh pak má svoji sílu, a přesto, že jsem to nečekal, líbil se mi nakonec mnohem víc, než muzikál, který je knihou inspirovaný. "Zakukala žežulenka k zelenému háji: Co že tě už neviděti, Nikolo Šuhaji?"
PS: Dost mě mrzí, že tyto klenoty české literatury mají na Databázi tak nízké hodnocení, a to jen kvůli tomu, že jsou řazeny do povinné četby těm, kteří k nim proto buď přistupují už z principu negativně, a nebo ještě nedovedou ocenit kvalitu díla. O to víc mě těší reakce těch, co si ji přečíst museli, a teď zjišťují, že jinak by jim uniklo nádherné dílo.

11 07.06.2017

Pokud chcete nestranný popis jednoho z nejdéle trvajících konfliktů současnosti, mohu tuto knihu s čistým svědomím doporučit. Autor se v ní nepokouší podávat hodnotící soudy, ani hledat řešení a říkat, co musí která strana udělat. Autor prostě předkládá reportáže zaměřené na obě strany konfliktu, které popisuje v jejich barvitosti aniž by se vyhýbal kontroverzním tématům. Rozhádanost palestinských vůdců, glorifikace zločinců na obou stranách, zástupy extremistů toužících druhou stranu zlikvidovat, zdůvodňování židovských práv stylem, za který by se nestyděl ani Hitler, a popularita Hitlera mezi Palestinci. A všemocná izraelská lobby a černobíle vidící čeští novináři a politici. Výsledný dojem: Naprosto neférově vedený boj dvou stran, boj, který už je veden spíše sám pro sebe, a v jehož pokojné zakončení už ani jedna ze stran nevěří.
Kniha se čte pěkně, rozhodně může být skvělým doplňkem ke studiu odborné literatury.

7 01.06.2017

Dílo, která má sílu, krásná legenda, obsahující spoustu moudrosti. A postava Krysaře je fascinující. Dříve než knihu jsem znal skvělý muzikál Daniela Landy, který se sice od předlohy liší, ale zároveň jí dává ještě další rozměr. V obou dílech (byť v Landově podání poněkud rozšířeném), je krásné sledovat, kterak postupné náhody, náznaky a podzemní proudy uvolňují kamínky, které nakonec vyústí v tragédii pro celé město.

5 26.05.2017

Kniha, která by měla být povinná pro všechny, kdo si příliš rádi pohrávají s alkoholem a nedochází jim, jak snadno nad ním mohou ztratit kontrolu. Nechci sklouzávat do nějakých katastrofických líčení české společnosti, ale občas člověk žasne, kolik lidí pokládá svoje těžké každodenní pití za normální. A nejde o ty chudáky, kteří už musí nastoupit léčení, jde o lidi, které ani nenapadne uvažovat o tom, že možná mají problém. Zároveň ale kniha ukazuje, že jde často o lidi, kterých by mělo být člověku spíš líto, a neměl by je jen lacině odsuzovat jako nějakou nezodpovědnou spodinu. No, ono se to takhle mluví, každopádně tady platí: "To nechceš." Schválně si někdy zkuste dát předsevzetí pár týdnů či měsíců nepít. Budete se divit, jak často nás do toho naše sociální prostředí nutí.

4 24.05.2017

Chvíli mi trvalo zvyknout si na onen strohý styl, pak už se to četlo pěkně. Co se týče oné humanistické myšlenky, určitého vžití se do opuštěného člověka v neznámé zemi které nerozumí, to se rozhodně povedlo, byť si myslím, že potenciál tématu je mnohem větší. Pohled na Evropu "z druhé strany" byl také zajímavý, ale opět, bylo by to krásné téma na román. Takhle autor bohužel jen lehce klouže po povrchu, příběh postrádá hloubku, a i konec se mi zdál poněkud slabší, bez velké pointy. Za mě tedy průměr.

1 24.05.2017

Skvělá kniha o jednom zakletém, zapomenutém koutě ve středu Evropy, oplývajícím nevšední krásou. Autoři ono krátké období, ve kterém Podkarpatská rus patřila do ČSR, popisují skutečně všestranně, a dívají se na věc nejen politickou optikou, ale i skrze kulturní, etnologickou či vzdělanostní problematiku. Velmi se mi líbili i konkrétní historky a výňatky ze sekundárních pramenů (mnohdy s určitým humorným nádechem), které oživují výklad a dávají věcem konkrétní rozměr. Pokud se tedy do téhle krásné země chystáte, rozhodně doporučuji si knihu přečíst.

3 22.05.2017

Těžké hodnotit. Jedná se samozřejmě o nacistické propagandistické dílo, na které je nutné touto optikou také pohlížet. Nicméně, když se odprostíme od obsahu a budeme hodnotit řemeslnou stránku, musíme říct, že dokument tehdy jistě splnil svoji funkci. Nacističtí pohlaváři líčí Adolfa Hitlera v těch nejpřitažlivějších barvách, a stejně jako další podobné dokumenty by měl čtenáře vést k poznání, že osobnostní archetypy které tak přitahují masy se za celé dějiny nezměnily, a lidé jim jsou schopni podlehnout stejně tak dnes jako tenkrát.

22.05.2017

Skvělá analýza vývoje mediálního prostoru a jeho vlivu na společnost a politiku v průběhu dvacátého století. O tom, jak málo stačilo k tomu, aby se z přemýšlivých a vzdělaných voličů stalo nemyslící stádo hledající jen senzace. O tom, jak společnost vyměnila hloubku myšlenky za hezký vzhled a povedené PR.
Po přečtení se jasně ukazuje jeden paradox doby: Jsou to z velké části právě média a lidé s nimi spjatí, kteří vytvářejí požadavek aby vše bylo divácky atraktivní, aby sdělení byla krátká a úderná, aby vše byla jedna velká show. Zpravodajství místo odbornosti dbá na dramatické podbarvení, politické debaty místo prostoru pro vysvětlování na poutavé zkratky. A pak se ti samí lidé a média diví, že v politice vítězí ti, kteří si s nějakým vysvětlováním nelámou hlavu, a hrají na struny jednoduchého populismu. Naučili společnost nepřemýšlet, a teď jí spílají do hlupáků. Chtěli z politiky show, a teď se diví, že vítězí ti, kteří tu show dělají nejlépe. A přitom jen platí, že kdo s čím zachází, tím taky schází.

6 10.05.2017

Nestranný pohled špičkového českého odborníka na Islám, který v knize vysvětluje a uvádí na pravou míru snad všechny otázky a problémy, které se kolem Islámu za poslední léta nahromadily. Autor ukazuje, že Islám zdaleka není nějaká strašlivá homogenní masa toužící po krvelačné expanzi, ale složitý náboženský a společenský systém, který v sobě sám skýtá mnoho rozporů a rozličných prvků, které mohou být leckdy zneužity, ale stejně tak mohou často sloužit i pro inspiraci či zamyšlení. Velmi mě zaujala například část o islámské kritice Západu, která je často překvapivě věcná, a pojmenovává leckdy skutečně vážné nedostatky západní civilizace, nad kterými my sami zavíráme oči.

5 10.05.2017

Jeden ze skvělých úvodů do problematiky skutečného Islámu, bez senzacechtivých blábolů či populistických zkratek. Autor vybírá pojmy, které v našem mediálním prostředí často rezonují, aniž by naši pisálkové skutečně znali jejich skutečný význam. Ty pak popisuje s přiměřenou stručností, bez přílišné odbornosti, aby i laický čtenář dostal odpovídající dávku informací. Po přečtení atlasu z vás sice nebude hned odborník na Islám, ale rozhodně se budete v mediálním světě pohybovat jistěji než ti, jejichž jediným zdrojem znalostí jsou hysterické výkřiky ze sociálních sítí.

09.05.2017

Kvalitní analýza našeho politického prostředí ve srovnání s naším evropským okolím. Kniha popisuje vývoj relevantních politických stran, dobu a průběh jejich formování, či zvláštnosti politického spektra ve zkoumaných státech. Je přehledná a poměrně čtivá, byť sebekriticky musím přiznat, že politický systém Slovinska mi byl oproti zbytku států poměrně vzdálený. Dnes by se určitě hodilo vydat aktualizované vydání, tyto knihy přecejen rychle stárnou.

09.05.2017

Klenot z dávné doby. Nebývá rozhodně pravidlem, že by všechny naše několik stovek let stará díla byla poutavým dobrodružstvím. Tahle kniha to splňuje. Cestopis, reálné dobrodružství poselstva které cestuje do dalekých krajin, odhaluje válčené přípravy nepřítele, a pak je uvrženo do nejhorších kobek Osmanské říše. Popis jiných krajin a zvyků byl velmi poutavý, v rámci možností doby i "objektivní", a u kapitol ze zajetí výpravy jsem se téměř nemohl odtrhnout od čtení, těšíce se na obsah každé další stránky. A dozvíte se třeba i to, jak slivovice a česnek zachraňují životy. Plně doporučuji.

2 09.05.2017

Kniha se čte skvěle, autor ve stručné a jasné formě předkládá čtenáři dvacet rad jak rozpoznat autoritářské hnutí, a jak se bránit při jeho vzestupu a vládě. Analyticky perfektní, snad až na pasáže o konspiracích tajných služeb stojících za vzestupem a vládou V. Putina, kdy se autor přecejen pouští na argumentačně dost tenký led.
Stejně jako podobné knihy na téma "varování před totalitou" má ale autorova teorie jednu vadu. Nepočítá s tím, že by si ono autoritářství přál jedinec sám. Kniha hovoří primárně ke čtenáři, který podporuje demokracii, ale neuvědomuje si její ohrožení. Počítá s tím, že jakmile si ono ohrožení jedinec uvědomí, přehodnotí své chování, a v rámci možností se pokusí rozvinutí autoritářství zabránit. Jenže tento jedinec je zpravidla nějakou formou intelektuála, kterému systém hodně dal, a ten je proto ochoten ho bránit. Dále tu máme velkou masu lidí, kterým systém (ač skutečně či zdánlivě) nic nedal, a proto nemají důvod se stavět na jeho obranu, či bát se jeho pádu. Této mase je celkem jedno, jaký panuje režim, pokud jim dokáže zajistit přiměřenou životní úroveň. A jelikož nemají téměř žádné "občanské požadavky", přežití v autoritářském systému jim nečiní problém, řada by ho díky ulehčení od zodpovědnosti a tíhy rozhodování dokonce uvítala. (Těžko jim to v jejich situaci mít za zlé.) Tato většina ale zároveň tvoří ty, kteří o osudu režimů do značné míry rozhodují. A těm už Snyder příliš nenabízí. To ale nicméně ani není tématem knihy, ve své kategorii jde stále o špičku, a proto dávám plný počet.

5 09.05.2017

Kniha je rozhodně plná zajímavých myšlenek a námětů k uvažování. Celý výklad dává logiku, a argumentačně dobře drží pohromadě. Má ovšem i několik problémů. První je, že musíte sdílet autorova ideová východiska a cíle. Pokud nejste svobodomyslný liberál, podle autorova výkladu vlastně stojíte na špatné straně, a jste součástí oné "cesty do otroctví". A svět je bohužel natolik komplexním systémem, že ho nejde zredukovat na jeden dobrý, a všechny ostatní špatné systémy. A byť autorův výklad je logický, namítám, že tváří v tvář především sociálním problémům společnosti prostě musíme risknout i to, co by se autorovi nelíbilo, ale abychom pomohli nyní a konkrétně, a ne nějakým principem do budoucna. Svět není černobílý, a vždy jsou víc než jen dvě cesty. Druhou moji námitkou pak je, že řada lidí by sice argumenty von Hayeka chápala, nicméně nesdílí jeho cíle, a podřízení se jim vyhovuje. A pokud si to sami přejí, těžko jim to mít za zlé.

2 09.05.2017

Povedený a poměrně nestranný portrét skutečného tvůrce československého státu. Tento titul mu dávám s plným vědomím, jelikož Edvarda Beneše považuji za toho, kdo měl na vznik a směřování ČSR největší vliv. TGM je spíše symbolem, filosofickým zaštítěním, možná snad tváří státu, ale Beneš je skutečným tvůrcem a určovatelem jeho osudů v klíčových obdobích 1. poloviny 20. století. A kniha Zbyňka Zemana ho čtenářům představuje bez příkras či dehonestace. Ideově věřící socialista a vlastenec, člověk, který věří ve vědu a logiku, pomstychtivý asketa, neúnavný administrátor pro kterého byla politika vším, nepřítel politických stran a vůdce národa, který dokázal takřka nemožné - po největší porážce vstal z mrtvých, obrátil ji ve vítězství, a triumfoval tím, že učinil z ČSR národní stát. Ve všech těchto rovinách můžeme pana prezidenta v knize poznat. A v dnešní době, kdy někteří kosmopolitní intelektuálové tak rádi hází na Edvarda Beneše špínu nebo jeho odkaz zaplevelují mýty, může kniha sloužit jako základ pro seriózní zkoumání nadmíru zajímavé a zasloužilé postavy.

Kniha je psaná čtivým, leč poměrně strohým stylem. Ocenil bych, kdyby autor například více prozkoumával Benešovi psychologické motivy a vnitřní život, ale vzhledem k rozsahu díla jsou témata zastoupena přiměřeně. Doporučuji doplnit o poznatky například z monumentální dvoudílné biografie J. Dejmka, nejnovější Benešovi biografie od A. Marese, případně z memoárů prezidentova okolí, E. Táborského nebo J. Smutného.

4 07.05.2017

Kniha by jistě byla zajímavým pramenem, ovšem jen pokud se někdo chce věnovat myšlení a sebeprezentaci vyhnané české šlechty. Ostatním bych doporučoval se od tohoto díla držet co nejdál, jelikož taková kupa lží a polopravd bývá k nalezení jen málokde. Autorka předkládá směsici mýtů, křečovitých sebeobhajob činnosti za protektorátu, ahistorických teorií o dějinách a politice, svých osobních dojmů a vybájených rodinných historek, a to vše provázené špatně skrytým opovržením nad "lidem". Můžete se dočíst takové perly, jako že poválečná doba byla ve znamení boje koncepcí zlého proruského Edvarda Beneše a prozápadního Jana Masaryka, až komicky rozsáhlou apologii rodinných styků s Němci, kdy "hraběnka" neustále zdůrazňuje, jak se jim oni nechtění Němci cpali do rodiny málem i střechou, a nutili je pořádat s nimi dlouhé sedánky. Vrcholem absurdnosti je pak komediální líčení, jak Němci přichystali Dolním Vilémovicím (rodišti J. Kubiše) na Hitlerův příkaz osud Lidic, už vše na místě připravili, a dokonce již začali s popravami, přičemž tehdy nějaký kluk vyběhl do 12 km vzdálené Třebíče pro pana hraběte. Náš milý pan hrabě pak sebral rodinné finance, později dokonce i dobytek a majetky, a na místě těsně před popravou všechny odsouzené vyplatil u velitele SS. Zajímavé je jen to, že o tomto v Evropě v pravdě unikátním činu se žádné jiné prameny nezmiňují, a ani místní si na nic takového nevzpomínají. (A překvapilo mě i to, že panu hraběti nepomohl i vodník Kebule, což jsem už pomalu v této pohádce taky očekával.) Stranou pak nechávám pohoršování se nad Čechy či výpady proti národní povaze Slovanstva, prý odjakživa spjaté s nízkostí, krádežemi a podlostmi.
Popravdě mě tedy docela těší, že paní hraběnka už s námi svůj stát sdílet nemusí, a my s ní také ne. Pro oba je to jistě lepší.

Celkem pěkné čtení, a to v několika rovinách. Kdo ovšem čeká antiislamistickou kritiku a krvavou vizi hrůzovlády islamistů, bude zklamán. Kniha spíše ukazuje, že pokud Islám v Evropě zvítězí, bude to postupným vývojem a ne krví, a většina společnosti to bude akceptovat.

Co se týče politické linky, ta mně přišla z celé knihy asi nejméně uvěřitelná. Představa islámských stran vyhrávajících volby zatím ani v náznacích není na pořadu dne. Jinak ale autor perfektně ukazuje fakt, že pokud islám ovládne západní společnost, rozhodně nepůjde o invazi radikálních bojůvek typu IS, ale přijde to z vnitřku, a půjde o onen průměrný typ Islámu, který se může ukázat překvapivě atraktivní i v rámci Evropy.

Společenská linka mě bavila nejvíc, a řadu tendencí vystihla přesně. Osobně mě zaujaly zmínky o duchovních cestách muslimských konvertitů, pro které představuje islám jen konečnou stanici v hledání identity, byť ji dříve hledali třeba na opačné straně. Sám jsme si několikrát říkal, že řada identitářských a národně-konzervativních uskupení, často stojících právě na kritice islámu, s ním přitom mají téměř totožné cíle, a v hodnotách i názorech na uspořádání společnosti by dokázaly nalézt většinovou shodu ve své opozici proti liberalismu. Stejně tak hezky autor ukazuje fakt, že reálně je drtivá většina obyvatel schopna se přizpůsobit jakémukoliv režimu, přijmout jeho požadavky, a žít v něm obstojně své životy, ať jde o režimy socialistické, fašistické, demokratické, nebo teokratické. A pokud bude součástí požadavků konverze k islámu, nebude to pro ně větší problém, pokud jim to přinese výhody. A těžko jim to lze vyčítat, historie ukazuje, že je to přirozené.

Po přečtení knihy zůstává řada znepokojivých otázek. Mimo jiné ta, zda islám nakonec skutečně nepředstavuje jednu z cest ze slepé uličky, kam dovedl Evropu liberalismus a konzumní společnost, a kvůli které se evropská civilizace nachází ve stádiu rozkladu a prázdnoty, kterou tak věrně reprezentuje hlavní hrdina knihy. Zda bychom ho nakonec (po chvíli trucování) nepřijali s úlevou, jako řešení našich problémů. Nebo přijde hodnotová obroda z jiné strany, kterou vzestup islámu podnítí? Tak či tak, nějaká přijde. Jsme zvědav, nakolik bude Houellebecquovu románu podobná.

9 23.04.2017