KejmlP komentáře u knih

Velmi zjednodušující, popularizační životopis J. V. Stalina od známého chrliče textů na libovolné historické téma. Kupodivu to ale nebylo tak zlé, jak jsem čekal. Je to takové vyprávění pro mládež, které ostatně autor už v úvodu oznamuje. Občas i bourá nějaký mýtus či konstatuje méně známý fakt, pak zas ocituje nějaký drb či báchorku, trochu jak na houpačce. Obraz Stalina jako nelidské zrůdy vyžívající se v násilí pro ně samé je budován spolehlivě, bez snahy o hlubší pohled, nečernobílost a problematizaci.
Co mě na knize nejvíc zaujalo jsou nicméně už úvodní stránky. Johnson v nich naplno ukazuje, jak Napoleon zůstává obrovským britským mindrákem. Ač píše životopis Stalina, nemůže nám neříct, že prapůvodcem všeho zla v Evropě je právě francouzský císař, a všichni, které Johnson pokládá za ty zlé (vyjmenovává pak pestrou škálu významných mužů všech politických směrů, geografických oblastí a dob), jsou jen jeho žáky. Skoro to vyznívá jako "...Ten Stalin, no...ok...ale co teprve Napoleon!" V důsledku tak vlastně i Stalin vychází z knihy sympatičtěji, než mu vyšel francouzský císař ze svého životopisu.

1 15.11.2018

Novinka od Rudiše mě nadchla. Pauza mezi Českým rájem a jeho předchozí tvorbou jde znát, novinku bych označil za nějak "dospělejší", než předchozí díla. Tentokrát absentují hudební motivy, hrdinové jsou rovněž v podstatě normální chlapy, a i styl psaní je jiný. Tentokrát chybí pro Rudiše tolik typické vnitřní monology hrdinů a slévání se osudů.
Myslím, že většina normálních chlapů, která občas vyjde mezi lidi, se v rozhovorech a monolozích hlavních hrdinů spolehlivě pozná. Vysvítá z toho svět obyčejných mužů, jimž v dnešním světě trochu ujíždí půda po nohoma, jelikož jsou jim ze všech stran vnucovány role a pozice, které pro ně nejsou přirozené, a dřívější páni tvorstva se najednou ocitají v nejistotě před světem, ženami, sebou samými. Silně kafkovský konec mě dost překvapil, v podstatě v něm lze najít nejistou budoucnost silnější poloviny lidstva, která se vzpírá tomu, aby byla moderní dobou sežrána a transformována v něco úplně jiného. Doporučuji.

4 11.11.2018

Oproti ostatním Rudišovým knihám mi Potichu připadá slabší. V této knize jsem nenašel žádnou postavu která by se mi zdála ve svém podivínství sympatická, u většiny to bylo spíše naopak, a postupné splétání osudů hlavních postav mi zde nepřišlo zdaleka tak poetické jako třeba v Rudišových Helsinkách. Možná to bylo tím, že tentokrát jsem se s prostředím příliš nedokázal ztotožnit, chybí mi i ona líbivá ostalgie, kterou mám rád na jeho opstatních dílech.
Celkově to není špatné a stylově to do jeho tvorby zapadá, ale připadá mi to nějak uvízlé na půl cesty, nedobroušené.

1 11.11.2018

Výborná kniha. Podle mě skvělé propojení příběhu s fakty. Na pozadí hlavní linie je vlastně vysvětleno ledasco okolo problematiky Islámu, radikalizace mládeže, války v Sýrii, tzv. Arabského jara, Islámského státu, a dalších klíčových problémů, trápících dnešní Evropu a svět. Je jasně patrné, jak složitá tato problematika je.
Líbila se mi i dostatečná šíře příběhu, že zahrnuje i vedlejší postavy a jejich osudy. Nejzajímavější mi přišli právě části zabývající se postupnou a plíživou radikalizací obou dívek a jejich okolí. S ubývajícím počtem stránek jsem stále více očekával, jak příběh skončí, a očekával nějaký zvrat. Proto mě neuzavřený konec trochu zaskočil. Bylo by zajímavé dozvědět se, jak hlavní postavy skončili, a, vzhledem k tomu, že situace v Sýrii se nyní konečně stabilizuje, kde většina hlavních postav z řad radikálů leží.

1 17.09.2018

Co říct? Milé, úsměvné, kvalitní. Tak jako celé Ladovo dílo. Pro pochopení některých vtipů už to chce trochu znalost doby a kontextu, ale pořád je to mnohem výše, než tvorba součastných "humoristů".

2 17.09.2018

Fotografie pěkné, každá fotka je okomentovaná jen krátkou větou, která ji nějak doplňuje, dokresluje. V úvodu je pár stran textu, vesměs komentářů a historek. Co mi tam chybělo, byl nějaký komentář který objektivně vysvětlí geopolitické souvislosti a politickou situaci, aniž by při tom kladl důraz na emoce. Na druhou stranu, chápu, že to asi nemá být hlavním poselstvím knihy, ale má být spíše vzpomínkovým doplněním do knihovny libereckých rodáků.

13.09.2018

Takové nemastné, neslané. Některé pasáže jsou zajímavé a podnětné, většinou ty obecnější, či ty, zabývající se sociálním prostředím, odkud se radikálové rekrutují. Potvrzuje se teze, že spíš než k radikalizaci islámu dochází k islamizaci radikalismu, tedy že Islám se stává poutavou platformou pro radikály a extremisty, a zároveň i kontrakulturou pro ty, kteří touží revoltovat proti většinové společnosti. Nejde vlastně o nic moc objevného, to, že prázdné místo v duších Evropanů, kam dříve patřilo křesťanství, si žádá být něčím naplněno, ať už vírou či ideologií, je známá věc.
Pasáže věnované jednotlivým případům mě naopak nebavily, připadaly mi poněkud bezkoncepční a chaotické. Prevenci věnované části byly zas o něco lepší.
Celkově průměr. Nejhodnotnější část knihy bude nejspíš právě ta o preventivních a antiradikalizačních programech, to je, pokud vím, u nás zatím ojedinělé.

3 14.08.2018

Dílo jde v duchu předcházejícího, leč se mi zdá, že se více zaměřilo na obecnější tendence, což je dobře. Opět, nejde o nějaký vyčerpávající popis určený pro pochopení Islámského státu, ale spíš o chvalopis na statečné Kurdy z Kobani. Celkem by mě zajímal další díl, ve chvílích, kdy hrozí, že do oblasti se pustí Turecko.

14.08.2018

Oproti velkým očekáváním jsme byl nakonec spíše zklamán. Autor sice na začátku vyjmenovává několik velmi zajímavých tezí, které by si zasloužily zpracování, ale poté sklouzne k prostému popisu událostí, aniž by je dával dohromady s tezemi, jimiž upoutal čtenářovu pozornost. Pro člověka neznalého fenoménu IS bude jistě i tato část přínosná, ale já očekával poněkud více. Já osobně tedy dostal spíše rekapitulaci již známých událostí, a poutavé tak byly až zas dvě závěrečné kapitoly, kdy se autor k tezím vrací, a ukazuje, že se dají na fenomén IS aplikovat. Na mysli mám teze především o srovnání třicetileté války a dnešní situace v oblasti blízkého východu. Nejedná se o špatnou studii, ale čekal jsem něco trochu více objevného.

14.08.2018

Knihu jsem si vzal jen jako doplňující, ilustrativní čtení k tématu. Nečekal jsem příliš, spíše nějakou senzacechtivou, nic nevyjasňující reportáž o tom, jak krutý je ten Islámský stát. Už po prvních stránkách jsme byl ale velice příjemně překvapen.
Autor nejprve výstižně a úderným způsobem analyzuje důvody vyhrocené situace a odhaluje, že krutost Islámského státu se nijak nevymyká krutostem, které západ aplikoval a aplikuje dodnes, jen to nazývá vznešeně, a případně zavírá oči.
Po prvním, ještě poněkud slabším rozhovoru s poněkud naivním a neorientovaným džihádistou se čtení rozjíždí, dojednávání návštěvy s Abú Katadou je strhující, a stejně tak čtení návštěvy v IS. Autor se zdaleka nesoustředí jen na mediálně atraktivní brutalitu, ale naopak zdůrazňuje běžný život a fungující státní správu na území IS, což je pro pochopení tohoto fenoménu mnohem důležitější než obrázky uřezaných hlav. Poutavé bylo i popisování cesty se zhoršujícími se vztahy mezi autorovým týmem a bojovníky IS.
Celkově byla kniha pro mě velmi pozitivním překvapením, a knihou, jež je pro pochopení minulosti i současnosti na blízkém východě velkým pomocníkem. Doporučuji.

3 14.08.2018

Rozhodně jde o zajímavou reportáž. Kniha je nicméně spíš válečnou reportáží, často hrající na city, než aby se z ní člověk dozvěděl více o povaze konfliktu v Sýrii. Autorky představí stav města Kobani po tvrdých bojích s IS, ukazují jeho obyvatele a některé jejich pohnuté osudy. Vše doplňují působivé fotografie.
Rozhodně oceňuji jejich odvahu. Pokud chcete ale informace o Islámském státě či pozadí konfliktu, doporučuju odbornější literaturu. Konflikty je nutné zkoumat s nadhledem, přes politické a společenské vlivy, nikoliv jen skrz emoce a osobní lidské osudy. Ty jsou leckdy tragické, ale Syrský konflikt nelze pochopit jen skrz to že IS užívá brutální způsob boje, a že děti v Kobani trpí. Pro vhled do povahy války je ale kniha výborná. Jako válečnou reportáž mohu doporučit.
Chválím krátký, ale vyvážený doslov, který přecejen zasazuje věci víc do kontextu, a ukazuje, že konflikt není černobílý, a Kurdové, kterým se u nás tak fandí, nejsou rozhodně žádní svatoušci. (Momentálně třeba provádí na územích, které Kurdům nikdy nepatřila, protiarabské etnické čistky.)

5 07.08.2018

Zajímavá kniha, která rozhodně otevírá nové obzory uvažování, a některým by jistě otevřela i oči, ovšem kdyby si ji přečetli.
O tom, že autoři nejsou zcela objektivní není spúoru, ostatně, nesnaží se tam ani tvářit. Jisté je nicméně i to, že ač nám je či není blízký Chomského světonázor, jde o jednoho z nejvýznamnějších intelektuálů současnosti, a každý člověk s otevřenou myslí by se měl s jeho názory minimálně seznámit a reflektovat je. Chomsky s Vltchkem tady nastavují zdrcadlo některým na západě nekriticky přijímaným faktům, a nabízejí zajímavá srovnání, která tvoří nejzajímavější část knihy. Když je řeč o často zmiňovaném Maově hladomoru v Číně, konfrontuje Chomsky počet obětí s několikanásobně vyšším počtem obětí hladu a špatné péče v kapitalistické Indii ve stejné době. Když se evropan pohoršuje nad sovětskou intervencí v ČSR v roce 1968, autoři ukazují, že USA organizovali (a organizují) mnohem krvavější převraty v Latinské americe i jinde téměř každý druhý rok. Ukazují aroganci a pokrytectví velmocí, pro které je hledání alternativ, nezávislosti a vlastních cest k prospěritě totalitou a zlým nacionalismem, zatímco váleční zločinci jako George W. Bush mohou spokojeně sedět a prezentovat se jako mírotvůrci a obhájci lidských práv.
V detailech kniha někdy kulhá, její kouzlo je spíš v obecnějších tezích a ukazování věcí z druhého pohledu, jež samozřejmě nemusí být vždy směrodatný, ale otevírá nové pohledy. Dílo vyžaduje poměrně rozsáhlé znalosti, předevšim z dějin zemí třetího světa. I laik v ní ale najde spoustu témat k přemýšlení. Doporučuji.

4 06.08.2018

Skvěle sepsané dílo. Srozumitelně a zároveň zasvěceně komentuje prapůvodní kořeny Islámského státu, které se jinak ztrácejí v mediálním bahně, a přitom jsou klíčové pro celé pochopení problému.
Kniha ukazuje, kterak katastrofální kroky a naprosto nepromyšlená a arogantní politika USA vyvolává (nejen) na blízkém východě nestabilitu a chaos, z kterého pak mohou těžit různé skupiny radikálů, do jejichž řad se pod tlakem zoufalství přidávají i obyčejní lidé, které k tomu dohání západ se svojí politikou. Chápu, že po bitvě je každý generál, ale přesto jsem s úžasem četl pasáže o tom, jak naivně a hloupě si američané počínali při marném pokusu zavádět v Iráku svoji "demokracii". Kterak osudovými krůčky uvolňovali zrnka písku, která spustily dosud stále nekončící lavinu událostí. Americké nepochopení jiných společností a odlišných částí světa je ostatně pověstné.
Chválím i literární stránku knihy, práci s fakty a objektivitu.
Jedinou poznámku mám ke skoku mezi prvními dvěma částmi knihy, kdy nejprve kniha velmi podrobně sleduje život a myšlenky Abú Musaba Zarkávího, a když dojde k době, kdy vstupuje tato postava na iráckou velkou scénu, náhle se postava jakoby odosobňuje, a stává se jen abstraktním velitelem. Nějak mi tam chybí rozbor přechodu mezi vyšším, přesto řadovým džihádistou, a velitelem a organizátorem Al-Kaidy v Iráku. Byrokratický postup je sice zachycen, ale jak vytvářel struktury či pracoval se svým okolím, to mi, oproti první části knihy, jaksi chybělo. Otázkou samozřejmě je, kolik je o tom možné zjistit.
Celkově knihu hodnotím na výborno. Kdyby takto kriticky dokázal s fakty i názory pracovat aspoň zlomek českých novinářů, byl bych spokojen.

6 04.08.2018

Kniha je hezky napsaná, čte se skvěle, dýchá z ní pohodová atmosféra. Potíž je v tom, že jakkoliv se nemíním podílet na dnes tak oblíbeném kopání do Václava Havla, nelze dílo brát jako něco, co ukazuje realitu. VH byl jako každý člověkem s mnoha chybami a udělal řadu špatných rozhodnutí. A jakkoliv toto nezastiňuje řadu jeho zásluh či dobře míněných kroků, legenda o nešikovném popletovi co skrz pravdu a lásku dobyl svět je vhodná pro děti, ale neměli bychom ji brát jako obraz reality a podklad pro srovnávání. A pokud si někdo, kdo ještě nedávno měl o VH jen mlhavé představy přečte jen toto dílo a pak vyrazí pod jeho praporem demonstrovat za nápravu dnešní politiky, nedělá dobře pro rozvoj zdravé a kriticky uvažující společnosti.
Jinak ale příjemné počtení, a vzhledem k tomu, že jde o memoáry, nemíním objektivitu příliš hodnotit. Zkrátka Ladislav Špaček v dobrém vzpomíná. Vytýkám tedy hlavně časovou neuspořádanost, nebo absenci alespoň přibližné datace pasáží.
PS: Je zajímavé sledovat, že řadu věcí, které autor líčí jako veselé a nekonvenční příhody dnes vidíme na hradě opět, ale tentokrát jsou popisovány s úplně jinými hodnotovými znaménky. Případně, nevím, zda by po volbách 2018 drahošovec Špaček psal o tom, jak je absurdní myšlenka, aby na Hrad kandidoval nemastný - neslaný člověk bez minulosti a charismatu...

4 16.07.2018

Po knize jsem sáhl po nadšení z knihy "Totál Balkán", jelikož se odehrává v téměř totožném prostředí, pouze o deset let dříve. Bohužel, nadšení se neopakovalo. Z literárního hlediska je dílo o poznání slabší, a i obsahově takové nemastné - neslané. Vlastně žádná z postav před vámi neožívá, a o životě místních se dozvíte také jen velmi málo. Celé dílo je jen takový sběr variací na téma "někam jsem jel, tam jsem s někým mluvil, něco jsem mu řekl, bylo to fajn, a jel jsem zpátky".
Celkové vyznění díla je mnohem pozitivnější než Totál Balkán. Buď se tedy Kosovo i OSN za deset let strašně změnilo k horšímu, nebo si to jeden z autorů, případně oba, přibarvují. Mé znalosti regionu ovšem jasně hovoří spíše pro verzi Blanky Čechové. Martin Dvořák vidí (většinou) všude pokrok a prospěšnost mise, a co působí především nedůvěryhodně, autor někdy sklouzává až téměř idealizaci místních politických pokroků, a dává tamní politické dohody za vzor. Nechci ho podezřívat z naivity, ale vzhledem k předchozí i pozdější situaci v Kosovu to k takovému hodnocení velmi svádí. Dalším bodem je i to, že obecnější znalosti národnostní situace Balkánu autorovi podle některých pasáží schází.
Co se týče vyváženosti knihy, je patrný spíše příklon k albánské verzi výkladu. (Ostatně jinak by knihu nedoporučoval Václav Havel.) U Čechové jsem pozoroval zas spíše opačný směr, tudíž se to aspoň vyrovnává.
Závěrem, jsem si vědom, že deset let vývoje mohlo udělat své, a pokrok rok po válce byl jistě viditelnější než později, kdy už se všichni hezky usadili u svých korýtek, a proto možná ten optimističtější akcent. Přes své výhrady i tak smekám před dobrou prací, jež autor v srdci balkánského sudu prachu vykonal.

4 13.07.2018

Není to úplně špatná kniha, ale nadšením tedy nepřetékám. Reportáž mi přišla poněkud dost neučesaná, což bude pravděpodobně kvůli tomu, že jde o kombinace vícero autorových textů z různých dob. A tak zatímco v některých částech jsem se nudil nad líčením toho kdo s kým na co tancoval, a co mu řekla hajzlbába, v jiných částech se mu daří poutavě líčit atmosféru. K nejzajímavější části pro mě patřila přirozeně návštěva ČSR, a poté pobyt v Moskvě.
Ačkoliv autor měl jistě pozorovací talent, po faktické stránce je nutné brát reportáž s velkou rezervou. Někdy opakuje drby a mýty (kapitola o návštěvě Osvětimi je jich plná), nebo mu unikají historické souvislosti, a pak se diví tomu co vidí okolo sebe (Viz např. porovnání ČSSR a NDR či Polska - zatímco do Polska byl komunismus implementován uměle jako cizorodý prvek a katolických Poláků se na názor nikdo neptal, v tradičně levicové ČSR si lidé KSČ sami zvolili a režim disponoval v 50. letech obrovskou podporou, která se promítala do loajálního budování "jejich" režimu. A podle toho to taky vypadalo.).
Vím, že bych asi chtěl moc, ale myslím, že knize dává váhu spíš spisovatelovo jméno, než reálný obsah reportáží. Zajímavé téma "východ očima západních obyvatel" je možné zpracovat lépe a komplexněji.
Latinská amerika například zde:
https://www.databazeknih.cz/knihy/ceskoslovensko-ocima-latinskoamerickych-intelektualu-1947-1959-361330

2 05.07.2018

"Doporučení: Zrušit OSN." Po přečtení této skvělé knihy nabývá řečené doporučení úrovně rozkazu. OSN vnímám s despektem už delší dobu, ale tato kniha to dovedla na úplně jinou úroveň. Autorka s brilantním smyslem pro humor a nadhledem popravuje celou slavnou "mezinárodní organizaci", neživotaschopný projekt Kosova, a všechny ty prázdné fráze o demokratizacích a budování multietnického soužití.
K textu v podstatě nemám žádné negativní připomínky. Čtení ubíhá, děj má spád, postřehů a podnětných myšlenek je habaděj. A smích vyvolaný skvělým cynickým humorem střídá kroutění hlavou nad tím, jak absurdita střídá absurditu.
Nejvíc přiléhavé mi přišlo srovnání OSN s KSČ na konci normalizace. Organizace, která kdysi vyrostla na zkušenostech s tragédiemi, ideálech a touze učinit svět lepším, se stala hnízdem kariéristů žijících v uzavřené bublině, vyjadřujících se nesrozumitelným jazykem, hrajících jen sami na sebe, přičemž už dávno ztratili veškeré ideály. Organizace co drží nejdůležitější klíče, ale uvnitř je prohnilá a neschopná. Mám dojem, že to je asi přirozený vývoj každé organizace. Stejně jako tomu vždy bylo a bude, každé nakonec nadejde čas.
Zároveň skládám poklonu autorce a těm pár idealistům, kteří místo hlásání frází a pohoršování se radši mlčí, a konají praktické věci. A samozřejmě prostým lidem na Kosovu, kteří jsou jen obětí špinavé americké geopolitické hry, která vytvořením narkostátu Kosovo vytvořila precedens, který se jí nyní vrací ve všech těch Krymech a Abcháziích, nad jejichž zřizováním se právě tvůrci Kosova nejvíce pohoršují.
Čtení knihy pro mě bylo literárním zážitkem, a zcela právem ji vkládám mezi výběr doporučených.

15 05.07.2018

Hezké podání složitého a nepopulárního, smutného tématu. Neagresivní formou seznamuje děti s tím, s čím se zákonitě nakonec vždy setkají, a dokážu si představit, že knížka poslouží jako povzbuzení v dobách, kdy se tato zkušenost bezprostředně dotkne jich samých. Při čtení jsem si sám vzpomněl na své dětství a konfrontace s tou jedinou nevyhnutelnou věcí vesmíru.

3 05.07.2018

Na jednu stranu jsem si kladl otázku, zda to není až moc zjednodušující (i v rámci cílové skupiny), ale nakonec jsem usoudil, že jde o kvalitní dílko. Husité sice dost těžko toužili vybudovat společnost dle vzoru moderní "pravdy a lásky", ale na druhou stranu, kniha v dětech povzbuzuje vlastenectví, a vytváří zájem o historii. V době, kdy je moderní jen otáčet znaménka jde o hezkou ukázku toho, jak podat dětem klasické pozitivní vzory a základy budoucího zkoumání historie.

1 05.07.2018

Kniha je skutečně komplexním dílem. Profesor Hroch v něm podal vyčerpávající analýzu národotvorných procesů v širokém, celoevropském kontextu. Vše srovnal, rozebral, a postupně systematicky složil do této všeobsáhlé teorie. Oproti jiným dílům na dané téma navíc nejenže analyzuje co je pro vznik národních hnutí podstatné, ale široce rozebírá i co a proč podstatné není, byť se to někdy tak může jevit.
Kniha se čte poměrně těžko, a především zpočátku je nezbytné mít již o tématu alespoň mírně pokročilý přehled. Doporučuji tedy před tím některé z čtivějších děl jiných klasiků (Hobsbawm, Gellner...), nebo se alespoň seznámit s autorovým předchozím dílem "V národním zájmu", které část myšlenek podává ve stručnější podobě, a rovněž pomůže přivyknout na autorův styl.
Nezbytné pro všechny kdo chtějí vážně zkoumat problematiku nacionalismu.

2 19.06.2018