KejmlP komentáře u knih

Kniha je dobrá na seznámení s historií Libye a povahou Kaddáfího režimu. Hodně se soutředí na geografii, popis jednotlivých oblastí a regionů. Nějaký obšírný popis ale nečekejte. Sám Kaddáfí v knize figuruje jenom jako vládce, ale osobní rozměr, nějaký rozbor politiky či osobnosti ale bohužel chybí.
Celkově tedy doporučuji pro laiky, ale pro hlubší rozbor kniha nedostačuje. Na druhou stranu, kniha byla vydána narychlo během Arabského jara, tak oceňuji aspoň snahu rychle seznámit čtenáře s tím, o jakou zemi a režim se vlastně v tamní oblasti jedná.

02.11.2019

Kniha se mi líbila. Sheila Fitzpatricková je představitelkou moderního přístupu ke studiu Sovětského svazu v období J. V. Stalina, a tak zde nenacházíme žádná zjednodušení a černobílé pohádky. Naopak nám ukazuje dobu v její složitosti, a Stalin tak vychází z její knihy úplně jinak, než jak je vykreslován některými našimi novináři a "takyodborníky", kteří stále zastávají jinde už 40 let překonanou teorii totalitarismu. Neznamená to, že by autorka hájila zločiny a přešlapy, které se udály za jeho vlády, ale odmítá se na ně vnímat jen jako na zlovůli všemocného jednotlivce, který tak činí prostě proto, protože je zlý, a hotovo.
Dynamika týmu je vykreslena velmi dobře, nesmírně mě zaujala především novátorská myšlenka, podle níž Stalinův způsob "postupného odstavování" nepřátel není projevem zvrácené mysli a touhy po trápení oběti, ale spíše nezbytným způsobem, jak se vyhnout odporu svého týmu, který by se rozhodnutí mohl postavit.
Plný počet nemohu dát pouze proto, že především v první polovině knihy bych ocenil větší důraz na samotnou dynamiku týmu i s osobním rozměrem (jak to dělá např. S. S. Montefiore ve své biografii Stalina), zatímco jsem měl dojem, že výraznější tvář tvoří spíše (ovšem též jistě nezbytné) životopisy osob v okolí JVS.
Knihu rozhodně doporučuji, úhel pohledu na Stalina skrze jeho tým tu zatím ještě nebyl, a kniha Vám pomůže se na řadu věcí začít dívat torchu jinak.

1 02.11.2019

Velmi dobrá studie, která výstižně pojmenovává základní kameny, které jsou v pozadí protizápadních ideologií. Kniha nicméně nehodnotí, neříká která strana má pravdu, či kdo je v právu. Neřeší konkrétní skutky, ale soustřeďuje se na obecné myšlenky a principy, které jsou v posledních dvou staletích více méně kontinuální, a po celém světě vyvěrají z velmi podobných zdrojů.
Ke knize prakticky nemám co dodat. Stručná, výstižná, vystihující esej, která je dnes jedním z klasických děl, a měl by ji znát každý zájemce o pochopení dnešního světa, který si klade otázku, proč Západ (potažmo ti co ho v očích světa reprezentují), vzbuzují po celém světě tolik odporu. Neříkám, že autoři v tomto směru obsáhli celé spektrum prolémů, ale jistě se jim podařilo vystihnout kontinuitu řady základních myšlenek.

2 12.08.2019

Jedná se o hodnotnou knihu, které jsou v dnešním složitém světě potřeba. Autor na základě geografického kontextu vykládá historii a i současné události, a ukazuje, z jakého pohledu je třeba události vnímat. Nejlépe je to ilustrováno například na téměř existencionální nutnosti Ruska mít zajištěný přístup na Krym, nebo na důrazu Číny na Tibet a ostrovy v Jihočínském moři.
Nejedná se o odbornou literaturu, kniha je psaná pro širokou veřejnost se základními znalostmi. To zároveň obsah limituje. Pokud se některému z témat věnujete podrobněji, pravděpodobně se příliš nového nedozvíte. Na druhou stranu ale jistě objevíte nové věci v kapitolách věnující se částem světa, které se nalézají mimo vás obzor. Samotný obsah knihy hodnotím pozitovně, byť někdy jsem měl dojem, že autor od geografie sklouzává k prostému líčení dějin, a geografie je jen volným doplněním. Někdy je rovněž probíraná problematika pojata výběrově, takže některé problémy zmíněné jsou, a některé nikoliv. (Například v kapitole o Indii mě velmi překvapila absence zmínky o Srí Lance.)
Nejvíce mě zaujaly kapitoly o Rusku, Číně a Africe. Geografie samozřejmě není jediné určující hledisko, a dějiny určuje i řada věcí vyplívajících z lidských emocí, náboženství, sociologie a prosté politiky, ale geografie jistě tvoří významný základ, a je třeba ji při jakékoliv geopolitické události vnímat. Doporučuji jako skvělé ozřejmující čtivo pro úvod do současné světové politiky.

7 12.08.2019

Vynikající kniha. Chvíli mi trvalo, než jsem se naladil na formát "portrétů", ale záhy jsem se začetl, a nemohl se odtrhnout. Autor skvělým způsobem líčí moderní historii Íránu, to, jak tamní společnost a vládcové fungují, a postupně se dostává až k době předcházející revoluci. Líčení hrůzovlády šáhů z dynastie Páhlaví překvapí i zasvěcené čtenáře, a nenechá nejmenší pochybnosti o tom, že revoluce a jejich svržení nebyl nějaký revanš od starých zapšklých vesničanů, ale celospolečenská nutnost. Druhá část, demonstrující na jednom příběhu klid před bouří a revoluci samotnou, je pak klenotem knihy.
Doporučuji všem co chtějí vědět něco o Íránské historii, a především těm, co trpí iluzemi o předrevolučním Íránu, založenými na falešném předpokladu, že evropský vzhled znamená automaticky více blaha. Kdyby si tuto knihu přečetli někteří naši novináři, tak se snad přestanou s každou další politickou krizí vydávat články s fotkami kravaťáků a polonahých holek s popisky "Podívejte se jak skvělý a moderní byl předrevoluční Írán."

5 23.07.2019

Vynikající kniha. Chválím čtivost, objektivitu, a originální přístup autora. Orlando Figes zvolil pro popis "ruské revoluce" neobvyklý formát, kdy se vymanil z popisu událostí, a pojímá ji spíše jako myšlenkový proces, který se táhne po celou dobu existence režimu. Toto pojetí má své výhody, jelikož mu umožňuje vidět nebývale široký kontext a přidává nové pohledy na věc tam, kde ostatní vidí jen pragmatismus či osobní motivy.
Dvě třetiny knihy jsou nicméně věnovány době do Stalinova úmrtí v roce 1953, a pozdější doba již je shrnuta podstatně stručněji. Tady vidím trochu prostoru pro kritiku. Jakkoliv zdůrazňuji originalitu a výhody "dlouhého vyprávění" o revoluci, zvláště v pozdějších částech jde spíše o výborně napsané stručné dějiny SSSR, se zaměřením na to, že vůdci se v myšlenkách neustále odkazovali na Lenina a myšlenkově i skrze své postupy čerpali ze zkušeností roku 1917, což Figes spolehlivě mapuje až do pozdního Gorbačova.
Že toto vše je poctivě zasazeno do kontextu, a nevynechává to zasazení do ruských reálií, a ukazuje jevy i s jejich mnohdy nečekanými kořeny, aniž by sklouzávalo k dělení světa na dobro a zlo, které emanuje jaksi " z principu", snad netřeba ani zdůrazňovat.
Celkově určitě doporučuji. A pokud budete chtít spíše faktografii k Říjnové revoluci, doporučuji další autorovo dílo, monumentálně pojatou "Lidskou tragédii".

8 20.07.2019

Zajímavé svědectví, hlavně pokud se chcete dozvědět něco o pátrání po mrtvých, masových hrobech, a identifikaci obětí. Rozhodně jde o lepší knihu než jsou Urbanovy reportáže ze stejné edice. Reportáž drží pohromadě, a ač i zde hrají emoce prim a nemá jít o široký popis konfliktu, autorka se nesnaží čtenáři nic vsugerovat, prostě jen ukazuje, jak hrozná umí být válka, a jak semele nakonec každého.

2 29.05.2019

Třetí díl pokračuje ve vysoko nastavené laťce. Postavy se čím dál víc profilují. Matka začíná být sebevědomější (či jí dochází trpělivost), otec se čím dál víc přiklání na stranu své konzervativní rodiny, a čím více padají jeho iluze o dokonalém arabském světě, tím více nekriticky je začíná přijímat, a zároveň se více zapojuje do tamních zvyklostí, jako je všudypřítomná korupce a klientelismus. Už rezignuje na ideály, ale sází jen na známosti. Je patrné, že vývoj vztahu obou manželů začne nabírat nové rozměry. Rijád už se "otrkal" a stále víc se z něj "stává Arab", byť pořád trochu s vlivem své matky evropanky. Moc zajímavou částí bylo francouzské období jeho školní docházky, kdy je konfrontováno autoritářské, zpolitizované a náboženské školství v Sýrii s mnohem měkčí realitou Francie, kde se najednou Rijád cítí nesvůj, a reaguje dle naučených vzorců. Na druhou stranu, snad aby se čtenář trochu probral z iluzí, je tu po syrském zvířecím utrpení francouzská pasáž s koťátky a psy, kde bude čtenář, který čeká konfrontační ukázku útlocitné evropské mazlíčkoidní reality dost zklamán. Inu, i tak to tu chodilo (a leckde chodí).
V závěru má příběh už dost solidní grády, a další díl budu čekat s velkou netrpělivostí. Jsem zvědav, na kolik dílů autor své dílo natáhne, jelikož do původně zamýšlené pentalogie to dle svých slov nemá šanci vtěsnat. Jen tak dál!

6 29.05.2019

Druhý díl se mi asi líbil ještě víc než první. Bude to tím, že do děje více vstupují další postavy a prostředí, ve kterém se pohybují. Líbilo se mi, jak se tím vším vyrovnává Rijád. Hltá názory z okolí, je konfrontován s přátelskými i nepřátelskými postavami, a začíná do jejich jednání i aktivně vstupovat. Čím dál zajímavější se mi jeví i Rijádův otec, který prochází postupnými povahovými i názorovými změnami. Matka je pořád obdivuhodně pasivní, zatímco syrští příbuzní se začínají pěkně vybarvovat.
Co se prostředí a obyčejného života v Sýrii, myslím, že tahle kniha ukáže leckdy víc, než studium odborných publikací (respektive, ukáže ten obyčejný, lidský rozměr, který z odborných publikací tak nevysvítá - ne, že by je nahradila). Nesmíme nicméně zapomínat, že se pohybujeme v osmdesátých letech, to i u nás bylo ledacos jiné. I já ještě v devadesátých letech taky dostal ve škole od učitelů pěkných pár facek, rozpadající se čtvrti taky pamatuji, a různých pochybných dětských "her" a netolerance tu bylo taky spoustu. Ona nás ta knižní konfrontace s vyspělou Francií může trochu svádět k porovnávání s dnešní dobou, ale Francouz vyrůstající v osmdesátých v Československu by taky jistě napsal o svém dětství ledasco zajímavého.
Řada příspěvků tu zmiňuje antisemitismus. Souhlasím s komentářem JanaPav o nutnosti vnímat to v širší perspektivě. Jinak mě ale kupodivu v knize nijak zvláště nezaujal. Možná je to tím, že když se člověk blízkému východu věnuje podrobněji, tento místní kolorit vás postupně přestane překvapovat, a já už ho vnímal jako téměř nezbytnou součást tamního života, která k tamní společnosti patří jako k českým zemím debaty o pivu. Co mě zaujalo víc, byl přístup ke zvířatům. Ne, že bych měl přehnané iluze, ale takto syrově zobrazený přístup ke zvířatům jakožto "interaktivní hmotě vhodné pro jakékoli hry a experimentování" se jen tak nevidí. Ano, vím, děti trápí zvířata i u nás, ale přecejen, veřejné bavení se nabodáváním štěňat na vidle a válcování žab se tu tak často nevyskytuje, nebo je to aspoň považováno za odsouzeníhodné. Souvisí to i s obecnějším rozměrem, kdy je třeba mít v arabském světě od začátku "ostré lokty", což se Rijád taky učí.
Celkově velmi hodnotný komiks. Doporučuji.

8 29.05.2019

Velmi dobrá kniha pro seznámení se základy bosenských dějin. Autor popisuje kořeny národnostního promýšení, formování bosenského území, krvavé události 2. světové války. Formát, který autor zvolil pro čerstvé události 90. let, kdy nehodnotí, ale pouze chronologicky popisuje, mi připadá profesionální. V rámci zvoleného formátu prakticky nemám co vytknout. Teoreticky by šlo více rozebrat Srbské a Chorvatské etnikum, ale proč je důraz kladen na Muslimy, to autor dobře popisuje už v úvodu. Kdo by rád širší syntézu, může sáhnout po autorově novější knize o Bosně a Hercegovině.

18.05.2019

Asi takto: asi nemá cenu se tvářit, že jde o objektivní dílo. Hodnota této knihy rozhodně nespočívá v tom, že by se jednalo o nějakou nestrannou bilanci. Ale je v něčem jiném. Když se podíváme na většinu reportážních či popularizačních knih, které o tématu Bosenského konfliktu vyšly, jde téměř vždy o pohled, který vidí Srby jako ty špatné, a zdůrazňuje jejich zločiny, v čele s událostmi ve Srebrenici. To, že Chorvati i Muslimové se dopouštěli totožných zločinů, je kontatováno zpravidla jen tak "mimochodem". (vždy s konstatováním: "já to samozřejmě vím a nepopírám, ale...") Proto není špatné se podívat na druhou stranu barikády, a její výklad. Zkrátka jde o srbskou verzi příběhu.
Stejně jako ostatní díla, dost se tu hraje na emoce. Seznamy zavražděných, popisy mučení, svědectví přeživších. Co si z knihy odnést, je na čtenáři. Například já se necítím úplně kompetentní abych hodnotil relevanci konkrétních důkazů a svědků u soudu v Haagu, byť jistě lze konstatovat, že stejně jako všude, politické tlaky vítězů tam sehrávají svoji roli. Jako hlavní vidím to, že když se chce, lze stejně emotivně popisovat i činnost Bosňáků či Chorvatů, a ne jen zločiny Srbů. Hodnotu má i popis temné minulosti některých západem ctěných "demokratů" a "těch hodných", či překvapující rychlosti, s jakou dokázali představitelé západu označovat (Srbské) viníky, zvlášť když se jim to hodilo do krámu. Díky za druhý pohled!

8 18.05.2019

Pěkné čtení. Líbilo se mi, že autor a hlavní postava zároveň si nedal za cíl nějaké morální či hlubokomyslné poselství, ale že prostě v komiksové podobě popisuje život v oblasti, která je mu tak vzdálená a blízká zároveň. Na rozdíl od Persepolis tady nejde o pohled na nějaké disidenty, ale prostě na běžné lidi. Moc se mi líbily profily jednotlivých postav. Otec, neustále věřící ve vstřícnost prostředí, ze kterého už vlastně také sám vypadl, matka trpělivě následující svého muže, a Rijád, který se snaží protloukat svým světem, a naráží přitom na překážky vyplívající z jeho vykořeněnosti. Bída (tedy na evropské poměry) tehdejších blízkovýchodních zemí (přitom ve své oblasti vlastně naopak vyspělých) snad nemůže být popsána výstižněji.
Celkově dobré, příjemné na oddychové čtení. Výborně hodnotím hlavně onen realismus, žádné romantizování.

5 18.05.2019

Není to špatná kniha, pro získání přehledu určitě postačí, ale zas nemohu říci, že bych byl nějak nadšený. Určitě kladně hodnotím pokus o komparaci a hledání společných znaků. O některých etnických čistkách, o nichž je známo poměrně málo, jsem získal úplně nové informace. Na druhou stranu, o těch, kterými se zabývám více jsem narážel na chyby či nedostatky. Minimálně u výzkumů týkajících se odsunu Němců a etnického čistění Bosny a Kosova lze konstatovat, že autor primárně vychází z údajů které nelze vždy označit za nezaujaté. V prvním případě to jsou prameny německé, a v druhém zas americké zdroje, přičemž obě strany byly v daných konfliktech zainteresovány, a mají mnoho důvodů čísla a údaje pokud možno přifouknout, či alespoň vyšroubovat k horní hranici. Zvláště v případě Jugoslávie pak lze konstatovat, že autor přijímá americkou verzi příběhu, a vůbec se nevěnuje politickým zájmům a vlivům třetích zemí, především USA v rámci konfliktu v Kosovu, kde už dnes výzkumy jasně ukazují, že v eskalaci konfliktu hráli významnou, a vůbec ne nestrannou roli.
Sečteno a podtrženo, pro seznámení s problematikou dobré, ale zdaleka ne dokonalé.

1 21.03.2019

Vcelku povedená kniha. Představuje postavu Emanuela Moravce v celém jeho příběhu. Toto oceňuji nejvíc, že se nesoustředí právě na popis protektorátních let, ale z dvousetstránkové knihy se teprve na straně 150 dostáváme k Mnichovu, a velká část prostoru je věnována předválečným osudům. Popisuje vcelku statečného legionáře, slibně se vyvíjející kariéru předního vojenského odborníka, Masarykova oblíbence a demokratického novináře. Velmi zajímavé byly rozbory Moravcových předválečných knih, včetně zmapování některých fašizujících tendencí. Autor dobře balancuje při líčení osobního a veřejného života.
Jakkoliv jsem čekal opak, s pomnichovským děním kniha ztrácí na kvalitě. Moravec-osobnost totiž z knihy prakticky zmizí. Ještě jeho druhorepublikový osud je popsán zajímavě (perzekuován jako levičák), ale s protektorátem se z něj brzy stává jen jakýsi "škodič". Bezcharakterní zlý ministr co konspiruje vůči kolegům a snaží se za jakoukoliv cenu zavděčit němcům. Přitom nepopírám, že na první pohled se nám takový obraz naskýtá. Ale na základě autorovy úvodní myšlenky, kdy Moravce správně charakterizuje jako jednoho z mála "ideových" kolaborantů, který skutečně věřil tomu, že národu svou činností prospívá, bych čekal něco hlubšího. Nějaký pokus o rozbor ideové koncepce, její vývoj, aktérovy sebereflexe dílčích úspěchů a neúspěchů. Místo toho je to líčení vcelku známých vystoupení a činností. V závěru knihy je pak zajímavé, vcelku podrobné líčení osudu Moravcova syna Igora, což ale nelogicky pokazí úplná absence zmínky o stejně zajímavých osudech druhého přeživšího syna Jurije.
Celkově tedy knihu hodnotím jako poměrně zdařilý pokus o zmapování života nejznámějšího kolaboranta na půdě popularizační historie, která ale ke konci ztrácí dech. Rozhodně bych ocenil více psychologie a vzhledů do aktérovy osobnosti, ale to je v českých biografiích i po víc jak dvaceti letech od vydání této knihy stále vzácný jev. Autor si rovněž mohl odpustit leckdy zbytečné hodnotové soudy, věřím, že inteligentní čtenář by k nim byl schopen dojít sám. Na seznámení s osudy Emanuela Moravce ale kniha poslouží velmi dobře.
PS: Nabízí se zajímavé srovnání: Moravcův a Masarykův nepřítel, dlouholetý vůdce českých fašistů gen. Gajda si během celé okupace zachoval čest, vystupoval statečně, a stál za českým národem. Demokrat a Masarykův oblíbenec Moravec, který sám fašistou nikdy nebyl, se nakonec projevil jako největší zaprodanec Německa a jeho režimu. Válka odkrývá charaktery.

4 26.02.2019

Velmi příjemné překvapení. Musím říct, že bezpečnostní analytici se začínají řadit mezi mé oblíbené odborníky. Vzhledem ke své profesi si nemohou na nic hrát, a není tam prostor pro moralizování a ideologie. Zároveň ale nejde o zelené mozky rozdělující svět na přátele a nepřátele. Generál Šándor ukázkově předkládá svět takový jaký je, v mnoha odstínech šedé, kde každý má trochu pravdu, ale zároveň nikdo není bez viny. A skutečně na to jde striktně, padni komu padni. Zkritizuje USA i Rusko, mírní protiislámské obavy a zároveň popíše rizika neřízené migrace, kriticky zhodnotí EU a NATO, ale zároveň ani jedno neodsoudí, nemoralizuje s lidskoprávní agendou, ani nesklouzává k velmocenskému cynismu... Každá část je navíc uvedena do historického kontextu.
Kniha je psána pro laiky přístupným, pro odborníky někdy možná trochu zjednodušujícím jazykem, což se ale nepromítá na objektivitě. Beru to jako cenu za možnost oslovit širší spektrum čtenářů, a vliv má jistě i to, že autor vzhledem ke své profesi nesmí říct úplně všechno co ví.
Výhrady mám snad jen k obálce. Autor se zeměkoulí v ruce evokuje v řadě lidí jakousi pochybnou konspirační literaturu o světovládách, a proto bych volil nějaký střízlivější motiv, více odpovídající věcnému zaměření knihy.
Shrnuto, jedná se o slušné nastínění dnešní geopolitické situace s přiměřeným, širokému spektru čtenářů přístupným obsahem. Nejlepší reklamou budiž to, že knihu kritizují obě strany dnešní rozdělené společnosti. Pro jedny je proruská, pro druhé zas prozápadní. Tohle beru.

16 20.02.2019

Nepřekvapující. Autorka pokračuje ve svém brutálně zjednodušujícím sepisování historie. Mohu konstatovat, že pro knihu platí většinou to samé, co jsem napsal už u její knihy "Pražská zima".
Po knize jsem sáhl kvůli jejímu tématu. Fašismem se delší dobu zabývám, a tak jsem chtěl svoji knihovnu obohatit o další možný přístup, byť jsem chápal, že nepůjde o úplně objektivní výklad. Leč bohužel, byl jsem zklamán.
Albrightová si navrhla takovou definici fašismu, která jí vyhovuje, a padá jí do ní úplně každý, kdo se nelíbí jejímu pojetí dobra. Vedle sebe se tak sejde zajímavá společnost, na kterou musí praotec fašismu Mussolini jen vyjeveně koukat. Máme tu seřazené muže odleva doprava, staré i mladé, výstřední i tiché, ideology i cynické pragmatiky. Spojuje je jen to, že nehodlali, či nehodlají skákat tak, jak paní s přezdívkou "Balkánská řeznice" píská. Hitler, Stalin, Chávez, Maduro, Erdogan, Kim-Čong Un, Fidel Castro, Orbán, Gottwald, Miloševič, Putin, Kaczynski, Trump, a i Zeman s Babišem nesměle čekají ve frontě. Autorka u každého krátce popíše životní příběh (úplně absentuje vysvětlení jejich popularity, jde prostě jen o vzestup zla), pak nahlásí čím je vinen, a sem-tam přihodí nějaký svůj příběh. Proč zrovna tito a ne jiní, proč ne často tvrdší režimy?
Postrádám v knize jakoukoliv jednotící myšlenku, či objevnou teorii, pro dílo by byl přiléhavější snad aspoň název "Fašisté", jelikož o fašismu jako takovém se toho moc nedozvíme. Maximálně nějaké postřehy autorčiných studentů, což při pověstné kvalitě amerických vysokých škol není přílišnou zárukou kvality. (Toto odkazování "podle názoru mých studentů..." mimochodem tvoří zvláště otravné pasáže knihy.) Do knihy o fašismu autorka vřadila i svůj oblíbený osekaný příběh třetí československé republiky, opět o tom, jak zlý Gottwald sežral Beneše i s demokracií. Stejně jako v Pražské zimě podaný jen na základě otcových pamětí, bez špetky problematizace.
Abych jen nehaněl, mohu snad jen říci, že mi občas přišla zajímavá osobní svědectví z jednání s některými státníky (tedy samozřejmě pardon - "fašisty").
Závěrem, dílo ze své knihovny zas vyřazuji, a posílám dál. K tomuto opravdu není třeba se vracet.

11 26.01.2019

Moc příjemné čtení. Je samozřejmé, že knihu nejde číst jako nějaký popis faktů, jde o propagační brožurku prodchnutou nadšením nad osvobozenou republikou a koncem strádání pod německým bičem. To prodchnutí je ale nefalšované, autentické, a kohokoliv kdo má vlastenecké cítění to musí pohnout u srdce. A i já se přiznám, že jsem měl několikrát slzy v očích. Prezident Beneš se vrací do osvobozené vlasti, a ať udělal kdy jakékoliv chyby, v tuto chvíli je vše odpuštěno, je především symbolem, znamením, že útrapám je (zdánlivě navěky) konec. Krásný závěr pohádky, kde dobro zvítězilo nad zlem.

1 26.01.2019

Kniha se hodnotí těžko. Na jednu stranu je to pozoruhodné dílo plné nových informací. Autor dokazuje, že má ve věcech přehled, prozkoumal skutečně úctyhodné množství materiálů, a zároveň mi byl sympatický jeho nadhled a nepodléhání moralizujícím intelektuálním trendům. Vnímá fašismus a jeho představitele přísně v dobovém kontextu, bez aplikace dnešního zkreslujícího hlediska.
Na druhou stranu, kniha má několik, vcelku myslím zbytečných vad. Tou první, že autor velmi šetří s citacemi. Chápu, tato chyba bude vadit spíš odborníkovi s ambicí pátrat v jednotlivých dějích hlouběji, ale právě to knihu výrazně omezuje. Autor k řadě velmi zajímavých informací neuvádí zdroje, a můžeme se tedy jen dohadovat, kde všude jeho bádání probíhalo, a kde případně ještě ne. Druhým nedostatkem je nedostatečná učesanost textu. Autor se často opakuje, skáče mezi obdobími a událostmi a zase se vrací, přičemž několikrát popisuje tutéž osobu či událost, a tím nesmírně vyčerpává čtenáře, který musí být neustále v pozoru a přemýšlet, zda už toto informaci jednou četl, či zda jde skutečně o podobnost dějů. Bohužel, nejde o to, že by došlo k nějakému zdvojení, některé události jsou popisovány stále znovu třeba i pětkrát. Kdyby byl text podroben revizi a zpřehledněn, například i větším rozdělením do absentujících podkapitol, kniha by se dostala na úplně jinou úroveň.
Co se tedy týče faktografického základu, byl bych ochoten bez problémů hodnotit plným počtem. Bohužel, za především druhý vytýkaný jev musím celkové hodnocení snížit. Snad se dočkáme někdy druhého, přepracovaného vydání. Vzhledem ke kvalitě informací by to za to jistě stálo.

2 25.01.2019

Nepopsatelný zážitek, knihu a především jméno jejího autora si budu navždy pamatovat. Kniha mi totiž otevřela zcela neznámé horizonty. Skutečně. Ukázala mi úplně nový obsah slova "dno", a já mohu, zcela bez nadsázky, označit toto "dílo" za vůbec nejblbější knihu, jakou jsem kdy četl. Protože toto je skutečně odpad mezi odpady.
Po knize jsem sáhl v rámci jakéhosi intelektuálního masochismu, stavu, kdy někdy sáhnu po knize, o níž vím, že její kvalita bude nevalná, ale zároveň mně seznámí s uvažováním lidí z jiné sociální bubliny. Tentokrát jsem zvažoval několik hanopisů na Edvarda Beneše, dnes celkem oblíbeného žánru mezi lidmi, kteří se sami označují za intelektuály. Kvůli úspoře času padla volba na tento shluk papíru a velkých písmen. Očekával jsem zjednodušující životopis se zdůrazněním klasických výtek, nic nového. Ale mýlil jsem se! Doslechl jsem se věci neslýchané, četl věci nevídané! Od první stránky jsem byl fascinován, jak hluboko žumpa výkalů Václava Mika vede.
Autor začíná pěkně zostra, a shrne všechny konspirační teorie a špínu co se za víc jak století navršily. Beneš byl neschopný podprůměrný náfuka, flákač s nevalným prospěchem co zfalšoval své školní vzdělání, sňatek i jméno, sloužící najednou několika tajným službám, co se vetřel do společnosti Masaryka, aby si mohl užívat luxusu plynoucího ze zneužívání fondů odboje, a shromažďovat majetek. Pak nechal sestřelit Štefánika, zlikvidoval oponenty, přes svou neschopnost se udržel v politice, zbaběle vydal republiku Hitlerovi, utekl do Británie za luxusem, odtud z bezpečí hlásal svou štvavou (!) politiku, vyhnal hodné Němce, nechal zavraždit stovky Čechů, a předal moc komunistům. Výběr pseudoargumentů a rádoby faktů mě v první čtvrtině knihy dokonce přinutil zastavit, a začít zcela vážně ověřovat, zda nejde o reprint práce z dílny nějakých primitivních protektorátních kolaborantů, protože povaha díla tomu plně odpovídala.
Za nejlepší perly považuji to, když autor bezelstně cituje jako zdroj informací o bohatství Benešových noviny Árijský boj (považovaný za to nejodpornější, co kolaborantská novinařina zplodila), když obviňuje Beneše z vyvolávání předválečných (!) pogromů levicových Čechů na Němce, či když označí atentát na Heydricha za naprosto zbytečný a zbrklý skutek, z kterého profilovalo jen v bezpečí dlící sobecké Benešovo ego, zatímco v Čechách se tak stal zodpovědným za vše zlé. (O zásadních politických důsledcích pro otázku obnovy ČSR Miko neslyšel.) Pozoruhodné je také závěrečné "uvažování" (nazval bych to spíše jiným, s lidskou fyziologií spojeným výrazem), kdy Miko bilancuje, že zatímco komunisté popravili jednu ženu, Beneš jich za tři roky stihl 66, a vede tedy 66:1, přičemž celkově za 3 roky zabil víc lidí než komunisté za 42 let.
Jinak než jako pozoruhodný se nedá označit ani seznam zdrojů, kde mimo jedné výjimky není jediná odborná kniha, zato je přítomná řada bulvárních a obecně velmi profláknutých titulů, přičemž konspirační magazín Protiproud patří k tomu nejobjektivnějšímu.
I významu "konspirační teorie" dává autor nový rozměr. Už nekonspiruje o původních teoriích. Staré protibenešovské teorie bere jako dané, a na jejich základě rozvíjí další. Že Beneš nechal sestřelit Štefánika? Ano, tomu ještě pořád pár lidí věří. Slabé. Miko to předkládá jako fakt, o kterém se nediskutuje, a vede nás o úroveň výš (níž?), kde spekuluje, zda byl Štefánik mrtev už v Itálii, zabit při pádu, nebo doražen na zemi.
Abych to shrnul, budu citovat tvůrce, když na konci knihy hovoří o odmítnutí Beneše podepsat ústavu z roku 1948: "Přiznám se, že jsem tuto skutečnost vepsal do této knihy s radostí, a to proto, že jsem o této osobnosti dosud nenalezl nic, co bych mu mohl přičíst k dobru." Můj postoj ke knize je podobný. Těší mě na ní jediná věc, a tou je její skutečně ubohá prodejnost.

(PS: Jsem všemi deseti pro kritické zkoumání jakékoliv osobnosti, Beneše nevyjímaje. Ale toto jde dělat odborně a pomocí podložených argumentů, ne na základě mixu splašků, konspirací, protektorátní propagandy, protibenešovské pseudointelektuální agitace a Mikových fantazií.)

EDIT: Je zajímavé všimnout si, kolik má na DK autor profilů na nichž propaguje, obhajuje a zvedá hodnocení svých knih. Skutečný profesionál. :)

Vynikající kniha. Netradiční formát filmového scénáře mě zpočátku trochu zarazil, ale velmi brzy jsem se začetl. Citace i rozhovory jsou velmi věrné a odpovídající realitě. Moc se mi líbilo vykreslení postav, je patrné, že Svjatoslav Rybas je velkým znalcem těch, o kterých píše. Zaujal mě například Stalin, zobrazený střízlivě jako několik tahů dopředu uvažující realistický vůdce, a nikoli nějaká iracionální krvelačná příšera, nebo náš předvídavý prezident Beneš.
Celkově je problematika Mnichova podána v kontextu, pohledem všech stran, s příčinami i důsledky, stejně jako i další události, jako třeba pakt Molotov -Ribbentrop. Jsem maximálně spokojen.

2 15.11.2018