katule1992
komentáře u knih
Starý papír - nový design
Angelika Kipp
Po úvodu a autorčinu slovu nás před tvořením čeká stručná dvojstránka o materiálech a technice, jež je v knize použita. A nejedná se o nic složitého a navíc většinu materiálu najde každý z vás doma! Tím si u mě kniha vysloužila spoustu plusových bodů,poněvadž pokud jste si všimli, mnoho podobných rukodělných knih sice na první pohled vypadá jednoduše, ale během čtení postupně zjišťujete, že abyste vlastně mohli vůbec začít něco vyrábět, musíme prvně vyrazit na velké nákupy do papírnictví, případně udělat velkou online objednávku na kreativních webech za ne příliš lichotivé ceny, a to nemluvím o poštovném. Zde tomu tak naštěstí není a jediné, co možná nebudete mít zrovna doma je lepidlo :D
Mrtvé město
Camilla Sten
Mistrná autorčina hra se slovíčky dokázala v knize vytvořit tak brilantní atmosféru, za kterou by se nemusel stydět ani Stephen King. Kniha nám pomaličku odkrývá závoj tajemství s prvky hororové atmosféry od podivných zvuků, záhadných postav, děsivého kostela a celému příběhu vévodícímu ponurému počasí, které přesně odpovídalo pocitům všech členů filmového štábu. Při čtení jsem si připadala, jako kdybych se ocitla uprostřed děsivého městečka Silent Hill ( pro ty, kdo neví o čem mluvím, je to poměrně děsivý horor :D ) Místy jsem měla husí kůži a nejednou jsem musela přestat číst, abych se obrnila a mohla pokračovat.
Mrtvé město
Camilla Sten
Thrillerový román Mrtvé město sice píše o záhadném zmizení obyvatel z švédského městečka Silvertsjarn, ale věřte mi, že ne všechna děsivá tajemství zmizela spolu s nimi. Švédské autorce Camille STEN - u nás známé především thrillery pro děti a mládež - se podařil napsat brilantní strašidelný kousek, díky kterému jsem se bála i spát...
Víš, kdo se dívá?
Catherine Ryan Howard
Thriller mě doslova vcucnul do svého děje hned od začátku, kde jsem si pomalu uvědomovala, že rozdělení této knihy je naprosto brilantní. Střídá se minulost s přítomností a můžu říci i budoucností, budeme-li brát přítomnost jako akt samotní vraždy. Nápad, kdy se nejprve dozvíme způsob a detaily vraždy a pak skáčeme sem tam abychom věděli, co činu předcházelo nebo naopak následovalo mě učarovalo.
Zde bych ale svoji chválu s dovolením ukončila. Jak rychle si mě kniha získala, tak stejně rychle mě i zklamala. Když pominu absolutně ploché a nevyvíjející se postavy, které prostě neměly v knize příliš prostoru, mrzí mě, jakým směrem se kniha nakonec vydala. :/
Deset malých černoušků
Agatha Christie
Dokonalá gradace románu Deset malých černoušků nekončí poslední kapitolou, jak se může zprvu zdát, ba naopak pokračuje závěrečným epilogem jež natahuje napětí čtenářů do kritického bodu šílenství. Přestože jsem knihu již četla, ale jak jsem psala,, je to více než deset let, vraha jsem si nepamatovala a jsem za to nesmírně vděčná. Knihu jsem si tak mohla naplno užít.
Deset malých černoušků je kniha jež bude bavit milovníky klasický detektivek, kteří neholdují dnešnímu krvavému trendu plného přehnaných a zbytečně podrobných detailů. Agatha Christie u mě uspěla na plné čáře a mám takové tušení, že budu věnovat větší pozornost jejím knihám než tonu bylo doposavad.
Máma, táta, děti
Carin Gerhardsen
Myslím, že můžu bez obav říci, že nejnapínavější a zároveň psychicky nejnáročnější je dějová linka malé Hanny, což jsem vůbec nečekala. Začíná totiž zcela nevinně a na první pohled nevykazuje žádné zjevné nebezpečí. Ale s každou přibývající stránkou jsem se o osud dívky bála víc a víc. Doslova mi běhal mráz po zádech a jsem si stoprocentně jistá, že na některých stránkách jsem ani nedýchala.
Autorce se povedl napsat další bravurně propracovaný román se zajímavou zápletkou a ještě zajímavějším rozuzlením. Je možná škoda, že se více nezabývá také popisem ostatních členů policejního týmu, ale je pravda, že na to v knize není příliš prostor, poněvadž by šel posléze do pozadí skutečně napínavý příběh. Jsem velmi zvědavá, jak se bude Hammarbyjská série vyvíjet dál...
Máma, táta, děti je výborně napsaná detektivka, jež by neměla ujít žádnému milovníkovi ať už severských či zahraničních detektivek. Plus kniha také dostává za absenci zbytečného násilí, krve, detailních popisů a dalších znaků klasické severské krimi.
Slečna M.
Caroline Woods
V příběhu se prolíná minulost s přítomností, které v sobě ukrývají hlavní zápletku knihy, která by pro mnohé čtenáře mohla být až šokující. Nicméně pro ostřílené čtenáře detektivek je zápletka průhledná už na začátku, to ale rozhodně nebere nic na poutavosti celé knihy. K přítomnosti se v knize dostaneme až za její polovinou a do té doby nám autorka postupně podává sesterský příběh pěkně popořadě jako na zlatém podnose. Troufám si tvrdit, že autorčiným záměrem bylo především vykreslení celého příběhu a pochopení povahových rysů hlavních i ,,vedlejších" postav. Na tom totiž stojí celý příběh.
Slečna M není další z knih popisující zvěrstvo odehrávající se za druhé světové války, ale spíše ukázka toho, jak válka dokázala změnit chování lidí a ovlivnit jejich život. Je to příběh dvou sester, které se kvůli válce vzdálily a hledají znovu cestu zpět, přestože jim osud hází jeden klacek pod nohy za druhým.
Láska a sýr v Paříži
Victoria Brownlee
Autorka Victoria Brownlee dostála svého slibu a s hlavní hrdinkou Ellu jsme zažili nejeden kulinářský zážitek, který by si dle mého zasloužil i více pozornosti. Takto jsem měla pocit, jako kdyby čtenář okusil kousek romantiky, kousek sýrů bez většího využití, přitom tato kombinace (samozřejmě spolu s romantickým prostředím Paříže) má velký potenciál k opravdu dobrému příběhu.
Láska a sýr v Paříži je povedený romantický kousek, který ale bohužel pro mě byl až moc průhledný, což ale věřím, nebude vadit zbytku čtenářského romantického osazenstva tak jako mně. Na druhou stranu se zde dočkáme krásného a šťastného konce a přeci jen, co si budeme povídat, z tohoto důvodu lidé po tomto žánru šahají. Celkově román na mě lehce působil jako pohádka z dávných časů, protože hlavní hrdince vycházelo do puntíku naprosto vše, co si vysnila a umanula. No a jak sami dobře víte, ve skutečném životě tomu tak vždy není.
Tatér z Osvětimi
Heather Morris
Hned na úvod bych ráda uvedla jednu malou drobnost na pravou míru, jež zvedá mnohé čtenáře a blogery ze židlí. Tatér z Osvětimi je román napsaný dle skutečných událostí a ne kniha literatury faktu. Příběh získala Heather Morris od Lalea Sokolova v době jejich vznikajícího přátelství. Tudíž je nad míru jasné, že příběh podávaný z pohledu Lalea nemusí vždy odpovídat všemu, co jsme doposud znali a četli a je dokonce možné, že ne vše bude stoprocentně odpovídat skutečnosti. Nikdo z nás neví, jaké hrůzy se tam ve skutečnosti děly a kolik toho člověk raději vytěsnil, aby mohl dál žít.
Tatér z Osvětimi je romantický příběh dvou mladých lidí, jež se vymyká všem dosavadním knihám o holocaustu a životu v koncentračních táborech jež jsem měla tu čest číst. Je to román s unikátní výpovědí o lásce uprostřed toho největšího zvěrstva na světě a dle toho k tomu také samotná autorka přistupovala.
Chůva
Gilly Macmillan
Chůva je psychologický román, který se zaměřuje nejen na manipulaci, lži a intriky, ale také na komplikovanost rodinných vztahů mezi třemi dospělými ženami - Jocelyn, Virginii a Hannah. Ve srovnání s těmito silnými dámami se tak do pozadí dostává Jocelynina dcera Ruby a detektiv Andy, který je pověřen vyšetřováním původu nalezených ostatků. Nicméně jeho role je zde opravdu velmi podružná a vzhledem k prostoru, kterému se mu v knize dostává nemá šanci na čtenáře zapůsobit jinak, než jako věčně zmatený a namyšlený detektiv.
Devět tváří tebe
Janice Pariat
Janice Pariat pojala svůj první román velmi netradičně a originálně. Jednotlivé kapitoly představují příběhy psané ich - formou z pohledu blízkých lidí z okruhu naši bezejmenné. Devět tváři tebe začíná nevinným příběhem mladého učitele, který má před sebou tvrdohlavou a přesto nesmírně šikovnou mladou dívku. Dále na nás čekají příběhy vyprávěné kamarádkou a kamarádem ze školy, přítelem, milencem a manželem. Každý z těchto příběhů je naprosto odlišný a přesto víte, že popisují jednu a tu samou osobu v různé době. A v tom skví to kouzlo celé knihy.
Když jsem se pustila do čtení, byla jsem unesena. Netradiční pojetí dodávalo celé knize jakýsi nádech tajemna a dramatu a nutilo čtenáře pokračovat ve čtení. Mně osobně vůbec nevadilo, že se každá věta v románu stahovala k jedné a téže osobě, ale možná bych nevolila pouze příběhy zaměřené na to, jak je někdo zamilovaný do naši bezejmenné. Myslím si, že to není úplně pro každého to pravé ořechové, ale přesto věřím, že si kniha své čtenáře rozhodně najde.
Náledí
Carin Gerhardsen
Náledí je dle mého kniha, kterou nelze tak lehce zařadit, protože přestože v sobě prvky určitého napětí má, není to úplně typický thriller a na druhou stranu, to není ani klasická detektivka, na kterou jsme jako čtenáři zvyklí. Mohli bychom tedy knihu například definovat jako detektivní psychologický thriller a budeme spokojeni. Od oné osudné autonehody se pak postupně odvíjí jednotlivé příběhy hlavních i vedlejších hrdinů, díky kterým se čtenáři setkávají s emocionálními propady až na samé dno a poznají každého z nich až do morku jejich kostí.
Celý příběh je poskládán z dvou časových linií (před a po) vyprávěný z několika pohledů účastníků nehody. Ty jsou zařazeny do krátkých nepravidelně se střídajících kapitol, které drží své čtenáře v neustálém napětí. Navíc Carin Gerhardsen si coby matematička bravurně vypočítala, co bude na čtenáře zabírat a v jakých dávkách má informace v knize předsouvat, no a vy máte pak pocit, že si s vámi autorka tak trochu hraje. Když už si totiž myslíte, že Vás nemůže nic překvapit - BUM!!! Další tvrdý náraz.
Hlavní myšlenka knihy není vůbec složitá, vše se točí kolem jedné autonehody, která spustí doslova lavinu událostí. Přestože je v knize poměrně málo postav, vzhledem k propletenosti jednotlivých vztahů a především autorčinu záměru odhalování informací se můžete velmi lehce splést, kdo je vlastně kdo. O to byla pro mě kniha více zajímavá než kterákoliv jiná.
Pohřbený život
Allen Eskens
Přestože na mě kniha zprvu působila lehce jako YA kniha pro mladistvé, velmi rychle se ukázalo, že se nemůžu mýlit více. Pohřbený život je velmi bravurně a především realisticky vykreslený příběh o umírajícím člověku, jehož poslední naděje ke spasení vede skrze pochopení mladého chlapce. Román v sobě nese nejednu hlubokou myšlenku, která by nechala své čtenáře v klidu a právě naopak vybízí k zamyšlení nad životem každého z nich.
Eskens si zde výborně pohrál s charaktery postav a dokázal , že skvělý příběh lze postavit i na opravdu malém počtu účinkujících. Joe je sympaticky vyhlížející kluk z nižší třídy z rodiny s pohnutým osudem, se kterým se život nikdy příliš nemazlil a celý život má před sebou. Svému pátrání zasvětí každou svou minutu času a přesto to není žádný nezranitelný superhrdina, ale obyčejný kluk, který chce, aby spravedlnost vyšla najevo. I tak u něho najdeme typické pubertální chování, a to především ve chvílích, kdy mu policie řekne, že se má držet stranou. No a jak to tak bývá, dospělí jsou blbci a já si budu dělat co chci. To byly přesně ty chvilky, kdy jsem ho chtěla zabít já sama.
Noční návštěva
Carol Goodman
Kniha Noční návštěva už na první pohled působí jako další z mnoha zimních thrillerů odehrávajících se uprostřed lesa daleko od všech. Jenomže chyba lávky! Letošní novinka od Cosmopolisu je totiž mnohem více. Máme před sebou zajímavě sepsaný psychologický román s prvky napětí a duchařiny, který v blogerském světe rozděluje čtenáře na dva tábory. Jedni knihu doslova milují a druzí odsuzují. I já jsem po dočtení knihy musela udělat krok zpět a zamyslet se, jak se vlastně po přečtení knihy cítím.
Fáma
Lesley Kara
Od Fámy jsem neočekávala příliš a nakonec jsem byla celkem mile překvapena. Novinku bych zařadila spíše do psychologického románu, tedy alespoň její první dvě třetiny, které sledují, co vše může způsobit jedna jediná nepodložená fáma a jaké jsou následky. Poslední třetina by se pak konečně dala označit jako thriller a jež mě vážně nadchla. Ale jestli to stačí proto, aby byla kniha označená jako thriller? Těžko říci. Zvolené pomalejší tempo se drží asi do těch dvou třetin, ve kterých si autorka připravuje půdu pro ten správný thrillerový zážitek u kterého si čtenář již neodpočine.
Komu hlava sejde
Jari Järvelä
Komu hlava sejde je velmi zajímavou a povedenou směsicí klasické britské detektivky od Agathy Christie - zde konkrétně je vidět inspirace Deseti malými černoušky - a thrilleru zasazeného do zajímavého a nebezpečného prostředí korsických hor.
Kniha je krátká a velmi rychle mi utíkala. Po kratším úvodu dostává děj ten správný spád a rychlost.
Závěr mě ale bohužel velmi zklamal, přišel mi, jako kdyby byl z úplně jiné knihy než jsem po celou dobu četla. Proto ubírám na hodnocení....
Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová
Budu asi jedna z mála, ale kniha me opravdu neoslovila. Četla jsem poměrně hodně knih z doby druhé světové války a byly mnohem lépe napsané než je tato.
Pro mě je poměrně zavádějící už název knihy Mengelovo děvče. K životu v koncentračním táboře se v knize dostáváme až někdy kolem strany 214 - do té doby čteme, jak žila hlavní hrdinka a jaké politické machinace se v te době děly.
Nechci ubírat žádnou hodnotu této knihy či jakékoliv knihy se stejnou tematikou, ale Mengeleho děvče mi z důvodu stylu psaní opravdu nesedlo.
Dívka na útěku
Joanna Rees
Dívka na útěku splnila moje očekávání a jsem velmi ráda, že se mi dostala do rukou.
Historický román z roku 1926 nám na pozadí poválečného Londýna ukazuje přeměnu Anny z nezkušené a bojácné dívky v nezávislou sebevědomou a podnikavou ženu Verity Casey.
Na autenticitě celého příběhu dodává snaha autorky o historickou přesnost té doby. Ať už se jedná o politické problémy, feminismus, homosexualitu, jednání hlavních protagonistů, neznalost mladých dívek v sexu nebo naopak přílišného experimentování v sexuální oblasti a drogách. To vše a mnohem více zde najdeme, samozřejmě s přispěním autorčiny fantazie.
Někdy je hezké, že mě miluješ
Marie Vareille
Velmi příjemně milý román o dvou mladých ženách, které si potřebují srovnat svůj život ve stylu Bridget Jones.
Autorka vykreslila dvě sympatické ženy se kterými budete prožívat každé jejich životní rozhodnutí, každý trapas, omyl, romantiku i bolest, která k životu zkrátka patří.
Jednoduše napsaný román zasazený do pařížského a venkovského prostředí je ten správný společník pro příjemný večer s vínem :)
Posedlé dítě
Lone Theils
Třetí díl s Norou Sandovou byl pro mě velkým zklamáním. Zdlouhavý příběh, žádné napětí ( což je opravdu div, když má být kniha thriller) a žádné překvapení. Mám pocit, že si autorka vzala příliš velké sousto, které nedokázala zpracovat.
Únos malého dítěte na pozadí práce teroristické organizace nebyl to, co jsem čekala, že od knihy dostanu. Přestože měla kniha 240 stránek, přišlo mi to dlouhé, a to z toho důvodu, že se dlouho prostě nic nedělo.
Velká škoda. Nakonec je z toho velmi průměrná ( místy až podprůměrná) kniha.
Pouhých 50%