Katela Katela komentáře u knih

☰ menu

Panda v nesnázích Panda v nesnázích Markéta Lukášková

Přemýšlím, jak to shrnout...
Autorka skvěle vystihla v Tereziných pasážích, jaké to je mít mozek svázáný do vlastních strachů a zatížený pocity méněcennosti.
Mariin příběh se občas trochu zadrhával, námět byl zajímavý, ale konec opravdu zklamal...
Tři dějové linky sice zajímavé, ale celkově až moc rozkouskované a konec hrozně uspěchaný.
No nic, četla jsem lepší, četla jsem horší. Možná autorce dám šanci u jiného díla, píše hezky čtivě.

09.02.2022 3 z 5


Norské dřevo Norské dřevo Haruki Murakami

Pro lidi, kteří mají pocit, že se občas v životě brodí bahnem. Pro lidi, kteří občas potřebují někoho, kdo by jim pomohl ten zmatek v hlavě rozmotat. Pro lidi, kteří se čas od času cítí být příliš křehcí pro tenhle svět...

Tahle knížka vás pochopí. Možná u ní utrousíte slzu, ale nakonec najdete útěchu v tom, že v těch pocitech nejste tak docela sami.

10.09.2021 5 z 5


Francouzova milenka Francouzova milenka John Fowles

"Budu někdy rozumět tvým hádankám?"

Pravděpodobně ne, stejně jako já nikdy nebudu rozumět Fowlesovi. Psychologické trýznení mě bavilo, společenské konvence viktoriánské doby pro mě byly nepochopitelné. Z velké části beru lehké zklamání z knihy na sebe, jelikož opravdu nejsem příliš znalá historických reálií a souvislostí. Pravděpodobně se k Francouzově milence ještě vrátím.

24.03.2021 5 z 5


Nikdy nevystoupat na vrchol Nikdy nevystoupat na vrchol Paolo Cognetti

Utlá knížka, kterou bych si klidně vzala s sebou do hor místo Sněžného levharta.

17.11.2020 5 z 5


Osm hor Osm hor Paolo Cognetti

(...) a není to třicet let, co se mě odsud pokoušíš dostat dolů? Nedělej si o mě starosti. Tyhle hory mi nikdy neublížily.(...)

Krásný příběh zanechávající po sobě pocit nedefinované tesknoty. Cognetti dokáže čtenáře lehce přenést stovky kilometrů do kamenných moří Alp a bez zbytečných slov vykresluje postavy se všemi jejich nedostatky i ideály.

02.11.2020 5 z 5


Vrazi bez tváře Vrazi bez tváře Henning Mankell

Bohužel, Vrazi bez tváře mě nedokázali moc přinutit, abych jejich tvář chtěla odhalit.

Příběh se vlekl, postavy ničím nezaujaly... Mezilidské vztahy, kterým jsem nedokázala uvěřit (nebo porozumět)... Detektivní zápletka lehce postrádající gradaci... Prostě to celkově dojem neudělalo.

27.10.2020 2 z 5


Kaštánek Kaštánek Søren Sveistrup

Severské. Brutální.
Prostě super.

08.09.2019 4 z 5


Krev na sněhu Krev na sněhu Jo Nesbø

Taky si občas domyslím příběh tak, aby se mi víc líbil...
Nesbø umí psát tak, že většinou nedokážu přestat číst. Navíc příběhy zasazené do ledového Norska jsou pro mě prostě fascinující.

08.09.2019 5 z 5


Na zimu zavřeno Na zimu zavřeno Jørn Lier Horst

Trochu mi chyběl takový ten pocit, že knížku nechci odložit. Vlastně bylo trochu těžké se k ní vracet.
Ne, že by byl příběh špatný, ale je to takové "neurazí ani nenadchne"...

08.09.2019 3 z 5


Pamatuji si vás všechny Pamatuji si vás všechny Yrsa Sigurðardóttir

Trochu mě mrzí, že dávám jen tři hvězdy, protože mám pocit, že příběh jako takový by si jich zasloužil více. Akorát mě při čtení hrozivě iritoval způsob, jakým byla knížka napsaná. Nevím, zda je to chyba autorky nebo překladu, každopádně je to škoda.

29.08.2019 3 z 5


Sněhulák Sněhulák Jo Nesbø

Sněhulák je jednoduše jedna z nejpoutavějších severských detektivek, kterou by žádný milovník norské krimi neměl opomenout.

29.08.2019 5 z 5


Něžná Něžná Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Někdy věc rozbijeme tak, že už se nedá poskládat dohromady. Tragické je, když se něco takového stane s člověkem. A navíc pokud se to stane z tak malicherného důvodu.

Jediné minus této povídky je to, že mi prodloužila cestu domů, jelikož jsem o pár zastávek přejela. Ale na to jsem ochotna zapomenout.

16.06.2017 5 z 5


Stepní vlk Stepní vlk Hermann Hesse

Skvělá připomínka toho, že se člověk musí umět smát. Když člověk bere všechno moc vážně, onemocní mu duše.
Naprosto skvělá kniha, jak píše většina čtenářů, rozhodně se k Harrymu vrátím. Jsem zvědavá, co mi prozradí příště.

15.06.2017 5 z 5


Modlitba za Owena Meanyho Modlitba za Owena Meanyho John Irving

"Nikdy nezapomenu na Owena Meanyho..." Přiznám se, že já také ne.
Musím sice říct, že občas mi Owen pěkně lezl na nervy, ale jestliže byl jeho předobrazem Ježíš Kristus, tak se není čemu divit. A nebylo to zase až tak horké, protože nakonec ukápla slza (vlastně nejenom jedna).
Je docela těžké poskládat to celé dohromady. Stále a stále mi v hlavě víří spousta myšlenek, které kniha vyvolala. Zatím dávají smysl pouze částečný, ale to asi ničemu nevadí.
Upřímně můžu prohlásit, že už hodně dlouho mě žádný příběh nezasáhl tak jako ten Owenův.

03.06.2017 5 z 5


Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii Zdeněk Šmíd

Taková hezky odpočinková a čtivá knížka, určená výhradně pro vodáky (ostatní asi nebudou příliš nadšení). Chvilkami trošku slabší, ale zasmála jsem se. Takže ahoj.

15.05.2017 4 z 5


Skořicové krámy (15 povidek) Skořicové krámy (15 povidek) Bruno Schulz

Těžko vymyslet dobrý komentář, když má člověk hodnotit něco tak těžce uchopitelného jako Skořicové krámy. Proto to nechám na hvězdičkách, kterých je, jak můžete vidět, všech pět.

02.05.2017 5 z 5


Fialový poustevník Fialový poustevník Ota Pavel

Pavlovi jsem se jako spisovateli z nějakého neznámého důvodu poměrně dlouho vyhýbala. Pravděpodobně mne odradilo to, jak je prezentován (tedy jako spisovatel sportovní a rybářský, což jsou témata, která mi nejsou ani trochu blízká). Jsem však ráda, že jsem se do Fialového poustevníka nakonec pustila, ačkoli mi zanechal na patře hořkou pachuť nedefinovaného smutku.
Ota Pavel dokáže vyvolat naprosto protikladné emoce ve stejném okamžiku. Usmíváte se, ale zároveň se vám chce plakat.
"Krásně smutné a smutně krásné."

02.05.2017 5 z 5


Farma zvířat Farma zvířat George Orwell (p)

"Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější."
Čím víc se ze zvířat stávají lidé, tím jsou proradnější.
Orwell (stejně jako v 1984) dokázal, že je špičkový spisovatel.

02.05.2017 5 z 5


Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá Jack Thorne

Ne. Tak tohle fakt ne. Po dočtení mi zůstala pusa otevřená dokořán, ovšem ne ohromením nad geniálností a promyšleností příběhu.
Tady vůbec nejde o to, jestli je to napsané jako scénář,- scénář by mi ani trochu nevadil, pokud by měl smysl. Tohle smysl nemá. Vůbec.
Známé, promyšlené postavy najednou ztratily svou hloubku. Chovají se iracionálně. Ron, Harry, Hermiona i Ginny asi hromadně utrpěli ztrátu paměti, jinak si to nedovedu vysvětlit.
Co se týče postav nových, ty se chovají... prostě divně. Komunikují mezi sebou extrémně nepřirozenými dialogy, jsou afektovaní, nucení.
A babička s vozíkem ve vlaku (ta scéna mě šokovala asi nejvíc) má místo rukou cosi. Proč?
Voldemort má dítě (vůbec nezáleží na tom, že to časově nesedí). PROČ?
Zápletka s tím, že Albík je zařazen do Zmiozelu, smysl má. Ale má taky mnohem mnohem větší potenciál.
A hlavní motiv? Cestování časem! Znova-PROČ? Navíc je to cestování časem, které tak nějak vůbec nezapadá do světa HP. A nedává celkově smysl, ale to asi už pro nikoho nebude překvapením.
Celé mi to tak nějak připomíná nepovedenou fanouškovskou slátaninu. Nejvíc líto mi je to, že J.K. to označila za součást původní série. Beru to jako urážku všech fanoušků HP.

23.04.2017 1 z 5


Lolita Lolita Vladimir Nabokov

Nejvíce se mi na celém díle líbí autorův doslov.
Ne, nemůžu si pomoci, nakonec mi bylo líto obou, jak Humberta, tak životem poničené Dolores. A opravdu to není jen "zpověď zvrhlíka"!

23.04.2017 4 z 5