KarolKula komentáře u knih

Libi se mi, ze se vlastne po celou dobu cteni trilogie pohybujeme v kruhu, coz jsem si samozrejme uvedomila u cteni posledni dilu. Ze zacatku jsem trudnomyslne pomyslela, ze ta medialni tahanice me bude nudit, ale pak mi doslo, ze to tak muselo byt, protoze hlavnim hrdinou je nejen Lisbeth, ale take Mikael - novinar. A ze vsechno to,co se podarilo ututlat, musi vyjit na povrch a ze media jsou tim nejsilnejsim mediem. Libi se mi, ze za vsim podstatnym a dulezitym stoji zena, miluju Lisbeth a Eriku, jsou to neskutecne silne osobnosti se schopnosti premyslet a s ochotou vyckavat, bez potreby ublizovat nevinym. A domyslete si, kolik spiny o ruskem zbehovi jeste vychazi na povrch pri zaverecne scene.

5 06.06.2019

Jsem fanouskem tehle trilogie, takze za me super. Film jsem nevidela a z doslechu vedela jen matne, co se bude dit. Navic konexe na Laseroveho muze, na ktereho se chystam. se tesim o to vic, ze. Nevahej a cti!

3 27.05.2019

Verim tomu, ze se to mohlo vsechno odehrat, Martinuv zivotni styl me nijak neoslovil, ale souhlasim s nim v jednom tvrzeni, a to - marihuana je nejtvrdsi droga. Cesta poznani z radoby vikendoveho fetaka az po bezdomovce pichajicicho si pervitin ti otevre oci. Martin pro me byl od prvnich stranek nechutny, jeho postoj k zenam, autoritam a systemu ve mne nezanechal zaden dojem, pouze zminene nechutenstvi, ktere dovrsil popisem souloze s kamoskama z pod mostu - zarivy naturalisto, hodne stesti....

09.05.2019

Zacala bych asi takto: cte se to dobre, ale je to dobre cteni? Pochazim z Bohumina, o nemz mimochodem byla zminka, tzv. ponašymu, se u nas v rodine bezne pouziva, rozumim, ale nemluvim. Jazyk romanu, linie rodina Kluckova a pratele, je priserny, jsem na to dost hakliva, takze me to vyvadelo z miry. vykresleni Ostravy 90.let, je pro me stejne, jako Ostrava ve 21.stoleti - nebezpeci prichazi od Romu a bezdomovcu, tohle je uz snad taky urban-legend, ne? Roman mi pripadne jako jakysi prvni nacrt romanu, ktery teprve vznikne, jakysi pokus o vypraveni cehosi z blizke formujici historie, ktera se prolina v soucasnosti. Vzniklo ale neco velice prvoplanoveho, sucheho, nuceneho s nastinem detektivky a zaroven hloubkoveho popisu prociteni emoci dvou mladych lidi, ktere spojuje stin nacistickeho architekta. Kazdopadne, nazvu to: romanovy vyrez Kammler,pusobil zcela nenucene - zajimavy, chytlavy. Hodnotim kladne, ze je na prebalu knihy zpodobnen rodokmen Kammlerovy rodiny, jinak bychom se vlastne nedozvedeli, proc Martina vyhledala Martina (oh my gods), a mysleli bychom na souhru zivotnich nahod, ktere hraly do karet nasemu hlavnimu hrdinovi. (Pokud mi teda neco neuniklo.) Nebo by to mozna bylo vsechno jinak, kdyby tam ten rodokmen nebyl. Bylo to vsechno jinak?

2 08.05.2019

bozi.ma kamardka mi jednou rekla, ze Soukupova je vynikajici vypravecka, u prvni prectene knihy jsem si tim nebyla docela jista,ale Zmizet to potvrdilo. Doporucuji.

3 13.03.2019

Mrzi me, ze jsem prvne videla film. Netrpelive jsem cekala, jak ze vlastne prijde na zahadu s fotkama, pak mi pripadlo, ze se vsechno odehrava neuveritelne rychle. Dobre cteni, ktere vyvolava strach a uzkost. Vypravec jednoduse vtahuje do deje, vzbuzuje hlubsi zajem a premysleni.
*Byla to moje druha detektivka, tak si nejspise troufam kritizovat, ale zaver, kdy slo ¨jen¨o vyreseni zapletky Blomkvist X Wonnestroem, mne trochu nudil. Avsak rozumim, ze tema predstavuje dulezitou, ba zivotni konotaci hlavniho hrdiny, jakozto jedno z ustrednich dovrseni romanu. (ale je to tak_soukroma poznamka, kterou muzes videt)

1 17.02.2019

vetina povidek na me pusobila jako jakesi mensi nacrty vetsich, velkych umeleckych del. Fragment z Itala je uzasne pestry a vnitrne drasajici. Pri cteni posledni povidky s nazvem Kulterer jsem si uvedomila, ze Kulterer je onen vypravec, ktery mi predlozil sve povidky z vezeni. A pak mi doslo, ze chci zase cist Mannova Doktora Fausta a Hesseho Stepniho vlka, protoze Bernhard je pokracovatelem techto velikanu, ktere dohromady spojuje nemcina a svet hlubokych myslenek, podivnych setkani, velkych chyb a vzkriseni.

01.02.2019

Pokud vás při čtení anotace napadnou Děti ze stanice ZOO nebo Mementom, jste vedle. Tento román je zpracován zcela jinak a "nerozmazává" tématiku závislosti jako takovou. Rozuměj: jak to bylo, jak to je, jak si šlehám, jak šlapu, atd. V pozadí toho všeho je něco hlubšího a nečekaný úvodní zvrat tomu dá sílu. Líbila se mi vypravěčova práce s časem, i když občas jsem se ztratila v kontextu, jelikož jsem si nebyla jistá, o které osobě se hovoří (viz Mašrúm). Každopádně postupně všechno zapadá a čas plyne, může se zdát až neuvěřitelná konexe mezi postavami, ale svět je malý, natož Praha, že. Mrzely mě občasné fantasmagorie, ale potěšilo mě, že Bůh je žena. Vysvětluji si je jako jakési očištění vrásčité, ublížené duše, ale celý román se mi tímto automaticky posunul k hranici - tomu nevěřím.

1 22.01.2019

Moje první seznámení, proběhlo hladce, dobře se četlo, ale zábavy s přečtenými stránkami ubývalo. Celkem mě mrzelo, že ten černý sarkastický humor se vytrácí a nabývá jakéhosi zakaleného čehosi. Každopádně si musím přečíst něco dalšího, aby byl účet vyrovnán.

1 14.01.2019

Přirozený příběh vztahově složité rodiny bez nadsázky - jednoduché navazování a přímé osvětlení situace ze dvou/tří pohledů zainteresovaných postav. Je poznat, že se hovoří o rodině, protože postavy jsou prakticky identické, mají společného více než jen příjmení, něco povahově dědičného. Viktor je rozmazlený Haninou výchovou - koupím ti, co chceš, ale pobyt u babičky Evy jej výrazně změní. Vztah matka-dcera - Hana a Eva - moc neklape, nepochopení interpretováno jako sobeckost, uraženost, egoismus. Vztah matka-syn bych jako dokonalý také nenazvala, ovšem Hana se snaží nedostatky vynahrazovat alespoň finančně, což pomáhá, ale přispívá k myšlení a jednání "jsem hodný, něco dostanu". Vztah babička-vnuk spěl k úplnému zániku, můžeme to dávat za vinu Haně (?), později hovoříme o parťáctví. Bavilo mě sledovat povahovou změnu Vikiho, ze smrada sedícího u počítače, se stal kluk užívající si své dětství aktivně s kamarády, se zájmem o své nejbližší. Tak bych řekla, že zásadní rozhodnutí bylo nejlepším pro všechny.

3 14.01.2019

Bohové, boží! Introspekce rozdílných povah, které se sejdou při natáčení či se prostě po letech objeví zpět na scéně Leithu. Bizarní oslava vulgárnosti, posedlosti, prasečinek, prcinek, hnusáků, drog, sexu, života a konečně lásky též, že. Vynikající propracování jednotlivých povah, měnících se pod vlivem okolností (rozuměj: kokainu/"slávy"), které nezklamou a své načrtnuté povahy dostojí do puntíku - podlý vypočítavý sviňák Šimon, Nikki vzhlédnuvší se v pornoherectví, věčně snažící se zlatý hňup Spud, věčně nasraný Beggbie (píčo vole) a konečně všivák Renton...partička k pohledání. V popisech vypravěč překonává sám sebe a s každým dnem se dostává ještě dál v živé nechutnosti, která doslova prýští z každé stránky - exploze hlavy, erekce humusu, rozervání těla. Jmenuje se to Porno a je to prasárna, čti!

1 11.12.2018

Nevím, jak začít, jak tohle dílo uvézt, jak se vyjádřit.... z počátku jsem byla poněkud rozpačitá, očekávajíc Marquéze klasiku (ten školsky známý magický realismus). Ovšem tento vypravěč je zarputilý expresionista a v každé povídce vyjadřuje jinou hloubku poznání. Strach, obsese, náznaky šílenství, snivá romantika, hluboké uvědomění si skutečnosti, která děsí, ale nutí hnát se dál - mistr Marquéz stokrát jinak!

27.11.2018

Přiznám se, že jsem o Vackové také neslyšela, proto jsem si knihu sama vybrala. Tématika lidských osudů za války, vyslýchání gestapem a posléze komunisty mne vždycky láká. Musím říct, že jsem hodně zklamaná. Vacková byla vězněna gestapem 3 měsíce a jediné, co jsme se dozvěděli bylo, že ve vězení začala věřit v Boha. Důvod, proč byla vězněna, vyplynul z příběhu, ale nevěřím, že po dobu tříměsíčního pobytu na ni byli všichni hodní, což prakticky vyplývá i z dalšího povídání tentokrát z komunistického lágru, kde byla po dobu 15ti let! Ano, jsou popsány dílčí příběhy spoluvězeňkyň, nalezneme jich tam nemálo, ale hlavní hrdinkou je Vacková, ne? Snad je to autorčin záměr, že z osudů druhých pochopíme, jaká vlastně Růžena byla, protože vždy byla té dané osobě nápomocna, a i z nejobávanější "kápo" Bláži si udělala přítelkyni a navíc ji naučila číst a psát. Rozumím, že jako profesorka a osoba silně věřící si stála za svými názory a rozhodnutím, že to byla osoba velmi emancipovaná, samostatná, silná, klidná a vyrovnaná, ale nerozumím, že se stala (pro mne) druhoplánem celého příběhu.
Navíc mi přišlo trochu směšné, že i v jejích skoro 40ti letech ji vypravěč nazývá Růženkou, byla to dospělá žena vězněna za odbojovou činnost! Je mi to líto, ale knihu bych nedoporučila ani mé mamince, mé knižní soukmenici.

1 16.11.2018

Ach, tahle kniha mi přirostla k srdci. Tonička Bolavá je moje nejmilejší postava, obecně fandím dílům s čarodějkama, ale tento byl pro mě zatím ten nejlepší. Místy mi připadal romantický, což jsem v zeměploším putování ještě nezažila. V mysli mi utkvěla Toniččina věta: "až budu stará, obléknu si Půlnoc". Brečela jsem, protože mě příběh opravdu dojal. Ten den, kdy jsem knihu dočetla, Pratchett zemřel. Smutné, ale zároveň magické propojení.

2 08.11.2018

Přiznám se, že jsem knihu četla nadvakrát. Poprvé jsem snad nedokončila ani první kapitolu, nějak jsem do textu nemohla začíst. Druhý pokus ale vyšel a jsem za to moc ráda. Text má neskutečný rytmus, možná to bude znít podivně, ale ze začátku se mi motala hlava, než jsem si zvykla, jak rychlý spád má pulzující město. V anotaci se píše, že "město doslova tepe", a je tomu tak. Text není jednoduchý a u jednotlivých zápletek musíme být ostražití, avšak vypravěč svým komentářem napomáhá. Je až neskutečné, kolik toho hlavní hrdina Franc přežil a stejně se poučil jen málo. Do každé "šlamastyky" se vrhá po hlavě a s chutí a odkrývá snad každé zákoutí velkoměstského života své doby. Franc nebyl poctivec, nebyl zlý, spíš bych ho nazvala vybuchujícím cholerikem, proto se dostal tam, kde byl a celý příběh je vlastně hra o přežití.

5 07.11.2018

Krásně zpracovaný životopis. Ze všech drobností, které jsem o Van Goghovi věděla, se vytvořil barevný odraz jeho duše a zamilovala jsem do něj ještě víc. S napětím jsem čekala jak to vlastně bylo se slunečnicemi, uříznutým uchem a prvním prodaným obrazem. Silně popsané nasazení a bída mladého klerika Vincenta a až pryštící nezastavitelná touha tvořit = žít Vincenta malíře. Oceňuji s jakou jednoduchostí, přirozeností, láskyplností a klidem vypravěč provádí příběhem. Reprodukce Van Goghových děl umocňují náladu textu. Velice se mi líbilo i obsazení dalších významných umělců. Vřele doporučuji!

6 07.11.2018

Po Zeměploše šáhnu jako po odpočinkové literatuře, čímž chci říct, že se chci pobavit. Pátý elefant nezklamal, Sam Elánius a jeho hlídka jsou výteční, skvělé se činí také jeho žena. Svět Zeměplochy je úžasný, i nadále se objevují zákoutí, o kterých jsem ještě neslyšela, postavy známé z předchozích dílů v "objetí" rodiny dokreslují/vysvětlují zeměplošské aktivity.

Pro mě jedinečná kniha, jelikož byla mou první, u které jsem se opravdu bála, běhal mi mráz po zádech a cítila jsem se doslova slabá, nemohouc se odtrhnout od textu. Vypravěč popisující okolí a postavy mne doslova vtáhnul dovnitř děje. Byla jsem tam, stála v šeru mistrovy pracovny a cítila jeho páchnoucí dech z úst se zažloutlými zuby - nejsilnější scéna - pocit strachu a úzkosti, bezmoci.

3 06.11.2018

Snad nejkrásnější romantický příběh, jaký jsem kdy četla. Florentinovi jsem fandila, a i když měl spoustu žen, stále miloval jednu jedinou. Krásný konec u kterého jsem brečela :-D

4 06.11.2018

Miluju! Už jsem ji četla snad 5x a mohla bych ji číst stále dokola.

5 06.11.2018