KaLiBi komentáře u knih

Mě to prostě fakt bavilo. Je to plný suchýho humoru, ironie, sarkasmu, vulgarismů a sebelitování. Takový hodně opravdový. Člověk nepochybuje. Nahodilé, dlouhé a doslovné myšlenkové pochody hlavního hrdiny mi hodně připomínaly Dannyho Smiřického od mistra Škvoreckého. Doporučuji.
"Někdy už mě ty pokusy sáhnout jí na prsa tak unavovaly, že jsem se jí pro změnu snažil sáhnout mezi nohy, což byl dost směšný počin; jako kdybyste si chtěli půjčit pětilibrovku, nebyli jste vyslyšeni, a požádali tedy o padesátku."
"Co bylo vlastně první, ta muzika nebo ta mizérie? Poslouchal jsem tu muziku, protože mi bylo mizerně? Nebo mi bylo mizerně, protože jsem poslouchal tu muziku?"
"Nějaký čas mě snad každá píseň, v níž někdo ztratil toho druhého, děsila tím, jak byla výstižná, a jelikož je o tom skoro celá pop music a jelikož jsem pracoval v obchodě s gramodeskami, byl jsem víceméně pořád pěkně vyděšený."
"Četl někde, že se jí Anglie zdá otevřenější muzice, jakou dělá, což nejspíš znamená, že nejsme aktivně nepřátelští, nýbrž vesele lhostejní."
"Jednoho dne, možná že to nenastane hned příští týden či měsíc, ale jistě už v dohledné budoucnosti, se najde někdo, kdo o mě bude schopen něco říct a nepoužít ve své větě slovo hajzl."
"Než mě začnete soudit, ačkoli už jste mě nejspíš odsoudili, běžte si sepsat čtyři nejhorší věci, které jste svému partnerovi provedli vy, a to i jestliže - zejména jestliže - o nich váš partner neví. Nic nepřikrašlujte, nesnažte se nic vysvětlovat, jen si ten seznam sepište, tím nejprostším jazykem. Máte to? Tak a teď kdo je tady hajzl?"
"Rád bych je chtěl vídat častěji, ale nechci, a když zrovna nevím, čím jiným bych se trápil, trápím se tímhle."
To se stává často - lidé, kteří berou vážně svoji práci, se často smějí ubohým vtipům. Jako by se jim nedostávalo dost humoru a v důsledku toho trpěli předčasnou ejakulací smíchu."
"Na Lauře mi vadí to, že už ji nikdy znovu neuvidím poprvé nebo podruhé nebo potřetí."

Nechutná kniha. Ačkoliv jde o smyšlený příběh, z vědomí, že si podobné věci skutečně někdo prožívá je člověku doslova na blití. Vrcholem byl pro mě i Punťa. Celkově je kniha velice svižná a vtáhne do děje. Oceňuji, že autorka myslela na boomery a připojila slovníček pojmů. Kvituji i odkazy na instituce, které mohou pomoci obětem (nejen domácího) násilí. Nově znám díky autorce i slovo spornosexuál.
"Je to zvláštní, že člověk vždycky touží právě po tom, co nemá a mít nemůže. Jakmile se mu to podaří, už mu to není vzácné a chce zase něco úplně jiného."

(SPOILER) Tahle kniha je citově tak rozporuplná, až nevím co napsat. Po přečtení musím říct, že s Hannou spíš soucítím, než abych ji obviňovala. Je bezesporu zobrazením silné osobnosti. Je to až s podivem, protože chvíli jsem měla dojem, že je velmi prostá. Až později mi došlo, že vlastně její gramotnost nevypovídá mnoho o její inteligenci a smýšlení. Celkově je kniha čtivá a zvraty v ní přicházejí náhle, stejně jako emoce. První část se trošku víc táhne a třetí část je hodně filosofická. Kniha, u které se čtenář opravdu zamyslí.
"Proč se nám to, co bylo hezké, při zpětném pohledu kazí jen proto, že skrývalo i nepěkné pravdy? Vzpomínka občas zapírá štěstí jenom proto, že konec byl bolestivý."
"Když jsem byl mladý, vždy jsem se cítil příliš jistě, či příliš nejistě. Připadal jsem si buď naprosto neschopný, nevzhledný a budižkničemu, nebo jsem si myslel, že jsem veskrze dokonalý, a proto se mně musí všechno dařit."
"Pokud víš, co je pro druhého dobré a on před tím zavírá oči, musíš se pokusit mu je otevřít. Musíš mu přenechat poslední slovo, ale musíš promluvit s ním, jen s ním, a ne za jeho zády s někým jiným."
"Jako otec pociťuji zkušenost, že svým dětem nemohu pomoci, za téměř nesnesitelnou."
"Chtěl jsem se otevřít obojímu: pochopení i odsouzení. Ale obojí nešlo."
"Zkoušel jsem si vsugerovat stav takové neviny, s jakou děti milují své rodiče. Láska dítěte k rodičům je jedinou láskou, za kterou nikdo není zodpovědný."
"Pro mě se rozumělo samo sebou, že experimentální literatura experimentuje především se čtenářem, a to jsem neměl zapotřebí."

Vlastně to bylo opravdu dobré. Moc se mi líbilo, že oproti zahraničním detektivkám člověk osobně zná místa, kde se děj odehrává. Kniha byla velice poutavá a čtivá. Je v ní hodně postav a čtenář musí být pozorný. Neměla jsem na konci úplně takový ten wow efekt, ale přeci jen byl závěr překvapivý.
"Proč pracují policajti většinou ve dvojici? Je to proto, že jeden umí číst a druhý psát."
"Je lepší bejt živej blázen než mrtvej inteligent."

Velmi útlá knížečka, která podává svědectví o holocaustu jemnou formou. Tedy snesitelně pro všechny čtenáře, kteří nemají s tímto tématem zatím zkušenosti. Myslím, že kniha může skutečně dobře posloužit jako vzdělávací materiál pro výuku dětí. Díky Fumiko a její cílevědomosti se podařilo dát dohromady vzpomínky na jeden téměř zapomenutý lidský život. Knihu doplňují fotografie a její závěr, kde je v hlavní roli Jiří, mě rozplakal.
"Naučme se myslet a jednat tak, abychom v 21. století žili v míru."

Po dlouhé době jsem měla v ruce knihu, kterou jsem odkládala jen z donucení. Je to velice poutavé a napínavé čtení. Erotické pasáže mě spíš rušily, ale to je mnou. Obecně romantické zápletky v knihách nevyhledávám. I proto jsem překvapená, jak mě kniha dokázala upoutat. V úplném závěru knihy už to bylo malinko překombinované a člověk musel pozorně sledovat negace předešlých negací. Ale mistrně vám to rozbouří emoce, to zas jo!

U mnohých kapitol jsem nedokázala text spojit s událostí, na kterou měl reagovat. Především u článků odkazujících na konkrétní politickou záležitost. Nejvíce mě zaujaly texty o umění a literatuře.
"Svoboda pro ně znamenala především svobodu nadělat prachy. A neuvažovali o tom, jaké lidi to z nich udělá a už vůbec ne o tom, jaký systém vytvoří."
"Moje pravda a moje láska zvítězí nad tvou lží a tvou nenávistí."
"Možná někde sedí a emanuje umělečno v duchu no-art-artu, nikdo to neví a nikdo si toho nevšímá, což je vlastně ideální pro obě strany, on je umělec, realizuje se a ostatním to nepřekáží a neobtěžuje je to."

Nikdy jsem nebyla fanouškem této slavné ságy a tak jsem šla do knihy jako téměř nepopsaný list. Nejprve musím smeknout nad genialitou celého vytvořeného světa. Ze stránek je cítit, že má autor vše do detailu promyšlené, osud každého hrdiny se pojí s jasnou legendou a historicky se pojí s dalšími postavami. Myslím, že Tolkien si vytvořil celý vlastní svět. Po dlouhé době jsem byla nadšená i naprostou bezchybností textu. Tady za mě patří velký dík i českému překladu. Krásný a bohatý slovník. Kniha je chvílemi velmi napínavá, chvílemi klidnější, ale vždy udrží čtenářovu pozornost. Jediné, co ruší můj celkový dojem je obrovské množství jmen, názvů, míst a jazyků kvůli orientaci v ději.
"Neznám vás ani polovinu tak, jak bych rád, a ani polovinu vás nemám rád tak, jak si zasloužíte."
"Nechoď se ptát elfů na radu, protože ti řeknou ano i ne."
"Ne každé zlato třpytívá se, ne každý, kdo bloudí, je ztracený."
"Ať ten, kdo neviděl padat noc, ještě neslibuje kráčet tmou."
"Nikdy jsem neslyšel o žádné lepší zemi, než je tahle. Je to tu zároveň jako doma a jako na prázdninách, jestli mi rozumíte."

Nelze samozřejmě hodnotit stejně jako beletrii. Kniha má spoustu velkých, důležitých či zajímavých myšlenek. Obecně je myslím toto dílo velice obohacující. Svobodovu předmluvu bych zkrátila alespoň na polovinu. Je to velice odborný text a osobně mě spíš před knihou odradil, než na ni nalákal. Dělení do knih je sice vyhovující a nejspíš vychází z historických podkladů, ale díky němu se hodně témat opakuje. Nejvíce se mi líbila kniha pátá.
"Lidské jednání nemáme posuzovat podle výsledku, nýbrž podle úmyslu, záměru, s nímž něco konáme."
"Od něho jsem se učil nelíčené důstojnosti, starostlivé pozornosti k přátelům a trpělivosti k lidem nevědomým a neuvážlivým."
"Že lidé takové a takové povahy jednají tak a tak, je přírodní nutnost."
"Máš rozum? Mám. Proč ho tedy neužíváš? Neboť když ten plní svou povinnost, co jiného ještě chceš?"
"Kdo se dává zaujmout posmrtnou slávou, ten si neuvědomuje, že každý z jeho pamětníků také sám co nevidět zemře."
"Tam kde je možno žít, je možno i dobře žít."
"Honit se za nemožným je šílenství; nemožné však je, aby špatní nejednali špatně."
"Uvažuj, kolik lidí tě nezná ani jménem, kolik co nevidět je zapomene a kolik těch, kteří tě snad nyní velebí, vzápětí tě budou hanobit!"
"Za požitek máš pokládat všechno, co můžeš učinit podle své přirozenosti."
"Nikomu nelze mít za zlé, jestliže hledá své vlastní dobro."
"Jen blázen se shání v zimě po čerstvém fíku; podobně si vede, kdo zatouží po dítěti, když už mu to není dovoleno."
"Daimón - dobrý démon"

Ale jo, líbilo se mi to. Je to jednoduché oddechové čtení, které velmi rychle ubíhá. Na konci knihy jsem pocítila rozhořčení nad tím, jak je se mnou jako čtenářem manipulováno. Vše se ale vysvětlilo a ačkoliv jsou tyto přeslazené happyendy mimo můj klasický záběr, knihu jsem si užila.
"Problémy jsou pro amatéry, profíci vytvářejí katastrofy."
"Vesmír nám posílá lidi do cesty proto, aby nám pomáhali, nebo nás prostřednictvím bolesti, kterou nám způsobí, něčemu naučili. A stejně tak jsme i my poslaní do cesty druhým."
"Jen ti, kteří jsou dostatečně naivní na to, aby si mysleli, že dokážou změnit svět, ho skutečně změní."

Super napínavá druhá část trilogie. Upřímně myslím, že byla ještě o něco lepší, než první díl. Možná je to dojem získaný rychlejším spádem a napětím. Nechci se vzdát možnosti dokončit sérii, proto se pokusím sehnat třetí díl v originále. Byla by škoda nevědět, jak autorka zamýšlela příběh dokončit.
"Zpátky už nemůžeme."

Náročné téma, nenáročné zpracování. Takové YA čtení, které je fajn. Psáno formou deníkových zápisků. Velmi čtivé a jednoduché. Líbil se mi konec, který přímo vyzývá k přečtení pokračování. Grafická úprava je skvělá.
"Byl tak posedlej tím, aby ho nezabila ta nemoc, že se radši nechal zastřelit."
"Chvíle klidu a míru uprostřed bouře, chvíle absolutního souznění beze slov."

Kniha není špatná. Asi mě maličko rušila romantická linka. Zároveň jsem si k postavám nezvládla vypěstovat silnější vztah. Některá místa mi přišla lehce přitažená za vlasy a epilog jako příprava pro další díl se mi zdál též trochu na sílu. Celkově se ale kniha dobře čte a líbila se mi ostrovní tématika.

Kniha se mi moc líbila, je velmi čtivá. Ačkoliv životní cesta autorky jistě nebyla jednoduchá, naprosto jí závidím jazykovou vybavenost, kterou během ní získala. Kdybych s autorkou mluvila, místo abych četla její knihu, ráda bych se doptala na spoustu dalších věcí. Knihu doporučuji.
"Pokud v prvním dějství visí na stěně zbraň, v následujícím by se z ní mělo vystřelit."
"Kdykoliv se mě v rámci identifikace někdo zeptá na matčino jméno za svobodna, pokaždé následuje dlouhá odmlka, jen co ho vyslovím. Je mi jasné, že během toho mlčení úředník porovnává náhodný zvuk, který právě zaslechl, s písmeny na monitoru počítače, a přes všechnu snahu se mu nedaří najít jakoukoli podobnost."
"V sovětském svazu byl nejčastější formou antikoncepce potrat, obvykle mnohonásobný."
"Usoudila jsem, že holky jsou nepovedený živočišný druh, zákeřné a klevetivé plemeno vyžívající se v závisti a zbytečné žárlivosti."
"Berlín mě učí milovat zbytek světa."
"Kdybych mohla všechny svoje příbuzné shromáždit v jedné místnosti a přimět je, aby spolu navzájem mluvili, byla bych jediná, kdo by dokázal každému z nich vysvětlit, kdo jsou ti ostatní, a jako jediná bych rozuměla všem jazykům, které by tu zněly."

Prostě wow. Po anotaci jsem vůbec nevěděla, do čeho jdu. Pročíst se trvalo neobvykle dlouho, protože zabřednout do děje bylo skrz množství postav náročné. Ale tak od poloviny už se poskládal v mé hlavě celkem jasný základ "kdo, kde, s kým a proč". A pak? Napínavé, zdrcující a velice čtivé. Politika, manipulace, strach, bezmoc, nátlak, ztráta iluzí, snaha přemoci systém. Po posledním slově jsem ještě několikrát zkusila otočit poslední stránku (snad jestli se zázrakem neobjeví pár dalších slov navíc). Prostě.. bylo to fakt silný! Možná jsem teď lehce paranoidní, ale mám určitě o čem přemýšlet.

Velmi dobrá kniha, u které oceňuji především nápad. Čte se jedním dechem a je velice povzbudivá a ve skrytu vlastně celkově optimistická. Dle mého to skončilo úplně nejlíp, jak mohlo.
"Lidé jsou jako města. Nesmí vás těch několik nevzhledných čtvrtí odradit od celku. Pár věcí se vám možná nelíbí, pochybné postranní uličky nebo předměstí, ale ta hezká místa vám to vynahradí."
"Knihovnice dovedou člověka ke správným knihám, ke správným světům. Hledají a nacházejí ta nejlepší místa. Jako takové oduševnělé vyhledávače."
"Nikdy nepodceňuj, jak velký význam mají maličkosti."
"Možná nemám jistotu o tom, co mě doopravdy zajímá, ale bezpečně jsem si jist tím, co mě nezajímá."
"Můžete mít všechno a necítit nic."
"Proč chtít jiný vesmír, když v tomhle jsou psi?"
"Životu nemusíš rozumět, stačí ho žít."

Fakt se mi to líbilo. Bez mučení přiznávám, že jsem až do této knihy neměla o úspěšném herci Danielu Krejčíkovi vůbec potuchy. Tato jeho forma biografie je však skvělá. Velmi čtivá, lidská a přirozená. Kniha je doplněná spoustou fotografií. Určitě jsem dostala chuť přečíst si i Danovu první knihu.
"Podle všech, které už pochovala, totiž ví, že slušnej člověk umře, až když má všechno hotový!"
"A pak jsem jim nic nepřiznala, držet hubu, to já jsem se od těch našich mrtvol naučila mistrně. Já dokážu s mým Edou nemluvit i půl roku, když na to přijde. Tak mě pak po nějaký době z toho lágru pustili."
"Pohřební služba Krejčíkovi: Když do země, tak ode mě."
"Ona se furt stará, abychom měli plnou márnici, a přitom máme prázdnou lednici."
"Ach jo, ty pohádky jsou vlastně plný lidí, co umřou, ale vůbec tu smrt neberou vážně a nakonec si to rozmyslí a obživnou. Proč není před márnicí napsáno: Vážíme si práce jiných lidí, a proto je vnášení živé vody do márnice přísně zakázáno?"
"Je pozoruhodné, kolik jeden mrtvý zaměstná živých."
"Kdyby měla všechny lidi na světě moje neobyčejná maminka ve školce ve třídě, už dávno by každý věděl, že jedině s láskou a tolerancí má svět naději."

Trvalo mi se začíst a ze závěru jsem byla lehce zklamaná. Začalo to totiž být neuvěřitelně napínavé a člověk očekával velké finále. Kniha jako celek byla ale dobrá.

Je to pro mě tak pade na pade. Moc se mi líbily postavy Renée, Polomy i Kakury, takže děj mě bavil a konec zasáhl. Na druhou stranu těch několik málo kapitol, které byly čistě filosofickým zamyšlením mi přišly až moc.
"Co to je aristokratka? Žena, která se nezaplete s vulgaritou ani ve chvíli, kdy je jí zcela obklíčena."
"Jediným cílem koček je stát se pohyblivým dekoračním předmětem. Tenhle koncept mi připadá intelektuálně zajímavý, ale naše kočky mají tak vytahaná a tlustá břicha, že se na ně aplikovat nedá."
"Ti, kdo umějí dělat, dělají; ti, kdo neumějí dělat, učí; ti, kdo neumějí učit, učí učitele učit; a ti, kdo neumějí ani učit učitele učit, dělají politiku."
"V podstatě jsme jenom primáti naprogramovaní k tomu, abychom jedli, spali, rozmnožovali se, dobývali a bránili svoje teritorium. A ti, kdo jsou v tom nejlepší, budou vždycky podřízení těm, kteří umějí dobře mluvit, ale přitom nejsou schopní si ubránit zahradu, ulovit zajíce k večeři nebo zdárně počít potomstvo. Lidé žijí ve světě, kterému vládnou ti slabí. To je obrovská nespravedlnost vůči naší zvířecí podstatě. Je to uričtá forma perverze a hlubokého rozporu."
"Všechny šťastné rodiny jsou si navzájem podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém."
"Krása spočívá v přiměřenosti."

Vlastně jsem překvapená, že se mi to tak líbilo. Dlouho jsem si zvykala na filosofický styl, kterým je kniha psaná. Naprosto mě odzbrojilo, jak skvělou mužskou hlavní postavu vytvořila autorka, jakožto žena.
"Mladí lidé jsou přísní soudci, ale mají mnohem pružnější hranice v hodnocení. Jsou schopni mnohem většího obdivu a krutějšího výsměchu než dospělí, ale ani z jednoho ani z druhého mnoho nevyvozují. Jejich obdiv i výsměch je také prchavější, k ničemu je nezavazuje. Nevytvoří si úsudek z jediné nepříznivé chvíle. Je to dáno ohromou velkorysostí mládí. Dovedou naráz zatracovat i odpouštět. Smějí se vám a přitom vás mají rádi. Probudíte v nich zášť a zítra o ní nevědí, protože jste je dovedl strhnout, zaujmout. Aniž to čekáte, projeví vám tak čistou oddanost, že se vám zatají dech."
"A není vlastně pravidlem, že milenci necítí bezpráví, kterého se dopouštějí, protože jejich láska je přece ta největší, co kdy na světě byla?"
"Byl to možná jeho poslední dárek, těsně před tím, než ji dal všechno, co měl, svůj život, svůj poslední výdech."
"do ut des - dávám, abys dal"
"Čím více je skrýván, tím více skrývaný plamen lásky hoří."
"Mám odpor k všednímu davu a straním se ho."
"Přátelství, které je citem jen podbarveno, zřejmě nestačí, i když je spjato manželským svazkem."
"Neuměl jsem jednat impulsívně, nebyl jsem schopen hádek a sporů, jimž dopředu chyběl smysl a logické vyústění."