kaja9825 komentáře u knih

Ani vlastně nevím, jak tuhle knížku hodnotit…

Na obálce sice stojí jméno Oscara Wildea, ale nějak si neumím představit, že by ji napsal právě on. A co jsem koukala, ani literární svět si to nemyslí.

Každopádně jsem koukala jako péro z gauče.

Protože tohle bylo regulérní porno. A když říkám regulérní, tak opravdu regulérní. Žádný pořádný děj, žádná zápletka. Prostě každej s každým, na všemožných místech, ve všech možných polohách… pořád dokola.

Pořád jsem čekala, že se konečně objeví nějaký příběh. Neobjevil.

Musím ale uznat, že některá dnešní erotická literatura proti tomu působí skoro nevinně. Tohle začíná pěkně zostra hned od prvních stránek a rozhodně nezpomalí. Upřímně jsem se docela styděla ji vytáhnout někde na veřejnosti.

Jako literární kuriozitu bych ji asi doporučila. Už jen proto, abyste si mohli udělat vlastní názor. Ale za mě? Jednou a dost.

Krásná obálka a originální příběh s magií založenou na psaní, různých inkoustech a pigmentech. To je Pošta Jindekde – a něco, co mě opravdu bavilo číst.

Maeve se už sedm let vydává za někoho jiného. Její otec je totiž tím, kvůli komu se jeden svět propadl do zkázy, a Maeve ho z celého srdce nenávidí. Jenže pak se objeví dopis, který dává naději na jeho nevinu, a ona se rozhodne propašovat na poštu a pokusit se očistit nejen jeho, ale i své jméno.

Na začátku jsem byla trochu zmatená. Vysvětlení světů, které se překrývají a jsou vlastně stejné, ale zároveň jiné, bylo hned zpočátku poměrně matoucí, stejně jako některá jména. Přesto jsem se po chvíli začetla a příběh mě pak už úplně pohltil.

Tristan a Nan jsou jednoznačně moje nejoblíbenější postavy. Především Tristanův humor – často jsem se pochechtávala hlavně při jeho slovních přestřelkách s Maeve. Dodnes mi ale vrtá hlavou, jak si naši hlavní hrdinku, která je kvůli svému tajemství velmi odtažitá, nakonec oblíbí i Shea. Najednou bum – a máme tu partu kamarádů i adepta na přítele. Za mě zrovna tahle část trochu pokulhávala.

Naopak jsem byla nadšená z toho, jak v příběhu funguje magie. Přijde mi opravdu originální a klidně bych si z tohoto světa přečetla i další knihy. Přece jen magie, psaní, cestování mezi světy, vražedná kytka a několik záhad a tajemství na pozadí – to je kombinace, která mě bavila.

Padoucha jsem neodhalila. Celou dobu jsem měla podezření na někoho úplně jiného. Samotné rozuzlení mi ale nakonec dech úplně nevyrazilo.

Myslím si, že by autorka mohla příběh více rozpracovat – ať už do většího počtu stran, nebo klidně do dvou knih. Na druhou stranu těžko říct, jestli by to nakonec nebylo spíš kontraproduktivní.

I tak je to ale skvělá standalone fantasy s neotřelým magickým systémem a jemnou romantickou linkou, která vůbec nehraje prim, ale zároveň příběh příjemně doplňuje. Za mě tedy rozhodně doporučuji, i když mám pár drobných výhrad, které jsou ve výsledku zanedbatelné. Pokud přemýšlíte, jestli si knihu přečíst, určitě do toho běžte.

A já si jednoznačně musím od autorky přečíst i Hotel Magnifique.

Krásná obálka mě uchvátila na první pohled a hned v závěsu mě nalákalo propojení světů Sherlocka Holmese a Draculy. A musím říct, že je to opravdu povedená kombinace.

V Paříži řádí bestie a skoncovat s ní má doktorka Moriartyová, která nemá příliš štěstí na parťáky. Ti totiž za záhadných okolností vždy umírají. To ale Samanthu Harkerovou nezastaví, protože díky vyšetřování by mohla zjistit, co se před deseti lety stalo s jejím dědečkem.

Jde o první díl série a zároveň autorčinu prvotinu, která má rozhodně velký potenciál. Hned na začátku mě nadchlo prostředí Paříže a katakomb, stejně jako samotné vyšetřování záhadné bestie vraždící zámožné muže.

Výjimečně jsem měla správný odhad na padoucha, ale i tak jsem si až do poslední chvíle nebyla na sto procent jistá.

Trochu mi však zážitek kazila Sam. Do terénního vyšetřování podle mě zkrátka příliš nezapadala a celkově mi byla něčím nesympatická. Právě to je hlavní důvod mého nižšího hodnocení. Oproti ní je Hel její pravý opak – charismatická, výjimečná na svou dobu a se silným příběhem z mládí. Já bych se tedy bez Samanthy klidně obešla.

V příběhu narazíte na známé postavy, jako jsou Mína Harkerová, Dracula, Van Helsing nebo Sherlock Holmes, a také na spoustu různých příšer.

Děj se neustále posouvá kupředu a nechybí ani náznak romantické linky. Ta však není ústředním tématem příběhu, i když si myslím, že v dalším díle by se to mohlo změnit.

Čekala jsem sice o něco temnější příběh, ale i když je pojatý jemněji a pohádkověji, má své kouzlo. Fanouškům podobně namixovaných světů ho rozhodně můžu doporučit.

Detektiv Poe se znovu vydává po stopách vraha, o kterém byl přesvědčený, že ho už dopadl. Nakonec musí celý případ vyřešit dřív, než za vraždu skončí ve vězení on sám.

Opět pecka! Tahle série se mi opravdu moc líbí a její zápletky jsou naprosto famózní. Až do poslední chvíle jsem vůbec netušila, jak se celá vražda mohla odehrát. I když totiž od začátku víme, kdo by měl být vrahem, neznáme jeho motiv, způsob provedení vraždy ani to, jak se náš vrahoun – šéfkuchař – dostane z vězení. Ukáže se totiž, že jeho údajná oběť je živá a zdravá.

Nechci toho prozrazovat příliš, protože bych vás nerada připravila o detektivní příběh, který je opravdu pořádně zamotaný.

Možná až natolik, že jsem se v ději občas ztrácela, a proto strhávám jednu hvězdičku. Je ale možné, že to bylo i tím, že jsem při čtení nebyla vždy stoprocentně soustředěná.

Dalším důvodem je, že mi tu chybí větší prostor pro rozvoj postav. Přijde mi, že se příliš neposouvají a od prvního dílu se o nich vlastně nedozvídáme nic nového. Pro mě to ale není zásadní překážka, protože mi jde především o samotné vyšetřování a detektivní práci.

Každopádně duo Poe a Tilly funguje skvěle a už teď se těším na další díly.

Tuhle sérii jsem si navíc rozposlouchala jako audioknihu a můžu ji jedině vřele doporučit.

Na tuhle sérii jsem se těšila od chvíle, kdy jsem ji zaregistrovala na TikToku. Přišlo mi, že je kolem ní celkem velký hype, a už asi vím proč.

Petr Pan jako zachránce a milý kluk ze Země Nezemě, který okouzlí Wendy, a strašlivý kapitán Hook, který malého Pana nesnáší. A co když je všechno trochu jinak?

Autorka hned na začátku knihy upozorňuje, že tohle není žádné krásné a romantické převyprávění pohádky pro slabé povahy. Tady se záporák zázrakem nenapraví a nezačne konat dobro. Tady se záporák pomstí a získá dívku, o které ani netušil, že by se do ní mohl zamilovat.

Naprostá jízda od začátku do konce. Kniha se rozhodně nevleče a všechno jede jako po másle. Trocha mučení, nějaké drogy, vyhrožování, únos, ale taky spousta žhavého sexu.

Jasně, není to pro každého a samozřejmě je všem jasné, že vztah Wendy a Jamese alias Hooka není vůbec zdravý. Ale víte co? Mně to vůbec nevadilo a užila jsem si to od začátku do konce.

Věděla jsem, do čeho jdu, takže bych byla spíš zklamaná, kdyby se z Jamese stal andílek. Navíc ne každá chceme prince na bílém koni, který by nás pro záchranu světa obětoval. Některé z nás chtějí padoucha, který by klidně zapálil celý svět, jen aby zachránil nás. A přesně v tomhle duchu se nese celý příběh.

Autorku jsem objevila díky společnému čtení českých autorů a vyrazila mi dech. Tentokrát jsme si společně dali její další knihu – a opět skvělý kousek.

Celý děj se odehrává na pozadí skutečných událostí, které zasáhly jižní Moravu. V roce 1997 jde o povodně, poté se posouváme k ničivému tornádu v roce 2021, které zpustošilo krajinu i domovy.

Parta dětí po povodních najde mrtvolu dívky. Rozjede se vyšetřování, ale Filip a ostatní se rozhodnou, že případ vyřeší sami a překazí šelmě její řádění. Pomoci jim má duch mrtvé, který „komunikuje“ právě s Filipem. Myslí si, že mají vyhráno, jenže po více než dvaceti letech se šelma vrací.

Omlouvám se všem, kdo to tak nevidí, ale na mě z knihy silně dýchala kingovská energie. Hodně mi připomínala jeho román To, který mám moc ráda, takže jsem z příběhu byla naprosto nadšená.

Líbí se mi, že autorka zasazuje děj svých knih do prostředí naší republiky, a drobné propojení obou knih je další třešničkou na dortu.

O hvězdičku méně jsem nakonec dala kvůli jazyku. Jde opravdu o umělecký kousek, ale čtenář se na něj musí soustředit – není to taková ta lehká četba, po které bych sáhla ve chvíli únavy.

Prvotina autorky a bohužel – tohle mi vůbec nesedlo. Má to být příběh o dvou lidech, kteří si jsou a zároveň nejsou souzeni, nebo hudební průvodce peckami z dob minulých?

Joe a Percy. On je poměrně talentovaný hudebník, ona má cit pro hudbu, ale chybí jí talent. Spolu jim to docela funguje, dokud nedojde na něco hlubšího. A tak kolem sebe roky jen krouží.

Vlastně ani nevím, co jsem od knihy čekala, ale i na to, jak je poměrně krátká, mi dala docela zabrat. Spousta stránek tvoří rozbory hudebníků, interpretů a skladeb. A i když mám hudbu ráda, nejsem takový fanoušek ani znalec, aby ke mně celé poselství plně dolehlo.

Hudba prostupuje celým dějem a upřímně mi přišlo, že postavy tu nejsou až tak důležité. Nicméně minimálně Zoe mi byla hodně sympatická – taková šílená střela, která té hudbě rozumí asi tak jako já.

Čekala jsem hořkosladký příběh dvou lidí, a ten tam vlastně je, jen je hodně skrytý. Bohužel se to se mnou úplně nepotkalo a nevyvolalo to ve mně žádné emoce.

Každopádně se mi i přes tato negativa líbí zpracování – každá kapitola je pojmenovaná podle jiné písničky a přebal knihy připomíná obal CD. Díky tomu máte vlastně předem sestavený playlist, který vás celou knihou provází.

Nemyslím si, že jde o špatnou knihu, spíš je jen velmi úzce profilovaná pro menší skupinu čtenářů, kteří dokážou ocenit hudební pasáže.

Ohromné zakončení vesmírné ságy, kterou jsem opravdu hltala a nemohla se od ní odtrhnout.

Nevím, jak to autor dělá, ale nejen první díl, ale celá tahle série mě naprosto pohltila a nepustila. Takhle rychle jsem snad žádnou trilogii, kterou mám doma, nepřečetla.
Opět tu máme naše hlavní hrdiny, ke kterým si člověk vytvoří vztah téměř okamžitě. Z přátel se stávají nepřátelé a naopak. Intriky, překvapení, zvraty – prostě všechno, na co jsem si zvykla už od začátku.
Nikdy si nemůžete být jistí, že víte, co se bude dít dál, kdo umře nebo kdo přežije.

Útěk z planety předurčené ke svému konci. Záchrana mimozemského druhu. Pomsta za padlé přátele a návrat domů na planetu Zemi.

Trochu mě mrzí, že už se nedozvíme, jak to s Imago na naší planetě dopadne a jestli se tažení proti Babylonu skutečně podaří. Na druhou stranu si ale člověk může domyslet cokoliv, co se mu zalíbí.

Tohle můžu opravdu vřele doporučit!

Zaujala mě svou obálkou i příslibem fantasy světa – a ve výsledku šlo o velmi příjemné počtení, i když už nejsem úplně cílová skupina.

Jeremy a Raf se jako děti na půl roku ztratí. Když se vrátí, jsou v ještě lepší kondici, ale jejich přátelství se na dalších 15 let rozpadne. Když za Jeremym přijde Emilie s prosbou o pomoc při hledání sestry, která zmizela na stejném místě, všichni se znovu spojí – a jejich dobrodružství může začít.

Musím říct, že všechny postavy mi byly velmi sympatické. Nejvíc asi Jeremy, který má naprosto skvělý smysl pro humor.
V průběhu příběhu se objevují i kapitoly vypravěče, který čtenáře provází celou knihou. Za mě jde o zajímavý prvek, který nakonec dává smysl, i když jsem si zpočátku říkala, že by tam být nemusel.

Atmosféra je magická, milá, místy až dětská – zkrátka taková klasická pohádka s happy endem.
Připomínalo mi to Letopisy Narnie, na které kniha i opakovaně odkazuje. Více se o tom ostatně dozvíte i v poděkování autorky. Rozhodně ale nejde o žádné vykrádání.

Pokud hledáte komplikovaný fantasy svět propracovaný do posledního detailu se složitou zápletkou, tahle kniha vás nejspíš nenadchne. Pokud ale toužíte po oddechovém, magickém vyprávění, které může oslovit i mladší čtenáře, pak je to přesně ten typ knihy, po kterém byste měli sáhnout.

Tuhle knihu jsem kupovala jako dárek předloni k Vánocům a bylo mi řečeno, že je „hustá“. Když jsem ji pak zahlédla v audiotéce, nemohla jsem odolat a vrhla jsem se na poslech.

Poe je naprosto skvělý chlap a já se do něj hned zamilovala, úplně stejně jako do Huntera od Cartera. Líbí se mi, že i když se v příběhu řeší série naprosto odporných vražd, je do něj zakomponovaná i špetka humoru, která knihu prosvětluje a dodává jí jiskru.
Tilly ho moc hezky doplňuje a oba mi opravdu přirostli k srdci.

Co se týče děje, ten byl za mě moc povedený. Vraždy byly tak akorát odpudivé a motiv opravdu promyšlený. Tentokrát jsem vůbec netušila, kdo by mohl být vrahem.

Během vyšetřování se Poe dostane do opravdu svízelné situace a za mě to vlastně končí přesně tak, jak má. Spravedlnosti bylo učiněno zadost a já mám dalšího autora, kterého můžu poslouchat po cestě do práce.

Poslední dobou strašně ráda čtu knihy od českých autorů a tak mně nadchlo, když mě Katka oslovila, jestli bych si nechtěla její knížku přečíst.

V příběhu se nacházíme v království Tairdinas, které se ocitá na pokraji války. Tuto válku, by mohli zastavit 3 naprostí cizinci, které spojí neuvěřitelné pouto a dodá jim sílu bojovat proti celým armádám. Tedy pokud se rozhodnou spojit své síly.

V první chvíli jsem měla trošku problém s mixem cizojazyčných a českých jmen nebo názvů, ale jakmile jsem si na to zvykla, tak mi to přišlo naprosto přirozené a hlavně to i vychází ze vzniku království, kdy se spojilo více kmenů v jeden celek.

Nejvíc sympatický mi byl určitě po celou dobu Harald. I když je to vlastně takový nájemný zabiják královské rodiny, tak mi jeho životní příběh přirostl k srdci.
Kateřina mi přišla taková hodně naivní a Otakar jako takový starší bručoun, kterého zajímá jen práce.

Děj na mě byl celkem pomaloučký, takže rozhodně nečekejte akci za akcí. Na druhou stranu se nám postupně vykresluje celé pozadí a popisy postav a jejich životní příběhy jsou za mě dost detailní a i přes to pomalejší tempo se knížka četla moc dobře.

Pro milovníky romantiky tu máme i tajnou Haraldovu lásku a i zakázanou lásku Kateřiny, ale rozhodně to tu nehraje hlavní roli.

Celkově hodnotím tuto knihu jako skvělou přípravnou půdu pro druhý nabušený díl, na který se tedy už teď moc těším, protože příběh má opravdu velký potenciál.

Druhá kniha od autora – a tahle se mi rozhodně líbila o kousek víc než Terapie.

Většina příběhu se odehrává v blázinci. Sledujeme muže, který pravděpodobně přišel o syna rukou zvráceného sériového vraha. Ten ze sebe udělal „magora“, aby místo vězení skončil na „příjemnějším“ pobytu v blázinci. Tělo jeho syna Maxe se ale nikdy nenašlo, a tak zůstávají pochybnosti.
Maxův otec se proto rozhodne jednat a nechá se do blázince zavřít.

Tohle bylo šílené. Po celou knihu jsem měla pocit, že v příběhu něco nehraje. Něco tomu chybělo – nebo spíš přebývalo. Konec knihy to samozřejmě osvětlí, ale do té doby jsem úplně tápala.

Příběh se četl opravdu dobře. Svižné a poměrně krátké kapitoly z několika pohledů mu dodávaly spád. Každopádně rozuzlení (i závěr) na mě působilo hořkosladce.

Jinak tady opravdu obdivuji práci s poděkováním, které většinou nečtu. Autor ho totiž zpracoval jako krátkou psychologickou povídku, což tomu dodalo šmrnc a příjemnou jinakost.

Druhý díl série Pilíře země a opět plné hodnocení. Začínám si říkat, že autor je sázka na jistotu (alespoň pro mě).

Opět se ocitáme ve městě Kingsbridge, tentokrát posunutí v čase o dvě století. Katedrála stojí a my se setkáváme s novými hrdiny.

Další díl je plný skvěle vykreslených postav, s nimiž prožíváte téměř celý jejich život – od dětství až do dospělosti. Někoho si rozhodně zamilujete, někoho budete nenávidět.
Samozřejmě nechybí intriky, vysoká politika, znásilnění, válka ani trocha architektury v podobě výstavby mostu a vylepšení již známé katedrály z prvního dílu.

Na to, že má kniha 923 stran, se čte naprosto skvěle. Děj i postavy vás chytí a nepustí až do samého konce – a i potom bych ráda věděla, jak to pokračovalo dál.
Řekla bych, že tu není jediná zbytečně zdlouhavá část. Všechno má svůj důvod.

Jsem ráda, že se na konci dozvídáme tajemství dopisu, o kterém se mluví už od začátku knihy – a samozřejmě se ukáže jako naprosté eso v rukávu.

Tohle můžu doporučit všemi deseti. Jestli si myslíte, že nemáte rádi historické romány, tahle série vás z toho rychle vyvede.

Druhá kniha od autorky, kterou jsem četla, a doufala jsem, že z ní budu stejně nadšená jako z Vespertiny. Bohužel jsem měla asi příliš velká očekávání, ale i tak to bylo moc fajn fantasy počtení.

Elisabeth nikdy nevytáhla paty z velké knihovny, a tak má trochu zkreslené představy o čarodějích. Pak se ale potká s magistrem Thornem a nechtěně se zaplete do jejich světa.

Zcela upřímně musím říct, že mojí nejoblíbenější postavou byl démon Silas. Už jen to, že se měnil v kočku, mu získalo plusové body.

Co se týče samotné zápletky, přišla mi méně originální než právě Vespertina. Koncept různých grimoárů, které mají vlastní pocity, je sice strašně fajn a představa takto „žijící“ knihovny se mi jako knihomolovi opravdu zamlouvá, ale za mě tomu něco chybělo.

Akce je v knize taky celkem dost a samozřejmě tu máme na pozadí i pomalu vzkvétající vztah dvou hlavních hrdinů. Padoucha jsem si tipla hned na začátku knihy správně — ten, kdo je až příliš milý, je vždycky podezřelý.

Celkově hodnotím knihu kladně. Bohužel to ale není nic, z čeho bych si sedla na zadek. V tomhle případě bych to dala za vinu přehnaným očekáváním.

První díl nové YA romantasy série plné magie zasazené do moderního New Yorku. Jenže ta romantická linka tu působí dost křečovitě.

Avery je travička, která svou magií v drincích ovlivňuje nálady hostů v baru. Její schopnosti jsou ale velmi slabé. Do života se jí nečekaně vrací Adam, dávný kamarád z dětství, který vyšetřuje vraždy mágů.

Velmi se mi líbí zasazení skrytého magického světa do současného New Yorku. Zajímavě působí i samotný systém magie. Nejvíc mě zaujala možnost nahlížet do vzpomínek nebo je dokonce upravovat.

Děj se dotýká i prostředí gangu, do kterého je Avery zapletená. I proto má obavy z detektiva Adama, který má být podle anotace jejím kamarádem z dětství – což je ale dost nadsazené. Jejich „přátelství“ stojí v podstatě na jediné společné cestě ze školy, během níž mezi nimi přeskočila jiskra. Bohužel je tato linka vystavěná velmi slabě a příběh by se bez ní klidně obešel.

Kniha má podle mě i dost hluchých míst. Je sice pravda, že jde o úvodní díl, který čtenáře seznamuje s novým světem, ale tempo je místy opravdu pomalé.

Naopak velmi povedený je zvrat týkající se Avery a její magie – ta totiž není tak slabá, jak si sama myslí, což ji přivádí do velkého nebezpečí.

Na druhý díl jsem každopádně zvědavá. Doufám, že se bude víc soustředit na samotnou magii a záchranu magického světa, a méně na romantickou linku, která knize spíš ubližuje – a to říkám jako velká fanynka romantických linek v knihách.

Společné čtení nás opět zavedlo ke knize, po které bych sama nikdy nesáhla, a přitom mě udržela v napětí po celou dobu.

Celou knihou se střídají dva pohledy hlavních hrdinek tohoto příběhu. Tamara je z města a leckdo by o ní mohl tvrdit, že je rozmazlená a měla to v životě jednoduché.
Oproti tomu Alžběta je vesnická holka, která měla těžké a nespoutané dětství a v životě to nikam moc nedotáhla.

Zápletku jako takovou jsem téměř celou rozluštila už někdy v polovině knihy. Normálně by mě to naštvalo, ale tady jsem se i tak nemohla dočkat konce a odhalení všech detailů.

Nejvíc sympatická mi byla právě Tamara, které jsem moc fandila, a ztráta její paměti byla vlastně stavebním kamenem celé zápletky.
Líbilo se mi také sledovat retrospektivní ohlédnutí za životy jak Alžběty, tak Tamary.

Nejstarší dcera Alžběty by teda zasloužila pár facek. Říkám si, že tenhle typ puberťáků je docela populární v knihách i ve filmech – a upřímně doufám, že moje dítě takové nebude.

Detektivní vyšetřování tam vlastně ani moc nebylo, takže bych to spíš označila za thriller. Každopádně se mi to četlo moc dobře a určitě můžu doporučit.

Vlastně celkem útlá knížka, od které jsem neměla vůbec žádná očekávání. Nevěděla jsem, do čeho jdu, a mile mě překvapila.

Aplikace, která na základě vložené fotky vyhledává jakýkoliv erotický obsah na internetu. Pro někoho jen zajímavost, pro jiného konec dosavadního života. Protože jakmile je něco online, zůstává to tam napořád.

Tohle bylo hodně zajímavé. Protože co si budeme — něco takového by se v dnešní době umělé inteligence a počítačů klidně mohlo stát, pokud to už neexistuje.

Celým příběhem nás pokaždé provází někdo jiný, ale celý tenhle průšvih se točí kolem Markéty. Učitelky, která vedla normální život, než její manžel čistě náhodou pomocí aplikace NEM najde její domácí video.

Styl vyprávění byl hodně zajímavý a člověk tak mohl nahlédnout na děj z více úhlů. Každopádně reakce Markétina manžela mi přišla asi trochu přehnaná, ale chápu jeho myšlenkové pochody. Markéta mu totiž v intimním životě nedostačuje, nejeví o něj vůbec žádný zájem. A najednou se objeví video, kde to vypadá, že si sex umí užít.

Tohle mohlo být jasných 5, ale konec mi bohužel nedal to, co jsem potřebovala. Zůstává to takové otevřené a já bych chtěla víc odpovědí. Víc rozebrat pohnutky tvůrců aplikace a taky zodpovědět spoustu otázek ohledně noci, kdy vzniklo ono inkriminované video.

U téhle knihy jsem moc nevěděla, jak ji zhodnotit, ale nakonec to dopadlo jako slabší průměr. Ačkoliv jsem se na knihu z prostředí pitevny a márnice těšila, nejspíš jsem úplně nepochopila myšlenku celého příběhu.

Děj se točí kolem Judity, která se stane přednostkou Ústavu soudního lékařství. Proč právě ona? To vlastně sama netuší, ale je rozhodnutá čapnout příležitost za pačesy.

Mně osobně byla Judita dost nesympatická. Působila na mě neprůbojným, skoro až ustrašeným dojmem. Adriana si z ní udělá svého mazlíčka a ostatní ji zrovna v lásce nemají, protože jim nepřijde, že by se na tak vysokou pozici hodila.

Moje pocity z knihy bych trochu přirovnala k filmu Americké psycho. Po dočtení jsem byla stejně zmatená jako po jeho zhlédnutí.

Co mě ale vytáčelo k nepříčetnosti, bylo označení „bojový pes“. Už při první zmínce jsem měla chuť nadávat, ale říkala jsem si, že to je podané z pohledu postav. Jenže když se to začalo opakovat, byla to poslední kapka. S jedním takovým „strojem na zabíjení“ jsem vyrůstala od plenek a zlatější zvíře neexistovalo. Nejdůležitější je uvědomit si, že problémem je vždy majitel, ne samotné zvíře.

Shrnula bych to tak, že jsem od knihy vlastně nic moc nečekala – a v podstatě jsem taky nic moc nedostala.

Na pokračování série jsem se dost těšila a po prvním díle jsem měla opravdu velká očekávání. Bohužel mi toho tady ale víc chybělo.

Nat si žije svůj vysněný život se svým vysněným princem. Všechno je dokonalé. Jenže minulost přece jen zaklepe na dveře a ona se musí znovu vydat hledat někoho, kdo zmizel. Tentokrát ne svou sestru, ale drsňáka s piercingy, na kterého padlo podezření z vraždy.

Druhý díl hezky navazuje na ten předchozí a vlastně se nese v podobném duchu. Jenže tentokrát je Nat v mnohem lepší pozici. Nebo to tak alespoň na první pohled vypadá. Bohužel její vztah s kavárníkem mi přijde dost zvláštní. Chová se strašně majetnicky a už vůbec nepůsobí tak mile jako v prvním díle.

Nate se navíc zaplete do něčeho opravdu vážného – je podezřelý z vraždy a zmizí. Nat to samozřejmě nemůže nechat jen tak. Chce ho najít, zjistit, co se stalo, a ideálně si udržet i svůj vztah.

Líbí se mi, že tentokrát zjišťujeme více informací ze života Natea. Dozvídáme se víc o jeho dětství i o tom, co ho přivedlo k natáčení filmů pro dospělé. A i když se Nat většinu času žene za zmizelým Natem, o spicy scény nepřijdeme. Jen jich je na můj vkus méně, než bych čekala.

Tento díl je rozhodně víc laděný do thrilleru nebo detektivky. Jinak se ale podle mě opakuje podobný vzorec jako v prvním díle, který se mi četl o něco lépe a víc mě vtáhl. Asi záleží i na tom, jak se který díl komu trefí do nálady.

Už teď se těším na další knížky od autorky, protože si myslím, že mi její styl celkově sedne.

Na tuhle knihu jsem se těšila od chvíle, kdy jsem se dozvěděla o jejím vydání, a nakonec jsem se rozhodla poslechnout si ji jako audioknihu. Bohužel to ale nakonec nebyla taková paráda, jakou jsem očekávala.

Autora znám pod pseudonymem František Kotleta. Nikdy jsem od něj nic nečetla, takže jsem si řekla, že začnu jeho novinkou (v době kdy se o novinku jednalo), která by měla být úplně jiná než to, co psal doposud.

Nejsem úplně fanoušek historie od druhé světové války do současnosti, ale zaujalo mě, jak pan Kyša pojme alternativní historii, ve které vůbec neproběhl odsun Němců z pohraničí. Navíc se k tomu přidává i vyšetřování vraždy – to mi znělo opravdu skvěle.

Bohužel jsem se ale celkem nudila. Přišlo mi, že přítomnost Němců v pohraničí nehrála nijak zásadní roli – působilo to spíš jako běžná nevraživost, asi na úrovni té mezi Pražáky a Brňáky. I detektivní zápletka na mě působila spíš nevýrazně.

Navíc těch jmen bylo opravdu hodně a orientace v nich pro mě byla složitá. Žádná z postav mi navíc nepřirostla k srdci.

Závěr knihy sice celkový dojem trochu vylepšil, ale bohužel ne natolik, aby to stačilo na více hvězdiček.
Naopak interpretace Otakara Brouska byla naprosto skvělá – jeho přednes byl strhující a pomohl mi udržet pozornost.

Věřím, že si kniha své fanoušky najde, ale já mezi ně patřit nebudu. Příště zkusím nějakou klasickou „kotleťárnu“ a uvidím, jaký z ní budu mít dojem.