Jonny komentáře u knih
Co si budeme povídat, vyprávění o Attikovi je spotřební literatura.
Děj člověka nutí zhltat příběh co nejdřív. Tak jsem vděčný za tu iluzi hloubky, kterou z některých myšlenek cítím.
Plemeno Irský vlkodav je najednou v mých očích oblíbenější, než bylo. Navíc přemýšlím, že bych začal pěstovat bylinky... no... tak aspoň že toho tetování jsem zatím dalek.
Nemám co vytknout, snad jen... že to bylo moc krátké. Milá byla "ochutnávková" kapitola druhého dílu.
Jsem zvědavý na pokračování.
Fascinující kniha. Místy bylo těžké držet si odstup - je třeba mít na mysli, že kniha byla napsaná jako propaganda Henryho Forda.
Nejvíc mě fascinovaly úseky, kde byla popisována výroba v továrně a to jak byl Ford posedlý systematizací, vylepšováním a optimalizací.
Tahle kniha je v první řadě dlouhá. Kdyby byla poloviční, tak jí to prospěje.
Postupem času jsem si k Yossarianovi vytvořil vztah, ale o kdovíjakých sympatiích tady nemůže být řeč.
Místy jsem hltal napětí, nebo jsem se bavil, ale veškerý požitek byl vyvážen nudnými pasážemi a dějem, který se vlekl.
Jsem rád, že už vím o čem je v Hlavě XXII řeč, ale toho úsilí, co mě to stálo!
(Vypočítavě dávám jen dvě *, ať se to neuvěřitelně vysoké hodnocení zprůměruje.)
Tahle kniha se autorce povedla.
Je krásná. Dobře se čte. A ta srozumitelná forma jakou je předkládán vhled do světa architektury!
Navíc je autorka Češka, díky tomu jsou zmiňována česká (resp pražská) nákupní centra a já tak byl aspoň občas v obraze o jaké budově je řeč.
Milá kniha. Nevím co vyzdvihnout dřív, zda vývoj, kterým prošel vztah hlavních postav, nebo vývoj, kterým prošly postavy samotné.
Díky tomu se spousta mých odhadů nenaplnila, z čehož mám vždycky radost.
Lehké, oddechové a rychlé čtení. Úryvky, kde psal Cameron "slova" jsem ze slušnosti četl, ale rozhodně bych se bez nich obešel.
Taková čtivá spotřební literatura. Člověku je po pár stranách jasné, že ho v knize dějově nemůže nic až tolik překvapit. Jenže... i tak jsem místy hltal stránku po stránce, pociťoval napětí a nemohl se od příběhu odtrhnout.
Tahle kniha by byla dobré čtivo pro spoustu lidí. Bohužel, většina z té spousty si ji nepřečte a kdyby, tak ji bude považovat za snůšku výmyslů.
Jinak hezké, stručné a ucelené dílko. Ta stručnost dává naději, že by si ji mohl přečíst i někdo, komu ji doporučíte/půjčíte.
Ze čtení jsem měl docela průměrný dojem. Nepřišlo mi, že bych byl příběhem až tolik pohlcen. Nicméně i tak jsem se od čtení těžko odtrhával a knihu jsem místy hltal.
Zvláštní.
První polovina byla jednoznačně lepší, příběh se tak nějak držel ve svých dimenzích. Část kdy se všem znásobila síla mi přišla slabší.
Nezvyklé a zároveň hezké byly pasáže, kdy kniha psala sama o sobě - někde tam byla dokonce ospravedlněna braková obálka knihy.
Nelituju, že jsem si knihu půjčil a věnoval ji nějaký čas. Nejsem sice architekt (a s největší pravděpodobností ani nebudu), ale i tak jsem si z knihy odnesl cenné tipy a postřehy.
"Bodové" pojetí knížky - na každé dvojstránce jedna informace (Občas věta, občas myšlenka rozvinutá skoro na celou stránku) přispívá čtivosti, ale zároveň spousta myšlenek vyšumí do pár hodin. (A třeba jen proto, že konkrétní "věc" nebyla dobře popsaná.)
Moje povědomí o geografii už budu pravděpodobně do konce života rozděleno na dvě etapy "před touhle knihou" a "po ní".
Líbí se mi komplexní pojetí geografie, které kniha zprostředkovává. Fascinující, co všechno ty řeky a hory způsobují!
Za mě jednoznačně lepší než první díl. Tady příběh někam směřuje a místy je i napínavý. Je to oddechovka, ale když člověk chce, tak si najde i podněty pro zamyšlení.
U téhle knihy oceňuji provedení. Je krásná.
Kniha je tvořena zejména definicemi/popisem prvků. Pro mě byla těžko vstřebatelná, těžko jsem vnímal autorovi myšlenky. Nejpřínosnější mi přišel Gebrianův doslov.
Prvních 140 stránek se neskutečně vleklo. Už už jsem si říkal, že knihu odložím. Ale pak chytl příběh spád, konečně se začalo něco dít a Majin příběh mě začal vtahovat.
(A jinak mě iritovalo zaměňování slov konfirmace a biřmování, což je pravděpodobně vina překladatele.)
Kniha popisuje teorii jak vznikl (vzniká) obchod, řemesla, produkty a jejich export a rozvoj a na to navázaný vznik a rozšiřování měst. Nejvíc mě bavil popis fiktivního města Nového Obsidiánu.
Konec knihy je poměrně pesimistický, ale podle všeho odpovídá skutečnosti.
Chtěl jsem, coby laik, nahlédnout do světa urbanismu. Nu... tahle kniha nebyla správná volba. Přišlo mi, že autor spíš komentuje, než že by něco vysvětloval.
Hezky nakreslené a odvyprávěné. Nejvíce textu je v dobových výstřižcích, které jsou většinou tak malé, že je musíte číst s nosem nalepeným na stránku.
Příběh je trochu tendenční, ale Trikolora není učebnice dějepisu, tak to snad lze odpustit.
Nejvíc oceňuju závěrečnou přílohu, kde je vysvětlení k některým pojmům a jménům. (Možná to mohlo být zakomponované v samotném příběhu - alespoň klíčové osoby a pojmy.)
Trošku mě trápí nevysvětlení záhady z blikajícím světýlkem - a jen stěží v tom můžeme vidět náznak, že by se příběh dočkal pokračování :-).
Dva plusy:
- je to čtivé
- není to dlouhé
Jako výplňovka času stráveného ve vlaku/metru je to fajn. Myslím, že všechny myšlenky, co si z knihy odnáším se za měsíc, dva vypaří.