Jonny komentáře u knih
Ohledně Kuksu, Šporka a Brauna není tahle kniha žádnou perlou. Bohatá fotografická příloha je dnes, v období internetu již překonána - krom těch pár historických kreseb/rytin.
Samotný text stojí za pročtení, avšak, nejde moc do hloubky ani šířky.
Zklamalo mě, že tenhle díl se kolem stavitelství a architektury jen zlehka otřel. Jinak si ale Follett udržel svoji kvalitu: spousta postav, vztahů, klacky házené pod nohy zamilovaným.
Rád jsem si připomněl, jak je skvělý, že máme náboženskou svobodu (a místy i toleranci).
(SPOILER) Hezké. Oceňuji "nečernobílost" postav a ne zcela předvídatelný děj. Oproti Ve stínu hvozdu se mi tady líbilo, že se závěr příběhu udržel v mantinelech, které byly vystavěny v průběhu.
SPOILER
A ještě teď mi vadí, že nebyla vysvětlena (ne)logičnost propojování světů v čarovné lesní chaloupce.
(SPOILER) Zajímavá kniha. Zpočátku byla nudná, zmatená. Jak se začaly postavy prokreslovat tak jsem byl lačnější a lačnější.
Trochu mi vadila zrychlující se tendence děje. Postupně byly možné věci, které byly zpočátku vyloučené – až se tím rozbil rámec celého světa.
Aby Hvozd, s kterým se bezúspěšně potýkaly celé generace, vyřešila jedna (ač nadaná) cácora za pár týdnů?
Škoda.
Chtěl jsem knihu s kterou bych si odpočinul od pandemické reality. Mno. Skrze mor se roušky dostaly i sem :-). Avšak, víc už mě kniha nezklamala.
Milá, čtivá oddechovka, která není úplně triviální. A ta Caris, ach! (Kdyby to četla manželka tak by na ni žárlila, právem.)
Zdá se mi, že k téhle knize může mít výhrady ten, kdo půst nezažil. Název "průvodce" mi připadá jako zcela vystihující. Kniha může být zajímavá i pro "náhodného kolemjdoucího" co je jen zvědavý a žádný půst neplánuje. Podrobnější recenze tady http://postrehy.honzakacer.cz/jak-se-pustit-do-pustu/
Kniha u které by byl člověk spokojenější, kdyby byla fikcí.
Je to děs. A těžko říct, co je horší, zda to, co všechno je možné, nebo že to prochází... A k dnešku žádný z jeho trestů není pravomocný - pokud jsem googlil správně.
Za mě dobrý průměr. Čtivost přicházela ve vlnách. Patnáct stránek strhujících a pak deset, které se nekonečně táhly. Přál bych si silnější dějovou linku. – Jen párkrát se mi stalo, že bych se nemohl dočkat, až se ke čtení zase dostanu.
Tohle bych chtěl někdy použít v reálném rozhovoru "Tvá slova jsou bzučení much v mých uších."
Fascinující. Zajímavé. Čtivé a místy i trochu neuvěřitelné.
Určitě se vyplatí zkusit to s touhle knihou alespoň na prvních 10 stránek a pak uvidíte. Mě si získala možná už na třetí stránce.
Frustrující kniha! Člověk se v ní dozví, že města by mohla být zorganizovaná o dost lépe než jsou. Co víc! V některých zemích jsou tyhle postupy dokonce potvrzené praxí. A když si to srovnám s českou realitou a ulicemi ověšenými parkovacími místy... Tak je mi zkrátka smutno.
Místy se Zeměplošská realita rozpadala až příliš. Ale i tak to byl starý dobrý Pratchett a člověk si přišel na své.
Klasický, možná už trochu tuctový, Lukjaněnko. Dost z příběhu by se dalo odhadnout po přečtení dvaceti stránek... Ale i tak jsem si příběh přečetl rád.
Zajímavý námět.
Dobře odvedený překlad.
Hezké je, jak čerstvé informace přicházejí s novými nebožtíky.
Škoda, že přehled s výslovností je až na konci knihy (všiml jsem si ho na sklonku příběhu).
Kniha by byla o dost čtivější/hodnotnější, kdyby překladatelovy poznámky byly integrované do příběhu. (Já vím, že to nejde, ale líbilo by se mi to.)
Jinak, ta kniha je hlavně DLOUHÁ. A často docela nezáživná.
Nejhlubší dojem si odnáším hlavně ze samotného Josefa Vágnera. Vyrazilo mi dech jaké všechny role na expedicích zastával.
Znervózňovalo mě uspořádání textů – hlavní text a nesouvisející příběhy v postranních sloupcích mě vyváděly ze soustředění.
Škoda, že bohatě zastoupené fotografie vyobrazují zejména africkou faunu! Mě by totiž dost zajímaly i fotky loveckých kempů, aut i vybavení.
Konečně knížka od Hearneho co nemá brakovou obálku.
Naopak, obrázky vypravěčů, které jsou v úvodu knihy, mi připadají graficky podprůměrné.
A pak je tu ten keninng - zpočátku se mi pletl s kerningem (https://cs.wikipedia.org/wiki/Kerning) a já si místo talentů vybavoval prostrkávání písmenek, což, uznejte, do fantasy světa moc nezapadá.
[Moje roztrpčení je o to větší, že to slovo existuje a já ho prostě neznal. https://cs.wikipedia.org/wiki/Kenning]
Našel bych hromadu dalších výhrad, ale i tak dávám 4 *, protože se mi ten svět zalíbil a příběh mě vtáhl.
Příjemné, oddychové čtení. Pokud má mít tahle série 9 dílů, tak jsem zvědavý, jak si s tím autor poradí.
Snad se to nebude ubírat stávajícím směrem – tedy zpomalováním hlavního děje. Vždyť se tam skoro nic nestalo – skrývání/útěk/splácení závazku vůči Kojotovi/získávání nových identit a rozbratření s "panem upírem" – není to trochu málo?
(A zklamala mě korektor. Takových nesmyslných vět a překlepů...)
Tahle kniha je především dlouhá. Ale kolem stránky 150 jsem se začetl natolik, že stránky rychle ubíhaly.
Čtení bylo nejen zábavné, ale taky jsem si rozšířil povědomí o Římu, historických postavách a politických hrách. (Které jsou snad více-méně historicky věrné.)
Kniha oplývá spoustou obrazového materiálu. Je v ní pravděpodobně dostatek faktických informací.
Ale způsob, jak jsou informace seřazeny/předávány mě zklamal. Chtěl bych se nechat starověkým Římem provést, ale bohužel... Byl mi předložen seznam encyklopedických informací a bez toho "příběhu" jsem se ztrácel.
Za mě jednoznačně lepší než druhý díl. Konečně jsem se, nenásilnou formou, seznámil s Ásgardskými bohy.
Dost jsem se bavil u epizodky s Ježíšem. Líbily se mi vložené příběhy - nevtíravě popsaly, jak v tomhle světě vnímat upíry, vlkodlaky a další tvorstvo. Celkově mám radost, že Atticus opustil zajeté koleje.