JointlieKat94 komentáře u knih

Předchozí knihu Ostrov čarodějnic jsem zhltla skoro na zátah, ta byla opravdu povedená ve všech směrech, a tak jsem neváhala a hned objednala tuto novinku. Po dočtení knihy a znovu přečtení anotace musím říct, že mě trochu mrzí, že se anotace zapomněla zmínit o tom, že to je LGBT+ příběh. Kdyby to tam bylo, knihu bych pravděpodobně nečetla, a to prostě jen proto, že takové knihy nečtu. (Nejsem proti nikomu, ať si lidi dělají co chtějí a s kým chtějí, ale nemám potřebu o tom číst, pardon.) A tady se nám rozkrývají hned tři páry. Eeh.. knihu jsem upravila štítky, a taky žánr- nejedná se o českou literaturu ani hudbu.. to mě pobavilo. :D

No a teď ke knize.
Z počátku se to zdálo jako fajn temný příběh, vím, co se nám autorka předat (dokonce se o tom rozepíše v poznámkách autorky na konci knihy) a docela mě to překvapilo. O Magdaleniných prádelnách jsem neslyšela, o to víc ve mně příběh rezonuje.
Nejdřív jsem byla zmatená vypravěčkami, ale jakmile sledujete rok vyprávění, brzy pochopíte, jak se příběhy sejdou. Bylo zde několik zvratů, které jsem nečekala.
Příběh plynul rychle a stránky, díky krátkým kapitolám, se četly téměř sami.

Příběh sám o sobě byl fakt dobrý, ale za mně to pokazilo těch několik skutečností, se kterými to autorka trošku přehnala. Čeho je moc, toho je příliš.

Tak tohle byla vážně jízda!

Knihu jsem nesčetněkrát viděla na sociálních sítích, četla jsem rozporuplné názory, kousek ve mně chtěl zakusit něco nového, ale po pravdě se držím vždycky už toho zajetého.. potkala jsem knihu i v knihkupectví, zjistila jsem, že má fakt nádhernou obálku a pak jsem si přečetla varování před citlivým obsahem a věděla jsem, že to sakra není kniha pro mě! A pak jsem si jí objednala. Vítej v mém světě.

Pro mě je Dark romance novým žánrem a tyto tituly mě opravdu nelákají, ale to, co se dělo tady.. sakra! Žrala jsem každou stránku! Miluju silné ženy, které se dokážou bránit, ty, co se perou s muži jako muži a nebrečej jako slečinky, do toho to vojenské téma, to mě fakt bavilo. Hodně se mi líbila skvělá Nell, tohle v sobě my ženy prostě máme, chceme těm chlapům ukázat, že dokážeme to samé, jako oni, ba o něco lépe. Z počátku mě trošku, opravdu jen trošku, vadil Bradshaw, pak se mi ale zase líbilo, jak se role obrátily. Citlivost u mužů je prostě krásná a lze říct, že i vyjímečná. I přes to, jaký byl "netvor", byl prostě výbornej.
Bavila mě situace, ve které se náš oddíl ocitl, a líbil se mi konečný zvrat. A nejednou jsem brečela, na konci až, samozřejmě. Dohromady jsem u čtení knihy měla asi tak třikrát zlomený srdce.

Bylo to skvělý. V rámci tohoto žánru za mě určitě.

P.S. ještě bych ráda dodala, že tohle byla asi první kniha, kterou jsem rozečetla po otevření balíčku, a dočetla jen po pár hodinách. Samozřejmě s pauzami na život, tedy kafe a jídlo.

Kniha mě od samého začátku zas tak moc nebavila. Nevím, čím to, ale chytla jsem se asi tak od poloviny knihy. Celkem nechutně tu byly popisovány pitvy, zápach mrtvých, vyjmuté orgány a tak.. to se mi úplně nezamlouvalo, ale brala jsem to tak, že se tím hlavní hrdinka prostě zabývá, učí se. Naštěstí jsem to četla víceménně v práci, kdy čtení a emoce, pocity, tak moc neprožívám, bo není čas, tak se to dalo (no možná to nebylo ani tak strašné, jen prostě při mé představivosti nechutné..).
Knihu podle mě zachránil Thomas, jeho popichování s Audrey-Rose se mi moc líbilo, jinak celkově námět originální, dobře vypracovaný, ale stejně mi tam něco chybělo. Nebo přebývalo?

Konečné vysvětlení autorky, jak si pohrála například s datumy a nějakými detaily, koho a proč vynechala, nebo co pozměnila, se mi líbilo. Vlastně jsem se sama ani nikdy moc nezajímala o postavu Jacka Rozparovače, není to pro mě úplně lákavé téma, ale dobré uvedení do skutečností. To jsem ocenila.

ČV 2025, kniha z roku narození jednoho z rodičů. Pro děti a mládež je to určitě dobré, pro mě už to tak dobré nebylo. Ale Bradbury se zde nezapře. Kniha je určitě čtivá, tématem i zajímavá- jak jinak přiblížit dětem tento den? Obrázky v knize se mi ale nelíbily.

Dětem to asi Halloween přiblíží, ale příběh byl takový nijaký. Je tu tedy silné přátelství (vhodné ke čtení možná spíše pro kluky). To bylo hezké.
Moje představivost je dobrá, jsem si myslela, ale tady jsem to nějak nezvládala. :)

Této knize bych asi nejradši dala všech pět hvězdiček, jelikož se mi fakt četla nejlépe, stránky ubíhaly jak o život, dala jsem ji opravdu za pár hodin a příběh se mi tak moc líbil, nevím, v čem přesně, ale líbil se mi stejně, jako např. Kavárna v Kodani, kterou bych možná měla přehodnotit, stejně jako Pláž v Chorvatsku a tu knihu z Tokia. Bylo to skvělý, a to i přes to, že autorka se na konci zmiňuje o tom, že jí málem nedopsala. To by byla škoda!

Takže, máme tady srdečnou, hodnou a pro lidi se rozdávající Hattie, která dostala šanci postavit se na vlastní nohy. Rozešla se s manipulátorem Chrisem (jak ten mě štval! Připomněl mi bejvalýho..) a odjela do Francie, na zámeček, uspořádat svatbu své sestřenici. Má na to dost času, i když vzhledem k práci, která ji čeká, dost málo.. k tomu ji někdo neustále hází klacky pod nohy. Je tu taky pan majitel, Luc, miláček, i když mi chvilkama taky dost vadil.. zvlášť s Marine. Do toho je tu parta skvělých lidí, Solange, skvělý Alfons, přijede Fliss.. bylo to prostě milé, na konci zase s tajemstvím a "velkým" obratem v ději. :)

Skvěle se to četlo. Líbilo se mi to moc.

Kniha vytažená v rámci TBR na tento měsíc. No musela jsem.

Tahle pohádka není nijak a ničím moc hezká, ani jako malá jsem ji neměla ráda. Tak jsem těch 40 stran dala celkem v rychlosti a půjde prostě do světa. :)

Vůbec mi to nepřipadalo tak hrozné, jak se můžeme z předchozího komentáře dočíst. Vlastně už jen z toho komentáře jsem měla pocit, že knihu ani nedočtu a odložím, a to jsem ji ani nezačala číst. Knihu jsem si tedy vytáhla v rámci TBR.

Tohle je cestopisná kniha, ačkoliv z roku 2005, ale myslela jsem na to po celou dobu, díky které jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí o Indii. Pořídila jsem si ji tenkrát samozřejmě jen díky Dalajlámovi, ale o něm tato kniha vlastně vůbec není. Je to o strastiplné cestě na konec světa. Je to o fungování těch lidí. O jejich zvycích. O tom, jak se tam člověk točí v neustálém kolotoči a nedá se z něj vymanit. Pro mně to byl prostě náhled na tuto zemi, okořeněnou fotkami z míst a několik zajímavostmi. Líbila se mi, ale víc bych ocenila knihu novější, s novějšími informacemi.

Líbilo se mi vyprávění o Sikhismu, to bylo zajímavé. Taky třeba informace o tom, že muži Sikhové přijímají automaticky příjmení Singh, jako lev, ženy zase Kaur, princezna. To mi připomnělo spisovatelku Rupi Kaur. Zajímavé že? :) taky informace o tom, že Indie bude mít v roce 2015 víc obyvatel, než v té době měla Čína, a sekli se jen o 8 let! Až v roce 2023 Indie Čínu překonala. Nebo taky historka o tom, jak si koupili láhev šampaňského (v přepočtu asi za 250,-kč) a koukali na ně jako na největší boháče, víte co,.. ten obrovský rozdíl jsem si uvědomovala s každou stránkou, prostě to bylo dobré!

Nejhezčí válečný román, jaký jsem doposud četla.

O válce a jejích zločinech už mám načteno opravdu spoustu knih. Tak moc, že už se jim pár let vyhýbám. Ale potřebovala jsem čtení do práce, tak jsem to zkusila.

Tento smyšlený román, byl pro mě tak skutečný, jak jen to bylo možné. Byla zde popsána spousta situací, nad kterými jsem se nikdy nezamyslela. O válce jsem ještě nečetla z takového pohledu, z pohledu pomocných sil v Londýnských ulicích při náletech. Grace se přes den starala o knihkupectví, kde vypomáhala panu Evansovi, a do toho třikrát týdně chodila po nocích s kolegou ve svém sektoru, a pomáhala při náletech. Zachraňovat lidi nebo jim pomáhat do krytů, přitom je zapisovat a počítat, pomáhat s hašením, zasypáváním zápalných, magnéziových bomb.. neskutečné. A mezitím vším četla lidem knihy. V krytu, později i v knihkupectví. V noci zachraňovala lidi, přes den duše. A taky tu vznikne velká láska, na kterou tedy po celou válku musí Grace čekat. Nejednoho člověka obrátí svým smýšlením na stranu dobra.

Byl to krásný a přitom tak smutný příběh, plný lásky, odvahy a naděje.
Párkrát se mi i zamlžilo před očima. :)

Knihu jsem začala číst před letošním Světem knihy, autor tam měl být, já četla samou chválu a chtěla jsem si ji nechat podepsat.
Hned jak jsem začala číst, ztratila jsem se. Vůbec jsem nechápala, o co tam sakra jde. Jakože chápala jsem smysl kliniky, a tak, ale? Co ta pointa? Nějaký příběh? Jaký žánr?

Knihu jsem na dlouhé měsíce odložila s tím, že nedočtu. Ale všimla jsem si, že knihy teď nedočítám celkem pravidelně. Tak jsem si jí vzala do práce a za dvě směny dočetla. Moudrá z toho nejsem, myšlenky byly zajímavé, mohlo to být dobré, ale nedalo se.

Nejvíc se mi líbila zmínka o Česku, Praze a tak, zajímalo mě, jak jsme se při referendu rozhodli my, a tipovala jsem správně. :)

Mrzí mě to, ale zde jsem byla docela zklamaná tím, k čemu ten příběh vedl. Takové filozofování bych tu nečekala. A to byl začátek tak slibný!

Bylo to šílený, jasně, no někdy až přehnaně moc. Příběh to mohl být opravdu dobrý, ale vlastně.. já bych to líp nesepsala, a jak jinak to ukončit? Jak jinak to vysvětlit? No, nabízelo se to.

Dobrý to bylo, na ty 3* to stačí. Trhlina je stále jediná kniha autora, kterou mám v TOPu.

První příběh, Jekyll a Hyde mě bavil neskutečně! To bylo fakt dobrý! A tak ohodnocení 3* patří výhradně této povídce.

Asi k ní nemusím ani psát, protože to je nejklasičtější klasika, kterou jsem ale měla štěstí číst poprvé.

Druhá povídka Markheim, byla celkem zajímavá, trošku mi (vlastně asi jen tím zjevením) připomněla Vánoční koledu, je to možná hloupý názor, ale potkat se s někým takovým po tom, co hlavní hrdina udělal, a ten by se mi snažil "pomoct", prostě.. myšlenka byla stejná. Bylo to dobré, tuto povídku bych ohodnotila asi 2.5 hvězdičkami.

Povídka Kumpáni.. tak ta mi nesedla vůbec. Byla podle mého zbytečně zdlouhavá, téměř hororová, ano.. ale takové nic moc. Zde bych ohodnotila 2*.

Máme chvilku po volbách a i tak jsem byla napjatá, jak to s námi bude. Kdyby to vyšlo tak, jako tady v té knize, prostě zmizím. Nepředstavitelné peklo.

Kniha na mě už nějakou chvíli čekala, ale prostě to přišlo ve správný čas. Zpočátku jsem měla trochu problém se jmény, jako kdo s kým a kam patří, ale to trvalo jen pár kapitol. Pak už jsem se jen vezla a hltala kapitolu od kapitoly. Vůbec to nebylo zlé tak, jak jsem se ze začátku bála. Četlo se to fakt samo, jen bych dala asi více prostoru Lídě, než její matce Evě.

Ale jinak, skvělé, a asi doporučuji k přečtení.

Je tady moc postav, moc příběhů. Ztrácela jsem se. Opět se ukázalo, že povídková sbírka není pro mě.
Dala jsem 50 stran, ale nudí mě to. Omlouvám se.

Audiokniha, stejně jako papírová kniha a snad i film, ode mně získávají 5*. Miluju to. Nenávidím to. Ale spíš to miluju. Za mně je tohle asi nejlepší hororové čtení (i když jsem jich zatím, pravda, moc nečetla), kdy mi opravdu běhal mráz po zádech a fakt jsem se bála. Hltala jsem každou stranu, slovo od slova, při poslechu audioknihy jsem si užívala každé slovenské slovíčko. "Bľabotanie" se mi až vrylo do hlavy. Je to nářez. Skvělý poslech.

A ne, stále neplánuji výlet na Tribeč. :)

To bylo tak hezké! Jistě už nejsem cílová skupina čtenářů, ale i tak mě to vrátilo do dob, kdy jsem hltala HP, kouzla a magii (jo, tohle mi zůstalo) a je fakt málo knih, které mě do takového "stavu" dokážou dostat.
Tohle bylo tak milé! Vtipné, napínavé, magické. Fakt hezké čtení!

Moc bych si pro nás všechny přála, aby se vydaly i ostatní díly. :)

Já jsem se vážně snažila. Dala jsem tomu opravdu spoustu času a stále jsem čekala, až mě to chytne. Ale prostě.. Odeonky asi nejsou pro mě. Byly kapitoly, kdy jsem potřebovala zjistit, co teda bude.. ale taky bylo víc těch, které mi ale vůbec nešly dočíst.

Zvládla jsem 110 stran a jsem na sebe i tak hrdá.

Tak nyní se i já řadím mezi nešťastné čtenářky, které byly plné očekávání.

Čekala jsen Skotsko, Edinburgh! Výlety, velkou lásku.. a dostala jsem výlet "prstem po mapě", nevím, jak jinak to napsat. V Edinburghu jsme byli jen jednou za celou knihu, jinak tu jsou asi jen cesty kolem hradu.. a romantika? Kdy a jak přeskočila jiskra mezi Izzy a Rossem? Kde byla ta chemie? No nevím, takhle zklamaná jsem zatím z žádného dílu nebyla. A to plynutí času mi taky nesedělo.. uteklo několik měsíců, a přitom se jako nic nedělo? Já nevím..

Ekniha, nedočetla jsem.
Opravdu jsem se s tím rvala celý měsíc, prokousala jsem se k 80. stránce.
A to jsem si domů pořídila to krásné vydání s ořízkou, tak to se mi třeba bude číst lépe..

Nebavilo mě to. Mrzí mě to. Zkusím to jindy.

Tak to byl masakr.
Před lety jsem viděla poprvé film (od té doby jsem ho neviděla) a rovnou jsem zakoupila knihu. No ale než se na ní dostalo, utekla spousta času.. a právě proto vedu TBR krabičku, kde každý měsíc dvě knihy vylosuju. A tak jsem tu.

Tohle bylo brutální čtení a nejednou se mi obrátil žaludek. Naštěstí se Michelle úplně nevyžívala v popisu znásil***acích scén, ani v těch, při kterých jí nechával potratit.. ale panebože! Taková zvěrstva páchaná na ženách, vůbec prostě na někom. To bylo strašné. Popis konečné scény, jak byla Michelle s Ginou tak zmanipulované a tak se bály odejít, že nevyšly naproti ani Policii, to mě dostalo. Nevím, jak bych po tom všem dokázala žít obyčejný život.. statečné ženy.
A Ariel? Že ten ***** nevydržel ani měsíc v base a snášet pouhou třetinu toho, co snášely jeho vězněné ženy? Ubožák..

Jasně že jsem vůbec netušila kdo, co a jak.. ale i tak mě to nebavilo. Nevím proč, jestli to píše tak moc složitě, přeskakuje v čase, v pravdách.. nevím. Ani se mi k tomu nechce nic rozepisovat.

Prostě mi tento autor nesedí, a je to.