Jodys.63 komentáře u knih

Po sérii náročnější literatury knížka naprosto splnila mé očekávání - A to nechat odpočinout mým mozkovým závitům. Každopádně sdílím názor že se autor v rámci žánru krimi opravdu posunul směrem vzhůru. Přitažlivá zápletka, která nutí pokračovat v četbě .

4 12.02.2022

Opět bych dal klidně o hvězdičku víc .Tak pro tentokrát jsem si sám nebyl jistý svým pohledem na tuto knihu. Takže nepokrytě přiznávám, že jsem primárně zkoukl ostatní recenze, abych se ujistil, že jsem to celé správně pochopil a uchopil. Člověk si po tom množství přečtených knih myslí, že je připraven na všechno. Že ho už nic nemůže překvapit a oslnit. Ale omyl! Huxley překvapil a oslnil. Důmyslné řazení kapitol. Precizní filosofie postav. Neustále aktuální témata. Náročné čtení, které vás nenechá vydechnout. Některé úvahy si přímo říkají o to, uložit si do paměti přesné citace. Kniha a myšlenky, které si jakoby sami žijou svým vlastním životem.

2 04.02.2022

poklidně plynoucí četba o tom, kde má domov místo v našem srdci a co pro člověka tento pojem představuje , v podstatě Bojerova autobiografie vykreslující krásy norské přírody , nelehký život prosté rybářské rodiny, ale i sociální odlišnosti obyčejných lidí a venkovských statkářů. součaně jsem si uvědomil, že ani po více než století bohužel platí pořekadlo "člověk člověku vlkem" a připomenul si že " hloupý člověk touží po úspěchu, naproti tomu moudrý člověk hledá úctu" , a připomenul jsem si , že naše doba přináší totální rozklad tradičních rodinných hodnot a vazeb

1 27.01.2022

Pokud budu vnímat knihu jako dějovou linii, řekl bych nuda na 500 stránek prolezlá žabomyšími rozpory mezi vírou a pravdou vnímanou rozdílně hinduisty, brahmány, muslimy "opepřená infantilní lovestory". Z pohledu faktů něco nového o lidských duších, indick kultuře a nesmyslnosti úzkoprsé teologie...

1 18.01.2022

Zvykl jsem si na databázi uvádět své niterné pocity a nikoli euforické výlevy, a to i v případě knih, které mě zaujaly. Na to konto si upřímě nedovedu představit sám sebe jako takzvaného “Nomáda”, A to i přesto, že sociální rozměr tohoto kousku má svojí vypovídací hodnotu. Pro mě jen další dystopické svědectví, že tento svět a jeho obyvatelé již překročil rubikon. Není cesty zpět! Každopádně zajímavé, ale i smutné čtení a fakta.

5 06.01.2022

Je na výsost jasné, že kámen úrazu mého dojmu z této knihy tkví v bezkonkurenční kvalitě četby předcházející a současně ve srovnání s Ishigurovým “Pohřbeným obrem”. Takže shrnu asi takto: katarze hlavního hrdiny, typická japonská úcta, etiketa a distingovanost, a vnitřní boj svědomí a pošetilosti s prvky generační výměny

1 31.12.2021

pět je málo, dávám 7******* , wow, úžasné, strhující, živočišné, emocionální, poetické, na ani ne 30-ti letáho a mě naprosto neznámého autora vyzrálé...prostě Ježíšek se trefil na 200% do mého vkusu a momentálního rozpoložení...strhující , surové ....prostě pravý opak Marca Aurelia, od kterého jsem oček;ával moudré Hovory , protože právě toto je život se všemi barvami, právě VUONG je o moudrosti a konečnosti lidského bytí a nebytí v okamžiku zvaném ŽIVOT

5 29.12.2021

Přátelé, přátelé, přátelé… zpravidla se snažím v knihách najít to pozitivní, přínosné, inspirativní, kontemplativní. Ale tentokrát jsem jiného názoru než většina. Zaprvé se knížka nedá přečíst na jeden zátah….zadruhé si M.A. sám sobě během 150 stran několikrát sám sobě odporuje a protiřečí …za třetí se mu podařilo mě totálně zprotivit výrazy přírodní a vesmír…za čtvrté mi doslova žralo nepřetržité omílání filosofického tématu pomíjivosti života a akceptace konečnosti…možná přemýšlím přízemně, ale tak to v této chvíli cítím

1 25.12.2021

stejně jako u titulu" Milovat se" mistrná volba formy, škoda že nevyšly v češtině zbývajíci dva volná pokračování Pravda o Marii a Nahá, určitě bych o ně stál. Co jsem také nepobral, byl přesun děje ve III.části z "akčního" Tokia na "melancholickou Elbu, ale naproti tomu jsem touto částí knížky ještě více identifikoval typického Toussainta a bylo to současně pár stránek s velkou obrazotvorností, emocemi nabitých a naturalistických

21.12.2021

Láska stojí vždy a všude na prvním místě, a tak lze chápat autorovo sdělení . A je úplně jedno, jestli má minimalistickou nebo jinou servírovanou podobu. Myslím, že v tom každý najde kousek vlastního citového prožitku. Upoutal mě i styl psaní …

1 19.12.2021

Krásné poetické čtivo o tom že víra nemusí být nutně božská, že krása nemusí být vždy viděna jako krása, že dobro jednoho může být zlem druhého a současně naopak, kniha o toleranci a lásce a přirozené dobrotě lidského srdce, o nezbytné potřebě samoty uprostřed společenství, o pravé tváři přátelství. a nutně dočíst s doslovem pro pochopení vnitřního života autora samého..,

1 14.12.2021

Wow, první komentář ke knize…velmi čtivé , ale nijak náročné a občas úsměvné čtení o britské “ zlaté “ mládeži a jejích radovánkách v kontrastu k upjaté konzervativní starší generaci , jehož děj končí vypuknutím 1. Světové války v Evropě. Každopádně těžko dostupná kniha, kterou jsem našel až v antikvariátu. Pro mnohé určitě málo známý autor.

11.12.2021

Opravdu velmi hutné čtení.

09.12.2021

....není co dodat, doporučuji zařadit do povinné četby a především dočíst až do úplného konce vč. doslovu v podání Evy Beránkové k vydání z r. 2005....tím považuji toto malé, ale velkolepé dílko za plně pochopené a tajuplné zároveň

2 07.12.2021

FSF je prostě ve svém žánru extratřída a do svých příběhů je schopen zapracovat vždy nějaký hotový autobiografický prvek, což jeho vvbroušenému stylu psaní a dokonalé jazykové barvitosti a rozmanitosti , dodává ne čtivosti. Celý životní postoj třech přátel asi nejlépe vystihuje Mauryho monolog ze střechy nádražní boudy, Což je za mne naprostý jazykový koncert….

2 04.12.2021

Unikátní dokument o říši Inků, kultuře, Která neuvěřitelně předběhla svoji dobu. Zároveň ale svědectví, ….nutno přiznat že né zrovna povznášející,… že ani dalších 500 let vývoje lidského druhu nevymítilo touhu po bohatství, velikášství, nerovnoprávnost, ziskuchtivost a další nešvary. Každopádně řada nových info o teritoriu zaniklé říše .

1 19.11.2021

Příjemná změna v rámci detektivního žánru díky autorovým praktickým zkušenostem, dějově tak 3-hvězdičkové, ale díky prostředí dávám o hvězdičku víc

16.11.2021

Domnívám se, že v případě této neskutečné knihy s tolika skutečnými kontemplacemi můj obvyklý čas k tzv. vnitřnímu "doznění" myšlenek bude nutně delší a obsahově řekl bych nevyzpytatelnější , než jindy - prostě WOW...!!! nikdy bych netušil, nže mě něco takového a takové téma, dokáže zaujmout až pohltit. Ty antagonismy, ten soulad víry a a pochybností jednoho jediného člověka, tak skutečné a lidské...a "božské" současně.

1 01.11.2021

pokusím se o stručnou parafrázi dojmu z tohoto titulu, od kterého bych očekával až na posledním místě, že bude tak čtivý a stravitelný vzhledem ( k období kdy byl napsán a vzhledem k autorovi... ) a už vůbec bych nečekal, že mě prostě pobaví !
takže 2 myšlenky : 1. " láska k životu, tahle směšná slabost, je opravdu jedním z našich nejzhoubnějších sklonů. Cožpak může být něco bláznivějšího, než touha vláčet břemeno, jímž chceme co chvíli praštit o zem? Děsitse toho, čím jsme, ale neustále na tom lpět?
2. mne zaujala Candidova otázka :" mordovali se lidi vždycky tak, jako dnes? Byli vždycky tak pálení prolhanci, zrádci, nevděčníci, zloději, slaboši, kam vítr, tam plášť, závistivci, žrouti, ochmelkové lakomci, ctižádodtivci, vzteklouni, prostopášníci, klepaři, fanatici, pokrytci a hlupci ?!"
Voltair prostě odmítal představu rozumu jako souboru vrozených ideejí,, naopak chápal rozum jako výkon lidského ducha, který pravdu nevlastní předem, ale musí ji analýzou skutečnosti a tvůrčí invencí teprve získat .

4 22.10.2021

Jsem si samozřejmě vědom především duchovního rozměru této knihy. Nicméně splnila účel a dala mi odpočinout, zamyslet se, na chvíli zpomalit. Prostě krásný kontemplativní kousek! Mohl bych popisovat zajdu dojmu které si odnáším. Ale pro mě stěžejní je fakt, že občas zapomínáme, občas často, že jsme strůjci svého života a že překážky,i Když si to těžko přiznáváme, Jsi do svých životů vkládáme především sami a často bez své vůle. Paradoxně se opravdu bojíme nikoliv neznáma, ale primárně toho co známe, resp. toho a o to, Co máme, neboli vlastníme. Je to paradox života.

7 14.10.2021