JitaJL komentáře u knih

Příběh (námět) knížky se mi líbil, i když chvílemi mi připadalo, že hlavní hrdinka vlastně neví, co chce.
Při čtení mě ale rušilo velké množství chyb, ať už gramatických či interpunkčních. Zároveň mi vadilo, že autorka se (řekla bych často) opakuje.

5 08.05.2023

U této knížky mi bylo hodně úzko. V několika příbězích, které se ke konci spojí, popisuje život (a někdy i smrt) několika (především) žen uvězněných v 50.letech minulého století většinou z důvodu nedovoleného překročení hranic nebo z důvodů politických. Hrůzy, které se odehrály za zdmi věznic, si asi nikdo nedokáže představit. Co byl člověk schopný udělat jinému člověku... a i když takové podmínky v našich českých věznicích už asi neexistují, nemám bohužel takovou víru v lidskou rasu, že něco podobného by se nemohlo opakovat...

9 30.04.2023

Knížka mého dětství... pohádky, nebo možná spíš příběhy o zvířatech se mi líbily. Měla jsem tu knížku ráda.

1 24.04.2023

Ano, četlo se to samo. A ano, nebyl to hezký příběh. Ale wau efekt se u mě nekonal.
Hlavní hrdince jsem držela palce, ale nějak jsem neočekávala, že by to mohlo skončit dobře. I když vlastně alespoň jedna duše na konci knížky našla svůj klid...

9 24.04.2023

Tohle byl docela silný šálek kávy. Hlavní hrdinka Neonila se asi málokomu bude jevit jednoznačně sympatická, a přesto jsem přesvědčená, že uvnitř pro ni člověk nakonec najde alespoň částečně pochopení. Protože nikdo nevíme, jak bychom se zachovali v situacích, kterým musela čelit ona.
Úplný konec knihy byl výbornou tečkou na závěr.

6 25.03.2023

Ztotožnuji se s komentářem tittanie a plně souhlasím.
Jen ještě dodávám, že poté, co jsem byla před pár lety ve Zlíně a viděla tu baťovskou zástavbu, dokázala jsem si to v průběhu čtení živě představit.

10 19.03.2023

Tohle se mi líbilo moc. V poslední době nejhezčí knížka, co jsem četla.

9 19.03.2023

Námět sám o sobě se mi líbil moc. Problém jsem měla s postavami, občas mi unikalo, kdo je na čí straně. Co mi ale úplně kazilo požitek ze čtení, je spousta chyb, které v knížce jsou. Copak to nikdo před vydáním nečetl?

28.02.2023

Musela jsem si dát trošku odstup, než něco napíšu. I když jsem knížku přečetla asi za tři dny, musela jsem ji párkrát zavřít a odpočinout si. V roce 1989 mi bylo o trochu míň než hlavnímu hrdinovi Cristianovi a žila jsem v Československu a ne v Rumunsku, a přesto jsem tam chvílemi byla s ním. A vůbec mi nebylo veselo... cítila jsem s ním hlad, zimu a hroznou beznaděj.
Sepetysová seznamuje čtenáře s nedávnými dějinami nám geograficky ne příliš vzdálené země, a i když jisté ponětí jsem o této situaci měla, zase jsem se dozvěděla spoustu nového.
Ve školách by se autorčiny měly číst jako povinná četba v dějepisu, myslím, že by se studenti/žáci začali o historii 20.století mnohem víc zajímat.

12 19.01.2023

Od Folletta jsem přečetla asi všechno, co bylo do ČJ přeloženo. Jeho romány ze středověku mě fascinují a i když v nich někdy popisuje krutost, je to taková ta středověká krutost...
NIKDY je ze současnosti. Trochu jsem autorovi nevěřila, že může něco poutavého napsat i k tak vážnému tématu jako je hrozba jaderné války. Může a umí. Klobouk dolů. Ale ta krutost současná je mnohonásobně horší než ta středověká. A ač se to nečetlo hezky, četlo se to jedním dechem. DOPORUČUJI.

1 15.01.2023

Namlsána Moštárnou jsem se pustila do Garpa... a byla jsem velmi zklamaná. Knížka se mi nelíbila. A těch hrubek nebo snad tiskových chyb v ní bylo nepočítaně!

4 16.12.2022

Příběh se mi moc líbil. Kdo čte příběhy ze středověku, najde tam různá témata, která se v knížkách opakují.
Poutavé vyprávění čtenáře zavede z Evropy až do Jeruzaléma a na konci zase zpět.
Vždycky, když něco podobného čtu, mám po ruce mobil, a hledám více informací o zmiňovaných panovnících, historických osobnostech či událostech. Díky tomu získávám mnohem zábavnější formou informace, které jsem si o hodinách dějepisu nezapamatovala nebo nedokázala propojit.

1 28.07.2022

Knížku jsem četla už před lety a vím, že jsem byla unešená. Nedokážu už popsat žádné detaily, ale nyní jsem viděla seriál a celý příběh znovu ožil. Ač chyběla spousta knižních detailů, příběh se mi "zhmotnil" a já jsem všech osm dílů zhlédla takřka v kuse. V každém případě doporučuji nejprve knížku a poté seriál.

Nedokázala jsem se začíst...knížku jsem nedočetla.

19.06.2022

První dvě tři kapitoly jsem se nemohla začíst, poté jsem se od knížky nemohla odtrhnout. Smutné, ale moc hezké čtení. Na konci mi i slzička ukápla.

1 12.05.2022

V podstatě hned od začátku knížky jsem byla vtažena do příběhu, který se z velké části odehrává ve vojenském újezdu, kde žijí ruští vojáci. Ihned jsem si představila Milovice, kde žili ruští vojáci od roku 1968. Vzhledem k tomu, že je to poblíž mého bydliště, pamatuji si velmi dobře, že jsme jako děti věděly, že do blízkého lesa se nesmí. Při čtení jsem pořád přemýšlela, kde se hájovna Lindy a Vojty mohla nacházet. Úplně jsem slyšela zvuk stíhaček, protože letiště je v podstatě hned za vsí. Taky si vzpomínám, že se říkalo, jaké skvělé zboží měli v tamním univermagu. Ač jsem v té době byla pouze malá holka, vzpomínky se oživily a já strávila dva večery ve společnosti Lindy a jejích starostí/radostí.
Mně se knížka líbila.

6 09.04.2022

Hluboce smekám před panem Přidalem a způsobem, jakým knihu přeložil.
Když potřebuju hezký a milý humor, velmi ráda sáhnu právě po panu Kaplanovi.

18 07.02.2022

Příběh samotný se mi velmi líbil, hlavní linka byla pro mě výborná. Trochu "nedotažené" mi přišly příběhy vedlejších postav.
Co mi ale na knížce vadilo, je spousta překlepů a chyb. Kvůli tomu dávám hvězdu dolů.

3 07.02.2022

Na začátek bych měla napsat, že sci-fi prakticky nečtu a vesmírné příběhy mě nebaví.
Mám ale dvě výjimky, které mě naprosto dostaly. Před několika lety to byl Marťan, pak velké zklamání Artemis. Přesto jsem Spasiteli dala šanci :-). A rozhodně nelituji.
Mně ty návraty k ději, který předcházel na Zemi, nevadily. I když jsem se samozřejmě těšila, co a jak bude následovat.
Chvílemi jsem se usmívala, chvílemi měla v očích slzy. Sarkastický humor hlavního hrdiny mi je blízký, takže jsem se i bavila.
Doporučuji všem nadšencům i nenadšencům tohoto žánru.
Finále je určitě k zamyšlení. Co KDYBY...?

17 06.02.2022

Láska je jen slovo byla první knížka od Simmela, kterou jsem přečetla, bylo mi asi šestnáct. Četla jsem ji tolikrát, že jsem některé pasáže znala zpaměti... a pořád ji mám.
Od Simmela jsem toho od té doby přečetla spoustu. Knížky jsem kupovala především v antikvariátech a jeho příběhy doslova hltala... i když jsem asi u třetí knížky zjistila, že dobrý konec není právě autorův styl...
Nicméně tu první knihu od Simmela už žádná jeho další kniha překonat nemohla... a i když jsem při každém dalším čtení znovu fandila Oliverovi, nic to nezměnilo na tragickém a nešťastném konci. Olivera jsem milovala... a zároveň mu fandila, aby mohl být s Verenou.
Wau! - musím říct i po těch letech od prvního přečtení. Vlastně i po těch více než dvaceti letech mi je ho líto.
PS: Taky jsem si strašně přála mít Diorissimo od Diora, tu konvalinkovou vůni, a když jsem ni před lety narazila v Německu v parfumerii, neváhala jsem...od té doby patří i na moji toaletku (i když už je několikátá).

14 23.08.2021