Jirka73 komentáře u knih

Na tento „bonbónek pro všechny fanoušky nesmrtelných Monty Pythonů, Stopařových průvodců vesmírem, Červených trpaslíků a podobných intergalaktických konin“ (viz zadní přebal knihy) jsem narazil zcela náhodou (jak jinak) při delším čekání na mou milovanou ženu. Hned na první pohled vás upoutá nepřehlédnutelný obal se stříbrnou metalízou a na dnešní poměry velmi kvalitní řemeslné zpracovaní knihy. Pak stačilo jenom lehce zalistovat knihou a bylo jasné, že Cesta na Mars od Erica Idlea (ano, velmi správně si toto jméno spojujete s Monty Pythonovým létajícím cirkusem) se pro mě stane velmi vítaných společníkem aspoň na jeden večer.

Nejprve načrtněme děj: Robot jménem Carlton doprovází dva průměrné komiky po jejich intergalaktické cestě za prací a snaží se během této šňůry najít pravidla humoru a jednou provždy vyřešit otázku, jestli robot může pochopit humor a ironii. Přitom se pochopitelně stane svědkem mnoha neuvěřitelných situací, velkou láskou počínaje, tajným spiknutí konče. Prostě taková akční klasika, avšak v přeci jenom v poněkud odlišném provedení. Děj nemá cenu příliš rozebírat, protože opravdu není originální ani extra dynamický. Předpokládám, že snad ani autor nic takového nezamýšlel, vždyť se nejedná o spisovatele akčních scén, ale o originálního komika.

A právě v tomto vidím základní problém knihy. Ano, je vtipná, dokonce si myslím, že některé hlášky mohou zlidovět, ale přeci jenom jsem od Pythona čekal toho humoru poněkud více. Dokonce bych řekl, že tam občas ani žádný humor není, protože mě často zahlcoval skrytý smutek této knihy. Já vím, i humor může být smutný, ale přeci jenom…

Vydavatelé této knihy mě nutí srovnávat se Stopařovým průvodcem po galaxii a já tvrdím, že je to naprosto nemožné. Tato kniha určitě není pro teenagery, kteří chodí do školy s ručníkem přes tašku. Od čtenářů této knihy se přeci jenom očekává určitá vyzrálost, protože humor tohoto díla je komplikovanější, hlubší, prostě hůře stravitelný. Při čtení mě několikrát napadlo, proč vydavatelé, proč vlastně vydavatelé dali do vínku tohoto románu podtitul „postmodemový román“. Rád bych věřil, že to nebylo z komerčních důvodů, ale jiný důvod mě nenapadl (jenom doufám, že to nebyl pokus o humor, který jsem nepochopil…

Pokud teď máte pocit, že se mi kniha nelíbila, jste na omylu. Pouze jsem byl připraven na něco naprosto jiného, na hromadu úžasného humoru, drsných narážek, skopičin… a čekal na mě nakonec lehce humorný román plný krásných a vtipných myšlenek. A to není málo.

2 19.07.2011

Literární zpracování křesťanského Nového zákona mi připadalo jako hodně odvážný pokus, který se nakonec vydařil. Kniha je čtivá a dokonce bych si dovolil ji doporučit komukoliv, koho zajímá osobnost Ježíše Krista a nemá odvahu vzít do rukou Bibli.

4 19.07.2011

Knihu jsem objevil v knihově rodičů a pokud mám být upřímný, nijak mě nenadchla: sice jsou jednotlivé povídky velmi originální, ale již za týden na knihu zapomenete. Tedy: číst se to dá, ale na světě je tolik krásných knih, že nemá smysl trávit čas takovouto.

19.07.2011

Dnes se už asi podobné knihy asi nečtou a je to škoda. Kniha popisující 30 léta v tehdejším Sovětském svazu z pohledu mladého zapáleného komunisty, který postupně ztrácí ideály, je skvělým literárním dílem umožňující zajímavý pohled do kuchyně budování socialismu. Ačkoliv patřím mezi ty, co "bolševika" pamatují, přesto byla kniha pro mě objevná a odpověděla na řadu otázek, které každého člověka o socialistickém Rusku musí napadat. Rozhodně doporučuji přečíst!

7 19.07.2011

Intimní zpověď zralé ženy plné vzpomínek, nádherných islandských reálií a zajímavých obyvatel neobyčejného Islandu. Měl jsem trochu potíže udržet při čtení pozornost a tak jsem knihu četl na dvakrát. Nakonec jsem rád, že jsem se ke knize vrátil, stála za to!

2 18.07.2011

Máte-li rádi mapy, je to povinná četba. Sice nebudou informace uvedené v knize pro vás vždy novinkou, přesto kniha stojí za přečtení. Kniha je povedeným shrnutím toho, co je dobré o mapách vědět. A protože knihu psal americký profesor, očekával poněkud jednodušší čtenáře: tedy si to neberte osobně...

1 18.07.2011

Není snad postkatastrofický román, který bych nečetl. Je-li dokonce s nádechem sci-fi, nemůže se stát ani náhodou, že by mi unikl. Má to jednu velkou nevýhodu: jsem na tyto romány velmi náročný. I proto jsem nucen dát této knize pouze průměrné hodnocení. Je sice dokonale zvládnutá po stránce řemesla (výborná atmosféra, proměnlivá dynamika), bohužel co se týče originality, je to dost zlé. Kniha de facto nepřichází s žádným novým nápadem a možná proto, že se dobře čte, plave na povrchu a působí dojmem knihy napsané na základě pitomého amerického filmu. Autor má rozhodně na víc, bohužel přes již zmiňovanou povrchnost vyprávění a efektní příběh, zůstává kniha průměrným postkatastrofickým příběhem, který možná zamrazí, ale to je asi všechno.

5 18.07.2011

Věřím tomu, že Charms má řadu nadšených obdivovatelů, ale po přečtení této knihy mohu říci, že mezi ně nepatřím. Tři hvězdičky dávám jenom za několik povedených anekdot. Zmatenost zbytku mi nedovoluje dáti více.

18.07.2011

Emil Hakl je jistě dobrý vypravěč, bohužel tato kniha mě o to nepřesvědčila. Občas jsem se slušně bavil: snad i proto, že příběh je z prostředí reklamních agentur, ale většinou tomu tak nebylo. Román to není úplně špatný, ale vzhledem k recenzím jsem od něj čekal trochu více.

1 17.07.2011

Knihu jsem četl před pětadvaceti lety jako puberťák, přesto na ní dodnes vzpomínám: dostal jsem ji k vánocům a ještě ten večer jsem jí začal číst. Četl jsem a četl... a najednou jsem knihu dočetl a venku zrovna začínalo svítat: bylo 25. prosince... Moc mě bavila a dodnes si z ní hodně pamatuji.

1 17.07.2011

Jedná se o encykliku aktuálního Svatého otce, takže smysl má kniha především pro katolíky, kteří ocení - stejně jako u všech děl Benedikta XVI. - hlubokou znalost teologie, schopnost syntézy a především však dostatečně srozumitelné psaní. Ačkoliv se jedná o ryze katolické dílo, jsem přesvědčený, že pokud netrpíte nenávistí k Církvi, může být kniha přínosná pro kohokoliv.

1 17.07.2011

Příjemný rozhovor s Tomášem Halíkem, který mě příjemnou formou seznámil s jeho filosofií a životními postoji. Nemáte-li Tomáše Halíka rádi, knihu si nekupujte, žádná revoluce se nekoná. Pro jeho čtenáře je však kniha povinná, právě kvůli shrnutí myšlenek, které prezentoval ve svých předchozích knihách. Nejsympatičtější je na knize je Halíkova sebereflexe, která jenom potvrdila to, že Tomáš Halík je osobnost, kterou je dobré sledovat.

4 15.07.2011

Kniha s velmi silnou atmosférou, skvěle popisující život ke konci druhé světové války v zapadlých koutech Antil. EH do knihy vložil velký kus sebe: možná proto bylo čtení knihy tak úžasným zážitkem a ačkoliv to je deset let, co jsem knihu četl, dodnes na ní rád vzpomínám.

Patří určitě do mých deseti nejoblíbenějších a nejzásadnějších knih, které jsem kdy četl. Neznám knihu s dokonalejším vykreslením atmosféry, knihu, kde krása tryská z každé stránky. Není to krása prvoplánovitá, je to krása obyčejného života obyčejných lidí. Tuto knihu jsem četl tolikrát, že bych byl možná schopen ji i z hlavy doslova vyprávět. V případě této knihy prostě nemohu být objektivní. Ale to asi u žádné Steinbeckovi knihy...

5 14.07.2011

Kdykoliv si vzpomenu na tuto knihu, vybaví se mi komentář mojí češtinářky na gymnáziu: "Po přečtení této knihy se z každého člověka, který má srdce na pravém místě, musí stát zapřisáhlý komunista.". Dnes, i před těmi mnoha lety, to beru pochopitelně s rezervou, přesto nebyla daleko od pravdy. Sociálně surovější román jsem určitě nečetl, přesto stejně jako jakákoliv kniha od Steinbecka se i tato skvěle četla a přinesla mi více než jenom zábavu: znejistěla mě, znervózněla a donutila hodně přemýšlet. A to je moc dobře.

5 14.07.2011

Surová kniha z lidsky surové doby. Každá stránka knihy dodává mix splínu, naděje a deprese. Kniha přináší pohled na Ameriku, kterou takto asi nikdo z nás neznal: navíc očima hlavního hrdiny, který není rozhodně typickým klaďasem. Přesto a nebo právě proto mu věříme vše, co dělá či říká. Stejně jako kniha začíná nadějí, tak i nadějí končí. Ale jenom Bůh ví, jak to vlastně všechno bylo či bude... Výjimečná kniha.

1 13.07.2011

Často se setkávám s názorem, že již všechno bylo napsáno, že nelze psát již inovativně a že vlastně každá další kniha je jenom derivací již napsané knihy. S podobným pocitem jsem občas bojoval sám, kdykoliv jsem dočetl nějakou průměrnou knihu a bohužel to většinou bylo u žánru mně nejbližšího, tedy hard sci-fi. A jak to bývá, když už nedoufáte, že se něco může změnit, změní se to.

Literární scénu nějak pravidelně nesleduji, ale přesto si myslím, že se mi nestává, aby mi uniklo některé zásadní dílo. V jednom případě se tak stalo a to v případě knihy Čerpadlo 6 od v té době pro mě neznámého autora Paola Bacigalupiho. Kniha se na mě usmála v knihkupectví a perfektní knižní zpracování mě přemluvilo k jejímu nákupu. Hned od prvních stránek jsem nevěřil svým očím: brilantní styl, dokonalá atmosféra a především precizně načrtnuté postavy mě nenechali ani na vteřinu vydechnout. Hned po první povídce mi bylo jasné, že číst více než jednu denně by bylo hřích. A tak jsem každý večer usínal s tisíci otázkami, které mě na konci každé povídky nebo novely napadaly.

Čerpadlo 6 je taková jiná kniha. Je to klasická sci-fi a přesto se velmi liší od ostatních knih. Kdybych chtěl popisovat žánr zkratkovitě, asi bych ji označil jako postkatastrofickou knihu. Ale v povídkách se nikdy o katastrofách nemluví. Mluví se pouze o přirozeném vývoji, který nás pravděpodobně čeká: nedostatek surovin či potravin. Možná lze knihu označit jako sbírku sociálních povídek, protože i tak může být kniha vnímána: jako kritický pohled na budoucnost člověka.

Asi je jedno, jak knihu nakonec označíme, protože mnohem důležitější je fakt, že po přečtení knihy budu některé věci vidět jinak. Pochopíte mnohem intenzivněji, že hranice mezi dobrem a zlem je velmi tenká, že moderní technologie jsou spíš pastí a že je dobré o budoucnosti přemýšlet. Paolo Bacigalupi načrtl naši budoucnost všemi barvami, přesto budete při jeho románu cítit neklid a místy až nervozitu. I proto si musíte tuto knihu pořídit. Podle mě je to určitě kniha roku a sci-fi desetiletí. Isaac Asimov, Ray Bradbury či Brian W. Aldiss mají konečně plnohodnotného nástupce. Bezpochyby.

8 13.07.2011

Kniha "Walden aneb Život v lesích" bude vždy zdrojem inspirace pro všechny, kdo budou chtít měnit životní styl, kdo nesouhlasí se systémem či kdo chce proti čemukoliv protestovat. Kniha je vlastně deníkem člověka, který se rozhodl žít jinak a kterému to vydrželo nakonec pouze dva roky. Přesto (a možná proto) je jeho kniha natolik úspěšná: autor není žádný superman, ale člověk, který se nebojí experimentovat a dělat věci jinak, a přesto zůstává člověkem z masa a kostí. Walden je inspirující čtení pro ty, kdo nemají smysl života v návštěvách hypermarketů.

18 13.07.2011

Vcelku zbytečná kniha, která nemůže nikomu, kdo sleduje politickou scénu, nijak pomoci. Je plná klišé a pouček, která dávno neplatí, nebo ani neplatily. O politice se v této knize nic nového, natož objevného, nedozvíte. Když si uvědomím, že tato kniha mě připravila o bezmála 200 Kč...

13.07.2011

"Vyhlazení. Rozpad" je šílená kniha. Bernhardova schopnost vtáhnout čtenáře do těla hlavního hrdiny je až ďábelská. Po celou dobu čtení knihy jsem fyzicky prožíval každé pohnutí hlavní postavy, které je navíc popisováno velmi originálním rukopisem páně Bernhardovým: tedy jednou nekonečnou větou bez odstavců. Snad i proto kniha získala naprosto surovou barvu a každá vzpomínka na ní vyvolává v čtenářovi celé spektrum pocitů. Bernhard zrežíroval touto knihou naprosto skvělé představení a čtenář tak nemá šanci se knize bránit a s hlavním hrdinou si vše musí vypít až do dna. Prostě skvělá kniha.

3 13.07.2011