
Příspěvky

Knihu jsem dočetla včera, shodou okolností v den 124. výročí narození doktorky Vlasty. Byla to obdivuhodná žena. Škoda, že s ohledem na dobu, kdy autorka knihu napsala, není zmíněno, že prostředky na zřízení nemocnice poskytl T.G.Masaryk, nebo že dr. Kálalová psala K. Gottwladovi ve věci dr. Milady Horákové, že jí byla v patách StB... Kdo má zájem, hezké povídání o Vlastě najde na webu obce Bernartice.


Bylo to náročné čtení a je mi z toho nedobře na duši. Kam svět pokročil za těch 30 let? My tady na severozápadě Čech svádíme dlouholetý boj o limity těžby uhlí z roku 1991, taky je to už hodně let a stále není jisté, že zůstanou zachovány. Také se mj. argumentuje tím, že lidi přijdou o práci (stejně jako v Simmelově knize) a i v jiných aspektech jsou okolnosti velmi podobné, včetně zákulisních politických tahů. Lidstvo je asi nepoučitelné. :(


Jak už tu kdosi napsal přede mnou, měla by to být povinná četba pro všechny. Smutné čtení, člověku běhá mráz po zádech z toho, jak tenká je hranice mezi láskou a nenávistí, mezi "normálním" životem a jeho totálním rozpadem. :(


Četla jsem Egonovy příběhy už když vycházely na FB a proto jsem ráda podpořila knižní vydání. S láskou a nadhledem popsaný "psí" život.


Příjemné čtení. Ke knize jsem se dopracovala v rámci Čtenářské výzvy, vzala jsem to poctivě od 1. dílu a nelituju.


Dokud jsem si nepřečetla tuhle knihu, neměla jsem ani tušení, jaká složitá situace byla v Polsku v roce 1981. V té době jsem už byla pár let dospělá a tak podezírám tehdejší vládnoucí garnituru, že to pečlivě tutlala. Ale Polsko není to hlavní, o co v knize kráčí. Líbilo se mi to i s veverkou a kocourem, doufala jsem v lepší konce.


Bylo to rozvláčnější, od prostředka už jsem některé popisné pasáže brala letecky, ale dalo se to. Jen ten konec mi úplně nesedl, zdál se mi poněkud zmatečný, u některých Gerlofových vývodů jsem nepobrala jak k nim dospěl, Julie tam vyslovila jméno, které jsem si nepamatovala a nepodařilo se mi dohledat, kdo to měl být, pořadí pohřbených v jednom hrobě nemělo logiku... Ale možná je chyba ve mně. Určitě zkusím Smršť a potom se uvidí.


Jak už psali někteří čtenáři přede mnou, příběh pekařovy dcery Elsie se mi líbil víc, než příběh novinářky Reby. O progarmu Lebensborn jsem doteď neměla ani tušení, bylo to "němectví" dohnané ad absurdum.


Jsem zklamaná. Celkem tuctové příběhy a navíc chyby různého druhu - skreslený, shoda podmětu s přísudkem, těhotné nechodí své bříško vyšetřovat na mamograf, ale na ultrazvuk... Přitom Hanibalovu knihu S pečetí viny považuji za jednu z nejlepších, kterou jsem letos četla.


Začátek trochu nezáživný, málem jsem knihu odložila. Ale jsem ráda, že jsem to neudělala. Přiznám se, že jsem Šakalovi fandila.


Britt - Marie mi připadala jako člověk s nějakou poruchou autistického spektra, úplný začátek jsem protrpěla, ale nelituju, nebylo to vůbec špatné. A jak psal někdo přede mnou - lichý počet stran pro Čt. výzvu 2019.


Zpočátku deprimující čtení, ale s ubývajícími stránkami je to lepší a lepší. Žádný strom neroste do nebe.


Trochu pohádka pro dospělé, ale uznávám, že ke sdělení toho podstatného tady bylo trochu magična potřeba, protože jsou věci mezi nebem a zemí...


Laskavý humor, krásné postavy, krásná krajina... Pohodové čtení. Všechny díly jsou pohlazením na duši.


J. M. Simmela čtu ráda, ale tady se mi děj zdál až příliš překombinovaný.


Docela jsem se v těch Johanech, Johanessích a Jacobech ztrácela. Příběh Anny mi připadal naprosto nadbytečný. Byla to moje první knížka od této autorky, určitě zkusím ještě nějakou další.


Byly chvíle, zejména v první části, kdy jsem myslela, že to vzdám. Druhá část to nepatrně vylepšila


Nebylo to špatné. Přiměřeně napětí, přiměřeně romantiky. Podezření na pachatele jsem pojala přesně ve chvíli, kdy byl zastřelen Max, ale občas jsem byla nalomená a tak to má být.


Nebylo to špatné. Lidé jsou různí, jak knižní hrdinové, tak čtenáři, a je to dobře. :)


Moje první knížka od tohoto autora a určitě ne poslední. Spenserův humor je mému srdci milý.
"Nepřežila bych, kdyby tě zabili," připomněla mi.
Usmál jsem se na ni.
"Já taky ne," ujistil jsem ji.


Předchozí autorova díla jsem nečetla a ani číst nebudu nezaujal. Jeden psychopat za druhým, feťáků jako máku, příliš mnoho postav a konec to nijak nevylepšil. Slabé tři hvězdy.


Od téhle knihy jsem si slibovala víc. Myslím, že do kardiochirurgie je čtenář zasvěcen až přespříliš a psychologie tam bylo též víc než dost. Nemile mě překvapila čeština, kterou bych u české autorky čekala bezvadnou. Např. "To TI nikdy nenapadlo?" nebo věty typu *Jdeme někde* Bohužel se tam takové formulace vyskytovaly opakovaně, takže nešlo o nedopatření.


Tato kniha mě příliš nenadchla, slabý průměr. Překladatelka se taky nevyznamenala. Opakovaně se v textu vyskytlo slovo pistolY ve 4.p. /// zastavily dva vozy. Luny camaro a Jenna buick. /// V první větě kapitoly se dotyčný jmenoval Nelson Geurina, na téže stránce z něj byl náhle Meldon Geurina. /// Hlavní hrdinka vklouzla do sukně, aby si po pár řádcích zatáhla zip na džínách... atp.


Jak už bylo napsáno níže, námět není špatný, určitě by se z něj dalo vytěžit víc.
