jindra3953 komentáře u knih
Skoro jsem se bála začít knihu číst, ale potom jsem si řekla, že odložit ji můžu vždycky. A neodložila, dočetla a nelituju. Hodnotím jako běžný průměr.
Předchozí autorova díla jsem nečetla a ani číst nebudu nezaujal. Jeden psychopat za druhým, feťáků jako máku, příliš mnoho postav a konec to nijak nevylepšil. Slabé tři hvězdy.
Oddechové čtení. Jak už napsal někdo přede mnou, kniha mohla mít o pár stránek méně, ale dalo se to.
Laskavý humor, krásné postavy, krásná krajina... Pohodové čtení. Všechny díly jsou pohlazením na duši.
Příběh se mi zdá trochu přitažený za vlasy, ale budiž. Ovšem ta čeština... Minimálně 2x se autorka netrefila do shody podmětu s přísudkem, občas poněkud kostrbaté formulace typu "riskoval život kvůli němé zvěři", ale co mě hodně zdvihalo ze židle bylo soustavné používání tvaru "mně" i ve větách, kde by daleko vhodnější byl tvar "mi". I když to není hrubka, "tahá to za oči". Věta "Bála jsem se, že mě spolkne mandle" kupodivu neznamená, že mandle spolkne vypravěčku, ale že dotyčný líbající spolkne krční mandle vypravěčky. Taxikář pro změnu pravil, že nemůže klienta "na místo zavéSt s půlhodinovým zpožděním". Možná, kdyby zkusil klienta zavéZt, stihl by to. "Vmetl mě to do obličeje" byl zlatý hřeb na str. 293. U české autorky bych přivítala příjemnější češtinu a hlavně bez chyb.
Jak už psali někteří čtenáři přede mnou, příběh pekařovy dcery Elsie se mi líbil víc, než příběh novinářky Reby. O progarmu Lebensborn jsem doteď neměla ani tušení, bylo to "němectví" dohnané ad absurdum.
Jsem na rozpacích. Dějová linka pana W. - proč ne, ale malá čarodějnice byla na mě trochu moc.
Bylo to rozvláčnější, od prostředka už jsem některé popisné pasáže brala letecky, ale dalo se to. Jen ten konec mi úplně nesedl, zdál se mi poněkud zmatečný, u některých Gerlofových vývodů jsem nepobrala jak k nim dospěl, Julie tam vyslovila jméno, které jsem si nepamatovala a nepodařilo se mi dohledat, kdo to měl být, pořadí pohřbených v jednom hrobě nemělo logiku... Ale možná je chyba ve mně. Určitě zkusím Smršť a potom se uvidí.
Moje první knížka od tohoto autora a určitě ne poslední. Spenserův humor je mému srdci milý.
"Nepřežila bych, kdyby tě zabili," připomněla mi.
Usmál jsem se na ni.
"Já taky ne," ujistil jsem ji.
Trochu pohádka pro dospělé, ale uznávám, že ke sdělení toho podstatného tady bylo trochu magična potřeba, protože jsou věci mezi nebem a zemí...
Zpočátku deprimující čtení, ale s ubývajícími stránkami je to lepší a lepší. Žádný strom neroste do nebe.
Kniha s oxymorónem v názvu, proto jsem po ní sáhla, že zapadá do Knižní výzvy. Hodnotím jako průměrnou detektivku. Nenadchla, neurazila.
Prvních sto stran bylo náročných, přemýšlela jsem, jestli pokračovat nebo odložit. Potom se děj přece jen rozjel, ale celkem vzato, byla jsem ráda, když jsem se dostala na konec. Navíc, jak je psáno v předešlém komentáři, chyby v textu, ke konci už i záměna jmen hrdinek... Za mě 2*.
Dokud jsem si nepřečetla tuhle knihu, neměla jsem ani tušení, jaká složitá situace byla v Polsku v roce 1981. V té době jsem už byla pár let dospělá a tak podezírám tehdejší vládnoucí garnituru, že to pečlivě tutlala. Ale Polsko není to hlavní, o co v knize kráčí. Líbilo se mi to i s veverkou a kocourem, doufala jsem v lepší konce.
Nebylo to špatné. Lidé jsou různí, jak knižní hrdinové, tak čtenáři, a je to dobře. :)
Dalo se to číst, ale konec zklamal. Vše se vyřešilo jaksi samo od sebe.