jezekk komentáře u knih

Přímočará novela a vlastně již typický McCarthy s motivy a postupy plně využitými v pozdějších jeho knihách (Krvavý poledník, Tahle země...).

1 29.03.2024

Ambiciózní prvotina oceňovaného autora, ke čtenáři však ne příliš vstřícná. Jak zmiňuje kolega Adam84, v knize je výborný doslov Aleny Dvořákové, který osvětlí literární i historický kontext McCarthyho debutu a ponouká k jeho opakovanému čtení.

29.03.2024

Rozhodně bych uvítal další překlady autorových knih, samozřejmě v překladu Jána Štrassera. Výborný román.

11.02.2024

Některé pasáže, napsané jazykově strhujícím způsobem, byly opravdu velice silné, jindy se mi zdálo, že autor dost tlačil na pilu sentimentality. Ale podařený závěr. Jeho "severoirské" romány, zvláště ten druhý, hodnotím jako podařenější.

06.12.2023

Často na hranicích srozumitelnosti, co mě ale překvapilo: u některých pasáží jsem měl silný pocit, že to psal Jiří Kratochvil.

15.10.2023

Geniální text, který by si zasloužil několik zásahů geniálního/osvíceného redaktora. Ale víme, jak to bylo, takže klobouk dolů.

2 06.08.2023

Jsem moc rád, že byly do češtiny přeloženy i Rushdieho teoretické texty. Obecně nic nemám proti literárním teoretikům, ale jako nejpřínosnější uvažování o literatuře mně přijde takové, které jde přímo z pera praktiků: Kundera, Sábato, Lodge, Eco... (i když ti dva posledně jmenovaní - no, je to půl na půl).
Rushdie není jednoduchý autor, nicméně originalita a suverénní jazyk jeho prózy jsou neoddiskutovatelné. V této sbírce různorodých textů (literární eseje, příležitostné projevy k zahájení konferencí či výstav, nekrology, předmluvy k publikacím atd.) se ale není čeho bát, jsou prosty teoretického/esoterického žargonu, autor se nepředvádí, ale snaží se přístupně vyložit své pojetí literatury, ukázat kdo či co jej ovlivnilo a inspirovalo, případně které osobnosti z různých uměleckých oborů má rád, a to vše často velmi vtipně.
Přiznávám, že asi tři čtyři texty byly pro mě méně atraktivní (indická mytologie, resp. "editorský" počin jistého indického vládce 16. století), ale jinak vše ostatní beru jako nadmíru uspokojující a inspirativní.
Je tam pár chyb/překlepů, ale co už, to tak nějak patří k dnešní době. Jinak čistá čtenářská radost.

1 05.07.2023

Šimečka umí psát, to se musí nechat, radost číst. Ale zároveň smutek... "Ale keby ste vedeli, koľko našich susedov obdivuje Putina! Je to hroza. Keby nás Rusi prišli okupovať ako v 68., udajú nás, verte mi." str. 73.
Ale naštěstí také: "Muž v mojom veku ma pozdravil a vyhŕkol: ´To je strašné, toľko zničeného majetku a toľko zničených životov. Chudáci Ukrajinci. Kedy sa tá vojna skočí?´ Mohol sa sťažovať na to, ako zdraželo drevo, ale on vyriekol práve tyto vety. ´Do jesene´, povedal som. Zaslúžil si útechu a okrem toho, už sa nikdy nestretneme., nevytkne mi moju milosrdnú lož.´" str. 51.

1 28.06.2023

Zajímavý pohled kunsthistorika na ruský imperialismus posledních dvou století. Bohatá barevná příloha dává lépe pochopit, o čem je řeč. V podstatě neveselé čtení, řešení to nemá.

2 27.06.2023

Jsem čtenářem bratru pětačtyřicet let, ale nepamatuji se, že bych četl něco tak... snad dokonalého? Jistě, je tu Kafka, Eco, Grass, Nabokov, Rushdie, Barnes... je jich spousta, které mám rád a budu je s radostí číst, ale přeci jen - a z tohoto tvrzení neustoupím ani píďu - tohle je genialita, vlastně kongenialita té nejvyšší kvality...
Je mi jasné, že následující řádky nejsou originální (s prominutím všechny zdejší komentáře pročítat nebudu), ale nemůžu si pomoci: Jémináku, to bylo špíčkový!!! Děkuju, pane Chrouste, děkuju, pane Čídale, voboje ste čídy!!!

17 30.05.2023

(SPOILER) Zmlsán autory jako Rushdie, Nabokov nebo Grass, byl pro mě tento Böllův román zklamáním. Protivná hlavní postava sebelítostivého klauna, který nevynechá příležitost, aby "plakal" (po epizodě dvojité ztráty panictví jsem knihu málem odložil nedočtenou), obsesivní navážení do křesťanství a katolictví zvláště (nic proti, ale proč tak povrchně, lacině), stále přítomná sentimentalita až k hranici kýče, a nakonec i konvenční jazykové a stylistické zpracování ve výsledku vedou k mému nižšímu hodnocení, které bych snad ještě o jednu hvězdu snížil, nebýt jedné či dvou povedených metafor a jisté (dobou a prostředím podmíněné) projevené odvaze v některých tématech. Ale protože se mohu mýlit, dám ještě autorovi šanci.

2 15.11.2022

Vynikající, především v popisech íránské historie i tehdejší společenské reality, ať už přímo nebo skrze konkrétní aktéry. V úvahových pasážích, kde se autor zabývá povahou autoritářského, resp. totalitního režimu, jeho praxe i konkrétních projevů, se mi zdá, že se v podstatě opakuje a v množství použitých metafor jakoby oslabuje výsledný efekt. Rozumím tomu, že šáhův režim přímo vybízel využít příležitost a psát o polském komunistickém režimu (diktatury jsou v zásadních věcech stejné), to ale v poslední třetině působilo již mírně únavně a nic nového či zajímavého jsem v textu nenašel.
Ale to je vlastně jen drobnost, jsem vlastně moc rád, že jsem objevil výborného autora, na kterého vbrzku ještě upřu svůj čtenářský zájem (a na celou edici jakbysmet).

2 11.06.2022

Četba tohoto textu byl pro mě - současného amatérského tenistu a bývalého amatérského běžce - skutečný požitek, umocněný i tím, že jsem jej četl ve slovenštině, jazyku patřícímu k mému dětství. Inteligentním, upřímným a hlubokým přemýšlením o vztahu těla a mysli, výkonu, egoismu a altruismu ve sportu i v životě, kultu mládí a realitě stárnutí atp. se Šimečkovi ve výsledku podařil husarský kousek. Opravdu inspirativní čtení, a nejen pro bývalé či současné sportovce-intelektuály....
Nepochybuji, že podobné uspokojení naleznu i při četbě dalších autorových textů, na které se chystám.

3 17.10.2021

Některé kapitoly/medailony neskutečně silné (Pekař, Zahradníček, Křelina...), některé spíše "tenčí" (Lev Blatný, Teige...). Vcelku nelze autorovi upřít snahu pochopit druhého, i když s ním měl drobnější neshody nebo i vážnější rozepře. Rozhodně jsem neměl pocit, že by si chtěl s někým vyřizovat účty, spíš jsem často cítil z textu smířlivý tón.
Kalista byl v mládí velmi levicový, považoval se za komunistu (snad byl i autorem první česky psané básně na Lenina), ale při studiu na UK (historie u Josefa Pekaře) se postupně od levicové ideologie odpoutával a začal se vracet zpět ke své katolické víře (po smrti svého otce) - tato světonázorová proměna mu vydržela až do jeho smrti. Ale právě díky tomu se znal snad se všemi, kdo měli, a snad stále mají, co říct, a to jak na levici (Nezval, Halas, Toman, Teige, Biebl aj.), tak i na pravici (Knap, Křelina, Zahradníček aj.), byť ne každý se takto vyhraněně "politicky" musel profilovat.
Četl vydání z r. 2016, ale bohužel jsem zaznamenal mnoho chyb - překlepy, datace.

2 21.07.2021

Číst tuto knížku je jako sedět v lese u horského potůčku: díváte se na čistou vodu, která teče mírným proudem, občas to zabublá či žbluňkne; víte, že žádný žralok nebo krokodýl se ve vlnách neobjeví, ani tsunami se z korýtka nezvedá, ale to vůbec nevadí, jen sedíte, čučíte do vody, posloucháte zvuky lesa a víc vám netřeba.
Autor v zásadě drží ve svých vzpomínkách chronologickou linii, ale nenechává se jí příliš svazovat. Je to takový trs příhod, drobných událostí prostých nějaké velké dramatičnosti či "vykloubenosti". To neznamená, že by byl život Josefa Kroutvora čirá selanka (dvakrát třikrát je zmíněna šeď, zmar a tupost naší předlistopadové minulosti), spíš to dokládá autorovu snahu všímat si těch podstatných, tj. v dané situaci život obohacujících a smysluplných momentů, setkání. Josef Krtoutvor si na nic nehraje a vyznívá autenticky (např. v momentech, kdy zmiňuje svoji roli v tzv. šedé zóně nebo samizdatu). A o vytříbeném autorském stylu se nemusím ani zmiňovat, to je u Kroutvora samozřejmost (horský potůček, ehm). Už se těším na jeho "Potíže s dějinami"!

5 20.05.2021

Ačkoli jsou samotné přednášky vzrušující čtení, výsledný dojem sráží místy dost nepovedený překlad (především v "kapitole" Krása). Ale jinak Eco opět ukázal, že jeho přehled a hloubka znalostí západní kultury jsou fascinující.

1 27.03.2021

Velmi uspokojující čtení, autor píše osobitě, zná mnoho z historie, (kulturních) dějin, architektury, je vtipný a často má jednotlivé "kapitoly" nádherně vypointované, navíc je to staromilec, což ovšem sympaticky čtenáři nevnucuje, spíš si tak někdy posteskne, ale ví, že s tím nic nenadělá.... Bohužel je odbytá redakce: spousta chyb v letopočtech (v řádu staletí) i místních názvech (Valdice/Valtice) atp. Každopádně autorův přístup je - alespoň pro mě - inspirující. Už se těším na další díl

3 20.02.2021

Základní seznámení s tématem. Autor neklouže po povrchu, má široký záběr v celé oblasti společenského, kulturního a samozřejmě politického života. Čtenáře seznamuje s důležitými jmény a událostmi, jejich předpoklady, záměry aktérů atd. Text má spád a pobízí k hlubšímu ponoru do studia období cca 1955 - 1968.

1 22.07.2020

Autor má výjimečnou schopnost srozumitelně popsat filosofické téma, to je pak radost číst - velice vzrušující tak pro mě byly kapitoly o Masarykovi a Patočkovi. Bohužel má také sklony být občas mnohomluvný a poněkud (omlouvám se za to slovo, ale skutečně to tak vnímám) "rozbředlý". Zvlášť poslední jednu dvě kapitoly jsem četl v zrychleném tempu, abych už to měl za sebou. Co jsem ale jako agnostik (se sklony k ateismu) zvlášť ocenil, byl autorův nedogmatický přístup ke křesťanské víře a opakovaná kritika do vlastních řad. V Kohákovi jsme přišli o jednoho z posledních intelektuálů klasického střihu.

Přestože s autorem v mnohém nesouhlasím, resp. mám na některé věci jiný názor, uznávám, že se mu podařilo napsat inteligentní a inspirativní text, který je z velké části platný i v dnešních dnech (bohužel...).

2 12.04.2020