Jessica007 komentáře u knih
Opět výborná kniha od autorky. Letos v červenci jsem četla Kyselé třešně, v srpnu Páté jablko a teď v září Svatojánské ořechy. Už jsem to psala v jiném komentáři, ale autorka je pro mě objevem letošního roku, i když jsem o ní věděla. Pak jsem ale začala číst Kyselé třešně. Tento třetí díl na sebe volně navazující trilogie je opět výborný. Kniha je čtivá, postavy dobře vykreslené, příběhy se odehrávají v souvislosti s dějinami Československa. Tentokrát hlavně v Dluhonicích u Přerova. Knihu určitě doporučuji.
Skutečný příběh o přátelství mladého muže a tučňáka. Krásný a dojemný, ale také smutný. A k zamyšlení - i co se ekologie týče.
Letos v červenci jsem četla od autorky Kyselé třešně, moc se mi líbily, asi o trochu víc než tato knížka, ale ta je také naprosto výborná. Pro mě je autorka letos objevem roku, výborné knihy. Určitě si chci přečíst i Svatojánské ořechy. K této knize - je krásně napsaná, zajímavý děj, výborně vykreslené postavy a v neposlední řadě se mi líbí, že je děj zasazen do doby, jaká byla a navíc jsem se opět dozvěděla něco z historie obce u Přerova - tentokrát Předmostí. Také se mi líbilo, že je v ději i Lota Kiliánová z Lověšic. Před čtením první knížky jsem si říkala, zda mě bude bavit číst o okolí Přerova a městu jako takovém, když de facto ani k městu, ani k okolí nemám nějaký vztah, ale ano, určitě ano. U této knihy opět nečekaný závěr. Určitě doporučuji.
Výborná kniha. Koupila jsem si ji i do svojí domácí knihovny. Je podle skutečných událostí. Doporučuji.
Moc hezké bajky. Jsou nadčasové, trefné, přivedou k zamyšlení.
Krásná kniha. Fanynkou Karla Gotta byla už moje babička (r. 1906). A já také. Knihu jsem si koupila hned v roce, když vyšla. Je výborná a jsem za ni ráda.
Čtivě a poutavě napsaná knížka o událostech na konci 2. světové války i o tom, co se dělo krátce po válce. Dobře vykreslené postavy, hodně z nich jsem držela palce. Konec mě velmi zasáhl a rozplakal. Smutná knížka o smutných událostech i krutostech té doby, ale i o běžném životě, lásce, o drobných radostech. Knížka je napsaná krásným jazykem, vyloženě mě pohltila. Doporučuji.
Knihu jsem četla už hodně dávno a líbila se mi moc. Autorku jsem si oblíbila už na základní škole a četla jsem od ní už tehdy více, než byla povinná četba.
Hodně smutná kniha - a hlavně právě proto, že je psána tak, jak to skutečně bylo. Je v ní celý deník Věrky Kohnové a hodně fotografií a dobových dokumentů. Věrky a všech ostatních mi bylo líto. Bylo hrozné, co se dělo. Kniha je dobře napsaná, dozvěděla jsem se i dost nových informací. Rozhodně by se měla číst, aby se nezapomínalo. Je dobře, že má Věrka i pamětní desku.
Krásná a oblíbená dětská knížka plná humoru. Její čtení mi i v dospělosti rozhodně zlepšilo náladu.
Knížka o životě Len Howardové - ornitoložce. Knížka byla jemná, něžná, ale i místy smutná.
Moc hezká kniha. Líbilo se mi, že příběh byl zasazen do doby, kdy vznikaly tzv. Koňské knihovny, tím jsem se i o nich dozvěděla. Mám ráda knížky, kde není "jen" příběh, ale dozvím se i něco pro mě nového (případně mi "opráší" nebo rozšíří, co už jsem znala).
Krásné verše J. V. Sládka s ilustracemi Mikoláše Alše. Knihu jsem četla vícekrát - i jako dospělá, nyní jsem si ji přečetla znovu.
Nohy
Na jedné noze husa stává
a čtyřmi krávy jdou,
pes hravě o třech pobíhává
a člověk dost má dvou.
A ryba nohy nemá žádné
a brouk má nožek šest, -
a každý z nás tak někdy padne,
však zase vstát - je čest!
Četla jsem jako mladá, tehdy to bylo pro mě nové, celkem neznámé téma. Měla jsem úplně první vydání knihy. Šla jsem ve čtvrtek ráno do front (a předtím se domluvila v práci, že asi přijdu o něco později), vystála jsem jich více, neb ji vyprodali, než na mě přišla řada. Ale - knihu se mi podařilo sehnat. Takže jsem měla radost a měla jsem ji brzy přečtenou, bavila mě, líbila se mi, ale opravdu pro mě tehdy vše neznámé a dost děsivé. Knihu pak po hodně letech ještě četla dcera, když byla -náctiletá, taky se zájmem. Chtěla jsem, aby si ji přečetla.
Kniha je psaná s citem, mnohdy mě i dojala. Předcházela ji nehezká pověst, že v ní Harry hlavně špiní svoji královskou rodinu. Není to tak. Právě i to Harry popisuje, jak média ledacos zkreslují, někdy škodí. Zde se to vlastně potvrdilo. Původně jsem vlastně ani knihu číst nechtěla, pak jsem měla možnost přečíst začátek - a to je úplně něco jiného, je to moc hezky psané, to už jsem si chtěla přečíst celou knihu. A vlastně mě tedy kniha příjemně překvapila. Harry prostě popisuje svůj život od dětství. Vyjádřil se sám. Stále o něm psala média, mluvili jiní lidé, zde prostě o sobě napsal sám. Kniha se mi líbila a díky ní jsem si Harryho více oblíbila.
Smutný, drsný příběh, který je čtivě napsaný. Četla jsem kvůli čtenářské výzvě a nelituji. Je ovšem hrozné, že tento příběh je skutečný, autorka to vše zažila a to vše se dělo v hodně nedávné minulosti a asi se podobné příběhy stále dějí - a v Evropě. Po dobu čtení jsem si říkala, že to nemůže skončit vyloženě špatně, když to autorka mohla napsat a vydat. Jsem za to ráda.
Výborná kniha od mojí velmi oblíbené české autorky (aktuálně asi nejoblíbenější). Čtu od ní všechny knihy, takže na tuto jsem čekala a těšila se. A zklamaná jsem tedy rozhodně nebyla. Knížka se mi moc líbila, hezky se četla, líbilo se mi i umístění děje na jižní Moravu do krásné přírody, téma ornitologie a mokřadů bylo také skvělé, v neposlední řadě fajn Josef Bergman, prostě líbilo se mi vše. Určitě doporučuji.
Od autorky jsem už dřív četla knihu Podbrdské ženy, ta se mi líbila moc. Knihu Cyklistka jsem si rovnou koupila do knihovny, obálku má krásnou, to ano, je psaná podle skutečného příběhu, ano, to jsou plus. Ale celá kniha je taková melancholická, moje celkem velké očekávání tedy moc nesplnila. Místy jsem se s ní i trápila. Zajímavé psaní o setkání s Otou Pavlem, ale celkově je kniha taková pesimistická.
Moje druhá kniha od autorky, první jsem četla před několika lety knížku Pozlátko, líbila se mi. Tato kniha se mi také líbila, je taková ze života. Román pro ženy. Ještě si chci od autorky něco přečíst.
Knihu jsem četla díky čtenářské výzvě. Je to taková pohádka pro dospělé. Seriál jsem tedy neviděla. Šachy hrát umím, hrála jsem je dost jako větší dítě a mladá, udivovalo mě, že je to sport. Celkem časté a detailní popisování šachových partií mě moc nebavilo. Od autora jsem v mládí četla knihu Zpěv drozda - ta se mi tehdy líbila hodně.