jefff komentáře u knih

Knihu jsem si pořídil bez jakékoliv předchozí rešerše v kamenném knihkupectví. Dolehla na mě vánoční nálada a zaujala mě obálka i příslib od Stephena Kinga. Bohužel. Příběh naivní, vlastně nepříliš zajímavý o vraždě, kde je pachatel předem znám. Docela charismatický hrdina nemá příliš prostoru a nic moc nepředvede. Kulisy Vánoc jsou tu jen velmi okrajově, spíš vůbec, a atmosféra svátků tu zcela absentuje. A kategorie horor? Ani náhodou! To je chyba. Jedná se o hodně soft krimi, kterou v akčnosti předběhne i Sherlock Holmes. Nevím, zda je to překladem, ale i samotný text je takový nezáživný, některé dialogy jsou kostrbaté a občas do vět zabloudí zvláštní obraty nebo ne zcela se hodící slova. Slabé.

Nakonec hodnotím velmi kladně. Sice mi první třetina přišla rozvleklá, bez dynamiky, další část to ovšem zachránila. Skvělá práce s postavami, líbil se mi i smaotný uvěřitelný příběh a dokonce mi tentokrát ani nevadili exkurze do soukromí vyšetřovatelů.

Od mládí jsem knihu od Francise neměl a po mnoha letech je tak pro mě překvapením, jaká pecka to je. Napínavé, skvěle napsané postavy a čtivá ich osoba jako forma vyprávění. Nervy jsou sice detektivkou jen okrajově, ale příběh je natolik čtivý a dramatický, že to vůbec nevadí. Občas ruší snad jen vypravěčské berličky - dějové nelogičnosti, ale ve výsledku to ničemu zásadně nevadí a Francisovi to odpustíte. A záporák jako víno!

Minulý díl se mi líbit přece jen víc, ale on je ten formát pořád vlastně stejný. Chvilku se něco děje, pak spousta pitomých dialogů, nová postava, a pak se zase něco děje. Na útlou knížku je tu ale málo akce, posunu v příběhu a ty dialogy...to je největší slabina Maxwella. To občas oči bolí...

Série s novinářem Markem Vrázem mě baví, byť některé díly byly slabší. Ženská na odstřel mi ale společně s prvním dílem sedla nejvíce. Napínavé čtení s infarktovým závěrem, přitom docela uvěřitelné. Goffa píše dobře a jeho postavy fungují a nešustí papírem, jako u mnoha jiných českých autorů.

Vzhledem k nadprodukci Amy Cross (v zahraničí, u nás se jedná o první překlad), jsem se obával plytkosti, ale 1689 je po řemeslné stránce velice povedený horor se vším, co k žánru patří. Je to docela napínavé, tématem zajímavé a postavy jsou zručně načrtnuté. Vývoj je sice trochu převídatelný, ale stejně dokáže alespoň v určitých momentech docela příjemně překvapit. Má to lehce staromilský nádech a hutnou anglickou atmosféru. Milé překvapení.

Když je Halloween, vždy si musím něco tématického přečíst. Letos padla volba na Předvečer Všech svatých od v zahraničí uznávaného hororového autora Penninga. Musím ocenit skvělou atmosféru knihy, sympaticky pomalé tempo, které se ovšem k naturelo příběhu hodí a slušný příběh. Vaklala pouze práce s postavami a ono rozuzlení, byť bylo napínavé, mě zrovna nepřesvědčilo. Nicméně kniha svůj účel splnila a pokud přeloží další díl, vím co si příští Halloween přečíst.

To byla jízda. Žádné okecávání, tady se jde rovnou na věc. Tahle výprava s princem Amberu mě vážně bavila. Od lehce načrtnutého světa, který je atraktivní až po vysvětlení rodinných vazeb, které jsou propletené a vražedné. Půlhvězda dolů za horší líčení bitev, jinak krásná fantasy. Hurá na další díly.

Má teprve třetí kniha od Browna. Oproti Šifře a Infernu, které jsem zatím četl, je Tajemství tou nejslabší. To co dělá příběhy s Langdonem zajímavé, je zejména patrání historií, uměním, symbologické šifry a významné lokace. Jenže tady z toho není skoro nic. Šifry jsou jak z únikovek, zajímavosti vyhledané na wikipedii a lokace z běžného průvodce Prahou pro asijské turisty. Příběh je spíš akčním thrillerem a bez větší poetiky. Nadruhou stranu kladně hodnotím tempo, čtivost, prostředí Prahy (byť nevyužité) a pár neotřelých informací ze světa neurologie. Velká očekávání nenaplněna.

Tohle se mi fakt líbilo. Mě blízký humor, i když občas přece jen omšelý, tu je koncentrován poměrně vydatně a nelze se minimálně nad příhody Jeroma neusmát. Útlá kniha, která potěší na duši.

Velice solidní kus z produkce Golden Dogu, který nejdříve klame tělem, ale z nevinné podivné výpravy se brzy stane silný příběh s hodně temným přesahem. Konec je hodně zvláštní, ale celé to skvěle funguje svou atmosférou a schopným vypravěčským stylem. Jo, tohle bylo silné.

Očekával jsem standardní thriller a víceméně jsem ho dostal. V některých ohledech funguje příběh dobře - hodně postav, docela zajímavý případ a opravdu překvpaivý konec. Slabší je prokreslenost charakterů a výsledná motivace pachatele je hodně přitažená za vlasy. Ale celek je fajn.

Opravdu zajímavá líčení a náhled do světa feťáků před padesáti lety. Čtenáře William S. Burroughs zve do svého prostředí, které zná a je to z četby znát. Bohužel kniha je spíš mozaikou příběhů, zážitků, než klasickým příběhem. A to ten výsledný dojem trochu kazí. Ale za přečtení to rozhodně stojí.

Hans-Åke Lilja je prostě nadšenec a to své nadšení pro Kinga hravě přenáší na čtenáře. Kdo krále (nejen) hororu zná, moc novinek o něm z knihy nezjistí. Autor opět čerpá hlavně z jeho knihy O Psaní, ale navíc také z osobních setkání, které jsou takovou fajn fanouškovskou reportáží. Pro fanoušky Kinga milý dárek.

Zatímco případ samotný se mi líbil o něco méně, než v předchozím dílu Mráz, dynamiku mělo tohle pokračování lepší. Minier má tendenci trochu natahovat děj a občas se příliš brodit v úvahách hlavního vyšetřovatele, ale zase umí skvěle gradovat příběh, hrát si s postavami, překvapením, tedy ingrediencemi vhodnými pro dobrou detektivku. Kruhem rozhodně nekončím, navíc nové edice vypadá moc pěkně. Servaz je navíc sympaťák.

Muž z chatrče mě oslovil méně, než jiné díly série s Markem Vrázem. Nevím, čím to vlastně je. Snad tím divně vyprávěným příběhem, který se proplétá se současností a smsl začně dávat až v závěru knihy. Jenže ty útržky poměrně nesympatického jedince zrovna nenaplňují radostí. A v případě samotného pátrání nepřichází vlastně vůbec žádné napětí. Ale psáno je to dobře, jako ostatně všechny knihy autora.

Seriál Akta X jsem zbožňoval (a pořád ho mám rád), ale tohle je napsané, jak pro patnáctiletého čtenáře. Dočíst to mě stálo hodně úsilí.

Asi to s tím Kotletou vzdávám. Mě prostě ty jeho příběhy hrubě nebaví a rukopis nesedí. Přitom případy v jednotlivých kapitolách jsou zajímavé, s odkazy na různé mytologie, hlavní hrdinka fajn, ale vývoj každého příběhu je tupý, jak zlomená tužka. Navíc ta přemíra vulgarit je postupně spíš otravná, než atraktivní. Původní swingers párty byla přece jen zábavnější.

Cestopisný debut Pavla Lišky, Jana Révaie a Hynka Bernarda jsem si dal, až po přečtení jejich letošní novinky Theatro vagamundos, kde se vypravili za lidojedy do Papui, a ze které jsem byl nesmírně nadšený. Sí, vole popisující výpravu po Střední Americe jsem si užil taky, i když přece jen ne tolik. Zaprvé jsem viděl seriál a tak nějak celé to putování znal, ale to by tolik nevadilo. Ale přece jen je znát, že je to prvotina a navíc lokalita se mě tolik nedotýkala.

Sí, vole je ale krásně upřímným putováním po ne tak známých lokacích chudší části světa a čtenář tu výpravu se svými průvodci fakt odžije včetně těch pozitivních momentů i těch negativních. Právě zahrnutí aktuálních pocitů, byť jsou často nevraživé vůči zbytku osazenstva, dělá z knihy živoucí tapející výpravu a ne jen suchopárné popisy krajin a lidí.

Tohle mě vážně bavilo. Lavírování s duchy, tchajwanské reálie a mozaikovité tvoření děje skrze samostatné povídky si mě získalo. Je to opravdu velmi dobře napsané, i když každá povídka má poměrně krátký rozsah, umí vytvořit zápletku i mrazivé rozuzlení. Celé to funguje perfektně a pro mě osobně šlo o ohromné překvapení.