jefff
komentáře u knih
Theatro vagamundos: Vandráci na ostrově lidojedů
Pavel Liška
Já jsem si tuhle knížku užil, jak dlouho žádnou ne. Od překrásnýho zpracování až po skvělou sondu do duše Papui. Bavilo mě to a okamžitě vtáhlo tak, že jsem měl těch pár dní pocit, že to dobrodružství zažívám s Vandráky. Sympaticky upřímné a lidské cesty pojaté ne jako katalogový popis toho nejlepšího z exotiky, ale jako hloubavá a intimní pouť k srdci místních. Hrozně se mi to celé líbilo. Fakt jo. Díky Vandráci. Co bude dál?
Žízeň
Jo Nesbø
Tak to byla zase jednou jízda. Nepamatuji, kdy jsme se tak moc nedokázal odtrhnout od příběhu a dokonce nad ním přemýšlel i mimo samotné čtení. Nesbo opět ve vrcholné formě a já jen smutně hledím, jak moc málo případů Holea zbývá. Žízeň je skutečně strhující od prvopočátku a nabízí tradičně několik silných, ale logických zvratů, mnoho různorodých postav i originální vyústění. Navíc tu je Hole v lepší fázi svého života.
Návrat psa baskervillského
Miroslav Macek
Žádná hitparáda to tedy není. Co se týče atmosféry a stylu psání, vykreslil to Macek autenticky. Ale ten příběh, to je trochu bolest a název knihy obsahu příliš neodpovídá, navíc lehce demoluje původní storku. Docela fajn je poslední část věnovaná Doylevi a jeho dílům o Holmesovi, zde se od Macka dočkáme docela zajímavého rozboru a ne úplně všeobecně známých informací.
Mrtví se někdy vracejí
Stephen King
Moje první povídková sbírka od Kinga, kterým jsem se docela douhou dobu vyhýbal. A dopadlo to klasicky - některé jsou výborné (Nekuřáci, a.s., Noční směna, Římsa) a některé mě nezaujaly vůbec (Na dobrou noc, Bojiště).
Vánoční bestiář
John Kenn Mortensen
Mít tohle doma je radost. Krádně zpracovaná variace na adventní kalendář s úžasnými ilustracemi.
Přiznat vinu
Martin Goffa
Tohle mě fakt moc bavilo. Příběh vlastně nic moc promyšleného a komplikovaného, ale Goffa píše prostě hrozně dobře a dokáže čtenáře okamžitě vtáhnout do svého příběhu. Výborná atmosféra, fajn hlavní hrdina, slušné rozuzlení.
Takové maličkosti
Claire Keegan
Krasně psaná novela, u které je fascinující, jak na tak krátké ploše dokáže tolik říct a navíc zachytit krásu i povrchnost svátků. Navíc povedený přebal. K Takovým maličkostem se rád za rok vrátím. Přidám si ji vedle Adventu Gunnara Gunnarssona jako povinnou vánoční četbu.
Němý křik
Angela Marsons
Nedočteno. Bohužl, ale ten případ mě tak hrozně nebavil, že jsem to po čtvrtině vzdal.
Rej nočních můr
J.H. Markert
Kingovský horor říznutý Clivem Barkerem. Přesto je to poměrně originální horor s prvky detektivního thrilleru, s poutavým příběhem, který vám nedá spát. Markert do své knihy vložil opravdu hodně děsivých nápadů a pozvolna je pumpuje do čtenáře a zatímco první dvě třetiny to funguje skvěle, v té poslední to začne haprovat. Je tomu i tím, že místo záhad a pátrání tu překvapivě přijdou na řadu předlouhé dialogy a nakonec přemíra akce, která je slabinou autora. Přesto jeden z těch nejlepších hororů, které jsem v poslední době četl.
Hotel času
Emilly Ross
To poslední co bych si přál, je shazovat vydřené dílo začínajícího českého spisovatele. Jenže Hotel času podle mě vůbec, ale vůbec neodpovídá současnému hodnocení (cca 80%). Emilly promine, ale nápad není zlý, jenže to zpracování při čtení není příjemné. Dialogy strašně šustí papírem, jsou strojené, předvídatelné, spoustu hluchých míst a ty co mají být zajímavé, akční, tak ty jsou hozeny do příběhu bez pořádné atmosféry. Zlomeným pilířem knihy jsou hlavně hrozné postavy, které se chovají prkenně, naopak kulisy vymyslela autorka moc fajn. A konec je bez pořádného vyvrcholení, silnější pointy. Tady mi fakt chybělo skoro všechno, co bych od hororového románu očekával. Vzpomněl jsem si na Stopy hrůzy, ale i tam často příběh šlapal lépe. Omlouvám se autorce, ale tohle je fakt hrozně slabé.
Carrie
Stephen King
Kdyby Carrie byla jednou z prvních knih, které bych od Kinga četl, asi bych byl nadšený, ale je znát, že se jedná o debut. Jsou tu ingredience děl příštích (proplétání několika časových rovin, vyprávění z více pohledů i různými formami, šikana, maloměsto, nadpřirozeno...), ale spíš nadhozené a nedorozvinuté. Každopádně finále epické. A vykreslení nespravedlnosti a bezmoci tak intenzivní, že by se čtenáři chtělo brečet...
V zapomnění
Honza Vojtíšek
Honza Vojtíšek je dle mého stále lepší a lepší. Krátký horor V zapomnění funguje od začátku tajemnou zápletkou, dobře vykreslenými kulisy a lehkým dotekem exotiky. Navíc krátká forma hororu prostě sluší a má to parádní spád. Výtka snad jen k posledním pěti stránkám, které příběh utnou snad až příliš rychle a celkově mi finále přišlo takové nedotažené. Jinak ale musím doporučit!
Polární hvězda
Martin Cruz Smith
Bohužel. Snažil jsem se, ale nešlo to. Změť ruských jmen, podivná zápletka, která se ne a ne posunout příběhově dál a spousty nudných dialogů o ničem. Tahle plavba byla za trest. Nedočteno.
Stephen King: Nejen horor
Hans-Åke Lilja
Super knížka, která je svou útlostí skromná na nové informace o mistru Kingovi, ale i tak přináší nezvyklý pohled na jeho názory a přemýšlení. Dva rozhovory jsou moc fajn, i když se částečně točí kolem aktualit (z roku 2007 a 2008), které už aktuální nejsou. První část má pak edukační charakter a je rozdělená do několika tématických kapitol. Doporučuji.
Vánice
Flint Maxwell
Žádné velké literární umění to není, ale příběh šlape, má spád i dobrou atmosféru. S tou by se sice dalo pracovat určitě ještě lépe, ale i kvůli necelým dvěma stovkám stran to celé docela funguje. Fajn horor, u kterého je potřeba počítat s neoriginalitou a slabším zpracováním. Béčko, ale dobré.
Rohy
Joe Hill (p)
Rohy jsou knihou, u které jsem si jistý, že se k ní nevrátím. Depresivní, nepříjemné psycho-drama s prvky podivného fantasy mě nijak nenadchlo a vlastně nevím, co mi mělo říct. Líbila (dá-li se to tak říct) se mi ústřední milostně-tragická linka, ale vše kolem na mě nefungovalo a spíš otravovalo.
Pět
Ursula Poznanski
Na tuhle detektivku z prostředí geocachingu jsem se dlouho těšil. Nakonec je to ale tak za tři a půl hvězdy. Vraždný modus operandi vraha je určitě zajímavý a originální, ale jinak samotné vyšetřování je bídné a postavy taky nic moc. Konec mnohé zachránil, protože jsem nečekal, že z té změti vyleze něco smysluplného a ono jo. Dobrá, spíš lehce nadprůměrná detektivka. A hrozně se mi líbí obálka :-)
Šťastné a hrůzostrašné: Antologie štědrovečerních hororů
* antologie
Sbírka má velice dobrou atmosféru a téma Vánoc a žánr hororu společně skvěle fungují. Některé povídky jsou lepší, jiné slabší, ale ve výsledku má sbírka poměrně vyrovnanou kvalitu, byť je třeba brát ohled na rok vzniku. Samotná pointa není tak důležitá, jako vykreslení kulis, atmosféry a budování strašidelna.
Smrt na druhou
Robert Lawrence Stine
Smrt na druhou je jedním z mnoha kousků série Stop hrůzy a nijak z ní nevyčnívá. Ani v dobrém ani ve zlém smyslu. Příběh holek trochu připomíná horor Tajemství loňského léta. I tady se odkrývá určité tajemství a na konci čeká čtenáře překvapivý twist. Není to zlé, když pomineme horší sloh, triviální děj a klasicky kostrbaté vyprávění. Atmosféru to ale má dobrou.
Harry Potter a Tajemná komnata
J. K. Rowling (p)
Zatímco první díl Kámen mudrců byla fajn pohádka, která mě nechala spíš chladného, druhý díl je o poznání napínavější, dotaženější a atmosféričtější. Oproti filmovému zpracování, které je z celé série nejslabší, je kniha skvělá. Velký fantasy zážitek, který mi léta unikal.