Jaxx84 komentáře u knih

Paralela s mým oblíbeným Jirkou Kulhánkem je zjevná. Styčné nosníky příběhu korespondují takřka okatě. Upír, frajer za vodou, styl, ego, zažité zvyky a najednou tsunami, vše je jinak. Hrdina se řítí do pekel, které ale místo aby ho pohltily rozkope na cucky a tak dále a tak dále... o dva stupně jazykově vyspělejší než "kulhajs", o stupeň rozumnější, propracovanější a logičtější... avšak o pět stupňů méně zábavné. Vidláctví ve větné skladbě Kulhánka je prostě atraktivnější a vtipy bližší. Přesto, že se jednalo o mojí první zkušenost se Žambochem, byl jsem navzdory předsudkům velice příjemně překvapen. Některé originální nápady se mu nedají upřít - opravdové upíří rozmnožování, krmení a hlavně "VISIO IN EXTREMIS" - paráda!

2 22.01.2014

V jednoduchosti je síla, v přímočarosti kouzlo, v tichu nejvíce hluku, v davu ,,cizích" nejvíce osamění a v jasném nebi uprostřed mrtvého města nejvíce ponurosti...

1 30.11.-0001

Vím že bych neměl hodnotit ještě před koncem, sám doufám, že tento komentář ještě upravím...jsem v půlce a musím uznat, že mě příběh moc nechytl. Největší chybou je zřejmě to, že Malevil čtu sotva týden po dokončení Kingova Svědectví, což je podle mě Rolls Royce v post-katastrofickém žánru. Jednání, chování, rádoby filozofické a teologické diskuze hlavních hrdinů mi totiž přijdou strašně (ale fakt) nereálné, nedůvěryhodné a celkově zmatené. Dost z toho číší ten francouzský parfém neustále do něčeho tahat politiku, úvahy nad sexem (skoro padesátiletých pánů)
...dočteno, hotovo a jsem za to celkem rád. Ne nebudu zas tolik kritický, ale tenhle způsob psaní a myšlení mi tedy vůbec nesedl. Z 99% to spíš vypadá jako historický román ze středověku, postavy v knize naprosto zapomínají, že se nějaká katastrofa vůbec stala a raději řeší problém komunismu a monogamie...3/5 hvězdiček za téma, nikoli za zpracování.

7 30.11.-0001

Výjimečná kniha se pozná (po přečtení) podle toho, že čtenář nechce aby vůbec skončila. Některé knihy nás pobaví, některé rozpláčou, některé nás mají poučit, u některých se zamyslíme a některé nás mají prostě jen odreagovat od všedního dne... Myslím, že nebudu přehánět, když budu tvrdit, že Kingovo Svědectví zastupuje každou z těchto knih. Možná se u ní tolik nezasmějeme, ale o to víc krát u nás vykouzlí to hřejivé pousmání nad lidskostí postav.
Post-katastrofické téma je jedno z mých nejoblíbenějších. Nabízí totiž spoustu prostoru pro polemiku nad tím ,,co by bylo kdyby bylo...". Kingovi se podařilo, díky rozmanitému počtu charakterů, podchytit takových 90% všech témat možných k filozofickému, ale i k lidskému rozjímání nad světem, civilizací...lidmi. Jedno téma přesto výrazně převažuje. Pobízí k otázce a k zamyšlení nad tím jak naše civilizace žije, nad tím jak si sami sobě podřezáváme větev pod nohama, nad tím kam vedou všechny ty chamtivé války a vývoj zbraní...Naprosto úžasnou postavou je v knize Glen Bateman, sociolog a filozof, který tyto otázky ostatním pokládá...Ostatně, jak se to říká: někdy je mocnější než zbraň vhodně položená otázka....
Pro ty kdo si chtějí knihu přečíst nebudu prozrazovat víc než je v recenzi, ale 100% ji doporučuji. Rozhodně se jedná o to nejlepší co jsem za dlouhou dobu četl...
Poslední otázka Stu Redmana: ,,Myslíš...myslíš, že se lidi někdy poučí?"

16 30.11.-0001

Ano správně, Modrá chrysantéma na prvním místě =) kouzelná povídka, dvaceti čtyř karátová klasika...

2 30.11.-0001

Tuhle knížku jsem zachránil před vyhozením od známého, který likvidoval starý byt a zachraňovat bylo opravdu co. Poeův styl psaní, jeho osobitost, smysl pro napětí...simply perfect.

Tak tohle je opravdový drahokam světové fantasy scény... Jedna z prvních fantasy knih které jsem vůbec četl a dodnes na ni nemohu zanevřít a rád se k ní ve chvílích volna vracím. Je to skutečně typický představitel rozsáhlé epické putovní fantasy ovšem na rozdíl od ,,dnešních" tuctovitých ság originální (velmi velmi), chytlavě a napínavě napsaný, přirozeně nutící k empatii k hlavním hrdinům nehrdinům a hlavně zábavný a nikdy, opravdu ani na stránce, nenudící!
I přesto že se nejedná o první díl ,,ságy" lze číst (četl jsem) naprosto nezávazně na předešlých, navazuje totiž velmi velmi volně, stejně tak jako další Shannarova píseň přání...i když tento díl mi přijde opravdu jako vrchol celého příběhu....
...jak tak o ní píšu mám zas chuť se do ní pustit...

6 30.11.-0001

Ano opravdu povedená a napínavá knížka, zcela výjimečně se podařilo i filmové ztvárnění Enemy at the gates (Nepřítel před branami)
viz: http://www.csfd.cz/film/164-nepritel-pred-branami-enemy-at-the-gates/
Spíš než matadora Eda Harrise bych vyzvednul výkon v té době ne ještě tak profláknutého Juda Lawa, od té doby se stal jedním z mých oblíbených herců...
Krom jiného je kniha výjimečná i tím, že málokdy se do rukou dostane tématika druhé světové války z pohledu (spíše) ruského vojáka aniž by ji psal někdo ,,ze strany" a tím komunistickým lobby tak i velmi povedený příběh zničil...

1 30.11.-0001

Snad nikdy již nepřekonané verše, dovolím si pro vás na ochutnávku:
Manon je můj osud. Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže, hozená do kostela...

10 30.11.-0001

Ano krásná kniha, opravdu by zde šla najít asociace s Otčenáškovým románem Romeo, Julia a tma, kterou mám přeci jenom raději. Možná kvůli její tragičnosti, i když je absurdní mluvit o větší tragičnosti než je pohřbení pod sloupem kostela...
Oba romány ale staví na jedné věci, na komparaci lásky (opravdové hluboké lásky) a války či okupace či genocidy židů...Jak jinak lze přeci ty hrůzy nacismu pochopit než právě porovnáním jich s citem zcela opačným??
Depresivní ale krásné...

9 30.11.-0001

Prosím o změnu v anotaci. Jedná se o rodinu Toma Joada.
Navíc, prosím Vás, kdo tu knihu opravdu četl nemůže napsat, že se jedná o román zamýšlející se nad přírodou a venkovem...to mě trošku šokovalo. Nosným pilířem tohoto veledíla, které mimo jiné dostala Pulitzerovu cenu, je přeci hospodářská krize. Děsivý a krutý život, který obyčejným lidem připraví. Rozplynutí fata morgány hojnosti a úrody, kterou v sobě skýtá Kalifrornie. Opravdu strašidelný způsob, kterým se lidi pod takovým tlakem mění....vyvážený projevy lidskosti, až mrazivé lidskosti, takové která vás rozpláče a zamrazí vám v zádech. Vzpomeňte si když jste poprvé dočítali (a nevěděli) knihu. Vygradované napětí, utrpení, hlad, bída, nemoci, smrt....v ten nejčistší a nejúžasnější projev lidskosti (pro ty co nečetli nebudu prozrazovat).
Kniha má ovšem kromě kapitol o rodině Joadových ještě druhou stránku a to jsou vložené kapitoly o průběhu hospodářské krize, jsou to právě ty co nejvíce šokují.
Steinbeck je podle mě spisovatel par excelanc, je vůbec možné aby samojediný člověk napsal tolik skvostných děl jako jsou Hrozny hněvu, Na východ od ráje, O myších a lidech, Toulavý autobus...?
Jak tak o tom přemýšlím, musím se autorovu anotace přeci jenom omluvit, jeden z odstavců, který na mě nejvíce zapůsobil je právě zamyšlení nad přírodou a vztahu člověka k ní: člověk se odcizil zemi a země člověku, chléb který z ní přijímal neprošel rukami lidí, žádný farmář neprosel půdu mezi prsty a nepřivoněl k ní, to stroje půdu tvářely...

9 30.11.-0001

Pokud někdo četl Sapkowského Ságu tolikrát a tak rád jako já, muselo ho stejně jako mě doslova šokovat toto nové dílo. Je to fantasy? Je to historický román? Až na kolikáté straně se nám konečně dostane alespoň náznaku, že zde přeci jenom něco nadpřirozeného bude? Andrzej Sapkowski přešel obřím skokem z čisté fantasy na historický román s prvky fantasy. Místy čtenář opravdu neví, jestli se nečte jen kroniku historický událostí. Stoh jmen, míst, rodů, latinských i českých, kterými nás autor doslova zasype ne každému sedne...ale přece, je v tom něco čtivého, něco co upoutá. Hlavní hrdina je permanentně, a to myslím doslova, v průšvihu. Autor s ním nechává vláčet, trmácet, mučit, hladovět téměř neustále...
Skládám Sapkowskému obrovský hold za takové dílo, mít tak víc času a moci si to přečíst dvakrát třikrát, víckrát...určitě v tom je zase schovaná i nějaká krásná filozofie života...

7 30.11.-0001

To Lithin:
Samozřejmě, každému se libí něco jiného. Ovšem Sapkowského Sága o zaklínači a Ciri je podle mě naopak výkvětem ,,fantasy" literatury. Fantasy v uvozovkách, protože to co na sáze obdivuji není pouze její žánr. Sapkowski dokáže neuvěřitelně věrohodně vykreslit jednotlivé postavy, děj má spád, místy je zábavný, místy zamlží oči... Možná i díky tomu, že je sága překládána ,,pouze" z polštiny, tedy ze slovanského jazyka, je její řeč natolik přirozená i českému čtenáři.
Sapkowski dokázal vytvořit Zaklínače, profesi která se dosud nevyskytovala, dokázal jej začlenit do svého tolkienovského světa (trpaslíci, gnómy, elfové atd.), dokázal jej pod drobnohledem lidsky i filozoficky rozebrat. Sapkowski dokázal věrohodně vysvětlit původ těchto bytostí a původ magie ve svém světě. Sapkowski dokázal do fantasy románu zahrnout filozofii války a bytí nebytí, genocidy, rasismu, životního prostředí, lásky, přátelství...Tato sága má opravdu VŠE, i po několikerém čtení neomrzí... Zároveň obsahuje i něco, co nepotěší a taky není často součástí běžných fantasy - krutost. Sapkowski nás nechá na desítkách a stovkách stránek sblížit s jejími hrdiny nehrdiny...aby nás o ně posléze ve vteřině a řádku připravil. Ano, jen tak, bez proslovů a citací...

24 30.11.-0001