Janek komentáře u knih
Tak tohle ne. Začátek byl slibný, ale brzy se to zvrhlo. Zajímavé téma, ale chabé, stylisticky nevyzrálé zpracování.
Velmi inspirativní eseje dokazující, že humanitvní vědy mohou mít velký přínost pro úvahy o celospolečenskémd dění. Zvlášť když myslitelé dokážou aplikovat v současnosti to, co nastudovali. Dle mého soudu to Tereza Matějčková dokáže výborně. Popularizuje humanitní vědy a zároveň motivuje k hlubšímu přemýšlení o (nejen) současných krizích, trendech, problémech i příležitostech.
Velké zklamání, způsobené možná i špatným překladem. Spíš než o román jde o motovační slohovou práci. Neustálé odkazy na filozofii a rádoby moudrá motta a metafory mně - milovnici filozofie - lezly krkem. Hlavní postava neměla šanci se jakkoli vyvíjet, protože do nových životů skákala z ničeho, bez jakékoli osobní historie. A později i s vědomím, že má šanci uniknout. Jak pak může být odpovědná za jeden konkrétní život? Jen deprese, marast a zmar - možná to má lákat k dalšímu čtení, mně ale chyběla postava, do které bych se dovedla vcítit. Příběh mi přišel povrchní a bez katarze. Myšlenka možná dobrá, ale provedení chabé, vůbec mi to nedrželo pohromadě. Škoda.
Sci-fi v žádném případě není můj favorizovaný žánr a ani můj věk už dávno neodpovídá kategorii young adult. Ale ten příběh je tak dobře napsaný, že strčí do kapsy spoustu napínavých titulů pro dospělé. Hodně věcí zůstává nedovysvětleno (vím, že se jedná o první knihu ze série). Dějových zvratů bylo na můj vkus zbytečně moc a nedaly se předvídat, proto ubírám jednu hvězdičku. Ale za vykreslení atmosféry kniha zaslouží 100 %.
Velmi příjemné čtení, kniha se zajímavým tématem. Závěr byl bohužel hodně přestřelený a mně vadí, když čtenář nemá ani maličkou šanci odhalit skutečnost, která nakonec s celým příběhem tak zamává. Pointa vlastně odkazuje k tomu, co teď - zdá se mi - musí scénáristi nacpat úplně všude, tak jsem nakonec vlastně ráda, že se celá kniha netočila jenom kolem toho.
Vyborný rozhovor o tom, jak nesamozřejmé, komplikované a důležité jsou vztahy v našich rodinách.
Stylisticky skvěle napsaný/přeložený slaďák, naivní romantický příběh z mafiánského prostředí, který postrádá sebemenší uvěřitelnost.
Na základě doporučení jsem četla pouze tuto knihu ze série. A i když mi některé střípky chyběly, tomu zásadnímu v příběhu jsem rozuměla. Styl i překlad hodnotím na výbornou, i příběh byl dobře koncipovaný - nechyběly emoce ani napětí. Ale proč, proč ten přestřelený závěr jak ze špatného amerického filmu? Poitnu beru, ale schopnosti náčelnice ze všeho se oklepat, nepřežitelné přežít a dotáhnout celou záležitost do konce... to už má k uvěřitelnosti hodně daleko. Škoda toho závěru.
Dle mého názoru zatím nejsilnějsí, nejbolavější a nejautentičtější příběh, který nám Petra Dvořáková předložila. A protože se hlásím právě k té církvi, v níž hlavní hrdina nenašel domov, a protože jsem pracovala v církevním prostředí, napadalo mě při čtení stále totéž: ano, tohle by se klidně mohlo stát, takhle by to opravdu mohlo vypadat. Příběh je skutečně silný, ale naštěstí ani titul nechce být senzační. A tak se nejen hrdina, ale také čtěnáři musí postupně prokousat k bolavé pravdě, která osvobozuje. Ostatně i Ježíš Kristus říkal, že pravda nás učiní svobodnými (Jan 8,32).
Čtivá kniha s originální procházkou po nedávné historii. Velká škoda, že nadpisy kratičkých kapitol prozrazují, co se bude na nadcházejících řádkách dít. Čtenář je ochuzen o jakékoli překvapení,
Proč srovnávat se Saturninem? Není to Saturnin. Pobaví a rozesměje, co víc si čtenář může přát.
Pozoruhodná kniha, která by neměla uniknout vaší pozornosti.
Užitečná, přehledná a inspirativní kniha nejen pro prvorodiče.
I když to není příjemné čtení, Jiří Pehe umí psát a uhodit hřebík na hlavičku. Jeho texty lze jen doporučit.
Příběh P. Josefa Toufara je pozoruhodný a silný, o tom snad nelze pochybovat. Popularita knihy dle mého názoru svědčí o tom, že silné životní příběhy přitahují, a je také oceněním poctivé práce M. Doležala, který předkládá na jednom místě obrovské množství informací o životě člověka i kněze Toufara. Ale kde končí historie a začíná legenda? P. Josef Toufar je občas prezentován jako světec, který už nepáchne člověčinou. A kniha na některých místech je spíše kronikou než čtivým ("popularizačním") textem.
Dobrý, přehledný a čtivý návod zejména pro prvorodiče. I když si myslím, že není tak jednoduché uvést všechny rady do praxe.
Bdolezalka mi svým komentářem docela mluví z duše.
Největší problém s Bílou Vodou mám hlavně proto, že lze jen velmi těžko rozeznat, kde končí historická fakta a začíná fikce. (Něco málo autorka osvětluje v závěru knihy, ale to už je pro mě pozdě.) Téma románu je jistě zajímavé a přitažlivé. (Kdo jsi bez viny, hoď po (katolické) církvi kamenem.) Ale v příběhu je zamotáno tolik postav - tolik tragických lidských osudů, že lze jen těžko uvěřit tomu, že by se něco takového mohlo opravdu stát.
Text není čtenářsky přívětivý, neuškodilo by mu, kdyby byl o 200 stránek kratší.
Tolik ke kritice, měla jsem evidentně až moc velká očekávání.
Na druhou stranu je třeba dodat, že mnohé pasáže knížky byly skutečně čtivé a ponoukaly k přemýšlení. Nicméně příběh - který jsem postupně skládala jako puzzle - mě ve svém celku nechával docela chladnou.