Janek
komentáře u knih
Bílý tesák
Jack London
Možná už jsem na tuhle nejklasičtější klasiku moc stará, možná jsem si na ni měla udělat víc času. Nějak mi to nesedlo.
Radost z Boha
Marek Vácha
Texty z knížky Radost z Boha jsou myslím mnohem umírněnější variantou burcujících a na můj vkus někdy až moc moralizujících Nevyžádaných rad mládeži. I Marek Vácha má - podobně jako mnozí jiní - svá oblíbená témata, která stále znovu opakuje. Ale proč ne, čas od času. V Radosti z Boha lze Váchovu radost z Boží blízkosti velmi zřetelně cítit, Radost z Boha je radost číst.
Potichu
Jaroslav Rudiš
Strohý styl. Nevybouřené mládí. A svérázný Vladimír, kterému jsem tak dobře rozuměla. Grandhotel se mi líbil o trochu víc, na Rudišovo "Potichu" jsem asi moc málo divoká.
Trhlina
Jozef Karika
Trhlina je opravdu zvláštní text v úplně jiném žánru, než jaké obvykle čtu. Je to horor? Horor nejděsivější v tom, že to, co popisuje, se může stát kdekoli a komukoli z nás. Karika umí skvěle pracovat s nespolehlivým vypravěčem, výborně dávkuje napětí a chystá čtenáře na děsivou pointu. Hrůza se ale nijak neumenšuje, když zjišťujeme, že všechno je možná trochu nebo úplně jinak. Možná jsem výjimka, ale mně se Trhlina líbila nejvíc právě v tom, že úplně nesplnila to, co od začátku slibovala.
Jan Palach 69
Petr Blažek
Blahopřeju všem tvůrcům a díky za tak skvělý historicko-literární počin, který - dle mého názoru - zůstává bohužel nedoceněn. S činem Jana Palacha mám z mnoha důvodů problém, a tak mě stále znovu a znovu překvapuje, jak obrovský měl vliv na současnou společnost, jak se mocní svým způsobem báli Palachova vlivu i mnoho let po jeho strašné smrti. Je to tak - naší generaci možná chybí nějaký Palach. Publikace Jan Palach 69 skutečně stojí za pozornost, je velmi podrobná a snaží se Janův bezprecedentní čin nahlédnout z mnoha úhlů.
Naděje v dějinách
Tomáš Petráček
Je radost přečíst si tak kvalitní a podnětný rozhovor s člověkem, jehož největším zájmem je to, co mě dosud absolutně míjelo: historie. Tomáš Petráček mě přesvědčil, že historie je nadmíru zajímavá disciplína a že církev lze upřímně a hluboce milovat i navzdory všem jejím přešlapům. Přečtěte si rozhovor s Tomášem Petráčkem, nebudete litovat.
Zády k sobě
Julia Franck
Není to lehké čtení. Autorka má velmi zvláštní poetiku, kterou ale skvěle vykresluje tísnivou atmosféru, která nás provází celým románem. Není to knížka, kterou bych se odvážila komukoli doporučit, ale její obrazy vidím pořád před sebou. Bylo to docela intenzivní.
Jak nepřijít o peníze aneb průvodce v dobách bouřlivých
Vladimír Pikora
Nepřehledné a dost pesimistické. Vzhledem k tomu, že jde o publikaci, která se tváří velmi přátelsky i ke čtenářům neznalým tématu, čekala bych, že některé základní pojmy, se kterými se v knize opakovaně operuje, budou na začátku alespoň rámcově vysvětleny.
Kam se ztratil Bůh
Marek Orko Vácha (p)
Tři výrazné katolické osobnosti a tři skvělé rozhovory, z nichž každý je úplně jiný, a proto se krásně doplňují. Tomáše Halíka i Marka Váchu znám z akademické farnosti, četla jsem jejich knížky a mnoho let poslouchala jejich kázání. Nečekala jsem, že mi rozhovory s nimi přinesou nějaký nový náhled. Ale nakonec to bylo velmi osvěžující čtení, možná právě proto, že ve výborně vedených rozhovorech - takto vedle sebe postavených - byla krásně vidět rozdílnost těchto osobností. K tomu třetí rozhovor s Karlem Satoriou. Výborná kniha pro každého, kdo chce trochu nahlédnout rozmanitost víry v jednom náboženství, v jedné denominaci.
Za oknem
Aleš Palán
Myšlenka byla nepochybně dobrá, ale výsledek - dle mého názoru - za moc nestál. Sbírka povídek se mi zdá nekonzistentní, často jsem marně hledala pointu.
Drak spí
Michaela Klevisová
Text Michaely Klevisové - Drak spí - je beze sporu čtivý a dobře vyprávěný. Jde ale spíš o psychologický román než o detektivku. Napětí je jen minimální; postav, předestřených tajemství a dějových odboček je tolik, že čtenář nemá šanci ani odhadnout pachatele a jeho případnou motivaci. Pokud by se kniha prodávala jako psychologický román, měla by ode mě všech pět hvězdiček. Žánrově ale titul - dle mého názoru - klame.
Grandhotel
Jaroslav Rudiš
Hrabalovské, melancholické i nebesky lehké vyprávění pro všechny, kteří - navzdory všemu - touží po svobodě.
Bludné kruhy
Wally Lamb
Kniha plná bolesti a ztrát, kniha plná hledání naděje i nových cest. Je to smutné, ale nikoli depresivní čtení o situacích, které pochopitelně působí mnohdy až příliš přitažené za vlasy, ale postavy v nich - zdá se mi - jednají více než uvěřitelně. Život není jednoduchý, vztahy (zvlášť ty, které si nevybíráme, ale rodíme se do nich) bývají komplikované. Wally Lamb dokázal vykreslit mnoho uvěřitelných epizod i hrdinů, z nichž ne všichni mohli mít otěže dění ve svých rukách. Doporučuju.
40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
Kdo je připojený k internetu, snad ani nemůže neznat Ladislava Ziburu, prince Ládíka. Jeho příspěvky na sociálních sítích mě docela bavily, tak jsem se napoprvé pustila do vyprávění o putování po Arménii a Gruzii. A byla jsem zklamaná - jistě že jsem věděla, že nepůjde o čistokrevný cestopis, ale, asi že moc neholduju alkoholu, i ty vtípky o prochlastaných večerech mě brzy přestaly bavit. 40 dní pěšky do Jeruzaléma, to je úplně jiná liga, až se zdráhám napsat, že mě to místy i dojímalo. Nejsem žádná cestovatelka, ale Ziburova zpověď mi přiblížila duši cestovatele-poutníka více než cokoli jiného. S pravděpodobností hraničící s jistotou se nevydám na takhle dlouhou a náročnou pouť, ale můžu teď o ní - Ladíkovi i Bohu díky za to! - mnohem lépe snít.
Proč spíme
Matthew Walker
Populární a popularizační (nikoli odborná) knížka, která nepochybně přináší velké množství informací o spánku a snění. Nicméně mnohé z toho, co je v knize prezentováno jako úžasný objev, se mi zdá docela samozřejmé a logické. Jiné informace - které už mi tak samozřejmé nepřijdou - jsou jenom chabě podloženy. "Jedna paní povídala..." často nepůsobí moc důvěryhodně. Nezpochybňuji, že pokud chceme prospívat na těle i na duchu, spánek bezpodmínečně potřebujeme; ale zdá se mi, že (zejména v závěru) autor v tomto směru až příliš tlačí na pilu. I přes drobné výtky ale knížka určitě stojí za přečtení.
Praskliny
Klára Vlasáková
Takhle vypadá úzkost. Klára Vlasáková velmi uvěřitelně zachycuje strasti a bolesti našeho světa, strachy a obavy, kterých se nedokážeme vlastními silami zbavit, a tak pro ně alespoň hledáme nějaké vysvětlení. Kulovitý útvar je ta příčina, kterou lze všechno odvysvětlit, nestojí ale v centru pozornosti po celou dobu. Námět je výborný, úzkost až zalézá za nehty, jednu hvězdičku ale ubírám za velké množství kostrbatých, mnohdy nepochopitelných spojení (která nefungují ani jako metafory).
Historie včel
Maja Lunde
Kniha má beze sporu velmi zajímavý, originální námět. Stylisticky mě ale moc nenadchla, některé pasáže se mi zdály zbytečně zdlouhavé. Příběh měl mnohem větší potenciál, který autorka k velké škodě nevyužila.
O svobodě a náboženství
Jonathan Sacks
Tak dlouho Marek Orko Vácha citoval Jonathana Sackse, až jsem si přečetla jednu jeho knihu. A moc dobře jsem udělala. Sacks mě přiměl dívat se na starozákonní příběhy novýma očima a propojit je se současností. Doporučuji!
Kurvítka v hlavě - Proč i chytří lidé jednají hloupě
Ivo Toman
Mám pocit, že autor ve své knize dělá přesně to, co kritizuje. Jestliže internetový vyhledávač nám lenochům zjednodušuje život, kniha "Kurvítka v hlavě" se pokouší o totéž. Jde o pouhé louhování, přežvýkání a zjednodušení toho, co napsali jiní. Hlavně aby byl text krátký, povzbudivý a úderný. Jenomže zjednodušení ne vždycky funguje, život nelze vměstnat do černo-bílých tezí. Nedozvěděla jsem se nic nového (mám už přečtený Signál a šum, Myšlení rychlé a pomalé, Bod zlomu aj.) a s mnoha zkratkovitými prohlášeními autora nesouhlasím. Za mě ztráta času, bohužel.
