Chlapec, který viděl Ježíše je skutečný příběh chlapce, který neznal Boha. Vypomáhal v hospodářství, a do školy nechodil. Neuměl číst ani psát a tohoto chlapce si vybral Ježíš, aby oznámil lidem změnu v chování, aby se změnili a žili v pokoji s druhými. Vyslán byl Ježíšem i do vedlejších zemí svého domova, kde Boha neznali a on proto se naučil cizí jazyky a hlásal obrácení a pokoj tam, kde se žilo rozmařile a nevázaně.
Víme, že snaha nebe pomoci k nápravě zjevováním Panny Marie a Ježíše zmírnila jen kmenové boje a spousta lidí lidí se vzájemně napadalo a povraždilo, jak o to svědčí autorka i této knihy ve svých dalších knihách: Odpustila jsem.. Přežila jsem... Růženec,
Ježíš Sagatašjovi řekl:
"Až přijdu vyhledat svoje děti, nebudu hledat je v katolické církvi dobré křesťany, kteří konají dobré skutky a jednají s láskou a zbožností. Budu hledat po celém světě ty, kdo ctí má přikázání a milují mě otevřeným a oddaným srdcem... Je to láska, nikoliv náboženství, co z nich činí pravé děti Boží. Věřte ve mě a čiňte v životě cokoli, čiňte tak s vírou a láskou."
" Nikdo není nucen uvěřit v Boha; přesto Bůh žije v srdci každého jedince...následujte prostě své srdce a dojdete k Boží lásce. Ti, kteří žijí v lásce, uslyší hlas Boží, neboť hlas Boží je hlase lásky."
Otec arcibiskup v knize rozhovorů vzpomíná na různé části svého života. Zásadní roli hraje vděčnost za přijaté dary v rodině, ve škole, ve farnosti, zkušenosti s výchovou v kněžském semináři, v roli generálního vikáře, pomocného biskupa, biskupa diecéze a arcibiskupa. Je otevřený pro potřeby církve a má rád lidi. To jej činí oblíbeným a milým Otcem všech - věřících i nevěřících. Církev se snaží hledat řešení v synodální cestě, jak uspořádat a vyřešit problémy doby s počtem ubývajících kněží, aby se dostalo pomoci ze strany Církve, co největšímu počtu lidí. Aby každý člověk vnímal Boží blízkost a tak se necítil být na život nikdy sám. A to je největším bohatstvím věřících.
Kardinál Dominik Duka byl velkou osobností. O tom svědčí tato kniha i hodnocení těmi, kteří mu byli blízcí. Líbila se mi jeho vlídnost a lidskost. I když měl nároky na studenty, chtěl, aby jim to bylo k užitku. Jeho znalosti byly velké a také věděl, kde čerpat sílu. O tom svědčí i jeho biblické znalosti, o které se opíral.
Poslední, 4. encyklika sv. Otce Františka, nám chce přiblížit lásku Srdce Ježíšova. Název "Dilexit nos.. značí zamiloval si nás, a to tak, že se vdal za každého z nás do krajnosti, jak vidíme na kříži. Encyklika je plná krásných myšlenek, a ujišťuje nás, že i když se cítíme slabí, opovrhování a osamoceni, nikdy nejsme sami. On je nám na blízku a ví o nás. Svatý Otec František jako člen Jezuitů nám tímto předává nesmírné bohatství pro náš život a dává nám návod jak máme milovat i my.
"Zamiloval jsem si tě, řekni každému, neboť jsem se vydal za každého z Vás!"
Kniha pro mladistvé - a je to fantazie o dívce, která vzpomíná na sestru, kterou ztratila, ale v myšlenkách na ni, prožívá všechny své životní těžkosti a to jí posiluje. Jako studentka snaží se o zcelení kolektivu, i když jsou hodně rozlišní.
Nečekaně krásná obohacující kniha, jak po stránce cestopisu, tak z pohledu na osobnost Ježíše Krista, jemuž autor zasvětil svůj život a snažil se touto knihou proniknout a seznámit nás s krásou Ježíše, který chce být pomocí a posilou v životě každého člověka.
S měsícem, který prožíváme, jsem si vzpomněla na básnické dílo Karla Hynka Máchy - Máj a znovu jsem si jej přečetla. Moc se mi líbily nejen popsané části krásy přírody, ale i blízkost vlastenců, "kdy Čech je Čechu bratrem." S Jarmilou a Hynkem jsem vnímala jejich touhu po vzájemné lásce, která nebyla naplněna, tak jak by si přáli, ale Hynek za ni "zaplatil" svým způsobem. Není to jednoduché čtení, a tak člověk poznává, že každý život má své těžkosti.
Napínavé a čtivé - od začátku až do konce. Detektiv Holmes zase ukázal své umění a do prostředí, kde řádil pes, který byl postrachem rodu Baskervilů, bydlících v nehostinné krajině, kam přišel v pravou chvíli, a odhalili jak se věci mají. Holmes a jeho spolupracovník, doktor Watson, odvedli dobrou práci
Hrdinou, který nám dává rady pro život, jak sám název napovídá, žít šťastně i přes všechna utrpení, je mnich - bosí karmelitán - bratr Vavřinec od Vzkříšení, který žil v 17. stol. Na pohled nenáročné prožívání blízkosti Boží pro člověka. Sám Svatý Otec Lev XIV. v úvodu ke knížce napsal: "Tato drobná knížka se zaměřuje na zkušenost, nebo spíše praxi Boží přítomnosti, tak jak ji prožil a praktikoval karmelitánský bratr Vavřinec od Vzkříšení. Je to jeden z textů, které ovlivnily můj duchovní život a učili mě, jaká cesta může vést k poznání a k lásce k Pánu.
Je to prostá a jednoduchá praxe, která nevyžaduje nic jiného, než mít v mysli, že Bůh je s námi a podle toho také žít.
Tato knížka je uvedena dopisy, které bratr Vavřinec zasílal svým známým a které se uchovaly. Dále je jeho životopis a zkušenosti bratří, kteří s ním žili a vážili si jej.
Moc krásný návod, jak poznat sám sebe - a to by měl každý. Křesťané máme výhodu, že to, co poznáme, že jsme nedělali správně a čeho litujeme a vyznáme ve svátosti smíření knězi- který jako člověk chápe naše slabosti a z moci svého přijetí svátosti kněžství dostal moc odpouštět hříchy, má moc udělit nám odpuštění hříchů, které nám odpouští sám Bůh v této svátosti.
V roce 2022 vydalo nakladatelství DORON drobnou publikaci o svátosti smíření. Moc se mi líbil pohled a snaha autora - kněze - tuto svátost nám přiblížit velice lidským způsobem, abychom se na svátost dobře připravili a přineslo nám to užitek pro náš život.
Když vyhlásil sv. Otec Lev XIV. "Rok svatého Františka", který žil před 800 lety, objevila jsem knihu, která obsahuje předpisy pro styl života sv. Františka, který oslovil lidi všech staletí po něm a kteří se rozhodli jej následovat v jeho způsobu života. Stali se tak schopnými ukazovat svým prostým, nenáročným životem, že je možné "být spokojen s tím, co mám."
K jeho směrnicím - řeholi- se hlásí mnoho jednotlivců, kteří vytvářejí společenství a žijí v pokoji a v radosti a hledají naplnění svého života v Bohu.
I když žijí v uzavřeném společenství, jsou otevřeni pro službu a radu druhým.
Nejednoduchý příběh ženy, která prošla koncentračním táborem, kde ztratila dvě děti a k zapomenutí na minulost odchází do Ameriky. Byla jazykově talentovaná, což jí umožnilo pracovat v koncentračním táboře u Hesse. Po odchodu z Polska, které bylo její vlastí, se snaží zapomenout v Americe na vše, co ji potkalo. V ubytovně si našla milence a také jeho přítele, který se snaží psát. Sofie mu ve vzpomínkách líčí, co prožila. Její milenec, který pracoval v chemickém výzkumném ústavě začal drogovat a tím se všechno stává složitějším. Kniha líčí různé vzájemné vztahy a proto je také rozsáhlá. Končí ale velmi zvláštně, proto kdo ji přečte a neodloží, bude překvapen.
Co k tomu říci; válka vždy zle poznamenává lidi, ale i rozmařilý a špatný způsob života.
Papeži Františkovi hodně záleželo na tom, abychom odpovědně přistupovali k přírodě, s ohledem i na další generace, protože každý z nás může vnímat destruktivní změny v přírodě v důsledku bezohledného jejího využívání a upozorňuje jak na církevni dokumenty, věnované tomuto tématu, tak na snahu o šetrnější využívání.
Krásně napsaný životopis mladého světce, který svatosti dosáhl ve věku 15 let, přestože jeho rodiče nebyli nějak zvlášť horlivými křesťany, on tíhl k tomu, co je krásné, milé a věčné. Oblíbil si setrvávat před svatostánkem a hledal Toho, který dává smyslu života člověku v každé situaci. Byl moc milý a vlídný ke všem, kdo potřebovali pomoc. Tak ze svých úspor a s přispěním rodičů, pomáhal bezdomovcům, nemocným slabým. I ve škole se ujímal těch, kteří byli nepovšimnutí. Měl v oblibě pejsky a přírodu. Byl schopný ovládat počítače, na kterých vytvořil prezentace o místech s eucharistickými zázraky, které vyšly jako kniha Když v patnácti letech onemocněl, jeho nemoc byla smrtelná, ale on všechny bolesti obětoval za druhé a i své rodiče utěšoval, že jim z nebe bude pomáhat. O jeho pomoci z věčnosti svědčí mnoho vyslyšených proseb, které jsou uvedeny v této knize.
Vřele doporučuji!
„Carlova modlitba:
Můj Bože, učiň ze mě semeno,
které vydá plody, semeno průbojné a vysoce plodné.
Ježíši, proměň mě v pšeničné zrno,
abych mohl čerpat z Eucharistie,
z níž vyvěrá můj život, můj pravý a skutečný život.“
Kardinál Tomášek překlenul ve své církevní službě složitá období. Byl oporou pro věřící ve složité době - v letech1965-1992. Kdo prožíval tuto období, ví, že to nebylo lehké. Co z toho vytěžil kardinál Tomášek hodnotí v závěru knihy autor:
"Svou kněžskou i biskupskou službu plnil po II. vatikánském koncilu plně v souladu s pozdějším papežem Janem Pavlem II.: byl pevně zakotven v církevním učení a současně otevřený k obhajobě církevních, občanských i lidských práv při konfrontaci s nedemokratickým režimem. Kardinál Tomášek byl zároveň poctivě věřící člověk. Charakteristickým rysem byla pevnost a věrnost kořenům víry a loajalita a poslušnost papeži a církevnímu učení.
Zůstává výraznou a charismatickou osobností veřejného života, která se i přes svůj věk a dosavadní postavení kněze a katechety dokázala plně otevřít novým podnětům. I díky tomu se stal František Tomášek široce respektovanou osobností veřejného prostoru a katolická církev pod jeho vedením vystupovala jako svébytný a důležitý aktér společenského dění."
Kniha nás provází v době adventní, kdy se připravujeme na narození Dítěte a také dobou vánoční, kdy provázíme Rodinu Ježíška, Josefa a Marie skrze krásné myšlenky, jimiž autor vysvětluje liturgické texty. Čtení Nejsou krátká, ale hodně obohacující a pomáhají lépe prožít tuto část liturgické doby.
Připojuji citaci z jednoho komentáře:
"Růst. který po nás Pán žádá, je zcela výjimečný, protože působí, že na rozdíl od běžného života se období mladosti nevytrácí, ale obnovuje a vydává plody. V tělesném životě přichází chvíle, kdy ono mladistvé "ještě ne" ustupuje stárnoucímu "už ne", V nadpřirozeném životě je tomu naopak: křesťanský život nikdy nechřadne. V každém okamžiku se můžeme obrátit na Boha, který nás naplňuje radostí (Žl 43) , dokonce i ve stáří. Bůh omlazuje člověka, který jej miluje."
V závěru měsíce května jsem četla knihu vydanou v roce 1940 k povzbuzení všem, kdo mají rádi Pannu Marii na Svaté Hoře a Český národ. Bylo to v době války a lidé potřebovali povzbuzení a posilu v nelehké situaci. Na čtyřech příbězích je poukázaná pomoc Panny Marie těm, kteří se k ní utíkali a mezi příběhy jsou vloženy básně - modlitby k Panně Marii i ke svatému Václavovi za naši vlast. Myslím, že i dnes je třeba myslet na naši zemi a svěřovat ji těm, na které se obraceli již naši předkové a nebyli zklamáni. Mariánský hrad - Svatá Hora, je toho důkazem i ve své kráse, jaký vztah k ní měli lidé minulých generací.
Jana"512 - 31.05.2022
Ve třetím díle knihy Šikmý kostel sledujeme osudy členů rodu v poválečných letech, kdy se bouřlivě budoval socialismus, ke škodě města, neboť se horlivě těžilo a město se propadalo. Bylo hodně nepravostí s šířícím se socialismem. Autorka to zachytila v historii rodu na jednotlivých členech. Přesně dokáže popsat, co prožívají a člověka to do té doby vtáhne, ale s ne dobrým pocitem, protože tuto dobu známe a prožívali jsme ji. Dozvídáme se o česko-polských vztazích i o útisku věřících, pro které víra byla při jejich těžké a nebezpečné práci v dolech , oporou.
Moc děkuji paní spisovatelce za její nasazení se pro historii toho kraje, který nám tak přiblížila a dala nám nahlédnout do životů lidí, kteří zde žili a žijí, do jejich problematik, ale i snahy těžkosti řešit. Díky, paní Lednická, a budeme se těšit na Vaše další díla!
Jana"12 -
Malé, útlé knížečce o svaté Anežce jsem dala plný počet bodů. Přečetla jsem ji v den jejího svátku - je to napsáno pro děti - ale tak kouzelně, že v každé části, kdy Anežka něco prožívá - ať už to bylo odloučení od rodiny v dětství, nebo četné námluvy, které nevyšly a nebo věno, které dala na vystavení kláštera - je shrnuto k zamyšlení a uzavřeno dětskou modlitbou ke svaté Anežce. Ať se tedy svatá Anežka i dál za náš národ přimlouvá - a jistě bude, pokud se na ni budeme obracet v modlitbě. (Jana"12 - 14.11.2018)
Autor velmi pěkně popisuje dobu adventní. Seznamuje nás s významem této doby, s jevy, které jej provázejí, jako např. adventní věnec, adventní kalendář, roráty a popisuje svátky, které patří k adventu, s jejich zvyky. Jde o svátek sv. Barbory, sv. Mikuláše i sv. Lucie a popisuje, jak se tyto svátky slavily a jak se slaví dnes. (Jana"12- 10. 12. 2021)
