Jana283 komentáře u knih

Tak jo. Všichni čtou Hartla. Tak jsem si ho taky přečetla. A je mi jasné, že se bude číst a kupovat dál. Protože ženy jsou větší čtenářky než muži. A kdo by si rád nepočetl, že i úspěšné, pohledné, pracovité, emancipované a mnoha dalšími skvělými vlastnostmi obdařené ženy o sobě pochybují a zhusta kolem sebe mají ne zcela ideální muže... U 15 roků lásky jsem se trápila od začátku, tady až tak od poloviny, protože to bylo stále dokola to samé. Ale alespoň mne hlavní hrdinky až tolik neiritovaly a občas i bavily. Nicméně přirovnání sexuálního uspokojení muže ke sběru psích hovínek, mne ale bude děsit ve snech ještě hodně dlouho. Minimálně do dalšího literárního počinu PH.

11 04.12.2023

Příjemná oddechovka.

7 30.11.2023

Tato kniha je příkladem toho, že kvalitnímu dílu nestačí jen silný příběh, ale v ruku v ruce jde forma, zpracování, jazyk. Přes velmi tíživé téma byla kniha lahůdkou napsanou krásným jazykem. Srpny jsou jednou z nejlepších knih, které jsem v letošním roce přečetla, a to po všech stránkách. Mluvíme o násilí domácím či sexuálním, ale zde se otvírá ne zcela známá problematika psychického teroru. O to děsivější, že „když nejsou vidět modřiny, tak to přece nemůže být tak strašné.“. O to složitější, že oběť postupně ztrácí sílu a schopnost vymanit se, volat o pomoc. Naštěstí se této problematiky chopil opravdu výborný autor a napsal syrový autentický příběh bez patosu a klišé.

13 08.11.2023

Čest není jen abstraktní pojem. Skutečně tu byli lidé, pro které znamenala tolik, že bez ní nedokázali žít. Jak těžko uchopitelné v naší konzumní době. Zůstávají střípky vzpomínek, ale také smutek a prázdno.
„Poslední ozvuky ztraceného života. Poté, co náhle ztratila jeho, teď zvolna ztrácela tu záplavu lidí a událostí, které ho obklopovaly.“

5 07.11.2023

Zpočátku mne kniha bavila, ale zhruba od poloviny jsem měla pocit, že se píše stále o témže a hloubka příběhů a vykreslení postav je povrchní a hodně jednoduché, stejně jako ty citované články v ženských časopisech.

9 07.11.2023

Vrátila jsem se ke knize po 30 letech a vyslechla jako audioknihu. A pochopila jsem, jak důležité je číst v - nácti. Protože to okouzlení, opojení , souznění a nadšení se v pozdějším věku už nezopakuje. Kniha ale určitě neztrácí na svém půvabu.

17 30.10.2023

Nebylo to špatné. Příběh Rudolfa Formise jsem neznala a velmi mne zaujal. Současná linka o trochu méně. Jakub asi trochu alter ego autora.

4 30.10.2023

(SPOILER) Číst tuto knihu v dnešních dnech, v okamžicích, kdy je Izrael ve válce s teroristy z Hamásu je opravdu hodně zvláštní. Člověk si uvědomuje velký přesah a bolestivost židovských dějin. Dějin lidí pronásledovaných po staletí na různých místech světa, nechtěných, statečných a nikdy se nevzdávajících
Kniha vypráví osudy židovských dívek Ferdy a Charlotty, jejich přátel, lásek a rodin od roku 1938 do roku 1946 (a pak krátce v epilogu do roku 1990). Jejich putování- alija- vede z Prahy do Bratislavy, kde čekají dlouhou dobu na nalodění. Dále pak přes Budapešť, Bělehrad, Istanbul a Heraklion až do Haify. Ale zde není cesta u konce. Cesta plná útrap, čekání, hladu („rodinný šperk měl cenu hrsti oliv nebo kila brambor“), nedostatku soukromí a hygieny, nemocí a bolesti a obav z budoucnosti. Část poutníků ukončila svůj život na potopené lodi Patria. Ti, kteří se zachránili, směli zůstat v Palestině. Ti, kteří v době neštěstí nebyli na Patrii, ale na lodi Atlantic, museli pokračovat dálaž na daleký ostrov Mauricius, kde je ovšem čekal opět sběrný tábor. A tak se i cesty kamarádek Ferdy a Charlotty na dlouhých 5 let rozdělily
V knize jsou popisovány osudy smyšlených postav, pro něž byly předobrazem skuteční pamětníci, jejichž příběh byly zaznamenány v archivech Paměti národa. A také skutečné historické osoby, především vídeňský finančník Berthold Stofer. Tak trochu by mohl připomenout továrníka Oscara Schindlera. I on hrál ruletu s ďáblem a za podpory samotného Adolfa Eichmanna organizoval za židovské peníze cesty do vysněné Palestiny. Do jaké míry byly jeho úmysly ušlechtilé či ziskuchtivé lze těžko posoudit. Ale, kdo zachránil jeden život... a on jich zachránil více než 9 tisíc. Ten jeho paradoxně skončil v koncentračním táboře Osvětim v roce 1944.
Barbora Šťastná napsala knihu skvěle. Postavy jsou živé, mají vlastnosti dobré i méně obdivuhodné, jsou plné touhy po životě, nezdolné a zároveň zranitelné a bolestiplné. Takové jako byla těžká doba, ve které žily. Rovněž všechna místa ať už je to karlovarský hotel, páchnoucí podpalubí, komunistická garsonka nebo přeplněný tábor jsou popsány tak plasticky, že člověk je v danou chvíli na daném místě s hrdiny, se kterými se dokonale sžil a se kterými doufá lepší zítřek a ví, že to nesmí vzdát. Děkuji za krásný a hluboký čtenářský zážitek.

7 23.10.2023

100 let života české rodiny. Odchod z vlasti do carského Ruska – na Volyň za slibem lepšího života. Místo toho je čeká neobdělaná půda, neskutečná bída, tvrdý život, nemoci, válka, kruté chování fašistů, Rusů a banderovců za války i po ní, pogromy, politické represe, účast volyňských Čechů v bojích o Duklu a osvobozování Čech Ale ani návrat zpět do Čech nesplnil sen o šťastném a spokojeném životě. Dějiny s k těmto lidem opravdu zachovaly velmi nelidsky. Dějiny nebo lidé? Velmi smutné, opravdové, syrové a skvěle napsané.

„Šemík se vzepřel a nepomohl ani bič. „Nesahejte na něho,“ křičel Mikuláš, šel ke zvířeti a pohladil ho po plecích. „Musíš jít, jinak tě budou bít, jsem nejhorší zrádce, odpusť mi to.“ Vedl ho do útrob zeleně natřené bedny a připadal si, jako by odvážel někoho blízkého do krematoria. Láska ke zvířeti je zrovna tak složitá jako k ženě. Na rozdíl od ní ale zvíře nikdy nezklame. Stejným způsobem se rozloučil i s mladou Maškou. Stáli tam oba pokorně, otáčeli hlavy, ale přes přítmí svého hospodáře neviděli. Netušili, že je za dva roky zbídačené a vychrtlé pošlou ve stejné bedně na jatka.“

7 23.10.2023

Moc zajímavá kniha. Zpočátku jsem se bála, že zase půjde o pouhé „vytěžování historie“, ale autorka své vyprávění pojal originálně. Její hrdinové nejsou černobílé ploché figurky, ale živí lidé- chybující a hledající. Zvláště v postavě hlavní hrdinky Elišky se musí najít alespoň trochu každá žena. Která, z nás by nikdy nepochybovala o tom, zda správně vychovává své děti, zda jí manžel ještě stále miluje, a je pro něj dost atraktivní, jestli vykonává svou práci dobře, dokáže být dobrou kamarádkou. A to vše v období šedivých sedmdesátých let v nepřívětivém kraji západního pohraničí. Spisovatelka se narodila v roce 1989, přesto dokáže roky normalizace vylíčit velmi sugestivně, Sama jsem v pohraničí vyrostla, takže četba mi přinášela mnoho reminiscencí. Doporučuji všem, kteří právě přemýšlí o tom, zda mají svůj život pevně ve svých rukou.
„A společná výchova dětí, mláďátek, která do toho zasáhnou, je opravdovou zkouškou. Dětmi nelze vztah napravit, je-li rozbitý. Ale dětmi jej lze stmelit, pokud stojí na pevných základech. Oba manželé se tak stávají něčím víc než jen párem, dvěma lidmi, kteří se setkali, stávají se bytostmi, jež dávají život, zapříčiňují další koloběh světa. Je to tak těžké, být manželka, manžel, rodič i dítě v tom všem, co život připravuje. Ale je to i skutečný sen, a pokud to člověk zvládne, obstál.“

9 23.10.2023

Zpověď je mnohem otevřenější než Deník a možná i trochu smutněji laděná. Farářka Martina začíná lehce vyprávěním o své účasti ve Stardance. Od ní přechází k závažnějším tématům – naději, bolesti, lásce a mezilidským vztahům. O své cestě k víře a poslání farářky. O církvi, a i tom co je třeba změnit. Velmi intimní, otevřené a upřímné. Kdo hledá bulvár, ať si raději koupí Blesk.
„Vztah můžeme označit jako dobrý, pokud se na něm něco naučíme. Něco o sobě, hlavně o sobě, protože v tom vztahu se druzí pravděpodobně nezmění tak, jak bychom si to přáli.“
„Nikdo nezestárne vedle úplně stejného člověka, do kterého se před lety zamiloval.“
„Krize ve vztahu je vždycky šancí na nový začátek anebo na pokračování v nové kvalitě.“
„Je potřeba se vzdělávat, rozšiřovat si obzory, abychom si uvědomili, že strach nám někdy může zachránit život, ale také plodí paranoiu, která neumožňuje žít život v radosti z toho, že život je pestrý.“
Přešlapy mne naučily, že chyby k životu patří a že jsem někdy příliš a zbytečně ustrašená.“

10 23.10.2023

Pavlína a její sestra Jana – dvě dospívající dívky v ne zcela funkční a ne zcela milující rodině. Lze opustit svazující rodinné kořeny a stát se opravdu svobodným? Šťastný či alespoň spokojený život není ovlivněn jen vnějšími okolnostmi, ale především naší touhou po naplněném životě a snaze jít za svými sny. Petra Dvořáková mne opět nezklamala a znovu nadchla.

10 23.10.2023

Moje druhá kniha od MK a opět mne nenadchla a lehce nudila. Postavy mi připadaly ploché, předvídatelné... Tahle autorka prostě není můj šálek kávy.

7 13.10.2023

Tak zatím z knih SL nejslabší Je jasné, kdo byl vrah i jaký měl důvod. Moc se v tom šlape, pořád dokola se omílají už známá fakta,příliš se kombinuje. Hlavni hrdinové hodně divní. Chvílemi mě to dost nudilo.

6 12.10.2023

Detektivky moc nečtu. Ale Shari Lapena mne baví svým psychologickým vykreslením postav, jejich pohnutek a tajemství, která si nesou.

5 13.09.2023

Hlavní hrdinové nemusí být Mirkové Dušíni, ale potřebuji se do nich vcítit a ztotožnit se alespoň trochu s jejich životy a útrapami. Zpočátku se moc nedařilo. Ale postupně mne ten příběh vtáhl a působil na mne velmi smutně a bolavě. Přes veškerou snahu je rozchod -rozvod vždycky velký průšvih a vždy to nejvíc zasáhne děti A vlastně mně bylo líto (přes počáteční nesympatie) všech aktérů příběhu. Čtení, které donutí zamyslet se nad našimi životy, vztahy... Kde končí svoboda a začíná sobectví? Kde jsou hranice povinností k našim dětem ? Kam až zajít v partnerské toleranci a obětování sama sebe ? Co znamená porušit sliby, které jsme si daly?

12 07.09.2023

Tentokrát jsem znovu naletěla na relativně dobré hodnocení v DK a anotaci. Opravdu ne každý, kdo zakopne o dobrý příběh by se měl chopit pera. Já to z nějaké úcty k "sepisovatelce" i její rodině dočtu, ale je to trápení. To, co se v knize odehrálo nebyl akt komunistické zvůle, ale neschopnost lidí domluvit se, jít si za svým, nechat se smýkat okolnostmi a nepostavit se čelem k problémům.

4 29.08.2023

Další zklamání z řady knih, které parazitují na módní vlně knih o druhé světové válce a německo- českých vztazích. Chápu, že každý nemůže psát jako Kateřina Tučková, ale možná by nebylo špatné něco málo si k tématu nastudovat. Vyprávění jedné pamětnice je fakt málo. Jsem dost zklamaná. Chápu, že se nejednalo o dokument, ale přece jen jsem se těšila , že se o životě mladých totálně nasazených lidí dozvím něco víc. Ale byl to jen tuctový milostný příběh krkolomně našroubovaný do historických kulis.

4 23.08.2023

Kýč jako bič. Napsáno tak, aby jedno oko nezůstalo suché. Neuvěřitelně se to táhlo. Ještě bych pochopila, pokud by to byla YA literatura a hrdinům bylo 16 let, ale dospělí lidé ? Červená knihovna se vším, co k ní patří včetně šťastného a velmi přeslazeného konce.

9 23.08.2023

Velmi intimní zpověď o lásce, touze, nemoci, odcházení, samotě, stýskání...
Jedna z nejsmutnějších a nejbolestnějších milostných knih, které jsem kdy četla.

12 14.08.2023