Jana_Z komentáře u knih
Ve své době to jistě byla naprosto výjimečná kniha. Z dnešního pohledu má pár nedostatků, ale nelze srovnávat jablka s hruškami, že?
V dnešní době už tato práce není relevantní.
Tenhle díl je trochu zklamání. Pokud bych měla napsat proč, tak bych musela prozradit děj a tak si to každý musí zjistit sám
Jsou to vlastně medailonky několika spisovatelů z celého světa.
Není to jen kniha o jedné dívce, ale hlavě je to kniha o Pákistánu. Je o hrdých Paštunech, kteří raději volí smrt než ponížení. Ovšem ponížení z jejich pohledu. Evropané by to asi viděli jinak. V tom a v obrovském podílu negramotného obyvatelstva vidím příčinu všech problémů daného regionu. Terorismus se opravdu nerovná islám. Malálu svět opravdu potřebuje.
Prostě deník výdajů. Ale je graficky hezky zpracovaný.
Jsem zvědavá, co na to řeknou děti :D Mě to bavilo.
P. S.: Tříletá neteř jí chtěla přečíst hned třikrát po sobě. (28.1.)
Pro mě je ta kniha trochu jako zjevení. Spousta věcí, které jsem někde slyšela nebo četla, najednou začala dávat smysl. Pro hlubší pochopení je potřeba přečíst další texty, ale základ je jasný.
Krásný pidi příběh s ještě krásnějšími ilustracemi. Dohromady je to dokonalé.
Kniha je na můj vkus "moc americká". Myslím tím, že klade velký důraz na individualitu a mám pocit, že v Čechách to máme trochu jinak. Nicméně i přesto je dobré podívat se na naše vztahy jiným pohledem. To nikdy neuškodí.
Konečně tu máme po šedesáti letech český překlad knihy, která stála u zrodu environmentálního hnutí, ale hlavně vůbec vnímání toho, co se může stát, když jednáme bez rozmyslu.
V první chvíli jsem si myslela, že jde o literaturu faktu, ale vyklubal se z ní román. Nemám moc ráda romány o skutečných osobnostech, protože se bojím zkreslení faktů. Knížka je ale útlá a dobře se četla. Beru jí tedy jako "čtení k vodě" a neberu si z ní historické poučení.
Moje ego je děsný kritik a tak musím zmínit ten příšerný překlad, který vlastně ani není česky a tolik mě rušily všechny ty chyby, že jsem se velmi těžko soustředila na autorovo sdělení. Pokud existuje lepší vydání než to od Citadelly z roku 2013 (resp. lepší překlad) asi bych si to zkusila přečíst znovu.
Milá knížka mého dětství. Včera jsem jí četla znovu a pořád se mi líbí. Jenom nevím, co by tomu řekly dnešní děti. Je to příběh o životě, ale i smrti. A někdo mi vyprávěl, jak svým dětem čte pohádku o Zlatovlásce a když dojde k místu, kde Jiřík zabije koně, aby se najedli mladí krkavci (nebo to byli jiní ptáci?), tak "čte" Jiřík jim dal salám a koně poslal domů.
Velmi stručný životopis malíře Oldřicha Blažíčka, mile napsaný. Dávám jen dvě hvězdičky, protože obrazová publikace s černobílými fotografiemi malířských pláten mi nedává smysl.
Samotná kniha mě zprvu moc nezaujala, asi to nebude můj šálek čaje. Tak ve třetině už to bylo lepší a začalo mě zajímat, jak se příběh vyvine. Nicméně z mého pohledu je to slabší kniha, na které ale oceňuji tu všude vzpomínanou Bradburyho poezii. Ještě musím zmínit doslov od Františka Vrby (ve vydání z roku 1963), který byl snad zajímavější než celá kronika. Je to velmi dobře napsaný text o tom, jak je ta Amerika špatná a CCCP nejlepší. Prostě dobový doslov, na kterém můžeme krásně vidět, co to tenkrát bylo za dobu. Trochu mě z toho mrazí.