jan.para komentáře u knih
To je jedna z těch knížek, kdy hltám každou stránku. Snad nejvíc mě vtáhla kapitola o měsíčních perutích.
Je to spíše taková brožura, ale určitě stojí za přečtení. Operace Glucinium by si zasloužila obsáhlejší knížku.
Čtivá klasika. S každým dalším dílem temnější a temnější.
Čtivá klasika. S každým dalším dílem temnější a temnější.
Kniha se týká nejen letců, ale autor v ní zabrušuje k tématům jako naše výsadkové operace, který byli nějákým způsobem spojeny v Francouzi.
Tato kniha má tu nevýhodu, že byla první a autor se nedostal k informacím, které víme dnes. Styl, jakým je napsána není špatný a je celkem i čtivý, ale po desítkách let bádání, pokusů a práce lidí jako Šustek, Janík, Čvančara, nebo Stehlík už víme, že Anthropoid probíhal trošku jinak, než je v knize napsáno. Chybí souvislosti, který autor v roce 1947 asi nemohl vědět. Je to trošku psané tak, aby to do sebe dobře zapadalo. V této problematice pořád považuji za nejlepší knihu Anthropoid od Jaroslava Čvančary. Od Jana Drejse mám moc rád knihu Tři cesty k smrti. Ta by stála za zfilmování.
Kniha se převážně věnuje životu Eduarda Prchala a na pozadí tohoto vypravování je popisována činnost našich letců primárně u 511.perutě a 24. perutě RAF. Poměrně zajímavá je část o smrti generála Sikorského, který zahynul při letecké nehodě, kterou jako jediný přežil Eduard Prchal, jakožto kapitál letadla. Po válce bych z jeho smrti obviňován a já bych řekl, že zbytečně.
Zajímavá knížka, která se dobře čte. Bavila mě dost část, která se týká druhé služby u RAF po emigraci, kdy Jiří Hartman létal na vrtulníku jako záchranář. .Jen mi přišla strašně rychle ukončená. Nastoupil jsem tam a tam a konec. Sakra! Nevytrhl mi někdo posledních 20 stránek?
Pěkné čtení. František Mareš popisuje své počátky v leteckém klubu v Plzni, odchod do zahraniční armády, zklamání ve Francii a primárně jeho působení u RAF. Líbí se mi, že autor píše i o zákulisí života našich letců (kariérismus, kamarádství) Jen mě trochu zklamalo, že se autor více nerozepsal o jeho životě po komunistickém převratu, kdy odešel do Velké Británie.
Vše už bylo níže řečeno. Jiří Markovič byl frajer. Super zpověď legendy české kriminalistiky. Nejvíce mě zaujaly ty nejznámější kauzy (Hojer, Straka) které jsou také nejpodrobněji zpracovány.
Poměrně zajímavá kniha. Jen nechápu Adolfa Eichamana na obalu.
O našich letcích v RAF jsem toho přečetl už dost, ale o palubních mechanicích skoro nic. Věděl jsem, že tam byli a víc jsem se o toto téma nezajímal. Jsem rád, že Pavel Vančata otevřel toto nepopsané téma.
Já prostě nevím. Líbilo se mi, jakým stylem byla kniha napsaná, ale to je asi všechno. Přečíst si knihu z pohledu Němců na Anthropoid? Proč ne? Ústřední postavou je bohulibý Heinze Panwitz, který na mě působil až dušínovským dojmem. V knize je řada historických nepřesností a celé to působí trochu směšně. Kdyby knihu dali na korekturu ke Stehlíkovi s Čvančarou, tak by udělali dobře.
Přesně tento typ knih mám rád. Kniha neobsahuje jen přepis deníku Pavla Tofela, ale autor v ní vysvětluje historické souvislost, nebo nabízí širší pohled na jednotlivé operace. Moc se mi líbilo rozdělení sektorů pro patroly v Biskajském zálivu (konečně jsem pochopil, jak patroly probíhaly z navigačního hlediska), nebo mapy tras letů vypracované samotným autorem. Opět skvělá práce Pavla Vančaty.
Přesné a jasné. Hezký popis letecké bitvy nad Hanou z 17.12.1944. Autor popisuje událost z pohledu Němců, i Američanů a v knize vyvrací několik mýtů, které jsem mě i já zažité jako pravdy před přečtením této knížky. Jen škoda, že se autor více nevěnoval osudům sestřelených letců, které ukrývalo naše obyvatelstvo po jejich sestřelení.
Těžko jsem se do knížky pročítal, ale nakonec to docela šlo.
Po Hynkovi Tasovi z Boru a Ondřeji z Rohatce jsem se pustil do Rytířů z Vřešova Zajímavý úvod do celé série, i když úvod se trošku táhl. Nejvíce mě zaujala postava Wolframa, tak uvidíme co z toho bude.