Jája92 komentáře u knih
Historická romance odehrávající se v 15.stol., kdy ženy byly pouze loutkami a ozdobami vybraných manželů.
Příběh Isabelle a hledaní sama sebe mezi společností, která ji může být osudovou.
Na můj vkus se tam vyskytovalo mnoho postav. Až od půlky čtení mě děj chytl a zajímalo mě, jak to dopadne s hl. hrdinkou.
Humorně laděná kniha, u které jsem se musela smát. I když mi staré dámy bylo líto, obzvlášť na začátku příběhu, jak nepěkné chování zažívala.
Za to ale dokázala bravurně zatočit s prevíty, kteří ji ztěžovali život. Otáčela jsem napjatě stránku za stránkou, copak na ně vymyslí a zdali to vše dobře dopadne pro ní. Závěr knihy pobavil.
Bohužel se obávám ale, že autor nebyl až tak daleko od pravdy. A mnohým seniorům se dějí obdobné patálie měsíc co měsíc, jen ne v takovém měřítku. Alespoň doufám.
Dle některých komentářů jsem očekávala, že mě s největší pravděpodobností kniha bavit nebude, jsem proto ráda, že tomu bylo naopak a kniha mile překvapila.
Na první pohled mě zaujala obálka i název knihy. Přiznám se, že nemám příliš v oblibě knihy, které vypráví více osob, ale zde jsem neměla problém sledovat životní peripetie jednotlivých žen.
Děj pojednává hlavně o vztazích a mateřství okořeněné zvláštními a tak trochu kouzelnými koláči a samozřejmě Colinem Firthem, který je tu spíše jako mystická postava.
Jednalo se o odpočinkové čtení protkané i vážnějšími tématy a situacemi, které mohou reálně nastat. Stěžejním tématem tu jsou hlavně rodinné vazby, ať už v dobrém či horším smyslu.
Při čtení knihy jsem rozhodně dostala obrovskou chuť na koláč! :-)
Knížka mě nenadchla a docela i zklamala. Ze začátku to vypadalo, že se bude jednat o zajímavý nemocniční příběh, ale asi po polovině čtení jsem se už notně nudila, text byl rozvláčný a vlastně vyústění celého děje mě už příliš nezajímalo.
Je to jedna z knih, na kterou si po krátké době ani nevzpomenu.
Zvláštní kniha. Bylo první, co mě napadlo po přečtení. Nejedná se však o negativní hodnocení ba naopak.
Tuším, že je to poprvé, kdy jsem četla o člověku, který je autista. V tomto příběhu se jedná o Karen.
V knize se skrývá tolik mouder, poselství a nepochopení k člověku, k přírodě... Čtení jsem si víceméně užívala a zajímalo mě, jaký je vlastně svět těchto lidí.
Za uklidňující obálkou se skrývá bolestný příběh ženy, která se musí poprat s nemocí, jenž ji nedává moc na výběr...
I když jsem věděla, jak nejspíš příběh skončí, pořád jsem doufala, že se stane zázrak nebo se to v poslední chvíli změní...
Detaily choroby, které Mara do detailů popisovala jsou neskutečně trýznivé. Musím se však přiznat, že příběh Scotta mě takřka nezajímal a byl pro mě rušivým elementem.
Uvítala bych, kdyby byl pouze celý o Maře.
Není to kniha, kterou bych přečetla na jeden zátah, ale o to víc jsem si knihu vychutnávala.
Nezbývá mi, než udělit knize a hlavně její autorce plný počet za dechberoucí knihu, která zahrnuje ohlédnutí za generaci žen, které zažívaly krušné a nemilosrdné časy.
Autorka velmi pečlivě mapuje život své prababičky, babičky a maminky. Navíc se dozvídáme, velmi srozumitelným způsobem historii naší země.
Autorka připojila k textu i dobové fotografie, které celý příběh ještě více oživily a já jsem měla u čtení před sebou tváře jednotlivých postav.
Neuvěřitelné, jakou sílu a odvahu musely mít hlavní postavy. Někdy mě zamrazilo, když jsem si znovu četla o krutosti holokaustu a nejen tohoto období.
Je to jedna z knih, na kterou budu dlouho vzpomínat.
Nenáročná, odpočinková knížka s nádechem exotiky, romantiky a dávné historie.
Hlavní hrdinka sympatická, přála jsem ji, aby nalezla své štěstí, po všech těch peripetiích, které ji potkaly.
O této knížce jsem slyšela již před mnoha roky. Zfilmovanou verzi jsem zatím neviděla, ale po přečtení se do ní rozhodně pustím.
Příběh o chlapci v horské vesničce a fence, která vystřídala mnoho a mnoho páničků, až teprve u Sebastiana našla své pravé místo.
Příběh plný dramatických událostí, ale i naděje, lásky a přátelství.
Poměrně zajímavá kniha o dívce, která žije v období svět. války a s ní spojené nejrůznější životní peripetie.
Na knize je trochu znát zub času.
Zdařilý výběr příběhů, každý z nich dokázal něčím zaujmout. Přesto se ale našly slabá místa.
O knížce jsem párkrát četla, ale nelákalo mě si ji nutně přečíst, ale nakonec si ke mně cestičku našla. :-)
Přiznám se, že jsem nic moc neočekávala, ale bylo to poutavé počtení o neobyčejné ženě, která si šla za svým snem.
Dozvěděla jsem se mnohé o mentalitě lidí v daleké zemi po první svět. válce. Obdivuji Vlastu K. za její odvahu a nezdolnost, obzvlášť po té, co k ní život byl mnohdy dosti krutý. Ke konci knihy jsou fotografie Vlasty a jejich nejbližších plus dovětek autorky.
Přesto se musím přiznat, že ve chvíli, kdy paní Vlasta odjela z Bagdádu, se na můj vkus začalo na scéně vyskytovat příliš mnoho nových postav a občas jsem byla u čtení poněkud zmatená.
Samozřejmě na vyprávění jde trochu poznat vrub času, kdy kniha vznikala. Přesto jsem ráda, že jsem měla možnost si knihu přečíst o tak významné osobnosti, která je bohužel v dnešní době možná dost opomíjená.
Mě nejvíce zasáhl příběh Cesta svatojanských mušek, za to dávám čtyři *. Z počátku jsem si myslela, že příběh bude spíše plytký a o ničem, ale nakonec mě naprosto zasáhl, více nechci prozrazovat. Jen jsem si rozhodně oblíbila Kate nežli Tully.
Také poslední příběh Voda, kámen, srdce byl velice odpočinkový, k zamyšlení a ke konci se od autora dozvíte, že nebyl některé události se zakládají na skutečnosti.
Zkrácené verze čtyř různých příběhů, které mohou mnohé čtenáře přimět po jejich přečtení bádat po plných verzích. :-)
Nejprve jsem začala číst příběh Šťastlivec, který jsem kdysi viděla i zfilmovaný, tudíž jsem zhruba tušila, o co se bude jednat. Přesto se jednalo o odpočinkový příběh, mám ráda, když se v příbězích objevují zvířata, v tomto případě to byli pejsci. Námět je to rozhodně zajímavý, Sparks umí čtenáře upoutat.
Další příběh, který jsem přečetla byl čtvrtý příběh, tedy Poslední přednáška, která ve mně zanechala velký a smutný dojem. Napsal jej člověk, který se bohužel dozvěděl o zákeřné nemoci a snažil se předat svůj optimismus mezi lidi. Na yt je záznam jeho přednášky.
Další dva příběhy jsou taktéž poutavé, v tomto případě si myslím, že se zdařilo k sobě seskupit pozoruhodné příběhy, které stojí za přečtení.
Dle některých komentářů jsem očekávala naprostou slátaninu a odhození knihy po pár stránkách. Avšak nestalo se.
Pro mě se stala odpočinkovým letním čtením.
Samozřejmě opět po tisíci omílaný příběh chudé, ale houževnaté a krásné dívenky a hříšně sexy a bohatého chlápka - šéfika s tajemstvím. Nic nového pod sluncem. Na druhou stranu je to dobře osvědčený příběh, který prostě hraje prim v takových knížkách, co si budem...
Ale čtení mě bavilo. Pasáž seznam Jebat na to mě vcelku pobavil a upřímně, copak každý z nás nemá své tajné přání, ale odkládá je na pozdější a pozdější dobu?
Občas se překvapivě i objevila hloubavá myšlenka o životě od hl. hrdinky. Přiznávám se, že to bych u erotického románu nečekala. I tajemstvím, kterým oplýval hl. hrdina jsem se setkala u tohoto typu čtení poprvé.
Pak samozřejmě nechyběl boj kdo s koho, i když čtenář/ka tuší od samého začátku, jak příběh skončí. Pár žhavých erotických scén, samozřejmě okamžitý soulad mezi hl. dvojicí, trochu dramatu, aby se neřeklo.
Poslední kapitola knížky mi přišla trochu úsměvná i nadbytečná zároveň. Rozhodně jsem se již setkala s mnohem horšími erotickými romány, kdy jsem opravdu knihu byla nucena odložit, protože se to nedalo číst.
Předchozí díl jsem nečetla, tudíž jsem si postupně skládala obraz o Blumové. Je to neobvyklý příběh plný mrtvol a morbidního chování.
Netušila jsem, zdali si hl. postavu oblíbit či ne. Poměrně neobvyklé vyjádření přímé řeči. Občas mi přišlo, že to bylo poutavější než omáčka okolo.
Chvílemi mi Blumova silně lezla na nervy.
Přiznávám, že pátrat po předchozím díle a Agonii smrti nejspíš nebudu.
Myslím, že čtyři příběhy, které se vyskytují v této knížce jsou velmi nešťastně napasovány k sobě a tím si navzájem velmi škodí.
Příběh 61 hodin a Kde se snoubí šero se šerem mě takřka nezaujaly, ne snad proto, že by byly špatně napsány, ale z důvodu, že nejsem cílovým čtenářem.
Za tu další dva příběhy mě zahřály u srdce. Seznam přání byl velmi poutavý, dalo by se říct i reálný a přála jsem si, aby vše dobře dopadlo. A u posledního příběhu O dívce, která chytala měsíc, jsem se ponořila do čtení od prvních vět a s napětím jsem sledovala celý příběh a odkrývala různá tajemství spolu s hlavní hrdinkou.
Od knihy jsem příliš neočekávala, ale nakonec mile překvapila. Téma, které autor zvolil je jedno z těch, které příliš nevyhledávám, takže jsem ke knížce přistupovala trochu skepticky.
Přesto se však kniha četla dobře, s napětím, některé scény jsou opravdu záživné a čekala jsem na rozuzlení příběhu.
I když jsem nečetla předchozí díly, ničemu to zvlášť nevadilo.
Nečekala jsem, že tato útlá knížečka ve mně zanechá takový dojem. Od autora jsem již četla Egypťana Sinuheta, tady jsem se setkala s odlišným "světem", který mě však hned od prvních stránek zaujal.
Je tu mnohé skryto mezi řádky... Dřina, boj s přírodou, koloběh života, láska... Ačkoliv má dílo pouhých cca 140 stránek, její rozsah je nesmírný. Navíc obsahuje černobílé kresby, které podtrhují celý příběh.
Závěr knihy mě překvapil...
Odpočinková kniha přečtená téměř na jeden zátah.
Hl. hrdinka se spolu se svým mužem - hajným stěhuje i s maličkým dítětem na samotu, odtrhnutá od městského ruchu a pohodlného života.
Vtipně vypráví nejrůznější příhody, která notně takové změny doprovází.