Poprvé jsem četla knihu, která se v souvislosti s druhou světovou válkou odehrává převážně v cirkusovém prostředí.
Autorka nás zavede do světa, kde se chyba neodpouští a kde můžete vše ztratit během jedné vteřiny.
Dvě ženy, ač na první pohled zcela rozdílné, prožívají kruté časy v období, kdy člověk nevěděl, komu může věřit a kdo jej naopak zradí lusknutím prstu.
Vyprávění se střída z pohledu Astrid a Noy. Konec knihy mě trochu rozesmutnil. Překvapilo mě, že autorka čerpala ze skutečnosti, samozřejmě upravené podobě pro knihu.
Četla se jedním dechem a tak moc jsem si přála, aby vše dopadlo dobře...
Na knihu jsem narazila náhodou, zaujala mě obálka, aniž bych tušila, že má autor přes milion sledujících na instagramu.
Poezii příliš často nečtu, ale dala jsem ji šanci. No není to úplně šálek mé kávy. Našlo by se pár odstavců, které mě opravdu zaujaly či fotografie, u kterých jsem se zasnila, ale bylo tam i dost takových vět, které mi nic neříkaly.
Ačkoliv jsem první díl nečetla, ničemu to nevadilo. Příběh Lucy a Valentiny byla taková odpočinková pohádka pro dospělé. Očekávala jsem, že si při čtení odpočinu a i když bylo jasné už z první kapitoly, jak kniha dopadne, její zpracování mi bylo sympatické.
Ctižádostivá a krásná Valentina, která dělá sekretářku Lucovi, miliárdářskému šéfovi, který je samozřejmě sexy a tvrdohlavý...
Do půlky knihy jsem si říkala, kdy přijde nějaké to ale, aby to ústřední dvojice neměla tak jednoduché. Pár jich přišlo, některé jsem vůbec nečekala, u jiných se to dalo předpokládat. Konec knihy byl uspokojivý. A zároveň i navnadí na další díl o Dionovi a Feye.
Objevuje se tam spoustu klišé, samozřejmě i mnoho a mnoho erotických scén, zároveň ale i smutné téma.
Plus samozřejmě kniha má krásnou obálku i ořízku.
Klidně se přidám na stranu těch, které čtení bavilo. Alena měla neskutečně příšernou tchýni, tady se autorka skutečně vyřádila. Její syn, který je zároveň partnerem A. byl taky případ sám pro sebe. Ale musím říct, že knížka je napsaná poutavě a byla jsem zvědavá, kdy konečně A. prozře a vykopne Dušana ze svého života.
Chvílemi jsem si říkala, ježiši, tak už ho konečně opusť a kopni ho do .... :-D
Odpočinkové čtení s přijatelným koncem. I když mi ke konci přišlo, že autorka děj dost urychlila ke konci. Věřím, že mnoho situací by se klidně mohly stát.
Ve vyprávění se střídají dvě osoby a to máma a její 7miletá dcera. Maličká Hanna není obvyklé veselé dítko, ale holčička, která nemluví a chová se prapodivně. Suzette ale zpočátku vůbec netuší, jak moc ji její dcera nenávidí. A Alex, dívčin otec naopak nevěří, že by jeho malá holčička mohla být zlá, protože před ním se chová jako učiněný andílek.
Námět zněl zajímavě, ale musím říct, že mě celkově kniha zklamala. Hlavně vůbec nedávalo smysl chování S. dcery. Její část, kde prozrazovala své myšlenky, děsivé nápady... Vůbec nebylo vysvětleno, kde se vzalo alter ego Marie Anne. Navíc chvíli Hanna uvažovala jako malá holčička a vzápětí měla myšlenkové pochody jako dospělý člověk...
A konec mě vyloženě popudil, protože nemám ráda otevřené konce. Bylo mi Suzette dost líto, na druhou stranu nechávala volnou ruku své dceři a moc se nesnažila, aby učinila nějaká opatření, aby ji její manžel věřil, že jejich dcera je zlá osoba.
Btw vůbec nebylo vysvětleno, proč Hanna zbožňovala otce, ale matku nenáviděla. Muselo to mít přece nějaký spouštěč. Prostě tam bylo přílišných ale na to, abych si čtení opravdu užila.
Abych byla upřímná nevím, co si mám o knížce myslet po jejím dočtení...
Čekala jsem od toho trochu něco jiného a konec mě víceméně naštval. A když se nad tím zamyslím, tak mi to přijde naprosto nepravděpodobné a nereálné.
Až skoro do samotného konce mi vůbec nedošlo, proč Theo tak toužil spatřit Alicii. Ve chvíli, když už bylo jasné, kam kniha spěje, jsem přemýšlela, jestli jsem četla tu správnou knihu, protože první polovina knihy vůbec tomu nenasvědčovala.
Nakonec jako nejzajímavější část pro mě byl deník Alicie.
Trochu jsem z knihy na rozpacích, asi do poloviny knihy mně vadilo přeskakování od jedné osoby k druhé. Na druhou stranu se mi Ruby líbila, to její přihlašování do soutěží, praštěnost a jak se ujala Brutuse. Emily byla nefalšovaná, děsivá stalkerka, kterou by nejspíš muž ve svém životě opravdu nechtěl.
Jako odpočinkové čtení to nakonec nebylo špatné.
Mé první setkání s autorkou a snad ne i poslední. V knize se střídají dva vypravěči a tou je Zlata a Renda.
Dozvídáme se, jak může být těžké skloubit touhu po kariéře a zároveň udržet pohodové vztahy v rodině. Na druhé straně je tu zamyšlení nad životem a souboje sám se sebou.
Každý z hrdinů má své kladné i záporné vlastnosti, které je ovlivňují v každodenním životě.
Různé situace můžeme číst z pohledu obou aktérů.
Přiznám se, že ten epilog jsem vůbec nečekala, i když mě vlastně potěšil.
Autorku delší dobu sleduji na facebooku, její příspěvky jsem si oblíbila a proto jsem si pořídila i knihu. Nejvíce se mi líbila část, kde jsou fotky i s vtipným komentářem. A závěrečné příspěvky.
Přiznám se ale, že některé příspěvky byly na můj vkus až moc vulgární, trochu jakoby za každou cenu šokovat. Byla jsem z toho na rozpacích.
Každopádně je ale Agnes zajímavá žena, která se určitě na statku nenudí, obzvlášť, když v poslední době rapidně ubylo příspěvků na jejím profilu. Docela ráda bych si přečetla pokračování kniha jejího boje na statku, o zvířátkách, které přikoupila atd.
O knížce jsem kdysi slyšela, stejně jako o panu Czendlíkovi, zajímal mě tedy rozhovor o něm a musím zkonstatovat, že se jednalo o poutavé čtení.
Kniha je rozdělená na několik částí, dozvíme se o dětství, dospívání i o místě působení v době, kdy kniha vznikla Zbigniewa. Prodchnutá jeho momentkami.
Dílo je psané formou rozhovoru. U některých odpovědí jsem se zasmála, u jiných hodně zapřemýšlela. Rozhodně jsem se takřka nenudila. V některých částech jsem musela souhlasit, u jiných už tolik ne, ale rozhodně si myslím, že je Zbigniew zajímavá osobnost.
Anotace zněla slibně a i začátek knihy měl poměrně potencionál. Ale když se střídaly dva různé příběhy, ačkoliv se nakonec propojily, kniha pro mě ztratila na čtivosti. Některé pasáže byly zdlouhavé až nudné, ztratila jsem chuť do čtení, přestože se jednalo o zajímavé téma.
Za mě bylo lepší pracovat jen s linkou Astrid. Než míchat vše dohromady.
Poměrně zajímavá kniha, ačkoliv na začátku knihy jsem byla lehce zmatená, kdo je kdo.
Je tu hodně náznaků, co se událo před velkou událostí. Většinou střídavě se vracíme do minulosti a současnosti.
Hlavní tu jsou dvě ženy, Natasha a Jen, v podstatě rivalky, které milují stejného muže. Pak tu je onen muž Nick, který se na první pohled zdá být úžasným a milujícím partnerem, ale...
Stupňuje se napětí, postupně se odkrývá příběh, jednotlivé střípky, které na první pohled nedávají smysl.
Úplný konec knihy mě zcela nenadchnul, ukončila bych ho trošku jinak. Přesto se jednalo o poutavé čtení.
Kniha sepsána krátce po válce ( po pěti letech ). Obsahuje velké množství fotografií a informací, jak to v Terezíně probíhalo.
Člověku se až nechce věřit, co vše může člověk napáchat na druhém.
Ale co mi při čtení hodně vadilo byla politika. Hodně do textu probleskoval komunismus.
Já se nakonec musím přiklonit na stranu čtenářů, které kniha příliš neoslovila. Nejspíš mi nesedl styl autora. Ačkoliv kniha obsahuje trýznivou a nelidskou dobu, děj mi přišel velmi chaotický a občas jsem se přistihla, že jsem byla z něj zmatená.
Nižší a vyšší poschodí pravdy či lži, které nás doprovázelo napříč celou knihou mě spíše od čtení rušilo.
Kniha obsahuje fotografie z filmu.
Z počátku to vypadalo, že se bude jednat o mrazivý thriller, který mi bude nahánět husí kůži. Sice bylo příjemné číst si o zimním počasí v tomto nesnesitelném vedru, ale nemůžu říct, že bych si hlavní hrdinku Darby oblíbila.
Náměť se zprvu zdál jako zajímavý scénář, ale bylo tam spoustu ale...
Čím více děj gradoval, tím více mi přišlo spoustu situací ujetých a nepravděpodobných.
Když se řekne Pýcha a předsudek, první, co se mi vybaví, je film z roku 2005 a tedy s hlavní hrdinkou K. Knightley a dalšími, tudíž při čtení knihy jsem si představovala povětšinou postavy z této filmové verze.
Je neuvěřitelné, že J. Austenová napsala tuto knihu v roce 1813! Předestřela nám, jak vypadala anglická společnost na konci 18.stol. Hlavním tématem je především výhodné provdání dcer, jak jinak. S pěti dcerami nemá paní Bennetová o zábavu nouzi.
Jsou tu vtipné dialogy i nemilosrdné ukázaní, že údělem ženy nebylo nic jiného, než se vdát a zaopatřit se tím do budoucnosti.
Každá z hlavních postav měla své charakterové zvláštnosti. Nechybí ani popis přírody a panství, až jsem měla mnohdy pocit, že se ocitám na stejném místě jako oni. Na druhou stranu tu byly místa, kdy jsem se chvílemi nudila.
Když jsem náhodou narazila na tuhle rozsáhlou sbírku příběhu na téma upíři, neváhala jsem a pustila se do čtení.
Jednotlivé příběhy jsem četla s časovým rozestupem, aby se mi nepletly dohromady. Líbilo se mi, že tu je o každém autorovi zmínka o jeho nejvýznamnějších dílech apod.
Na konci mě překvapilo, že bylo jen pár příběhů, které mě příliš nezaujaly. Některé měly opravdu temnou atmosféru, šťastný konec či naopak ponurý.
Rozhodně nelituji, že jsem si knihu přečetla.
Pamatuji si, že na střední jsem měla Bílou Masajku půjčenou z knihovny, ale moc mě nezaujala a bez dočtení ji vrátila zpět, aby si mnoha letech ke mně našla cestu zpět v podobě všech tří dílů v jedné knize.
Za Bílou Masajku bych mohla dát nejspíš plné hodnocení. Autorka čtivě a jednoduchou formou popsala svůj životní příběh, i když jsem chvílemi skřípala zuby, jak byla neuvěřitelně naivní a zaláskovaná a bez přemýšlení za sebou pálila mosty. U tolika situací bylo nesčetných varování, že nejspíš vztah mezi evropskou ženou a válečníkem Masajem nemůže dopadnout dobře, ale C. si šla za svým i přesto, že ji to málem stálo život. Teprve až s příchodem její holčičky Napirai se ji přenastavilo myšlení. Čtení mě bavilo, jen ale ve chvíli, kdy se vrátila zpět do Švýcarska mi některé věty už lezly na nervy, obzvláště neustálé zmínky o štěstí, jak ji vše vycházelo. ( byt, práce, známí...)
Zpátky z Afriky - kniha, kde se mnohé opakuje z konce Masajky, jen podrobněji popsané. Je to hodně o výměně dopisů mezi C. a Jamesem - bratrem Masaje. Popis život s černou holčičkou mezi bílými lidmi. ( jsem v úžasu, jak byli všichni nadšení z Napirai, vážně žádná šikana, divné pohledy?) Taky už tu je více znát, že autorka psala knihu už trochu na sílu a pro výdělek z knihy, co si budem.
Shledání v Barsaloi - za mě půlka kniha o ničem, obzvlášť konec. Jak ji všichni přivítali s otevřenou náručí, nikomu nevadilo, že si odvezla dceru atd. V podstatě autorka jakoby vymazala všechny zlé vzpomínky na svého Masaje a byla z něj opět v úžasu jako poprvé. Na druhou stranu bylo zajímavé dozvědět se o naprosto jiné kultuře, nepochopitelné rituály, tradice atd.
Celkově to bylo poutavé čtení, i když své výhrady bych k tomu měla. Tuším, že v dnešní době by kniha už nezažila takový boom, jako tomu bylo, když kniha poprvé vyšla.
O knížce jsem slyšela, kdysi dávno jsem viděla kousek z filmu, ale až nyní jsem si přečetla celé dílo. Mám takové kapesní vydání, četla se celkem rychle, i když občas mi přišla místa poněkud chaotická. Některé věci jsem si musela domyslet.
Ale líbila se mi celková atmosféra a vykreslení mentality lidí, která podle mě platí i pro dnešní dobu. Závěr knihy byl srdceryvný.
