Jaehyun
komentáře u knih
Hory zpívají
Nguyen Phan Que Mai
Nebylo to špatné, ale...
Osobně se mi nelíbilo to střídání pohledů a časů, občas to bylo docela matoucí. Ocenila bych, kdyby byla třeba půlka knihy z pohledu babičky Diu Lan a pak z pohledu její vnučky.
Druhá věc, co se mi moc nelíbila, bylo to množství informací. Podle mě to nešlo moc do hloubky a neměla jsem tak možnost se vcítit ani do jedné z postav nebo tu knihu nějak víc prožívat. V tomhle mi třeba přišla skvělá kniha Pachinko a nejspíš jsem čekala něco podobného.
Konec mě oslovil asi nejvíc. I tak bych ale knihu doporučila.
Odkaz Hawthornů
Jennifer Lynn Barnes
První díl byl pecka a druhý ještě větší. Miluju to, jak se v každé kapitole něco děje a jak to rychle odsýpá!
Avery se stále snaží rozluštit záhadu, proč ji miliardář Tobias Hawthorn odkázal veškeré své dědictví. V tomto díle si projde peklem, ale naštěstí má při sobě bratry Hawthrony, hlavně Jamesona a Graysona, Libby a svou kamarádku Max. Osobně mi přijde Grayson zajímavější a trochu jsem doufala, že se tu budou víc angažovat i Nash a Xander, ale i tak jsem si knížku extrémně užila. Už se těším na další díl a myslím si, že i když Avery není s Hawthrony pokrevní příbuzná (díky Bohu, protože by to přeci jen bylo divné), musí tu být ještě další důvod, proč se z ní stala dědička.
Hra o dědictví
Jennifer Lynn Barnes
Byla jsem trochu skeptická, jestli se mi bude kniha líbit nebo ne a šla jsem do ní s nulovým očekáváním. Začátek jsem poslouchala jako audioknihu v aj a zbytek četla jako knihu v čj.
Už po první kapitole mě to však překvapivě chytlo. Líbil se mi styl psaní a krátké kapitoly, díky kterým jsem měla knihu přečtenou během chvilky. Žádná z postav mi nebyla nesympatická, dokonce ani ta hlavní a nejvíce mě i přes svou škrobenost na začátku zaujal Garyson. Líbilo se mi, že tam má každý nějaké tajemství a i když byl tento díl soustředěný převážně na dva ze čtyř bratrů, tak doufám, že v dalším díle se dozvíme něco víc i o ostatních dvou, kteří tu zatím neměli moc šancí se projevit.
Bavilo mě i to napětí, chtěla jsem vědět, proč si miliardář Tobias Hawthorn vybrat zrovna Avery. Mám už nějakou svoji teorii, tak jsem zvědavá, jestli se mi potvrdí. Dalšího dílu už se nemůžu dočkat.
Zámek z pavučiny kouzel
Sophie Anderson
Olja žije s rodinou na starém zámečku, kde se v jedné z kupolí nachází kouzelná brána, za kterou se skrývá celý magický svět, ovládaný všemocným černokněžníkem. Čas se krátí a aby Olja zachránila svou rodinu před proudy magie, která uniká do jejího světa v podobě ničivé bouře, musí se vydat spolu s magickými bytostmi na záchrannou výpravu.
Od autorky už jsem četla Chaloupku na muřích nožkách, která se mi opravdu líbila a tak jsem chtěla zkusit i něco dalšího. No a opět jsem narazila na skvělý příběh.
Příběh o přátelství, magii a o tom, že domov není jen místo, ale jsou to především lidé, se kterými ho sdílíte.
Knihy od této autorky můžu vřele doporučit, ať už dětem tak dospělým.
Než vystydne káva
Tošikazu Kawaguči
Pěkná obálka i nápad, ale obsahově se mi kniha moc nelíbila. Čekala jsem něco jiného, dost jsem se u čtení nudila.
Nový domov
Leslie Connor
Knížka se mi líbila, ale místy byla docela morbidní až depresivní. Nejsem už cílová skupina, takže nemůžu říct, jak na knihu budou nahlížet mladší čtenáři. Já tedy čekala něco jiného, měla jsem to jako takovou četbu na relax, takže mě to pak přepadlo nepřipravenou. Nicméně líbil se mi styl psaní, prostředí i hlavní hrdinka. I přes některé popisy bylo na knize něco, co mi i po dočtení dlouho zůstávalo v hlavě. Knihu byl doporučila tak 50/50 záleží na tom, komu ji budete číst, popřípadě kupovat.
Slunce a hvězda
Rick Riordan
Nevím, proč jsem si myslela, že tuhle knihu můžu číst aniž bych znala sérii Percyho Jacksona... Takže to nedoporučuji ani zkoušet.
Když opustím od toho, že nevím co mají postavy za sebou a hodně jmen a situací bylo mně neznámých, tak to bylo fajn. Chvilkama mě to bavilo, chvilkama se to táhlo a přišlo mi, že se tam řeší furt to samé dokola. Navíc jsem se nedokázala vžít do postav ani si ten děj pořádně představit.
Chci si někdy přečíst i Percyho Jacksona a kdo ví, když se mi ta série zalíbí, dám téhle knize ještě šanci a třeba ji ocením víc, ale teď dávám 3 hvězdičky. Asi jsem měla od knihy jiná očekávání a pak jsem byla zklamaná.
Jsme nevyhnutelní
Nofreeusernames (p)
Po přečtení všech autorčiných knih mužů říct, že tahle byla asi nejlepší. Hlavní hrdinka nebyla tak otravná jako ty předchozí a ani love interest nebyl tentokrát na ránu. Na druhou stranu na něm ale nebylo nic extra.
Pokud byste se chtěli do jejích knih pustit, tak doporučuji tento díl, ty ostatní už jsou jen horší a horší.
Temná krása
Mary E. Pearson
Tak tato série pro mě byla celkem překvapením. Ano, ten první díl nebyl nic moc, ale líbilo se mi, jak si myslíte, že víte kdo je vrah a kdo je princ a autorka vás ke konci vyvede z omylu. To mě přimělo číst dál.
Druhý díl se mi líbil mnohem víc než první, bavilo mě se seznamovat s Vendou a jejím lidem a zvyky. Dozvěděli jsme se tu víc i o Kadenovi. Občas se to trochu táhlo, ale jindy mi zase stránky utíkaly pod rukama. A na konci se opět stalo něco, co mě přimělo číst dál.
Třetí a závěrečný díl mě bavil stejně jako ten předchozí a užívala jsem si každou stránku. Líbilo se mi, že se nejedná o žádný milostný trojúhelník, protože ať se to tak může na první pohled zdát, není to pravda. Lia je zamilovaná do prince a je to něj zamilovaná celou dobu a zabijákovi, který je zamilovaný zase do ní, to dá jasné najevo už od první chvíle. Taky se mi líbilo, jak si s princem navzájem důvěřují.
Co mi trochu vadilo, byl nedostatek magie, protože co si budem, nebylo ji tam ani co by se za nehet vešlo a občas se ten děj táhl. I tak jsem si ale celou sérii moc užila a uvidíme, možná si ji někdy přečtu znovu.
Sečteno a podtrženo, celou sérii můžu doporučit!
Recept na lásku
Jarrett Melendez
Tohle bylo na relax hrozně fajn a líbila se mi kresba. Bála jsem se, že to prase bude mluvit, což se naštěstí nestalo, takže palec nahoru.
Všechny barvy duhy
* antologie
Vzhledově i nápadově je knížka moc hezká, ale obsahem se mi moc nelíbila. I na wattpadu jsem četla lepší povídky.
Nicméně povídka Jak jsem šla na záchod, mě zaujala a docela by mě zajímala kniha od Kláry a Evy Pospíšilových.
Blízko
Kevin Panetta
Bylo to fajn, ale ilustrace nic moc, nelíbila se mi ta barva ani kresba.
Panda a dráček
James Norbury
Pěkné ilustrace, ale obsahově mi to bohužel nic neříká. Líbilo se mi to ale víc než Chlapec, krtek, liška a kůň.
Zrádné srdce
Mary E. Pearson
Druhý díl mě bavil o něco víc než první, ale pořád se tam dlouho nic neděje. Spíš se tu seznamujeme s Vendou a jejím lidem a zvyklostmi. Bavil mě Kaden o kterém se tu dozvíme víc i moraly gray Komizar.
Na poslední díl mě nalákal až konec.
Temné vody
Katherine Arden
3,5
Bohužel byl tento díl docela zklamáním. Bylo to fajn, přečetla jsem to během dne, ale první díl to u mě určitě nepřekoná (ani druhý). I když mě knížka bavila, něco ji chybělo a přišlo mi to spíš jako vycpávkový díl, který kdyby nebyl, nic by se nestalo. Čekala jsem trochu víc a ten konec by takový useknutý a nijaký.
Falešný polibek
Mary E. Pearson
Nejvíce mě bavilo prvních 100 a posledních 50 stran, ten prostředek za mě nic moc. Řekla bych, že je to taková seznamovací kniha s postavami a hlavně prostředím a že se to rozjede v dalších dílech, na které jsem zvědavá. Na fantasy tam popravdě ani nebylo dost 'fantasy prvků', spíš bych řekla že žádné.
Bylo to ale fajn, na mě možná trochu utahané, tak nějak zjišťuji, že tyto 'putovní ' knížky nějak nedávám a potřebuju, aby se tam něco dělo, nějaká akce. Ale druhý díl má být údajně lepší, tak uvidíme.
Bez srdce
Marissa Meyer
(SPOILER) Mayerovou jsem si docela rychle oblíbila a po přečtení Měsíčních kronik se stala jednou z mých oblíbených autorek.
Jelikož mám ráda Alenku v říši divů, tak jsem si tuhle knížku musela přečíst. Příběh byl opět velmi čtivě napsaný a rychle mi ubíhal.
Máme tu hlavní postavu Catherine, která je dcerou markýze, miluje pečení a chtěla by si se svou služkou pořídit pekařství. Bohužel je ale ze strany rodičů nucena do svatby s králem, který je btw o 15 let starší než ona a pořádný hlupák. (17/32)
Jednoho dne je Catherine pozvaná na ples, kde ji chce král požádat o ruku. Než k tomu ale dojde, Catherine uteče do zahrady, kde potká dvorního šaška Šprýma.
Catherine byla jako postava ok, ale skoro celou knihu jsem měla chuť s ní zaklepat a natlouct ji do hlavy trochu toho vzdoru. Měla spoustu šancí se svým rodičům vzepřít a říct ne! Stejně tak měla spoustu příležitostí odmítnou krále nebo mu dát aspoň najevo, že o něj nemá zájem.
Král sám o sobě byl taky perlička, veselý, uhihňaný, upocený a naprosto lhostejný k věcem kolem něj. Choval se jako malé dítě a místo aby řešil závažné věci (např Tlachapouda - halóo), pořádal večírky a předstíral, že se nic neděje.
Šprým byl spolu s Klóbrcem hrozně fajn postava. Postupně se dozvíte, že měl Šprým v Srdcově určitou misi (která jen tak mimochodem nedávala smysl... ) a snažil se, aby se Catherine za krále neprovdala, protože se do ní sám zamiloval. To byla jediná část, která mě trochu nudila, protože se dost opakovala. Pokaždé, když chtěl král Catherine požádat o ruku ji šprým zachránil a svatbu oddálil.
Konec je nám asi všem jasný, ale i tak jsem víc než Catherine litovala Klóbrce. Kdo čte mezi řádky, tak ví, že byl do Šprýma zamilovaný (což přišlo jak rána z čistého nebe) a myslím, že právě jeho smrt měla za vinu to, že zešílel.
Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
Knížku jsem dočetla, ale marně jsem hledala ten zmíněný humor a vadilo mi neustálé střídání pohledů. Je to první knížka od autora a asi i poslední, nesedl mi.
Píseň sirény
Alexandra Christo
Na Píseň sirény jsem se dlouho těšila a bylo to pro mě celkem překvapení. Je to takový retelling na Malou mořskou vílu, jen krutější a docela bych si to umělá představit zfilmované.
Navíc se jedná o standalone, což já ráda. Jen tedy překlepů tam bylo docela dost, nicméně za sebe můžu doporučit, pokud máte rádi drsnější pohádky a mořské panny.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Knížka se mi líbila, díky krátkým kapitolám se rychle četla a líbil se mi styl psaní. Není to ale knížka, co by ve mně zanechala nějaké extra pocity a znovu bych se k ní už asi nevrátila. Nicméně za mě fajn průměr.
Nora trpí depresemi a rozhodne se vzít si život. Ocitne se v půlnoční knihovně, což je místo mezi životem a smrtí, kde si může vyzkoušet, jak by její život vypadal, kdyby se v určitých situacích rozhodla jinak.
Jen tedy ruku na srdce, představa, že jsem na jejím místě a jsem rozhodnutá zemřít a najednou se ocitnu na místě, kde si můžu vyzkoušet jiný ze svých životů (a že všechny životy stejně stáli za prd), tak si o žádnou knihu ani neříkám a rovnou čekám na smrt. Ten, kdo definitivně skončil se světem nemá chuť pokračovat v tisíci dalších.