Jadla komentáře u knih

To bylo potěšení číst. Příběh je svižný a zábavný, skoro rozverný.

2 27.07.2023

Přidala jsem hvězdičku za to, že se četla hladce, bez rušivých překlepů a chyb. I to se cení. Jinak jednoduchoučký příběh, s žádnou z postav jsem se ani nestihla pořádně seznámit a byl konec. Na předchozím dílu se mi líbilo prostředí, z textu na mě působilo něco milého, tady není nic. Jen slova, která dohromady dávají smysl, ale nic víc.

1 12.07.2023

Četla jsem ji podruhé a jen matně se rozpomínala, oč vlastně šlo. A pořád ne a ne si vzpomenout, jak to vlastně dopadne. Když jsem dočetla, bylo mi jasné, proč. Závěr je skutečně pro mě na nervy, usvědčí, nesvědčí, domů znamená spolu nebo ne, prostě ne-po-řá-dek!
Ale jinak bezvadné čtení na začátek prázdnin.

04.07.2023

Lord Petr je výstřední a vlastně drahoušek. Vždycky si ráda přečtu. Ta jeho detektivní kancelář v sukních je excelentní.

27.06.2023

Výborná příručka, ráda z ní čerpám inspiraci a využívám ji při vyučování. Pro moji práci je velmi vhodně řešená, úkol (cvičení, zadání) a bezprostředně pod ním řešení. Nemusí se nikde listovat, hledat. Praktické. Zlatá Čechová.

21.06.2023

Mám ráda Alberta Campiona. Mám ráda detektivní příběhy. Mám ráda obsáhlé knihy, které hned nekončí. Ale v této je toho všeho hrozně málo nebo až moc. Navíc všelijaké tajné organizace, které se řídí nepřekročitelnými pravidly, agenti a špioni a konspirace, neznámé postavy s dlouhými prsty v pozadí, to není můj šálek kávy.

20.06.2023

Četli jsme s dětmi několik večerů. Milé obrázky, hezký příběh, skvělá volba postav a jejich jmen. Moje drobotina už neřekne housence jinak než Chlupydupy, všichni šneci jsou Pižlové. Chtějí mít doma želvu, samozřejmě Verunu. Někdy si i hrají, že jsou jednotlivá zvířátka.
Touto četbou se nemůžete netrefit.

4 18.06.2023

Takový úplně obyčejný zázrak. Autorka se i tímto příběhem trefila do toho, co já ráda. Jde vlastně o prosté věci. Přátelství, toleranci, pomáhání, pochopení. Že jsou kolem nás hodní lidé. Že pohlazení a úsměv mají svou cenu. Normální zázrak:)

Nechci znít jako prudérní protivka, ale vidím, jak děti obklopuje svět s dávkou agresivity, hrubosti, sprostoty. Tak je potěšující, když se objeví i dávka vlídnosti a sounáležitosti.

5 02.06.2023

Cestou vlakem z Plzně do Karlových Varů vystačí dospělákovi než do Frantovejch. Dcera ji četla s chutí několik večerů a chce se pustit i do dalších dílů.
Knížka má pro děti dobře zpracovanou grafickou podobu, je "tlustá" tak akorát, aby to nebylo strašidelně moc ani trapně málo.
Jako oddaného čtenáře klasických detektivek mě tohle zjednodušené zpracování nenadchlo ani nepopudilo, u dětí plní účel, baví je a snad se i dozví něco zajímavého.

02.06.2023

Doslova mne uchvátilo, jak autorka postavám vdechla život. Jak ze slavných jmen uhnětla lidské bytosti. Lidi, jež dýchají, pláčou, jí, trápí se, spí, je jim špatně po flámu, bojí se, tápou. Obzvlášť se mi líbí sesterská blízkost a porozumění Johanky a Žofky.
Miluju 19. století, formování české literatury, vznosná jména jako Bolemír, Kajetán, Ladislav. Tají se mi dech z práce a obětavosti Dobrovského, Krameria, Tháma. Jiné národy mají Cida, Artuše, Siegfrieda a další. Moji hrdinové vystupují vesměs v této knize.

5 24.05.2023

Mám zvláštně rozporuplné pocity. Nevěděla jsem, že tato kniha navazuje na nějaké předchozí díly, z čehož zřejmě plyne dojem vytrženosti z kontextu. Text knihy je úžasný, stříkaly mi slzy smíchu v těch nejnevhodnějších chvílích a přitom jsem se vůbec nechtěla smát, protože okolnosti jsou v příběhu těžké a smutné. Zlovůle, mašinérie, pocit nadřazenosti, krutost mě navíc vždycky tak rozčilují a dráždí!

3 18.05.2023

Přečetla jsem kvůli titulu, Janu Eyrovou miluju.
Mrzela mě spousta překlepů. Méně či více nevěrohodné afektované postavy. Křečovité rozhovory. Kopec neustále se opakujících informací.
Prima námět, zpracování má ještě velkou rezervu.

3 16.05.2023

Po letech jsem ji přečetla znova a líbí se mi pořád. Velmi povedené charaktery postav, milá zpestření jiskrnou zápletkou mezi Rachel a doktorem. Líbí se mi, že to není přeslazené, sentimentální, všechno není předloženo na talíři. Příběh s kapičkou smutku.

1 09.05.2023

(SPOILER) Četla jsem s velkým, převelikým očekáváním. A některé motivy se mi líbily.
Mojenka je úžasná a statečná a chytrá holčička. Její rodiče se na ní vlastně hrozně moc vykašlali, nechali ji se plácat v nejistotě samotnou, bez pomoci jejich, přátel, kohokoli. Tatínek působí docela fajn, ale proč pro pána jána se svou dcerou tak málo mluví, vysvětluje jí, naslouchá jí? A maminka je jako zavřená ve věži, tráví víc času s pečovatelkou než s dcerou. Možná to tak je, dítě plné života a dravosti přírody nemůže být pořád s někým, kdo umírá, ale Mojenka má hrozný nedostatek svojí maminky a mamince by také určitě bylo líp, kdyby mohla mít u sebe Mojenku. O tom, že by trávili čas spolu, tatínek, maminka, Mojenka, že by se sešli u maminčiny postele a povídali si, není ani zmínka. Ta odtrženost je zarážející, protože rodina do nemoci fungovala.

Na druhou stranu život s umírajícím, neustále se stínem utrpení a nemoci, to, že přijede pomoci babička, že si doma vaří a mají radost ze společného jídla, že i v tom, co se zprvu zdá protivné a otravné, se může najít něco hezkého a vlastně užitečného, hlavní je vytrvat, jsou vzácné a v dětské literatuře jen mimořádně zachycované motivy.
Kladem je i přirozený jazyk knihy, blízký čtenářům a zároveň bohatý a kultivovaný, aby rozvíjel.

2 16.03.2023

Nedočetla jsem. Knížka se mi moc líbila na první pohled, osobitá, příjemný styl. Ale. Obtížně se mi pojmenovávají důvody, proč strávím čas raději s jinou knihou. Zvláštní podřízení tvorové, samé složeniny, divnosti, nevím, nevím, jestli bych se chtěla setkat s panem Louskackem, když ještě žil. S jeho světem jsem si nepásla.

(SPOILER) Hezký příběh, hezké ilustrace, vydařená kniha. Lampička je obdivuhodné a nádherné děvčátko, má víc citu i rozumu než její otec. Lidská hloupost, předsudky a sebestřednost mě nepřestanou překvapovat. Kéž v životě potkáváme víc Lampiček než admirálů, víc hospodyní Mart než učitelek Amálií.

3 06.03.2023

Líbila se mi. Takový obyčejný příběh pro děti, který vlastně není tak docela obyčejný. Myslím, že autorka zvolila velmi neotřelé motivy. Klíče a luštění záhady, kluk na prázdninách, co budou nejspíš nuda k ukousani, to je prověřená klasika. Některé náhody jsou až příliš velkými náhodami. Ale to, že se děti začnou doopravdy zajímat o vyprávění starých lidí, že spolu uklízejí v kostele, zájem o dávno zpustlé rodinné vlastnictví i pohledy do minulosti, kdy se někteří rozhodují stejně zištně jako nyní a jiní jsou věrní a čestní, je svěží a potěšující. A rozuzlení také stojí za to.
A navíc se děj odehrává kolem Rožmitálu, a to je vůbec srdeční záležitost :)

No, potěš Pánbu. Strašně moc bych chtěla říct, že u nás by se to ve školách stát nemohlo, a věřit tomu. Ale taky mohlo. Některé děti dokážou být opravdu zlé, snad ani neví proč. Některé děti dokážou být neočekávaně statečné. Někteří rodiče jsou slepí. Vicentova situace je o to horší, že rodiče ho pošlou k psychoterapeutovi, který má zázračně vyresit všechny problémy, místo aby s ním prostě mluvili, tak, aby se on nebál mluvit s nimi.
Vím, že všichni nemohou být cílevědomí, sebevědomí, ale chtěla bych, aby si každé dítě mohlo s důvěrou říct Já jsem já. A nebojím se. A tahle knížka k tomu přispívá.

7 23.02.2023

Když jsem dočetla, nemohla jsem téměř dýchat, jak jsem měla všechno sevřené smutkem. Nevím ani, co napsat dřív. Jestli je hroznější křivda, která nebyla nikdy odčiněna, nikdy potrestána, a dokonce nesměla být ani nahlas vyslovena. Jestli je strašnější to, že lidé, s nimiž se nakládá jako se zvířaty, začnou pochybovat, jestli jsou ještě vůbec lidé, a musí se o tom znovu přesvědčit.
"Proti sobě tu stojí dva ďáblové a oba chtějí vládnout peklu."

Když jsem pozdě v noci dočetla, zůstala jsem oněmělá. Do rána se mi zdály sny, v nichž jsem viděla obrazy z knížky. Je nesmírně působivá, způsob vyprávění, zvolená slova, celý příběh předává strach, nedůvěru, váhání, osamělost, bezmoc. Vzepětí, kdy se národ jako zvíře zahnané do kouta, rozhodne k poslednímu skoku. Buď a nebo, už není co ztratit. To lpění agentů tajné policie na totální moci, i když se už systém sype, nikdy nepochopím, je to hrůzyplné.
Čtěte a pamatujte.

17 22.02.2023