(SPOILER) Tato útlá knížečka obsahuje tři povídky, které se zabývají tématem emigrace, nebo přípravy na emigraci.
První povídka vypráví o mladé ženě, autorce vlastních filmů, které chce natočit. Potíže nastávají s osobami, které rozhodují o tom, o čem má film být, co je v pořádku, co je zapovězené. Přestože pro natočení svého filmu udělala všechno, stálo ji to velké finanční zatížení, nebyla podle kádrového hodnocení úspěšná. Její deprese dosáhla tak daleko, že uvažovala o opuštění rodné země, kde bude mít více svobody osobní i svobody k podnikání.
Druhá povídka hovoří o několika osobách, které se účastní společného zájezdu do Vídně. Ne každému je dáno doporučení a povolení k získání devizového příslibu. Starší žena, matka a babička, dostane zájezd od svého syna Miloše, aby se podívala někam do světa, protože podle svých slov ještě nikdy za hranicemi nebyla. Syn je ve straně a s dalšími soudruhy plánují itinerář a zkoumají, komu byl zájezd povolen. Jsou tam dvě osoby, které nejsou prověřeny a budí obavy, že by mohly zájezdu zneužít k emigraci. Jde o rozvedenou ženu a matku se čtyřletou dcerkou. Milošova matka, která si nechává říkat Bábibábinka, je požádána, aby se o ty dvě osoby postarala a měla je na celou dobu pod dohledem. Mají být společně ubytovány ve třílůžkovém pokoji. Bábibábinka se svého úkolu dobře zhostí, s těžkostmi svůj úkol dodrží, a výsledek, jak to skončí, čtenáře velice překvapí.
Třetí povídka je o majiteli Penzionu na rozcestí v rakouském menším městečku, kde se starají o uprchlíky z Československa, kteří čekají na výjezdní povolení do západních zemí. Zde se opět setkáváme s Bábibábinkou, s malou Eliškou a její maminkou, které čekají na azyl. Vystupuje tu více osob a celé rodiny, které čekají na volné místo v letadle do Ameriky, Austrálie, či Nového Zélandu.
Kniha byla zajímavá, ale čekala jsem více, podrobnější vyprávění o emigrovaných osobách, jak se dostaly ven, jak a kde potom žily, jak se jim v kapitalistické cizině dařilo.
Kniha mne nezklamala, moc dobře se četla a měla většinu postav mně sympatických, hlavně hlavní hrdinka, manažerka PR agentury, Kate. Byla pracovitá, snila o povýšení, kterého by si zasloužila za svůj čas a zápal, který své práci věnovala. Byla jsem docela nazlobená, když jí její šéfová dala ránu pod pás, a povýšení dostal její kolega a přítel Josh, se kterým zrovna chodila.
Kate dostala novou příležitost, kterou by zvládl málokdo. Do dvou dnů měla vymyslet projekt „hygge“ pro dánského managera, který chtěl v Londýně postavit jejich obchodní dům s nezvyklými prvky. Zahrnovalo to cestu do Dánska a získat k tomu výletu šest novinářů, kteří by se jí podřídili a pracovali pro její projekt. Novináře získala celkem lehce, až na jednoho, který dělal velké problémy.
Kate svůj úkol zvládla velice dobře. Získala přátele, kteří ji měli rádi a byli ochotní ji podržet, když se ze strany její agentury a šéfové s nově povýšeným Joshem málem dostala do problémů.
Příběh byl častokrát zbytečně dost natahovaný. Musím souhlasit s některými komentáři, že to bylo přeslazené, jedno klišé za druhým, zbytečně dlouhé a do podrobností popisování intimních zážitků mezi Kate a Benem. Samozřejmě, že předvídatelné to bylo od samého začátku, kdy se ti dva poznali. Ale celkově knihu doporučuji jako odpočinkové čtení pro zlepšení nálady, s hezkým popisem atrakcí a života obyvatel hlavního města Dánska, Kodaně.
Tento pan spisovatel mi bohužel nijak moc nesedne. Je to už třetí kniha, kterou jsem od něho četla, ale ani tato můj názor nespravila. Kdysi dávno jsem viděla i film, ten se snad ještě zhlédnout dal.
Vadily mi dost rušivé vulgární výrazy a příliš žhavé intimní scény, jak v řečích, tak i prakticky u některých postav. Bohužel nenašla jsem ani jednoho z mnoha hrdinů románu, který by mi byl sympatický. Nemohu popřít, že se v ději našlo několik vtipných a humorných scén. Za ty dávám autorovi ty dvě hvězdičky. Naopak někdy jsem musela celou stránku zhola nezajímavého vyprávění přeskočit.
(SPOILER) Kniha je rodinnou ságou čtyř generací žen, která se odehrává v Egyptě. Ukazuje nám rozdílný život v kultuře, která je nám hodně vzdálená. Moc dobře se četla, přes velký počet stránek, jsem jich denně přečetla víc než u jiných knížek. Jako u podobných knih, jejichž příběh se odehrává v arabském světě, mne šokovaly praktiky prováděné na ženách. Obřízka malých děvčátek, barbarský zvyk, někde je ještě praktikovaný i v dnešní době. Ponižující deflorace mladých dívek, vstupujících do manželství, neboť každá nevěsta musela být panna, jinak by byla zavražděna mužskými rodinnými příslušníky za zneuctění rodiny a ztráty rodinné cti. Bezmezná poslušnost žen vůči mužům, ať už vůči manželovi, otci, bratrovi či strýci.
V tomto románu, který se odehrává v Egyptě po dobu téměř padesáti let, sledujeme osudy tří žen. Chadidža, žena nezdolné vůle, byla v útlém dětsví ukradena matce a své rodině, z dětství si nic nepamatuje. Vzpomíná si až na svůj sňatek s Alím Rašídem, když jí bylo třináct let. Až do svého stáří se snaží vzpomenout, co bylo předtím. Má hlavní slovo v rodině, všichni si jí váží a poslouchají ji.
Je vdova a má tři děti. Syn doktor Ibrahím Rašíd je jediným mužským potomkem. Dcera Fatíma byla otcem zavržená a nikdo o ní dlouho nic nevěděl. Třetím dítětem je dcera Nafísa, nyní vdova se čtyřletým chlapcem Omarem a jednoměsíční dcerou Tahíjou.
Ibrahím ztratil milovanou ženu při porodu dcery Jasmíny. Z Evropy si přivezl druhou ženu, Angličanku Alici. Ta mu porodila dceru Amíru. Ibrahím strašně moc prahl po synovi a byl nešťastný, že stále nemá dědice, kterého dluží svému otci Alímu Rašídovi. Pomohl si k synovi nečestným způsobem. Adoptoval syna mladé žebračky a prohlásil ho za svého vlastního. Tento čin měl pro něho zlé důsledky.
Dcera Amíra byla jeho milovaným dítětem a přála si být lékařkou, jako on. Jasmína se stala tanečnicí, rodina jí v tom nedokázala zabránit. Nešťastnou náhodou byla Amíra znásilněná jeho přítelem Hasanem. Když to vyšlo najevo, byla otcem a celou rodinou zavržena a její matka Alice jí pomohla opustit Egypt a najít nový život, nejdříve v Anglii a poté v Americe.
Kniha popisuje mnoho let a mnoho událostí v rodině Rašídů, i politickou situaci v tehdejším Egyptě. Oblíbila jsem si ji a mohu ji ohodnotit na plný počet hvězdiček.
(SPOILER) Zajímavá a čtivá kniha, ale nemohu se připojit k těm, kdo ji pokládají za velmi zábavnou a vtipnou. Nepamatuji si, že bych se nad některou pasáží od srdce rozesmála. Spíš se v ní vyskytovaly i dost vážné momenty.
Bývalý pilot, Douglas Grimes, se musel vzdát svého povolání kvůli závažným očním problémům. Najde si místo nočního recepčního a zhruba dva roky pracuje v hotelu na nočních směnách. Jedné noci se stane svědkem náhlého úmrtí jednoho z hostů a mimo jeho doklady a peněžní hotovost najde v tajném svitku velké bohatství ve stodolarových bankovkách. Nemá na to svědky, svitek s penězi si ponechá. Na druhý den dává v hotelu telefonicky výpověď a odjíždí z New Yorku, aby si ve Washingtonu tajně vyřídil pas a odcestoval do Evropy.
Jeho podvod se mu vymstí a zkomplikuje situaci, když se mu ztratí kufr na cestě do švýcarského Svatého Mořice, do kterého si neprozřetelně celé bohatství uložil. Kufr je omylem vyměněný za úplně stejný, jako byl ten jeho, akorát v něm najde cizí oblečení a věci. Celé týdny pátrá po člověku, kterému kufr patří. Samozřejmě, že jeho pátrání je velmi dlouhou dobu neúspěšné, ze samozřejmého důvodu, neboť majitel vyměněného kufru zjistil, co obsahuje a s vrácením se neobtěžoval.
Douglas se nakonec dočká úspěchu a s dalším podvodníkem se stává velmi bohatým a úspěšným v obchodním podnikání. Poznává krásná evropská města, krásné ženy, zažívá příjemné situace. Ale ani ty nepříjemné nenechají pak na sebe čekat.
Přečíst se to dalo, většinou to bylo zajímavé, až na některé nezáživné odstavce, které nic nového neříkaly a musela jsem je přeskočit. Hodnotím knihu na tři až čtyři hvězdičky.
(SPOILER) Napínavý kriminální příběh, který se zabývá více případy. Jednotlivé kapitoly nenavazují jedna na druhou, střídají se příhody jiných lidí a na jiném místě. Děj se většinou odehrává ve Finsku, v Helsinkách a v blízkém okolí, a jednou také v belgickém městě Ostende. S tímto jsem měla ze začátku problém. Začetla jsem se do události, která se stala jedné rodině a v další kapitole se mluvilo už o někom jiném. Těch „hlavních hrdinů“ bylo v knize více a nemohu říct, že by mi byla většina z nich sympatická.
Oblíbila jsem si vyšetřovatele Kimmo Joentau, který se dostává v krátkém období ke dvěma kriminálním případům. V prvním z nich je obětí jedenáctiletá dívka, kterou odváží otec domů ze sportovního kroužku a cestou jejich auto smete neznámý řidič, který od nehody ujede a nikdy není zjištěn. K druhému případu se dostává o den později. V parku na lavičce jsou nalezena dvě neznámá a neidentifikovaná těla. Jde o devatenáctiletou dívku, prostitutku, a jejího staršího přítele. Oba jsou cizinci a vyšetřovatelům se dlouho nedaří zjistit jejich totožnost, ani způsob, jak a kde byli zavražděni.
V knize se mluví o dalších dvou lidech, kteří nejsou podle mého názoru normální. Jde o psychopatického mladíka Unto Becka, který plánuje kolektivní vraždu velkého množství dětí a mládeže na festivalu. Jeho násilnické plány objeví jeho sestra Mari Becková a snaží se s ním domlouvat po sociálních sítích pod cizí přezdívkou. V ojedinělých kapitolách vystupuje dokonce i muž jménem Jarkko Falk. Sám o sobě mluví a popisuje vraždy, kterých se dopustil.
Nesmím zapomenout také na jednoho z hlavních hrdinů, obchodníka a bankéře Markuse Sedina. Ženatý muž, otec malého synka, se v Ostende zamiluje do mladé dívky, prostitutky, která se mu představí jako Réka. Pochází z pomezí Maďarska a Rumunska a musí takto pracovat, aby posílala peníze domů své velké rozvětvené rodině. Markus Sedin to dotáhne tak daleko, že jí v Helsinkách koupí drahý byt a finančně podporuje ji a celou její rodinu. To se mu nakonec velice vymstí.
Kniha se četla úplně sama, bylo těžko ji odložit, tak moc byla napínavá. Konec mne uspokojil, Kimmovi Joentauovi jsem přála to, čeho se po smutném životním období dočkal.
Romantický příběh z 18. století o lásce anglické lady a francouzského korzára. Dona je vdaná paní, manželka baronetta Harryho, matka dvou malých dětí. Manžel Harry je nudný a nezajímavý muž, který jí nepřináší nic vzrušujícího, kromě pořádání hlučných večírků pro londýnské lordy a jejich manželky. Dokonce jí toleruje pro ni nepříjemného obdivovatele, jednoho z jeho přátel. Ten dokáže být tak vlezlý, že už ji to jednoho dne všechno přestává bavit. Touží uniknout tomuto nudnému, stále se opakujícímu životu se sice milujícím, ale nudným, omezeným a nechápavým manželem.
Vezme obě děti a jejich chůvu, sbalí jejich věci a nechá se odvézt z Londýna do jednoho z jejich venkovských sídel na Cornwalu, kde žádný z nich už celá léta nebyl. Zámek spravuje jediný sloužící, správce William.
Při svých toulkách k ramenu řeky se setká s francouzským korzárem, obávaným pirátem, který prý přijíždí do jejich kraje dost často, aby okrádal bohaté zámecké pány a jejich rodiny. Dona poznává, že její sluha William je s tímto Francouzem spřízněný. Začíná dobrodružný příběh a s ním konec jejího nudného a nezajímavého života. Dočká se událostí, které jsou nakonec velmi nebezpečné nejen pro její novou lásku, ale životně nebezpečné i pro ni. Knihu jsem četla s velkým zájmem, abych co nejdříve zjistila, jak všechno pro ni a pro jejího milence dopadne.
(SPOILER) Jsem na rozpacích, jaký komentář k této knize napsat. Podle anotace se mi zdálo, že bude velmi zajímavá. Docela jsem se zklamala. Kniha se sice dala přečíst, ale byly kapitoly, u kterých jsem se vyloženě nudila. Bylo to moc zdlouhavé, jen občas jsem narazila na něco, co mne více zaujalo. Zřejmě nejsem cílová skupina pro takový druh knih.
Nora se po rozhodnutí odejít z tohoto světa dostala do půlnoční knihovny. Podle všeho, nebyla ani mrtvá, ani živá. Její známá knihovnice ze studentských let, paní Elmová, jí dávala pomoc při hledání knih s jejím novým životem. Nora si mohla zvolit život, ve kterém si myslela, že by mohla být šťastnější. Těch životů bylo nakonec příliš mnoho, podle mne to bylo docela ujeté. Ale sama jsem po celou dobu měla dojem, že nakonec se vrátí do svého původního života. Sice to bylo trochu jinak, nebylo to tak jednoduché, ale vcelku jsem měla správné tušení.
Kniha povídek, ve které se hojně vyskytují zvířata. Osoby, které hledají štěstí, toužící změnit svůj život, najdou štěstí nakonec ve společnosti čtyřnohých mazlíčků. Většinou jsou to kočičky, někde pejsci. Povídky se mi líbily skoro všechny. Nejlepší byly Štěstí je zadarmo, Medové dny, Kocour školníkem, Dům hrůzy. Ale všechny se dobře četly. Dávám knize 90%.
(SPOILER) Děj knihy mne ze začátku nijak zvlášť nezaujal, musím souhlasit s některými komentáři. Manželé Jelínkovi se chystají odjet do ciziny na devět dní, kde má otec předložit svou výzkumnou práci. Jejich tři děti, patnáctiletá dvojčata Václav a Jarmila a osmiletý Ivan, se s jejich odjezdem nechtějí smířit a velmi jim brání, aby odjeli. Rodiče se samozřejmě nedají odradit a na cestu se těší, zvláště maminka Anna, která už léta nikde nebyla.
Jarmila chodí s mladým mužem, který je o pár let starší. Jmenuje se Toufar, je to tulák, bezdomovec, přespává v chatě a má na ni hypnotizující vliv. Bojí se ho, ale netroufá si se s ním rozejít. Mají hospodyni a chůvu Cilku, která se o ně má starat, až rodiče odjedou.
Jarmila se s nimi nestihne rozloučit, má rande a špatně spala, jejich odjezd zaspala. Dostane předtuchu, že se s jejich rodiči něco stane. Václav se jí vysměje, když mu to naznačí. Ale její předtucha se splní. Z radiového hlášení se dozvídají, že mezi Jassy a Malorou se srazily vlaky a měl to být tentýž vlak, kterým jeli rodiče. Prožívají dva dny hrůzy a nejistoty. Nakonec se ukáže, že se jim nic nestalo, dostávají od otce telegram, že dobře dojeli. Jarmila je štěstím bez sebe a konečně najde odvahu se s Toufarem rozejít.
(SPOILER) Dívčí román o venkovském děvčátku, Vítě, které se dostává do Prahy na zdravotní školu, aby se stala zdravotní sestrou. Neměla lehké dětství, maminka jí zemřela a otec se znovu oženil. Její nevlastní matka ji zahrnovala domácími pracemi, že jí nezbýval čas na přípravu do školy. Proto její vysvědčení nebylo dobré. Málo chybělo a na školu by se nedostala, ale její vlastní sestra Lída, už vdaná paní, a také zdravotní sestra žijící v Praze, jí pomohla. Také otec jejímu vzdělání přál.
Víťa byla malého vzrůstu, vypadala ještě jako dítě, proto se na internátu těžce prosazovala. Její spolužačky byly už vyspělé mladé dámy, strojily se a ozdobovaly. Vítě se zpočátku jen smály. Také učitelé ji nebrali, protože hodně zaostávala, těžko jí šlo učení do hlavy.
Postupem času si získávala kamarádky a byla velmi šikovná v práci a na praxi v nemocnici. Stala se jednou z nejlepších. Také teoretická příprava jí už začala jít lépe, protože hodně bojovala, moc se učila, až ji to někdy vyčerpávalo. Ale nedala se. Zdravotní sestra se z ní stala a navíc dostala vysněné místo na dětském oddělení.
Jsem na rozpacích, jaký komentář napsat na tuto knihu. V každém případě byla neobyčejně čtivá. Nepamatuji si, kdy jsem napoledy byla schpná přečíst sto i více stránek za den, a v několika málo dnech mít přečtenou skoro šest set stránkovou knihu. Od samého začátku jsem byla napjatá, co bude dál, jak bude děj pokračovat.
Nelíbilo se mi, že se střídaly příhody časově odlišné, tedy současnost, jak byl hlavní hrdina v léčebném sanatoriu, a na magnetofonový pásek vyprávěl svůj životní příběh, s tím, co prožíval od osudného 27. října 1959 v Hamburku. Musela jsem se vždy ryhle přeorientovat na jinou dobu a spíš mne zajímal jeho osobní příběh, než vzpomínky a rozhovory se svým lékařem.
Hlavní hrdina Petr Jordan, bývalý dětský herec z Hollywoodu, žil roky v opojení ze svých velkých úspěchů. Nedokázal se smířit, že od puberty, kdy přestal být dítětem, ho již do žádné role neobsadili. Až po dvaceti letech mu svitla naděje, že bude moci natočit svůj osobní příběh s názvem „Návrat“. Film se měl natáčet v německém Hamburku.
Petr Jordan mi vůbec nebyl sympatický. Byl notorický pijan, věčně ožralý a závislý na whisky. Nevěrný manžel a svůdce nezletilé nevlastní dcery Shirley. Neskutečně dobrý lhář. Lhal každému a ve všech životních situacích. Podváděl, vždy se přiklonil na stranu, odkud mu přišly nějaké výhody. Byl neuvěřitelně sobecký, záleželo mu jen na jeho osobních úspěších a pro své touhy byl ochoten obětovat své zdraví i život. Jeho osud byl tragický, plný bolesti, strachu z neznámého, výčitek svědomí a vážně ohroženého zdraví a života.
Bylo mi líto Shirley, která ho bezmezně milovala a otěhotněla s ním. Když se to dozvěděl, nemilosrdně jí nařídil potrat. Byl natolik sobecký, že nemohl připustit, aby jeho jméno utrpělo a bylo ohroženo natočení filmu. Také jeho žena se to nesměla dozvědět. Přestože tvrdil, jak moc Shirley miluje, nedokázal se přiznat ke své nevěře a svedení nevlastní dcery. Stále jí jen sliboval, že až bude mít film natočený, získá velké peníze, pak se se ženou Joan rozvede a ožení se s ní, a pak teprve budou mít spolu dítě.
Kniha byla velice rozvleklá. Petr Jordan třikrát málem zemřel, byl v deliriu, pokaždé ho někdo zachránil. Poprvé žena lékařka, Nataša Petrowa, která pak v jeho životě sehrála důležitou roli, ale zvláště zločinný bývalý lékař Schauberg, který ho svým léčením provedl přes celé natáčení filmu. Samozřejmě za velké peníze.
Více už o ději prozrazovat nebudu, aby si čtenáři užili vlastní zážitky z četby. Knihu hodnotím na dobré tři hvězdičky.
(SPOILER) V této knize jsem se dozvěděla hodně o společenství náboženské komunity Amišů, v jejíž rodině se udála nevšední událost. Jejich dcera Katie byla obviněna z vraždy novorozeného dítěte, které podle lékařských důkazů porodila, přestože to zpočátku odmítala. Do jejich rodiny byla nasazena soudní obhájkyně Ellie, která byla jejich vzdálenou příbuznou. Katii si oblíbila a byla přesvědčena o její nevině, kterou však zatím nemohla dokázat.
Zúčastnila se všedního života jejich rodiny, musela pomáhat v domácnosti a s hospodářstvím. Byla to pro ni velká životní změna. Při celodenní práci musela hledat důkazy, aby mohla prokázat Katiinu nevinu. Vyhledávala odborné lékaře, psychology a psyhiatry, kteří by ji vyšetřili. Našla jednoho, který dokázal vysvětlit možnost, že Katie porodila, po porodu ztratila vědomí, usnula a nevěděla, kam se dítě podělo. Dítě podle něho mohlo zemřít přirozenou smrtí na problémy, které měla Katie v těhotenství.
Většina druhé části knihy byla o soudním přelíčení. Přicházeli svědci, Ellie za svoji svěřenkyni tvrdě bojovala. Nakonec dosáhla svého, byla omilostněná. Úplný konec knihy, respektive její poslední stránka, mne šokovala. Sice jsem měla nejasné podezření na onu věc již během čtení, ale aby se vrah takovým klidným, sebevědomým a nebojácným přístupem Ellii doznal, to bylo nad mé pochopení. Také závěr byl pro mne nedořešený, nevyjasnilo se, jak s touto pravdou Ellie nakonec naložila.
Další zábavná a velmi čtivá kniha od Aleny Jakoubkové. Mojmír byl pěkný prevít. Přesto, že ho všichni Annini příbuzní, otec, matka, kamarádky, kolegyně, před ním varovali, Anna byla vyloženě zaseknutá. Mojmíra nemilovala, jen cítila, že je to pro ni poslední možnost, jak se vdát a založit rodinu. Velice moc chtěla dítě. Na varování matky, otce, kamarádky Lenky a kolegyně Moniky měla jedinou odpověď: „Já chci dítě“. Měla 35 let a už si myslela, že do konce doby plodnosti se jí nepodaří otěhotnět. Přesto ale měla v myšlenkách jednoho muže, kterého před mnoha léty potkala, ale nemohli spolu chodit, protože on odcestoval a prahl po dobrodružném životě.
Tak jak byl lékař Mojmír chladný, vypočítavý, sebestředný a vyložený manipulátor, tak byla lékařka Anna naivní, zaseknutá a nikdo s ní nepohnul. Bohužel na to velice moc doplatila, když se za Mojmíra provdala. Konec příběhu, který pro ni špatně skončil, se ale vydařil pak jiným způsobem. Našla svoji dávno ztracenou lásku.
(SPOILER) Tato kniha mně jako kniha o velké a neskutečné lásce úplně nesedla. Začátek jejich seznámení mne tolik nezaujal, jak jsem po hodnocení knihy očekávala. Sice se dobře četla, ale ani jeden, ani druhý mi nebyl úplně sympatický. Hlavně Savanah, ta mě někdy docela štvala.
Johnova láska se mi zdála opravdovější a skutečnější, když se musel od ní po dovolence odloučit, vrátit se zpátky do života vojáka z povolání v zahraničí. Skoro celý rok se neskutečně těšil na svoji dovolenou. A jak se k němu zachovala Savanah? Po jejích řečích o velké lásce, o měsících trápení a nekonečných bolestivých vzpomínek, dala přednost vodit ho po večerech do společnosti jejích kamarádů. Nemohla pochopit, že on se celou dobu na ni těšil a toužil být s ní co nejvíce a co nejdéle o samotě. Když jí to vysvětlil, naštvala se a oba se velmi pohádali. Zase to byl on, kdo se nakonec omluvil za své chování.
Na Johnovi mi pak vadilo jeho rozhodnutí zůstat v armádě a prodloužit si službu o další dva roky. Po událostech 11.září 2001 se to dalo pochopit, ale nedalo se to pochopit za další dva roky, kdy to zopakoval. Pak jsem se nemohla divit Savanah, že to nevydržela a provdala se za svého kamaráda z dětství.
Kniha mne nezasáhla tolik, jak jsem očekávala. Někdy jsem nechápala jejich rozhodnutí, často se chovali dost divně. Ke konci jsem měla také nedobrý pocit z Johnovy cesty za Savanah k ní domů. Ona byla vdaná, manžel, jak se pak ukázalo, smrtelně nemocný, ale pro oba to byl návrat k minulosti, když si přiznali, že jeden druhého stále milují. John se však zachoval čestně, za to jsem ho obdivovala. A hlavně za to, co nakonec udělal pro jejího manžela Tima.
(SPOILER) Tato kniha se mi moc líbila. Od prvních stránek mne zaujala. Vypráví příběh dvou žen, který má odstup čtyřiceti let jeden od druhého.
Novinářka Ellie Haworthová dostane za úkol napsat článek na hlavní stránku časopisu redakce Nation. Šéfová Melissa navrhne, aby se prohrabala v archívu a našla nějaké staré články zhruba před padesáti lety o tom, jaká byla tenkrát doba, móda, zájmy, postoje.
Ellie se toho úkolu ujme a mezi články najde složku s čtyřicet let starými dopisy. Jsou to krásné milostné dopisy muže, který miloval vdanou ženu, jejíž manžel byl moc bohatý a vysoce postavený ve společnosti tehdejší doby.
Jennifer Stirlingová se po těžké autonehodě probudí v nemocnici a vůbec na nic si nevzpomíná. Manžel, matka, kamarádky, na nikoho z nich si nepamatuje. Když se uzdraví natolik, že si ji může manžel odvézt domů, cítí se tam jako na návštěvě. Nic jí není povědomé, ani dotazy u hospodyně jí nepřinesou vodítko, aby poznala, kdo vůbec je.
Jednou najde ve svých tajných úkrytech dopis, který, jak pozná, byl určen jí. Je to milostný dopis od muže, který se podepsal jen začátečním velkým písmenem „B“. U všech svých známých pátrá, kdo by přicházel v úvahu. U nikoho z nich jí nepřipadá, že by mohla být do něj zamilovaná.
Muž s přezdívkou „Boot“ existuje. Poznal Jennifer na Francouzské Riviéře a oba se do sebe zamilovali. Napsal jí celou řadu překrásných dopisů. Jennifer najde doma ještě dva další, ale má ještě dlouho trvat, než se dozví, víc o tom, co se před měsíci stalo, proč měla tu vážnou autonehodu.
Novinářka Ellie Haworthová pátrá po ní i po tom muži, který dopisy posílal. Pomáhá jí mladý archivář Rory. Nakonec Jennifer Stirlingovou vypátrá a setká se s ní. Hraje velmi důležitou roli v jejím životě, kde se zasadí o to, aby se dva před lety zamilovaní lidé k sobě po čtyřiceti letech dostali. Také její vztah s ženatým mužem se rozřeší a ona si najde svobodného přítele, se kterým to vypadá na nadějný vztah.
Děj knihy se odehrává v Rumunsku, začíná v roce 1941, kdy se na schodišti jednoho domu nalezne opuštěná čtyřletá holčička. Rodiče se nenajdou, dívenka je umístěná v místním sirotčinci. Odtud si ji vezmou bezdětní manželé, Anton a Despina. V laskavé a zámožné rodině je dívenka Natália šťastná a opečovávaná.
Po válce se situace v Rumunsku změní. Je nastolen komunistický režim a bohatí lidé přicházejí o svůj majetek. Jsou perzekuováni, ztrácí zaměstnání, přicházejí o svá rodinná sídla. Tak dopadnou i manželé Anton a Despina se svoují dceruškou. Velkou pomocí pro ně je Viktor, rodinný přítel, který se drží na vysoké úrovni jako člen komunistického režimu.
V době, kdy je Natálie už skoro dospělá, od dětství je zamilovaná do ženatého Viktora, se dozvídá o svých biologických rodičích. Jako pronásledovaní Židé, byli v roce 1941 v nebezpečí života. Museli se zbavit milované dcerušky a s pomocí přítele utekli do Švýcarska. Odtamtud se po létech dostali do Ameriky. Viktor na přání adoptivních rodičů, kteří chtějí pro Natálii lepší život než má v Rumunsku za železnou oponou, jí zařídí pas a vstupní vízum s letenkou do Ameriky. Natálie se zpočátku brání, nechce své milované rodiče opustit, ale když se dozví, že je to jejich přání a sami jí vycestování zorganizovali, podřídí se a odletí do New Yorku.
Kniha je napsaná podle skutečných událostí. Má se jednat o vlastní matku spisovatelky Roxanne Veletzos. Na konci knihy je řada černobílých fotografí samotné Natálie v dětském věku a v době dospělosti, a jejích adoptivních rodičů Antona a Despiny.
Tento nesmrtelný historický román Henryka Sienkiewicze se odehrává za panování Nerona ve starém Římě. Hlavním dějem je milostný příběh příslušníka římské patricijské rodiny Vinicia a křesťanky Lygie. Román jsem už jednou před mnoha lety četla, ještě jako o hodně mladší žena. Pamatuji si některé pasáže, které mne vyloženě šokovaly. Před sebou jsem viděla caesarovy hry a orgie v Koloseu, kde umírali křesťané předhozeni divoké zvěři, lvům, medvědům, turům a tygrům. Kde byli mučeni bestiálním způsobem a celé tisíce jich zahynuly.
Římské impérium, navenek silné a mocné, se začalo otřásat v základech. Rozmařilost a nedostatek morálky vyšších společenských vrstev i bída a utrpení ostatních obyvatel rozvracely společnost. Proti nejrůznějším filosofiím a náboženstvím povstává nové náboženství, křesťanství, jehož náplní je láska k bližnímu.
Na Neronův příkaz dojde k zapálení Říma. Hořící neronovo město symbolizuje zánik římského impéria. Na druhé straně hořící kříže křesťanů, jejich víra v Krista, která se přenášela na ostatní obyvatelstvo. Zapálení Říma bylo svedeno na velkou skupinu křesťanů, aby Nero a jeho přátelé augustiáni měli důvod vyhubit tuto „sektu“. Stovky křesťanů jsou uvrženi do vězení a čekají na smrt v aréně kolosea. Uvězněna a odsouzena k smrti je i Lygie. Vinicius se ji snaží osvobodit, ale proti vládnoucí moci caesara a jeho pomahačů je bezmocný. Jeho trápení a nekonečná láska k ní je nesmírná. Před koncem je z něho jen vyhublý věchýtek skomírající v představě hrozné smrti jeho milované. Modlí se ke Kristu o její záchranu a před koncem děje románu je vyslyšen.
Postavy sympatické a nesympatické : Vinicius s jeho nekonečnou láskou k Lygii se mění z bezcitného Římana v milujícího oddaného křesťana . Lygie je ještě dětsky nevinná, ctnostná, milující Krista a jeho učení. Chilón je odporný a jeho kňourání a podlézání, se mi naprosto nelíbilo. Nero je vylíčen jako debil a všichni jeho pochlebovači nejsou o nic lepší. Připadl mi docela naivní, závislý na umění a literatuře, na svých písních a skládání veršů, kterých si nade všechno cenil. Očekával chválu a pochlebování od svých přátel. Hodně mu záleželo na úsudku jeho přítele Petronia, který chválou pro něho nešetřil a nazýval ho „Ty božský“. Petronius se mi docela líbil, i když byl také dost divný a jeho chvála caesarových veršů a písní byla projevována k jeho vlastnímu užitku. Líbily se mi ostatní osoby okolo Lygie, její věrný sluha Ursus, apoštolové Petr a Pavel z Tarsu a ostatní křesťané, kteří ji chránili a pečovali o ni. Jsem ráda, že jsem si tento román znovu přečetla, díky Čtenářské výzvě knihy s názvem s otázkou.
(SPOILER) Případy sexuálního zneužívání nezletilých dcer od vlastních otců mne vždy dokázalo zvednout ze židle. Tentokrát jsem si o tomto tématu přečetla celou knihu, a nešlo tu o jeden případ.
Jedenáctiletá Erika zůstane jednou se svým otcem pár dní sama a dočká se událostí, které si nedovede vysvětlit. Je natolik nevinná a nevědomá, že neví, zda to, co jí dělá otec, je normální a běžné. Když však dojde ke skutečnému znásilnění, ví že nejde o obvyklé jednání otce s dcerou. Je to moc bolestivé a jednou při rodinné hádce to vykříčí před matkou. Ta se k ní však obrátí zády a vůbec jí nevěří. Otec je „na koni“ a své jednání celý další rok opakuje. Erice vyhrožuje a nutí ji držet jazyk za zuby.
Tyto události se na ní doživotně podepíší. Je psychicky labilní, mívá časté deprese, je samotářská, nedokáže si najít kamarádku, a už vůbec ne partnera. Vystuduje zdravotní školu, stane se všeobecnou zdravotní sestrou a od rodiny se odstěhuje. Až v době její dospělosti se jim narodí malá sestřička Nikolka. Matkou a otcem nechtěná, ale Erikou milovaná. Ale už od jejího útlého dětství ji děsí představa, že by její sestřičku mohl otec rovněž začít zneužívat, až se dostane do puberty.
Mezitím se spřátelí s mužem, který pracuje jako psycholog, je to René, bratr její kamarádky lékařky a spolubydlící, Ilony Pokouší se začít s ním intimně žít, ale je tvrdě rozčarovaná neúspěchem něco cítit. Stydí se za sebe, nevěří, že někdy bude normální, tak se s ním rozejde.
Poté, co její sestřička Nikolka oslaví desáté narozeniny, dojde k tomu, čeho se Erika tak strašně moc bála. Otec je od sebe celé roky odděloval, nedovolil Erice ji hlídat a Nikolu donutil, aby s ní nemluvila. Jednou se jí podařilo s Niki promluvit, zdála se jí nějaká divná a přemlouvala ji, aby se jí svěřila, jestli má s otcem nějaké problémy. Niki nic nepřiznala. Za pár dní však od ní dostala dvě neúplné sms, v jedné volala o pomoc a ve druhé označila slovo „doma“. Erika jako zběsilá sedla do auta a jela k nim domů. Našla Nikolu v hrozném stavu po otcově brutálním znásilnění. Nečekala na nic, až si rozmyslí, co bude dělat, jakmile se otec objevil doma, vzala spravedlnost do svých rukou...
Obdivuji autorku Markétu Harasimovou, jak věrně se dokázala vžít do zvířátka – hlavní hrdinky kočičky Ťapičky. Celý její příběh je krásným příkladem pro malé čtenáře, kteří si knížku přečtou, jak by se měli správně chovat, co je dobré a naopak co není dobré, za co by je dospělí pochválili, tak jako byla chválena kočička Ťapička, a za co by pochvalu určitě nesklidili.
Kočička Ťapička se sama přesvědčuje, jakou udělala chybu, když žárlila na svého kamaráda kocourka Balónka, že pustil k nim do domečku cizí kočičku a na první pohled si s ní rozuměl. Velmi se na něho a na ostatní své kočičí kamarády nahněvala a utekla z jejich domečku.
Brzy poznala, že udělala velkou chybu. Zabloudila, nemohla najít cestu zpět domů. Měla hlad a žízeň. Přišla noc, přišla bouřka a neměla se kde uložit. Jak byla šťastná, že se na její pouti našla hodná a vlídná zvířátka, která jí pomohla. Ať to byl medvídek, dva pejsci, zajíček, sojka Všudybylka. Některým z nich zase pomohla ona, protože cítila, že tak je to správné. Jednou pomohli její noví kamarádi jí, jindy to zase druhým oplatila. Díky sojce Všudybylce našla nakonec cestu domů a všem se za své chování omluvila. Cizí kočičku přijala za jejich novou kamarádku a spolubydlící v jejich kočičím domečku.
