Isew

Příspěvky

O čem sním, když náhodou spímO čem sním, když náhodou spímAndrej Babiš

Škoda, že nesní o tom, jak se vrátí zpět na Slovensko. To bych pak možná dala jednu hvězdičku. Marketingový blábol Marka Prchala, pod který se podepsal trestně stíhaný premiér ČR v demisi. Fuj.

10.05.2018odpad!


Den TrifidůDen TrifidůJohn Wyndham

Žádné velké okolky, od začátku vás to vtáhne do děje. Popisy omezené na nezbytné množství. Žádná vata a zbytečná výplň. Všechno je tak rychlé. Rychlé tak, že jsem byla překvapená, že to už končí. Většina postapokaliptických románů má společnou myšlenku a to, že největším nebezpečím pro lidstvo je lidstvo samo. A jestli toho využijí květiny, zvířata nebo jiný druh ...

18.09.2017


MalevilMalevilRobert Merle

Před mnoha lety jsem se ke knize dostala poprvé. Byla jsem nadšená. Chtěla jsem si ji připomenout a nadšená jsem stále. Je vidět, že pořádná knihovna s odbornou literaturou všeho druhu, je prostě základ. Vlastně teď jsem si uvědomila, že jsem právě takovou knihovnu začala budovat po prvním setkání s Malevilem. Samozřejmě vím, že takové společenství jaké fungovalo na Malevilu, by bylo v postapokaliptické době výjimečné, spíš nereálné. Ale jak bylo i zde ukázáno, vše je o lidech. Tak proč ne. Jedna z mála knih, ke kterým se v budoucnu možná ještě vrátím.

17.07.2020


HanaHanaAlena Mornštajnová

Kniha o tom, že i když všechno vypadá růžově a skvěle, stačí být jen ve špatnou chvíli na špatném místě a všechny plány se sesypou jak domeček z karet. Má cenu něco plánovat? Nevím, jestli je cesta rezignovat na život a být smířený s tím, že stejně skončí, tak proč se snažit. Jak bych reagovala já, kdyby měl za sebou takovou zkušenost? Těžko soudit. Taky asi záleží na věku. Jako mladší bych asi volila jinou cestu než teď. Vlevo? Vpravo?
Všechny podobné knihy mají jedno poselství. Tohle se už nesmí stát. Bohužel lidé jsou nepoučitelní a dělají stále stejné chyby ve výběru těch, kteří jim vládnou. A když je někdo nepoučitelný, je nucený ty chyby opakovat. A toho se bojím já.

19.09.2018


HoubařkaHoubařkaViktorie Hanišová

Velmi silná kniha. Téma není vůbec snadné. Navenek spořádaná rodina a pod povrchem naprosto nefunkční a podivné vztahy. Mužské postavy, až na jednu výjimku, naprosto na ránu. Neuvěřitelná sobeckost a sebestřednost nejen téměř všech mužů, ale i matky. Z literárního hlediska jsem ale nadšená. Měla jsem pocit, že tam nebylo snad ani jedno slovo navíc. Vše mělo svůj význam. A i když ne všechno bylo explicitně vysvětleno, dalo se to odvodit. Třeba motivace k nepochopitelnému chování matky. A konec? Otevřený mi rozhodně nepřišel. Naopak. Myslím, že se k této knize budu v myšlenkách ještě dlouho vracet.

17.02.2020


Muž, který sázel stromyMuž, který sázel stromyJean Giono

Nádherný, optimistický příběh, který svým poselstvím dává naději. Dnes jsem zasadila tři stromy a dva keře. Bohužel jsem jich musela mnohem víc vykácet kvůli suchému létu a napadení kůrovcem, ale snažím se o obnovu. A víte co, když zasadím strom, mám opravdu skvělý pocit. Nemusí se všechny ujmout, ale to nevadí. Budu sázet do té doby, než se ty vykácené stromy nahradí. A pokud tím snažením udržím vodu v krajině, jedině dobře. Protože bez vody nemůže žít příroda, ani my. Mrzí mě ty chemicky ošetřené lány řepky, které vodu nezadržují a tráví půdu, kterou bychom měli chránit. Třeba si jednou zvolíme ty, kteří se budou starat o naši opravdu nádhernou zemi a ne jen o své zisky. Stejně jako hlavní hrdina této knihy, tomu věřím a začínám u sebe. Třeba jen tím, že už nepěstuji anglický trávník, ale louku se sedmikráskami, pampeliškami apod, kam mohou zalétnout včeličky a jiný hmyz.

04.05.2019


Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku KostkaAristokratka a vlna zločinnosti na zámku KostkaEvžen Boček

Takové panoptikum, jako v tomto díle, to se jen tak nevidí. Všichni buď pod vlivem léků, alkoholu nebo totální blbci. Je to neuvěřitelně přepálené, ale vůbec mi to nevadí. Schválně jsem přemýšlela, kdy jsem se v posledních letech u knížky smála opravdu nahlas. Vzpomínám si na pět knih. Nepohledný princ a čtyři díly aristokratky. Za ten smích odpouštím mnohé, protože vyvolat strach a napětí je mnohem jednodušší než vyvolat smích. A za ten smích dávám pět hvězdiček.

10.01.2019


My děti ze stanice ZOOMy děti ze stanice ZOOChristiane Vera Felscherinow

Tuto knihu jsem četla někdy na střední škole. Nechtělo se mi do ní protože knížka o ZOO? Jenže ona nebyla o zvířatech, ale o drogách. Tak jsem si ji nakonec přečetla. A vzpomenu si na ní vždycky (fakt vždycky), když jsem na nějakých veřejných WC. Jak Christiana kradla tašky pověšené na klikách kabinek. Tenkrát jsem si říkala, že ji také dám přečíst svým dětem, až nastane ten čas. Už si tím tak jistá nejsem. Několikrát jsem četla a slyšela o tom, jak feťáci začali experimentovat s drogami ze zvědavosti po přečtení této knížky (naposledy narkomanka Katka, kterou "proslavila" H. Třeštíková). Taky si vzpomínám na protidrogovou přednášku. Byl tam nějaký týpek z Drop-in. Vyprávěl nám o drogách. Nakonec se zeptal, kdo si je jistý, že si drogu nikdy nedá. Ruku zvedlo asi 5 lidí (z 60?) včetně mě. Tak nějak shovívavě se na nás podíval a zasmál se tomu (haha, to si jenom myslíte, haha, já vím, jak to chodí). Normálně je mi jedno, co si kdo myslí, ale vzpomínám si na ten pocit, kdy jsem se cítila nenormálně, že nemám potřebu zkoušet jakoukoli drogu. Dovedu si představit, že po takovéto "přednášce" bude existovat pár lidí, kteří to budou chtít vyzkoušet, protože je to přece cool a normální. No, abych to shrnula. Není normální užívat drogy (jakékoli). Je špatné, že po "protidrogové" přednášce máte chuť to vyzkoušet. Docela by mě zajímal výzkum, kolika skutečným feťákům kniha My děti ze stanice ZOO ukázala cestu.

24.08.2018


Hoši od Bobří řekyHoši od Bobří řekyJaroslav Foglar

Přečteno s osmiletou dcerou. Byla nadšená, stejně tak i já. Přemýšlela jsem u toho, jak hodně se změnila doba. Nevím, jak by dnes dopadl Rikitan, kdyby oslovil dva malé hochy, scházel se s nimi a pozval je na výlet. Dřív mi to nepřišlo divné, teď dost. Dcera na to sama upozornila a říkala, že je to nebezpečné. Že by sama s nikým cizím nikam nešla. Divná doba. Strach nás obstoupil a bojíme se jeden druhého. Předem čekáme od cizích špatnost. Dřív si děti hrály samy, dnes jsme dětem stále za zády a dohlížíme, jestli se jim něco špatného neděje. Tudíž asi těžko polezou na strom a rozbijí si koleno, proběhnou močůvkou a budou nelibě páchnout pár dní, vyválí se ve skelné vatě nebo polezou na stoh a bude je to všude škrábat. Mně by to chybělo, ale ony ani neví, že o něco přichází. Alespoň, že jsou tady Foglar, Seton a probouzí v nich touhu po dobrodružstvích.

18.09.2017


Chata v Jezerní kotliněChata v Jezerní kotliněJaroslav Foglar

I já jsem knihu oprášila po mnoha letech. Čekala jsem, až dcery dorostou do správného věku a nemýlila jsem se. Poslouchaly s nadšením a těšily se na každou další kapitolu. Jen samozřejmě zmínily, že v celé knížce není ani jedna holka. No, Foglar, co na to říct. A protikuřácká agitka? Jsem ráda, že tam je. Myslím, že hodně lidem, včetně mě, cigarety znechutila opravdu řádně. A to je poselství, které mi vůbec nevadí. Pokud i mé dcery po cigaretě nikdy nesáhnou, budu ráda. A pokud k tomu přispěla i tato kniha, tak to je jedině dobře. Před mnoha lety jsem byla u jezera, které se jmenuje Eagle Lake. Měla jsem pocit, že jsem v Jezerní kotlině. Přesně takto, jsem si ji přestavovala. Jen chata chyběla, ale jinak to byl tak intenzivní zážitek, že ani po tolika letech jsem na něj nezapomněla. Třeba si i mé dcery někde najdou svou Jezerní kotlinu. I po tolika letech tato kniha neztratila své kouzlo a stále zůstává mou nejoblíbenější Foglarovkou.

04.03.2019


Evžen OněginEvžen OněginAlexandr Sergejevič Puškin

Ani nevím proč, ale na střední škole jsem se Evženu Oněginovi vyhýbala jak čert kříži. Ač jinak jsem velká milovnice ruských autorů přelomu 19. a 20. století. Dostal se mi do rukou až nyní a mrzí mě, že jsem to nedala na té střední škole. Je to ideální četba pro ten věk. Drama a láska. Možná tenkrát bych v Oněginovi našla zalíbení, možná bych mu tolerovala, že je to floutek, když pak vlastně dojde cestou k poznání. Teď už mám mnohem kritičtější oči a tak mě to nutí se ptát. SPOILER Miloval by Oněgin Taťánu, kdyby nebyla zadaná a nedostupná? Nebyla to právě ta její nedostupnost, která ho vábila? Bylo by toto dílo tak slavné a opěvované, kdyby skončilo happy endem? Všechny tyto otázky však nemění nic na tom, že až budou
dcery na střední škole, Oněgina jim doporučím. Protože vážně stojí za to ho znát.
PS: Se vší úctou musím konstatovat, že řeč, ve které Oněgin Taťáně vysvětlil, že on není nic pro ní, je vážně dokonalá. Líbí se mi dokonce i víc, než onen slavný milostný dopis Taťáně.

21.03.2018


Aristokratka na koniAristokratka na koniEvžen Boček

Je mi jedno, že je to pořád stejné. Vždyť to píše jeden autor a je to jedna kniha na pokračování. Proč by to mělo být jiné? Je to vtipné. Několikrát jsem se hlasitě smála. To je pro mě důležité. Aristokratka mi zpříjemnila den, a to oceňuji plným počtem hvězdiček.

17.11.2016


Dítě číslo 44Dítě číslo 44Tom Rob Smith

Už dlouho se mi nestalo, abych knize věnovala čas na spaní. Usínala po půlnoci, protože si čtu a vstávala v půl páté ráno, abych si mohla číst. Pár unavených dní mi za to ale stálo. Kniha je velmi čtivá a bavila mě od začátku do konce. Všudypřítomná atmosféra strachu. Ani na nejvyšších místech si člověk nebyl jistý ničím. Čím výše postavený, tím víc na ráně. Lidská schopnost přežít v jakýchkoli podmínkách je obdivuhodná. A to jen proto, že malý, zamindrákovaný šílenec Stalin (162 cm) se dostal k řízení obrovského množství lidí. Nechci dělat anologie ale Putin měří 170 cm. Babička, která zažila obě války mi vyprávěla, že němci byli hrozní, ale sověti, kteří nás přišli osvobodit, byli ještě tisíckrát horší.

11.05.2015


MájMájKarel Hynek Mácha

Máj jsem měla v ruce mnohokrát. Úryvky znám nazpaměť, vím i o čem Máj je, ale nikdy jsem ho nepřečetla celý. Díky čtenářské výzvě jsem se do toho pustila a mohu si tento svůj rest odškrtnout.
S žádnou jinou básní nemám spojeno tolik příhod, jako právě s Májem. Úvodní část .. Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas... jsem se naučila už na ZŠ a pak ho odříkávala u maturity. Pasáž ... Po modrém blankytu bělavé páry hynou ... cituji vždy, když jsem v cizině a stýská se mi po domově. A poslední verše - Hynku... na malém hudebním festivalu (cca 50 lidí) někdo volal kamaráda: Hynku! Na to se nedalo reagovat jinak, než mým zvoláním Viléme! a z levé strany vpředu se ozvalo Jarmilo! Je to těžké popsat, aby to neznělo jako klišé, ale atmosféra toho místa se tímto souzněním změnila ve velmi přátelskou.

14.02.2020


Jako zabít ptáčkaJako zabít ptáčkaHarper Lee

Mé největší knižní překvapení roku. Jsem ještě plná dojmů a kdybych mohla dát víc hvězdiček, tak neváhám. Už léta kolem knihy brousím, ale to že dostala Pullitzerovu cenu (stejně jako Spolčení hlupců), ji pro mě degradovalo. To, že se o ní nadšeně mluví v amerických školách (stejně jako o Velkém Gatsbym) tomu také moc nepřidalo. Nakonec díky ptáčku (drozdu) ve jméně a knižní výzvě jsem s k ní konečně dostala a nemám slov. Dávám do doporučených a jednou, až mé dcery budou ve vhodném věku, ji jim dám a řeknu, že je to jedna z nejlepších knih, která se mi kdy dostala do rukou. Atticus je snad jeden z nejkladnějších hrdinů, přesto uvěřitelný. Scout (Čipera), jako bych viděla sebe před mnoha lety.

19.05.2017


TrhlinaTrhlinaJozef Karika

Jak si tak pročítám komentáře, tak jsem měla velké štěstí, že jsem se s Trhlinou setkala v četbě na pokračování v režii ČRo. Dramaturgie zafungovala výborně, takže žádné nudné stránky a věčně se opakující spojení. A jako třešnička vhodně zvolená hudba. Budu tedy hodnotit ne styl autora, ale příběh. A tady nemám co vytknout. Téma mě zaujalo, dokonce jsem shlédla video natočené v zimním období na Tribeči, přečetla si rozhovor s autorem. Vygooglila nějaké stránky o Tribeči a přečetla i stránku Howadoora. A mám jasno. Na výlet tam nepojedu.
SPOILER
Jen jednu drobnost. Hlavní hrdina vše fotil a dokumentoval. I když bylo telefonem vší silou hozeno o zem, stále by snad bylo možné dostat tato data ven a ověřit např. počet účastníků.

10.06.2018


Hostinec U kamenného stoluHostinec U kamenného stoluKarel Poláček

Miluji tuto knihu. Zejména její první část, než přijedou do lázní oba spolu nemluvící bratři. Interakce Aleny a Věry se světáky Gastonem a Percym jsou dokonalé. Poláčkovi se nádherně podařilo vykreslit předválečnou pohodovou atmosféru lázní.
Nikde jsem se nedočetla, proč tvůrci filmu změnili zápletku se Šimonem Tatrmužem. Mnohem víc se mi líbila knižní varianta než filmová. Film, i když není špatný, kvalit knihy zdaleka nedosahuje.

Vyslovil jste odvážnou myšlenku, pane. Nesouhlasím, ale chci s vámi diskutovat, hned jak složím prádlo.

25.08.2019


Heřmánkové údolíHeřmánkové údolíH. M. Körnerová (pseudonym)

Tak nějak nevím, co si o tom příběhu mám myslet. Anna byla bezpochyby silná žena. Aby taky ne. Mít devět dětí, dva záměrné potraty, přežít bídu a ponížení a dožít se takového věku, to by nějaká sušinka asi nedala. Prožila si své, o tom žádná. Ale abych ji stavěla na piedestal? Nedokáži se do ní vcítit. Mít 21 let, pět dětí a manžela, který by plodil a plodil bez ohledu na to, že rodinu nedokáže zabezpečit? A nedokázat mu říct, že takhle ne? A u druhého manžela to samé? Pozitivní přístup? Nechat na sobě dříví štípat a vše přijímat s trpnou pokorou aniž by se člověk pokusil na svém osudu něco změnit? Nedokáže manželovi říct, že další porod už ne, místo toho si zase nechá udělat dítě, jde na potrat a ještě o tom manželovi neřekne. Aby ho asi uchránila. Ale před čím? Přece to není jen její zodpovědnost, ale i toho druhého. Ne, tahle "hrdinka" pro mě není hrdinka, ale někdo trpně přijímající rány osudu, které si svým přístupem k životu přivodila. Moje babička byla z Volyně. Přejeli zpátky do Čech po válce. Vyprávěla mi, jaké to na Volyni bylo, jaké to bylo tady v padesátých letech, jaké později. Dožila se 96 let a 4 měsíců. Přežila dvě své děti. Moje prababička 99 let a 6 měsíců. Nebyly zhýčkané, prací byly ošlehané a neměly lehký život, přesto se dokázaly ozvat, postavit se za sebe i za jiné a byly to opravdu silné osobnosti. To jsou pro mě hrdinky, ale Anna ne.
Kniha se čte pěkně, proto přidávám hvězdičku.

08.05.2017


Propast časuPropast časuRoman Bureš

Pak, že nemáme v současnosti kvalitní české autory. Skvělá knížka. I popis budoucnosti je naprosto reálný. Trochu jsem se obávala, jak dopadne prolnutí různých časových období. Zbytečně. Strhující. Nedá se odtrhnout. Ideální na zfilmování. Velmi mě mrzí, že takto kvalitní knížka, kterých opravdu není moc, nemá vůbec žádnou propagaci. Cožpak vydavatel neví, jaký poklad a potenciál má v ruce? Je mi smutno z toho, že se propagují knihy, které ani zdaleka nedosahují kvalit Propasti času. A o této knize téměř nikdo neví. To je obrovská škoda, protože nic lepšího jsem už pár let nečetla.

05.12.2015


Madisonské mostyMadisonské mostyRobert James Waller

Film jsem neviděla. Příběh jsem neznala. Šla jsem do neznámého a byla to cesta velmi, velmi příjemná. Četla jsem ji před dvěma lety a vždy si na tento příběh vzpomenu, když čistím vanu. Ano, hlavní hrdina se u hlavní hrdinky vykoupal a pak po sobě umyl vanu. Vím, že by mě asi mělo utkvět v hlavě něco objevnějšího, ale tohle mi přišlo tak úžasné...

16.09.2018


Saturnin se vracíSaturnin se vracíMiroslav Macek

Ačkoliv nemám ráda všechna ta přirovnání a podobenství, uznávám, že na tom názorném příkladu s houbařením něco je. Představte si dva houbaře. První je houbař nenasytný, co chce posbírat všechny houby hned a proto lítá po lese jak splašený a přesto přinese maximálně pár shnilých prašivek. Druhý houbař je rozvážný a pomalejší. Projde les pomaleji, ale o to důkladněji a vysbírá vše, co les nabízí.
První příklad je Saturnin se vrací od Miroslava Macka. Druhý příklad je Saturnin Jirotkův. Miroslav Macek neměl nazývat tuto knihu Saturnin se vrací, ale Teta Kateřina, Milouš a strýc František se vrací. V Jirotkově knize byl Saturnin nenápadným a o to důkladnějším hybatelem děje. V Mackově verzi se Saturnin vytratil a vše přebírá výše uvedená trojice. Ačkoli se Macek snaží Jirotku vykrádat nehorázným způsobem, přesto mu to nejde. Veškerá poetika se vytratila. Na malém prostoru se Macek snaží nacpat co nejvíce historek. A to tak splácaných dohromady, že se za chvíli ztratíte a je vám jedno, kde hlavní hrdinové jsou a proč tam jsou. Hlavně, že nám strýc František či kdokoli jiný poví další svou "zajímavou" historku. Za mě velké šlápnutí vedle. Znovu se můžeme přesvědčit o tom, slovy tety Kateřiny, že když dva dělají totéž není to totéž.

05.03.2018


Rychlé šípyRychlé šípyJaroslav Foglar

Vyrostla jsem na Čtyřlístku a Strážcích. Rychlé šípy mě minuly. V knihovně jsem je zahlédla, tak jsem si je půjčila a z ruky už nepustila. Tedy musela jsem je vrátit, ale zašla jsem do knihkupectví a pořídila si své. Kdysi jeden známý řekl mému muži, že v knížkách je všechno. No, v Rychlých šípech je skoro všechno. Dobrodružství, lumpárny i čestné chování. Foglar, stejně jako ve svých knížkách, se ani tady nevyhýbá tématu smrti. O to větší šok to pro děti je, když se proboří led a někdo se tam utopí. Je to víc ze života a situace jsou mnohem reálnější a uvěřitelnější, než v jiných komiksech.

24.09.2018


Mrtvá zónaMrtvá zónaStephen King

Docela dost smůly a pochybného štěstí na jednoho člověka. Nechtěla bych být Johnem Smithem ani za deset lentilek. Skoro celou knihu mi ho bylo líto. A ty dvě pochybné existence, se kterými se musel vypořádat? Zvlášť ten skvělý a oblíbený politik, který říkal přesně to, co lidé chtěli slyšet a neviděli už to divné kolem něho? Zvláštní, že přesně takové typy jako je Greg Stillson, bezskurpulózní, bezcharakterní a agresivní politiky, si volíme. Možná škoda, že tu není někdo jako John Smith, který by viděl, kam nás jejich politika dovede a dokázal by zasáhnout. Člověk by neřekl, že King tuto knihu napsal v roce 1979. Jako kdyby viděl do budoucnosti... Že by se v dětství taky praštil do hlavy?

21.07.2018


Mistr a MarkétkaMistr a MarkétkaMichail Afanasjevič Bulgakov

O četbu této knihy jsem se v průběhu let pokoušela několikrát. Vždycky jsem skončila velmi brzy. Tentokrát to bylo jiné. Od první části knihy jsem se nemohla odtrhnout. Pak přišla část nazvaná Markétka a já se asi na tři týdny zadrhla. Nemohla jsem se dostat přes ples. Když ples skončil, tak už to znovu bylo velmi čtivé. Ono to vlastně bylo čtivé i na tom plese, ale nějak jsem se s tou popisovanou realitou nedokázala sladit. Několikrát jsem si myslela, že to nedám. Tak jako dřív jsem měla chuť knihu odložit. Jenže výzva mě nakopla a jsem ráda, že jsem knihu poprvé dokončila. Její poselství mi hodně připomnělo Tajemného cizince od Marka Twaina (jednu z mých nejoblíbenějších knih). Je to jedna z knih, jejíž obsah nezapomenete ani po mnoha letech. Právem je považována za jednu z nejlepších knih, co kdy byly napsány.

16.09.2018


Jako bychom dnes zemřít měliJako bychom dnes zemřít měliMiloš Doležal

Když mi manžel knihu vyzvedl v knihovně, zeptal se mě, proč to vůbec čtu. Proč? Protože stejně jako si máme připomínat holocaust, je potřeba si připomínat i komunistické praktiky. Není normální ubít člověka jen kvůli zvrácené ideologii, kvůli pocitu nadřazenosti a toho že můžu. Následná ostudná manipulace s veřejným míněním. Ubohost systému, který má neomezenou moc. Za všechno můžou lidé. Josef Toufar byl jedním z těch lidí, kteří se snažili žít poctivě v rámci dané společenské situace. Takových bylo mnoho. Mnoho bylo těch, kteří jen přihlíželi a souhlasili a nemnoho těch, kteří se na těch zvěrstvech podíleli. Nepřísluší mi soudit. V té době jsem nežila, narodili se ale do ní mí rodiče, kteří mi zprostředkovali jejich zkušenost. Celá historie mě přesvědčuje o tom, že lidstvo jako druh je odsouzeno k vyhynutí, pokud se nepoučí z vlastních chyb. Poučí se někdy?
Kniha je plná faktografických podrobností. Proto mě překvapilo, že nebyl zmíněn režisér ostudného prapagandistického filmu Běda tomu, skrze něhož pokušení přichází - Přemysl Freiman. Filmu, který vznikl v roce, kdy byl brutálně P. Toufar ubit.

Kdo hýbal křížkem?

CÍRKEV
Od února 1948 byl na církev vytvářen silný tlak. Otevřená opozice církevních hodnostářů nebyla žádoucí. Pokud by se jednalo o podvrh, který by byl sestrojen církví, mohla být církev velmi snadno diskreditována.

JOSEF TOUFAR
Po přeložení ze Zahrádek, které považoval za nespravedlivé, se sžil s Číhoští. O plánech do budoucna svědčí i plány na opravu a rozšíření fary, hřbitova apod. Nevyhraňoval se nějak extra proti novému režimu. Měl však přirozenou autoritu, dokázal lidi motivovat a strhnout. Pokud by se však stavěl výrazně proti komunistům, mohl být znovu přeložen, čehož se obával. Nechtěl opustit rozdělanou práci. V rámci možností se snažil nevyčnívat a neupozorňovat na sebe.

STB (KSČ)
Od února 1948 dochází k tlaku na katolickou církev. Vládnoucí režim se snaží dostat katolickou církev pod kontrolu. Nedaří se to. Zvláště na Moravě a Vysočině je velmi silná základna věřících. Takováto odhalená událost by pomohla církev diskreditovat. Dle dochovaných záznamů na P. Toufara nebyl veden spis, byl mimo zájem STB. Mechanismus, který je ukázán ve filmu Přemysla Freimana byl sestaven tak, že se kříž vždy vrátil do původní polohy. Dle dochovaných svědectví však kříž zůstal vychýlen.

BŮH
Vezmeme-li premisu, že Bůh je vševědoucí, tak tedy musel vědět, jak to s Josefem Toufarem dopadne. Proč volí pohyb křížku s tím, že STB umučí jeho věrného následovníka? Věří díky pohybu křížku více lidí v Boha? Naopak STB se postarala o to, aby současníci věřili, že J. Toufar sestrojil mechanismus a odhalila ho jako „podvodníka“. I když došlo v roce 1968 k revizi případu, přesto se nedostal do širokého podvědomí, tak jako ostudný propagandistický film, který byl při uvedení 10. března 1950 do československých kin nasazen v počtu 376 kopií, což je počet, který nebyl ani 60 let po premiéře překonán.

JINÉ PARANORMÁLNÍ SÍLY
Prý neexistují věrohodná svědectví o působení jiných paranormálních sil. Přesto mi několik lidí (kteří se vzájemně neznali) sdělili, že se na jednom pohřbu, během bezvětrného teplého jarního dne, v uzavřené aule smuteční místnosti, naprosto zřetelně hýbal lustr. Já to sama neviděla, ale věřím tomu, že se zemřelí přišli rozloučit.

25.01.2017


Píseň krvePíseň krveAnthony Ryan

Někdy to bylo velmi zajímavé, někdy velmi nudné. Začátek mě bavil, prostředek taky, ale ke konci to ztrácelo dech. Po více než 2/3 končím. Do dalších dílů se určitě nepustím, protože další vývoj Vélina Al Sorny je mi úplně jedno. Ale musím ocenit přezdívky Pán bitev, Pán věží, Vrah Nadějného... jak jiné od našich skautských přezdívek - Vrána, Woody, Gazík, Vlaštovka... Jen mi pořád nedochází, proč je tato kniha zařazena jako Fantasy. Kromě fiktivních sedmi řádů (což klidně mohlo být), je to středověk jako vyšitý.

09.07.2020


InferiumInferiumRoman Bureš

Existuje ještě něco horšího než démoni v pekle? Někdo tak hrozný, že budete držet palce a fandit pekelníkům. Ano, existuje. Bohužel druhá světová válka v plné nahotě ukázala, čeho jsou lidé schopní a není to pěkné pomyšlení. Pokud existuje peklo a každý, kdo si ho zaslouží se narodí jako lidský dobytek, tak mi to nevadí. Každý je svého štěstí strůjcem. Moc mě bavil Lónan a pokud by Roman Bureš někdy napsal prequel o jeho životě, vůbec bych se nezlobila.

02.08.2019


Mein KampfMein KampfAdolf Hitler

Po literární stránce je Mein Kampf naprostá katastrofa. Dostat se přes další stránku vyžaduje nesmírné úsilí. I když byl Hitler bezpochyby skvělý řečník, spisovatel byl prachmizerný. Po obsahové stránce je to ještě větší hrůza než po stránce literární. V podstatě už v roce 1926 Hitler všem sdělil, co je zač a jak se bude chovat, jestli se dostane k moci. Bylo to tak fantaskní, že nikdo ze spojenců nevěřil tomu, že by byl schopen to udělat? Pokud by vzal tuto knihu někdo v úvahu, dala se historie změnit? Nebo to kvůli literární stránce nikdo odpovědný nedočetl? Nedávám knihám odpad, ale tohle si nic jiného než toto hodnocení nezaslouží. Přesto ji v bazaru někdo prodává za 800 Kč + poštovné. Nedovedu si představit hůře využité peníze, než si pořídit tento škvár. Mít ho doma v knihovně, tak bych mu musela zařídit vlastní foch. Žádné knížce bych nepřála, aby se byť jen opírala o takovou příšernost.

05.08.2014odpad!


Metro 2033Metro 2033Dmitry Glukhovsky

Uf. Konečně to mám za sebou. Taková promarněná příležitost. Skvělý námět, ale měl to napsat někdo jiný. Proč ta kniha byla tak natahovaná? Byl autor honorován od počtu stránek? Arťom je na stanici, z ničeho nic je najednou úplně jinde. Musím se vrátit, nepřeskočila jsem něco? Ale ne, to byl jen sen. Jeden z mnoha a mnoha zbytečných snů, které tříštily mou pozornost. Katastrofa v metru se stala před zhruba 20ti lety. Platidla byly patrony. Jak je možné, že jim za dvacet let nedošla munice, když se tam tak hodně bojovalo? Kde brali dřevo na oheň? Proč byl nejdřív problém projít do nejbližší stanice a následně už to šlo jak na běžícím pásu? Jednou je na této stanici, pak na této, pak na této. Kde to vlastně teď je? Vždyť je to jedno. Někdy v polovině jsem si říkala, ať Arťoma zlikvidují a bude pokoj. Člověk, který je něčím puzen, neví čím a proč a pořád někam jde. Kolem něho všichni umírají nebo mizí, jen on pořád jde. Na konci dojde u určitému poznání a co udělá Arťom? Zase jde. Myslím, že Aragorn by se měl své přezdívky Chodec vzdát, protože Arťom si ji zaslouží mnohem víc.

29.04.2017


Romeo a JulieRomeo a JulieWilliam Shakespeare

Myslím, že zvlášť tomuto dílu škodí školní osnovy. Romeo a Julie. Příběh velké a tragické lásky. Proč to číst, když vím o čem to je? Ten známý příběh je jen svrchní vrstva. Vše je ukryté, jako v každém Shakespearově díle, v podtextu. Jaký byl vlastně Romeo? Zamilovaný mladík s romantickými sklony? Já ho spíš vidím jako přelétavého floutka, který by, pokud by nedošlo k závěrečnému vyvrcholení, po pár měsících Julii vyměnil za jinou. To je Shakespeare. Není prvoplánový. A to se mi líbí.

02.08.2014


1 ...