Isew komentáře u knih

Podle mého názoru je takto kniha nejlepší ze série. Dověděla jsem se pár zajímavých informací. Kniha nedosahuje kvality seriálu, ale za pozornost určitě stojí.

09.02.2024

Poslední díl. Mrzelo mě, že byl téměř celý o Wolframovi a velmi málo o Benešovi, který mě celou sérii bavil víc. První část knihy se neskutečně vlekla. V polovině se vztekem Wolframa se konečně začalo něco dít. Takové zakončení série jsem nečekala. Pokud by se někdy pan Niedl nudil, mohl by těchto osm dílů zkrátit a napsat jednu obsáhlejší knihu. Ono by to ani nebyl takový problém, pokud by se ze všech dílů vyhodilo opakování dílů minulých, došlo by ke velmi podstatné redukci.

2 08.02.2024

Povídkám často chybí nějaká pointa, i tam, kde by se nabízela. Ale jako terapie k vypsání z běžných starostí běžného života, proč ne. Je znát, že Martina Preissová má ráda svého muže, svou rodinu a svou práci. Posloucháno jako audio načtené autorkou.

08.02.2024

Oficiálně začalo dobývání Divokého západu založením osady Saint Luis. Začalo osidlování, vraždění, loupení, zlatá horečka, dostavníky, Pony express, stavba železnice a genocida indiánů... Romantické představy o dobývání Divokého západu, legendy s ním spojené ovlivňují vnímání historie. Takto kniha zmiňuje nejen romantický duch Divokého západu, ale také náročné podmínky, kterým čelili první osadníci v honbě za vysněnou budoucností. Velmi silná byla zmínka o tom, jak bizony, které si indiáni chránili jako zdroj potravy a nezabíjeli nikdy zbytečně, bílí osadníci pro svou zábavu vyhubili. Kontroverzní historie, která je popsána nejen z aspektů vítězů, ale i s ohledem na poražené.

1 30.01.2024

Mám ráda čtenářské výzvy, protože se každý rok dostanu ke knihám, po kterých bych nespíš nesáhla. Kniha má podtitul úsměvné příběhy ze seznamky, které píše sám život. No, a to v té knize je. Čas od času jsem se usmála. Některé příběhy byly lepší, některé horší. Není to vysoká literatura a ani si to nedává za cíl. Za pár dní sice obsah knihy úspěšně zapomenu, ale na povrchní pobavení to nebylo špatné.

2 27.01.2024

Znáte to, když nečekáte nic a dostanete hodně? Tak to je tato kniha. Dobu komunismu si pamatuji jako školačka. Autorovi se podařilo tu komunistickou zrůdnost popsat tak dobře, že se mi vrací nechutná pachuť té doby. Zpuchřelé, smradlavé masky, měření obličeje, pláštěnky, igelitové pytlíky na rukou a nohou a padání směrem od atomového výbuchu. Pracovní soboty a povinné průvody ať už na Prvního máje nebo VŘSR. Pionýrský kroj a červený šátek. I to stání čestné stráže u tanku v zimě, v létě a povinná "vděčnost" sovětským vojákům za "osvobození". Naštěstí ho babička přežila a doma nám vyprávěla, co tady - slovy babičky - ta zvířata z východu neboli komunistické zrůdy, prováděly obyčejným lidem. Všem, kteří volají po starých dobrých časech, i těm, kteří je nezažili a přesto po nich vzdychají, bych přála prožít strach, že se nedostanete na střední školu, i když máte samé jedničky, pokud rodiče nepodepíší vstup do KSČ. Fuj. Kniha výborná. Na malém prostoru, v průběhu pár dní, autor vykreslil atmosféru doby naprosto brilantně.

4 22.01.2024

Člověče, vy tam máte figur jak na orloji. Kdo se v tom má vyznat. Ke konci jsem si říkala, ať už to skončí. Finále by mělo být napínavé, tady bohužel nebylo. Proč by mělo být, když nám sám autor prozradí pravděpodobný konec (nevím, asi abychom nepřestali číst) o pár kapitol dříve než nastane. Mrzí mě to, protože jsem měla poměrně velká očekávání. Ano, je to má chyba, ale čekala jsem něco na způsob Říše od Romana Bureše, kdy byla alternativní realita dovedená k dokonalosti. Příběh pana Kyši mohl nastat, i kdyby odsun sudetských Němců proběhl, tak jak ve skutečnosti proběhl. Stačilo, aby se odsunutí aktéři po revoluci vrátili do Sudet a příběh mohl být téměř totožný. Neproběhlý odsun mi tak vychází jen jako vábnička na čtenáře, která evidentně funguje, když se podívám na množství čtenářů této knihy. Příběh byl takový, no, nepravděpodobný. Nesedělo mi už jen to, že dané události vyšetřuje provinční novinář a policie jako by vůbec nebyla. Střílí se tam jak na divokém západě a policii to nezajímá. Jako detektivka velmi slabé. Novinové články v úvodu kapitol, hezký nápad, pokud by korespondovaly s časem, kdy se příběh odehrává a tak ty události rámoval. Tady se skáče z měsíců sem a tam a i když informace z článků jsou zajímavé, tady zabírají delší časové období a nemají s danými událostmi společného nic a tím vlastně ztrácejí na významu.

10 20.01.2024

V tomto díle rapidně ubylo nejvyšší nedotknutelné smetánky, což mě v minulém díle poměrně iritovalo, i když ani v tomto díle si to autor úplně neodpustil. Uličky staré Vídně, jeho obyvatele, kterých do Vídně přicházelo stále více a více, rasismus, antisemitismus a vůbec dobovou atmosféru se autorovi podařilo vystihnout zdařile. Velmi čtivá a zajímavá knížka. A jako třešnička na dortu Augustin Rothmayer. Už se těším na další díl.

9 20.01.2024

(SPOILER) Musím vyseknout hlubokou poklonu Henriku Ibsenovi a znovu zkonstatovat, že je to jeden z nejlepších dramatiků všech dob. Jeho Domeček pro panenky je syrový, přesný, naturalistický a na tehdejší dobu velmi odvážný. Když jsem se s Norou setkala během středoškolských studií poprvé, dala jsem 4 hvězdičky. S tehdejšími zkušenostmi jsem ji ani nemohla ocenit tolik, jako později. Teď jednu hvězdičku přidávám. Napsat a uvést takto odvážné dílo v té době, no klobouk dolů. Nedivím se, že se v tehdejší, muži ovládané společnosti, setkalo s velkou kritikou. Postavení žen před válkou bylo mizerné. Ženy nemohly studovat, svobodně žít a často mít ani vlastní názor. Od toho na světě byli muži, kteří jim říkali, co mají a nemají dělat, co je pro ně dobré a co není. První světová válka tento stav změnila a ženy si od té doby své místo na světě postupně hledají. Henrik Ibsen dokázal popsat zlatou klec, která Noře vlastně vyhovuje. Občasné ústrky a manipulace jejího manžela bere jako projevy jeho lásky a nezamýšlí se nad tím, že pro něj je pouze panenkou na hraní a ozdobou domácnosti. Po konfliktu, kdy pochopí, jaký její muž je a že vlastně i ona se ke svým dětem chová tak, jak on k ní, dojde k prozření a překvapivému závěru. Jak se mohla naivní a hloupoučká Nora z prvního jednání přeměnit ve svobodnou a emancipovanou ženu ze závěru díla? A v tom právě tkví síla Ibsena. Postupnými malými náznaky a krůčky ukazuje, jak Noře dochází, v čem a s kým vlastně žije. Torvaldův výbuch vzteku a příkazy a zákazy, které na Noru vychrlí, když si myslí, že je ohroženo jeho postavení, konečně Noře otevřou oči a pochopí, že žila v iluzi s mužem, kterého vůbec nezná. Silné.

6 06.01.2024

Tento díl byl dle mého slabší než minulý. Wolfram a jeho linka mě příliš nebaví, ale to v celé sérii. V minulém díle zhrubnul a neopustilo ho to ani nyní. Dřív mě bavil jeho úsporný, málomluvný styl. Nyní mi přijde jako vychloubačný Chuck Norris. Tento díl zachraňuje jako obvykle Beneš s manželkou a Petr z Rožmberka. Eliška Přemyslovna mi lezla krkem vždycky. Jediné co ji v mých očích ospravedlňuje, že porodila docela prima potomka. Tak ještě jeden díl a příběh rytířů z Vřesova se uzavře. O čtyři až pět dílů později, než by bylo záhodno.

3 04.01.2024

Na malém prostoru přinesla kniha poměrně dost informací. Samozřejmě, že by se z tématu dalo vytěžit podstatně víc, ale podtitulem série jsou Temné dějiny. Hlavní zaměření tedy bylo dané a dověděli jsme se zejména to horší, co divoký západ přinesl. Jen mě trochu mrzelo, že ukončení této etapy nebylo věnováno víc prostoru.

1 04.01.2024

Rozhodně lepší než první díl - srdce. Víc ucelenějších informací podaných nenásilnou formou.

1 02.01.2024

Trochu jsem se obávala, že tento díl bude pokračovat v duchu dílu minulého. Naštěstí se to nestalo. Wolfram ač si vědom nebezpečí, tak ho trestuhodně zanedbá. A tato chyba vede k tomu, že se nám ze středověkého Mirka Dušína stává víc a víc Tas z Boru. Čest, odvaha, geniální italský kůň, oblíbené zábavné napichovací kratochvíle a tak vůbec.

4 29.12.2023

Nevyužitý potenciál. Pro menší děti to bylo zmatené, pro starší, kteří se chtěli dozvědět něco o srdci a krevním oběhu, zase informačně nedostatečné. Možná to chtělo víc stránek a víc vysvětlení, takto je to takový paskvil na půl cesty. Vizuálně hezký, obsahově neuspokojivý.

1 26.12.2023

Podvedení podvedou podfukáře. Líbila se mi myšlenka, že každý ze zúčastněných vymyslí podfuk ze svého oboru. Ale, podfuky mi přišly nedomyšlené, dostatečně nepřipravené. Domysleli jen jednu pravděpodobnou variantu, která když nenastala, neměli připravený záložní plán, ale přesto se jim to zázračně podařilo vyřešit, aniž by si protřelý podváděný něčeho všiml. Přišlo mi to dost nereálné. Ale jako oddychovka, při které je lepší moc nepřemýšlet, proč ne.

5 21.12.2023

Agatha Christie je zkrátka mistryně ve svém oboru. Promyšlené, chytré, chytlavé. Výborné.

10 20.12.2023

Začátek byl velmi slibný. Dát po patnácti letech dohromady garážovou kapelu ... to mohlo být zajímavé. A bylo. Nebylo to třeskutě vtipné, spíš chvílemi k pousmání. Ale prima. Pak byla část na fesťáku. A tohle bylo co? Psychedelické peklo pod taktovkou tereminu. Konec už to příliš nezachránil. Byl předpokládatelný. Za mě velká škoda, že autor přidal k poměrně slušně rozjetému příběhu, který v sobě obsahoval neco navíc, ještě naprosto neskutečný twist v podobě... no zjistěte si to sami, ale za mě velké šlápnutí vedle. Škoda.

1 19.12.2023

Této sérii by slušely maximálně tři díly. Série Platnéř byla v tomto smyslu ideální. Pořád se něco dělo. Tady se vlastně neděje nic. Jede se z bodu A do bodu B. Kdybychom znali vzdálenost a rychlost, alespoň bychom si mohli vypočítat čas, za jak dlouho tam dojedou a nebyla by to taková nuda. No, museli bychom započítat ještě občasné šarvátky cestou. A pak, když už naši hrdinové dojedou, následuje nějaké to obléhání a útok. Pár mrtvých, více vždy na protivníkově straně. Poté se obvykle cesty rozdělí a zase se někam jede. Málokdy si hrdinové udělají zajížďku a podívají se domů. Někdy na koni, někdy na voze. No, a to je asi tak vcelku popis tohoto dílu. Zbytečný a zdlouhavý. Kvantita převážila nad kvalitou a je mi to hodně líto, protože pan Niedl umí opravdu zajímavě psát (když je o čem, tady bohužel není).

5 16.12.2023

V době puberty jsem měla pocit, že pravda je jen jedna a život je jen černý nebo bílý. Jak jsem stárla, zjistila jsem, že život žije v mnoha barvách. Je to mé druhé setkáni s Luigi Pirandellem a v obou případech velmi příjemné. Jak to tedy vlastně bylo? Kdo měl pravdu a kdo ne? Otázka střídá otázku, důkaz přebíjí jiný důkaz. A proč se tím vlastně zabývat? Je to opravdu tak důležité? V mladším věku jsem řešila hlouposti, se stářím přichází asi smíření nebo moudrost? No nevím, jen, že by mi asi tohle téma konvenovalo v mladším věku a snažila bych se tomu přijít na kloub. Teď už ani ne. Nechala jsem se unášet a byla nezúčastněný pozorovatel, který sledoval lidské pohnutky a motivace. Ty mi přišly zajímavější než vyřešení dané záhady.

3 11.12.2023

Wolfram Katzinger z Olšové se zamiloval a tím trochu zlidštěl. No sláva. Stal se tak trochu přijatelnější postavou, která má dokonce i city. Beneš je podobně vzorovým klaďasem, ale ne až tak. Mám tu jeho linku radši, víc se tam toho děje. Líbí se mi lidé z močálů. Musím uznat, že i když se motivy neustále opakují (co také v tak dlouhé sérii o středověku čekat), přesto je kniha napsaná čtivě a nenudí.

8 09.12.2023