irskádívka komentáře u knih

Pro mě dost znepokojivá kniha, ne snad současném rusku (velké "R" si nezaslouží), ale o rusku, před pěti lety. Podivnost pseudodemokracie, ukázky z toho, jak absurdně je možné v nějaké zemi fungovat, ale i znepokojivé zprávy o tom, jak je možné zneužít demokracii v jiných zemích a profitovat z ní a omezovat při tom její vlastní občany.

Předchozí díl "Psychiatr" je skvělý a hrozně mě nadchl, tato kniha pak pro mě byla zklamáním.
Nevadí mi popisy, pokud patří na místo a vysvětlují děj nebo jsou prostě zajímavé, tady jsem byla znuděná. Což je škoda. Nicméně, tento díl se námětem a zpracováním nepotkal s mou čtenářskou chutí. Takové nemastné, neslané.

1 21.02.2024

Jedná se o životopis, ty se čtou dobře jen pokud je autor výjimečně dobrý spisovatel, což se tady prostě nějak nekonalo.
Edith Piaf byla výjimečná zpěvačka, ale charakter měla podle mého soudu dost pochybný, lidé kolem ní ji buď využívali nebo se jí nechali zneužívat a její povaha jistě nebyla příliš příjemná.
Co mě rušilo ve čtení velmi, byl málo skrývaný nekritický obdiv a adorování, které se jí od autora a dostávalo.

Kniha je čitvá, napínavá, mám ráda silné ženské hrdinky (a letos snad čtu jen o nich), postavení žen ve viktoriánské anglii (a nejen tam) je v knize vykresleno dost jasně: " buďte milé, hezké, nachystejte nám košili, a když náhodou řekneme něco špatně, pak si opovažte nás na to upozornit".
Popis studia medicíny, onoho mužského vědeckého světa je až příliš přesný. I dnes se na univezitách profesoři vynáší na úspěších svých studentů a jsou i tací, kteří potopí kariéru nadaného žáka, jen proto, že je to žena nebo proto, že s ním někdy někde nesouhlasil/a.
Ale popravdě, už jsem si místy v knize říkala, jestli to není až moc. Moc feministické, ona moc bezchybná, geniální, krásná, nadaná...prostě moc. Kdyby byla měně dokonalá, bylo by to uvěřitelnější.

5 21.02.2024

Kniha má dvě časové linie, současnou a historickou. Současná je vysloveně rušivá a v knize mi překážela. Historickou linii vypráví autor v ich- formě a jaksi...nic moc.
Historie Koreje je zajímavá, já jsem o ní příliš nevěděla a bylo objevné zjišťovat, jak dnešní rozvinutá Jižní Korea byla kdysi uzavřená, zpátečnická, konzervativní, jak vůbec vzniklo rozdělení na Severní a Jižní. Ale kniha ani osud královny mě nestrhl, více nezasáhl. Autor našel skvělé a zajímavé téma, o kterém píše dost průměrným způsobem.

1 21.02.2024

Bylo to moc pěkné čtení! Kniha je o překonávání překážek, smutku, nalézání přátelství a o jídle.
Je skvělá, příběh svižně ubíhá, odhalují se nám postupně osudy postav, které se vzájemně proplétají, pro mě to kazil konec, který byl až příliš sluncem zalitý a skvělý a báječný (takový jako konce amerických filmů). Přesto čas s touto knihou byl moc příjemně strávený.

2 21.02.2024

Kuchařka s detektivní zápletkou nebo možná detektivka vpletená do cukrářských receptů "Zlatá vařečka" mě moc potěšila.
Bylo to milé čtení, kde charaktery osob byly důležitější než krvavé popisy. Kde jednotlivé osoby a jejich jednání byly definovány a odhadnutelné dle způsobu, jakým přistupovaly k pečení, tedy, čtenář vidí mnoho, ne-li skoro vše a může usuzovat, hádat vraha, snažit se chápat postavy (a může je i pochopit, ne jen zvracet znechucením nad další rozpáranou postavou a odpornými lidskými deviacemi).
Ano, možná to nebylo tak dramatické, prostě správná klasická detektivka. Snad pouze, co nemám v knihách většinou ráda: vyskytovalo se tu více pohledů - osob, pozorovatelů. A bylo jich hodně. Tenhle typ vyprávění se mi už přejedl, naplnil, přežil...ke klasické detektivce bych spíš brala klasický způsob vyprávění (jenže já nejsem autor, tak je to jen takové nespokojené brblání).

3 21.02.2024

Knihu jsem měla v knihovně několik let, než jsem se odhodlala ji přečíst. Bála jsem se srdceryvného tématu, jak bude uchopeno, zda vůbec tak závažnou knihu zvládnu...a jak už to u autorky bývá, byla jsem opravdu mile překvapená.
Autorka umí jít do hloubky, chytit za srdce, navodit tísnivou atmosféru strachu, bezmoci a beznaděje a přesto nesklouznout k tomu, čím se vyznačují moderní průměrnější autoři - ke kruté, popisné, nechutné senzaci.
Příběh mladinké Liny, jejího dospívání v ruských lágrech je jen malou ukázkou toho, čeho bylo sovětské rusko (schválně píšu malé "r", velké si nezaslouží) vůči podrobeným zemím schopno. Její osud, proměna z mladé, trochu sobecké a sebestředné dívky v mladou ženu, schopnou soucitu a s velkým odhodláním přežít byl pro mě neodložitelný.
Autorce patří velké uznání za zpracování tak málo známého tématu a jeho přiblížení světu (ach, jak velké slovo, tak čtenářům:).

17 21.02.2024

Kniha mě zaujala obálkou, tématem, o kterém jsem nic nevěděla a vlastně i názvem. Kdo by nechtěl vidět moře?
Historie řecké komunity u nás je pro mě naprosto neznámá. Věděla jsem o ní, ale neměla jsem vůbec žádné povědomí, jak si ji zařadit.
Historie partyzánů bojujících proti Němcům, Bulharům a pak řeckému králi, jejich osudy, vlastně naivnost a hlavně životy dětí, které k nám utekly byly moc zajímavé. Kniha sama však byla spíš prostřední. Styl psaní je takový odosobněný, chybí větší spojení se čtenářem. Tak místo slziček, které by životní osudy hrdinů snad i zasloužily, přišel spíš jen jakýsi pocit prázdnoty. Přesto docela dobrá kniha.

Navzdory tomu, že (ano, teď se tady přiznám ke svým závažným charakterovým nedostatkům) nejsem nekritický obdivovatel islámu a o válce a obecně o vládách v blízkovýchodních zemích mám velmi kusé znalosti a přesto o nich mám dost nelichotivé mínění (je to tak, jsem předpojatá), kniha mě velmi oslovila. Hlavní postavy byly komplexní, zajímavé, uvěřitelné a v neposlední řadě i lidsky sympatické.
Příběh se dotýká závažných témat, ale hlavní myšlenkou je přátelství, jak ho budovat, do ho dokáže zničit, co zachránit, co napravit. Jak chyby, kterých se dopustíme ovlivňují ostatní a kolik stojí je napravit, pokud to vůbec jde.
V poslední době jedna z nejlepších knih které jsem četla.

Obdivuji autorku, kterak dokázala složité rodinné vztahy Habsburků, komplexní historické informace, ne vždy jasné a příliš obsáhlé dopisové zprávy skloubit dohromady ve čtivé, zajímavé dílko, které mi přiblížilo osobu Alžběty Bavorské natolik, že přebilo i můj poměrně špatný dojem z filmu s Romy Schneiderovou (jako, babička ten film viděla aspoň padesátkrát, jelo to pořád a ten sentimentální patos filmu mě prostě ničil). Skvělé!

Zábavná, vtipná, jednoduchá a oddychová kniha.
Kdo pana Clarksona slyšel aspoň jednou mluvit, ví, co ho čeká - a nebude zklamán.

4 09.05.2023

Nejsem ateista a přesto nebo právě proto mě kniha pobavila hodně. Je satirická, trochu zkreslující, ale hodně lidská. Pro pobavení, proč ne?

Předně si myslím, že kniha není vůbec pro mládež. Knihkupce asi zmátl fakt, že je ilustrovaná a obrázková kniha rovná se pro děti (přičemž mě napadá spousta výjimek, kdy by to rozhodně platit nemělo. Třeba anatomický atlas, že ano).

A je nádherná. Ilustrace jsou skvostné a spolu s nimi je kniha něčím mezi literaturou a obrazem. Příběh je krátký a bolestný o ztrátách, pomstě, vlastním strachu a jak se v tom můžeme utopit až ztratíme vlastní obrysy.

Příběh se pozvolna rozbíhal, vypadal slibně a nadějně. Ve čtení mě však začalo rušit přepínání ze současnosti do minulosti. Samo o sobě je to dnes v knihách velmi obvyklé, autor však zde zdůraznil změnu vyprávění i změnou osoby vyprávění z ich formy na osobu nezaujatého vypravěče. A to mě rušilo hodně.
A jako ostatní, nechápu jak mohl autor vymyslet zakončení příběhu typu největší americký romantický konec na tělech kolemjdoucích mrtvol. Vůbec to nazapadalo.
Další poznámky si nechám od cesty, pokud chcete, zkuste sami.

4 09.05.2023

V tomto případě je důležité přihlédnout k době vzniku a k účelu díla. To se v dnešní literatuře už moc nenosí, proto mnozí čtenáři mohou mít pocit, že autor přehání, je k lidem příliš kritický nebo nábožensky přepjatý. Jenže baroko takové v umění prostě bylo. Já se vyznám spíše v malířství a sochařství a tahle báseň jen potvrzuje, co vidím v ostatních uměleckých projevech doby. A když uvážíme výrazovost, sílu sdělení současných malířů a sochařů, pak spisovatel prostě zapadá.
Možná přijde generace, která bude podobné projevy vyhledávat, jako se dříve obdivovali impresionisté a ta dokáže barokní umění a tohoto spisovatele ocenit lépe než my (já si to čtení totiž teda taky moc nevychutnala;).

Já knihu hodnotím vysoko. Na malém prostoru se před námi rozehrává drama dvou osobností, které se na jednu událost dívají každý z jiného pohledu: kde je pravda? Kdo se zachoval morálně? Kdo ne? Kdo těží z práce a úspěchu druhého? Vede pocit odmítnutí k třeba i ne vědomé pomstě? Je pro ženy ve světě stejné místo jako pro muže?

6 16.03.2023

Taková verze Popelky. Samozřejmě je to místy trochu přehnané, nicméně je to kniha určena pro mládež, takže člověk nečeká Vojnu a mír, ale vcelku to funguje.

Uff, konečně kniha, kde byla hlavní hrdinka silná osobnost, žádná mátoha, zajímavá, chytrá a odhodlaná. Moc se mi to líbilo, četla jsem, až se mi písmenka míhala před očima.

6 16.03.2023

Proste srdcovka, slečna Marplová je děsně skvělá.