irskádívka komentáře u knih
Ach to byla kniha. Schválně jsem ji odkládála, protože mi bylo jasné, že jak ji začnu číst, nepřestanu, dokud nebudu na konci. Přesně tak to dopadlo. Knihu jsem odkládala před jednou hodinou ranní. Stálo to za to a byla to krásná noc. Co dodat více?
Trvalo to dlouho, než jsem se knihou prokousala a ještě déle, než jsem se odhodlala ke komentáři.
V knize se snad zrcadlí charakter společnosti konce 19. století v New Yorku. Je plná pokrytectví, prázdnoty, životní marnosti a slabého charakteru Archera, který při plném vědomí si toho všeho a s velkou kritičností k ostatní společnosti snad ani neuvědomuje, jak si někdy protiřečí a jak planě jedná.
Děj knihy se odehrává v Londýně a v Paříži (ona "dvě města"), v době francouzské revoluce. Oceňuji Dickensův popis revoluce, který ukazuje krutost, nespravedlivost a pomstychtivost, která ji jistě doprovázela. Pro mě zajímavý nový pohled. Na druhou stranu postavy, které se v příběhu objevují jsou pro mě těžko uvěřitelné, děj je již tradičně překombinovaný a bohužel i v nejnapínavějších částech málo poutavý. Byla jsem ráda za odjezd rodiny zpět do Londýna se kterým kniha končí.
Jistě, jedná se o klasiku a výborný příběh a text první strany je legendární a učí se nazpaměť...ale celkově se nejedná o tak dobrý příběh, abych ho chtěla číst znovu.
První příběh Hercula Poirtota. Již jsem ho četla a určitě ještě přečtu. V této knize dává paní Christie základ své Poirotovské linii. Anglický venkov, rodina rozdělená vnitřními třenicemi, Hastigs - zamilován do každé dívky a vždy zkratkovitě myslící, vražda a Hercule Poirot se vším dobrým i zlým. Krásný začátek mnoha krásných literárních setkání.
Backman mě ještě nikdy nezklamal a to ani touto knihou. Vylíčení postav je výborné, dobře proprapracované, ukazuje z nich zajímavé kousky vlastností, minulosti, postupně odkrývá jednotlivé charaktery a vše do sebe zapadá.
V knize jsem našla poutavý příběh, životné postavy vedené skvělým Backmanový vyprávěcím stylem.
Spíše než o přesný návod na výchovu se jedná o knihu esejů a zážitků, které popisují střet americké matky s francouzskou výchovou.
Spisek mohu popsat několika přídavnými jmény: veselé, milé a osvobozující. Rozhodně pomůže maminkám dívat se na výchovu a dítě z jiného pohledu.
Pro tuto knihu mám jen definice: Krásná kniha, hluboký příběh a půvabná obálka. Příběh něžný, radostný i dojemný, šťastný i melancholický konec. Nádherný zážitek.
Ani nevím, jestli se mi kniha líbila. Odehrává se v ní mnoho malých příběhů pospojovaných do prostor jedné taneční školy. Příběhy se odvíjejí jako vedlejší produkt vyprávění o tanci a tangu zejména. Muži jsou jaksi nanicovatí a ženy neporazitelné. Můžu jen říct, udělejte si svůj názor.
Kniha mě překvapila. Je sice zařazená mezi literaturu pro mládež, či snad ještě hůře - mezi romány pro dívky, ale rozhodně se nejedná o zjednodušený, přeslazený příběh, jak by se dalo čekat. Ano, hlavní hrdinka je trochu naivní a slepě věří všemu, co jí její sestra povídá, což by vzhledem ke svému věku neměla, i tak je její chování uvěřitelné. A přesto, nebo právě proto, mě kniha nesmírně zaujala a potěšila.
Román je psaný v dopisech, které hlavní hrdinka, Laurel, píše slavným mrtvým lidem.
Dopisy se vyrovnává se se smrtí blízké osoby, odkrývá minulost, rodinné vztahy i popisuje hledání nové životní cesty.
Příběh o hledání něhy a blízkosti, o vděku za chvilky štěstí a umění radovat se z nich, ať jsou delší nebo spíš vlastně kratší, což je krásná vlastnost. Také o nepochopení, tvrdosti v rodině a také o tom, jak lidé umí druhým život ztrpčovat.
Pročítala jsem si hodnocení ostatních a přemýšlela, co chci napsat. Obvykle to nedělám, nerada si nechám ovliňovat svůj dojem z četby dojmy ostatních, ale tentokrát jsem si prostě nebyla jistá.
Čtenář této knihy má s doktorem Simonem touhu dostat se až na konec příběhu, hledat pravdu, najít rozluštění a když knihu odkládá, má stejně jako doktor Simon dojem, že nechce přestat a je na vyprávění Grace (hlavní postavy) závislý...ale po dočtení se dostaví pocit jiný....neúplnosti příběhu a pak mu také dojdou jisté drobné nesrovnalosti.
Nikdy se nedozvíme, jaká hlavní hrdinka je, jaký byl její příběh ve skutečnosti a vlastní zjištění doktora Simona jsou nedostatečné. Většina lékařů v 19. století přistupovala k duševně nemocným pacientům s velkým odstupem a kritičností, která našemu knižnímu doktorovi úplně chybí. Grace se někdy vyjadřuje až se spisovatelkou nadsázkou, jindy jako nevzdělaný dělník.
Chybí závěr a rozluštění příběhu a rozhodně se přidávám k názoru, že šťastný konec příběhu je jaksi nepatřičný a křečovitý.
Takže výsledek je takový: četbu knihy jsem si užívala nadmíru. Ale knihu po přečtení hodnotím jako lepší průměr.
Jedná se o soubor povídek, některé byly trochu mimo můj vkus, některé opravdu skvělé. Často jsem v příběhu poznávala náčrty jiných knih a šablony pro postavy, které se objevily v jiných příbězích Agathy Christie. Moc mě bavilo hledat souvislosti mezi knihami, které už znám.
Přes moji počáteční stížnost, většina povídek byla milá, zábavná a já jsem měla radost z jejich přečtení.
Krásné čtení, na které jsem se dlouho těšila. Zaujme dobře vykreslenými postavami, zajímavým prostředím a přestože "léčba rozhovorem" umí být v některých pasážích zdlouhavá, byla jsem lapená v příběhu, ve vyprávění a při přerušení četby jsem měla pocit, jako by byl přerušený můj příběh.
Filosofie Nietzcheho je zde maličko pozměněná, ale podle mě to příběhu jen pomáhá a Nietzcheho polidšťuje.
Je to milé a hezké čtení, stejně jako film je něžné, vtipné, romantické.
Podle mého nejde ani tak o knihu jako o nádherné a vtipné výtvarné dílko. Čtení je to moc milé a mně o těchto Vánocích udělalo radost.
Náhodou se mi povedlo se dostat rovnou sedmému dílu Husitské epopeje, aniž bych četla předchozí a byla jsem překvapená.
Kniha je velmi zajímavá, děj na chvíli neusíná, postavy jsou životné, skutečné, historické události poutavě popsané. I bez přečtení předchozích dílů jsem se zvládla zorientovat v postavách a začala jsem doufat v jejich dobrý konec. Příběh mě strhl tak, že mi rozsah vůbec nevadil a sotva jsem se mohla od četby odtrhnout.
Nemám ráda knižní - detektivní série a většinou je nečtu, ale série od pana Mastertona rozhodně nelituji.
Příběh běží bez zádrhele, hlavní postava je zajímavá a normální. Po všech těch vyšinutých, geniálních, duševně nemocných nebo na alkoholu závislých detektivech báječné osvěžení.
Co shledávám na této knize nejzajímavější je, že ač pojednává téma holokaustu, je veskrze pozitivní.
Souhlasím s ostatními, téma je báječné, zejména začátek knihy je pak poutavý a výborně napsaný. Později je příběh najednou pložší a zjednodušený, což knize ubírá na působivosti. Příběh nepřetrvává v paměti a postavy s Vámi nežijí. Je to škoda, ale i přesto moc pěkné.
Nebyla jsem si jistá, zda knihu číst, ale docela mile mě překvapila. Autorka se přidržela vlastního životopisu Agathy Christie a jemně dokořenila linkou o setkání tří žen ve vlaku, z nichž každá má své tajemnství, které nikomu nechce svěřit a přesto hledají někoho, s kým by se o ně podělit mohly.
Vilu jsem navštívila několikrát, ale teprve s kniha jí vdechla život a moje vzpomínky na krásnou architekturu zabarvila nostalgickým odrazem životů, které se v ní odehrávaly. Krásné spisovatelské dílo v krásných kulisách a velký čtenářský zážitek.