irskádívka komentáře u knih

och, och, och...víte, jak někdy čtete knihu a občas přeskočíte řádek nebo odstavec, protože Vám popis něčeko přijde rozvleklý? Tak tady se to rozhodně nestane, každá řádká, každé slovo je součástí světa tak krásného, něžného a křehkého a nespoutaného, že kousek vynechat je jako vynechat nádech.
Krásný knižní zážitek, vzrušující příběh, nevšední zakončení, zajímaví hrdinové a radost z každé přečtené řádky.

24 09.01.2022

....nooo, ano. Pustila jsem se do čtení knihy, která před časem vyvolala senzaci a přivedla spoustu svých čtenářů k následování spisovatelky v pouti nespoustanou přírodou, přes hory, se vším vybavením na zádech, bez možnosti si zavolat, bez vody, bez společnosti, za nalezením vnitřního míru. Pro mnohé a i pro mě takové cesty s batohem na zádech jsou...ale...!

Já jsem záměrně knihu četla po čase, kdy opadlo nadšení a upřímně řečeno, jsem zklamaná. Četla jsem mnoho knih, kde popisy přírody hrály velkou roli, kde se stala dokonce rovnocenou postavou ve vyprávění, ale v této knize to z mého pohledu autorka nedokázala.
Hlavní hrdinka a autorka v jedné osobě mi byla krajně nesympatická. Prožila velkou ztrátu, ale nyní v této době, kdy jsme si všichni prošli velkými ztrátami a obrovskými změnami a zátěží, není její jednání omluvitelné. Já jsem ji shledala dětinskou, sebelítostivou a upřímně, mám předsudky vůči lidem, kteří se rozhodnou (ano, používám záměrně slovo ROZHODNOU) pro drogy. Stejně tak shledávám absurdní, že někdo nechodí se zjevnou klinickou depresí k terapeutovi, ale rozhodne se pro skoro sebevražednou cestu divočinou bez pořádné přípravy, bez fyzické průpravy a jakýchkoli zkušeností (jako, kdyby to byla kniha o tom, jak někdo zkouší skočit z mostu a náhodou se při tom naučí létat, vyšlo by to na stejno. Pro pořádek, fyzikální zákony jasně říkají, jak dopadnete - přímo na chodník).

Takže bych to shrnula: proč že byl kolem knihy 'Divočina' takový humbuk?

6 09.01.2022

Kéž by takových knih bylo víc, a pokud jsou, aby se mi častěji dostali do rukou.
O lidech, kteří nejsou zbyteční, kteří stále dávají radost, lásku a přijetí jiným.
Laskavé pohlazení po mé nejen čtenářské duši.

8 05.01.2022

Krásná a v dobré slova smyslu klasická detektivka z pera Agathy Christie.
Paní Marplová zestárla jen o tolik, aby si znovu připomněla, že lidská povaha je všude stejná a že ona je její dobrá a dlouholetá pozorovatelka.
Jak mě tato kniha potěšila!

15 05.01.2022

Milý a něžný příběh o hledání sebe sama, léčení ran, které nám někdo jiný způsobil, o přátelství, pletení, jídle, nadšení pro vše zajímavé a samozřejmě o spolubydlícím především.

9 05.01.2022

Příběh je sice určen spíše mladším čtenářům, ale i mně se líbil, i přestože bych se mezi středoškoláky na chodbě už rozhodně neztratila a spíš by si mě pletli s učitelkou na záskok.
Pocit osamění, nepatřičnosti, strach z toho, že nezapadáme, to se s věkem neztrácí, jen je umíme lépe maskovat. A tohle je kniha o osamělých lidech, kteří hledají cestu k ostatním.
Výtky ale mám (tady hlásím malý SPOILER).
Hlavního hrdinu Reva znám z předchozí knihy a těšila jsem se na jeho příběh. Tak jak mi byla předložena jeho minulost, jeho strachy a obavy mi přijde těžko uvěřitelné, jakým způsobem se spřátelí s Emmou, stejně jako průběh jejich vzájemného vztahu.
Každá linka zvlášť, Emmina i Revova jsou uvěřitelné, zajímavé, nicméně neladí dohromady. Rozvod rodičů a nevyzrálé jednání pubertální slečny, která se vlastní hloupostí dostane do nebezpečné situace se nedá klást vedle boje proti traumatu z týrání v dětství a jeho původci.

3 05.01.2022

Naprosto odpovídá názvu. Určeno pro milovníky krásných knižních ilustrací, nápaditého zpracování a pro lidi posedlé vším spojeným s módou a Paříží.
Pokud jste v Paříži nebyli a nosíte tričko z Lidlu (ne, že by na tom bylo něco špatného, třeba moje oblíbené tričko jsem koupila v Tescu), budete v knize těžko vidět stejné dokonalé dílko, jako pravověrný nadšenec Diora, který na procházky po městě vyjde v lodičkách od Louboutina (jako, kdo to opravdu dělá?).
Autorka je skvělá ilustrátorka a ilustracemi je kniha hlavně tvořena. Její styl je osobitý, moderní a velice líbivý.

1 28.12.2021

Je to dobré, není to dobré? Je to Agatha, není to Agatha? Je to náš milovaný Poirot nebo není?

Je to dobrá detektivka, je to zajímavý příběh, s pokorou převzatý belgický nejslavnější detektiv, ale chybí tu ono citlivé pochopení lidských motivů a gradující závěr, na který jsme my, čtenáři paní Christie zvyklí. Závěr zejména je pak podivně rozbředlý.
Rozhodněte se podle svého, zda číst nebo ne.

2 10.09.2021

Mám raději příběhy pana Pratchetta, které nejsou inspirovány jinými romány (tady Fantom opery), ale jestli něco na světě upřímně obdivuji a zbožňuji, je to Bábi Zlopočasná. Je to můj vzor a hrdina.

„Ještě včera vypadala budoucnost šedá a nezáživná a teď se zdála plná překvapení, nebezpečí a ošklivých věcí, které se přihodí některým lidem…
Jestli k tomu bude moci Bábi říct své slovo, samozřejmě.
Stařenka Oggová se v kuchyni spokojeně usmála.“

Citace hodně slibuje a rozhodně nezklame.

Nějak si říkám, kdy se ze mě, čtenářky velkých románů, knižní klasiky a literárního snoba stal čtenář červené knihovny? Protože, buďme k sobě upřímní, o moc víc zde nejde.
Příběh je postaven na schématu “ona: nešťastná, se špatným vztahem za sebou, on: dokonalý, hezký, vtipný, úspěšný muž s pochopením pro ženskou mysl a pocity (jako, teda, nechci se mužů dotknout, ale to je, podle mě, druh vyhynulý v třetihorách) s tajemstvím, které ale čtenář celou dobu zná. Příběh hodně pozvedá popis islandské přírody, podnebí a lidí.
Knihu jsem našla při brouzdání v rámci čtenářské výzvy a nalákala mě. Ne, není nejhorší, dokonce ani úplně špatná, jen když chci dobrý romantický příběh, v kterém jsou postavy opravdu různorodé a zajímavé charaktery a kde vše neskončí ve sladkorůžové bublině, pak se musím vrátit k literárnímu snobismu a sáhnout po klasice (sláva Scarlett O’Harové a Elisabeth Benettové).

6 10.09.2021

Kniha pro knihomoly, milovníky knih, starých knih, knihkupectví, příběhů a hlavně něžného vypravování s nádhernou slovokresbou (díky nejen autorovi, ale i překladateli!)
Malý Daniel v příběhu vyrůstá obklopen knihami a jeho život se vplétá do příběhu života autora knihy pro něj vyjímečné. Je obklopen laskavými lidmi, kteří mají pochopení pro život, lidi, lásku i odvahu a sám se s jistými zaklopýtnutími stává mužem, kterému je stydno nebýt statečný, zvlášť, když má kolem sebe tak zajímavé lidské vzory.

17 30.08.2021

Jak tu někdo píše, jsem milovníkem knih a příběhů o dalších milovnících knih. Proto jsem další dílo Jenny Colganové, které volně navazuje na Pojízdný krámek snů, popadla a bez velkého rozvažování přečetla. Knihy v této alegorii na "Janu Eyrovou" mají však trochu omezený prostor. Spíš si přijdou na své milovníci romantických příběhů.
Dokonalé, jsou popisy skotské krajiny, počasí, lidí a jejich povah. Hned bych se vydala na cesty.

2 30.08.2021

Kniha obsahuje krásné ilustrace doplněné o krátké popisky. Je milým a líbivým pokoukáním pro milovníky módy.

1 30.08.2021

Přečteno kvůli čtenářské výzvě (a předtím kvůli maturitě a ještě kdysi dávno ze zvědavosti).
Patří to ke klasice, je to krátké, posměšné vyprávění ve verších o zatčení a převozu Karla Kavlíčka Borovského do Brixenu.
Autor s humorem a nadhledem popisuje absurdní situaci, do které se dostal.
Jestli číst? Je to povinné a navíc velmi krátké. A slova jsou poskládaná do tak nádherných ironických popisů a výrazů, že nebudete litovat.

10 30.08.2021

Po přečtení anotace jsem se na knihu velmi těšila a trochu jsem se jí bála. Měla jsem obavy z tragického válečného příběhu, který mě rozpláče, vzbudí ve mně takové to pnutí v hrudi....dále SPOILER:
Příběh byl zajímavý; změna osobnosti z milého, citlivého malého kluka v nabubřelého, protivného puberťáka se sklony ke krutosti.
Vyprávění ale bylo jaksi neosobní a ploché. Při popisu nejhorších Pierrotových činnů jsem nebyla ani dojatá, ani napjatá. Ano, bylo to hrozné, byl z něho někdo, koho ani on sám nepoznával, avšak ve vyprávění chyběl náboj, něco, co by mě vtáhlo. Není to špatné, nicméně nadšení z přečtení se nedostavilo. Snad to budete mít jinak.

5 30.08.2021

Komentář píšu po několika měsících po přečtení. A přesto si příběh vybavuji, stále ve mě zůstaly jeho ozvěny. A moc se mi líbil.
Dozvěděla jsem se o části historie, o které jsem neměla tušení. Překvapila mě úloha Britů, zdá se, že dříve stáli na jiné straně, než dnes. Přesto se mi tím vysvětlilo a ujasnilo. Mimo jiné i to, Jak přeživší druhé světové války vlastně dokázali jít dál, najít smysl života ve světě, ve kterém pro ně nikdo nemá místo. Leah i Jannek byli hlavní hrdinové svých životů, ale museli hodně bojovat, aby si to uvědomili a přestali se za to omlouvat.

5 26.08.2021

Dokážu shrnout jednou větou: “smála jsem se, až mi slzičky tekly”.

Ano, pojďme si říct, že autor sérii zbytečně natahuje a prodlužuje a poslední dvě či tři knihy trpí “prázdným začátkem” knihy, ale ty závěry! Ty stojí za to.

10 26.08.2021

Zvláštní kniha, příběh, hrdina i autor. V knize je mnoho akce, napětí, mnoho naznačeného a mnoho nevysloveného. Akční příběh propletený myšlenkami o smyslu života a o tom, co je správné a co ne, aniž by autor sklouzl k poučování a plytkým frázím.
Je to směs, která čtenáře musí strhnout, zaujmout a upoutat. Díky autorovi.

6 26.08.2021

Jestli je na světě někdo, kdo váhá, zda knihu pana Goscinnnyho číst..pak neváhejte, pojďte se seznámit s Mikulášem, jeho rodiči, roztomilými příhodami malého kluka a skvělými ilustracemi!
Pokud se nebudete smát od ucha k uchu, pak je na vině pouze Váš (ne)smysl pro humor. Tak s chutí do toho a užijte si každý řádek příběhů toho malého rošťáka Mikuláše.

Mám paní Christie moc ráda, je báječná spisovatelka detektivek v domácím a rodinném prostředí, ale prostě není dobrá spisovatelka špionážních příběhů. Ani Hercule Poirotovi příběh nesluší a jaksi neodpovídá. Příběh neurazí, nicméně ke klenotům práce paní Christie nepatří (ovšem v porovnání s dnešní zběsilou literární produkcí stále skvělé).

5 16.07.2021