irrelevantday
komentáře u knih
Obejmout život
Rachel Naomi Remen
Skoro každá kapitola mě neuvěřitelně dojala. Příběhy o tom, jak nás ovlivňuje naše minulost, jak nemoc a smrt vstupuje do života každého z nás, jak je někdy prostá lidskost mnohem víc než odbornost... Silné a přitom obyčejné.
Plyšový Buddha
Michal Čagánek
Plyšový buddha je jedna z nejhezčích knížek, jakou jsem kdy četla. Skrývá v sobě oceán lásky a ukazuje cestu, jenž je možné v životě kráčet, ať už před nás osud postaví cokoli. Pro sebe jsem tam objevila, že nemusí být až tak důležité, jak věci objektivně jsou, mnohem důležitější je, jak my naložíme s tím, co je. Taky si odnáším, že moje konání nemůže být závislé na dosažení nějakého cíle. Nemůžu se nechat odradit tím, že se dílo nepovede, že lidé reagují jinak, než jsem předjímala, osud mi zavane do cesty překážky, které se nadají překročit. A ze všeho nejdůležitější je jít si svou cestou a nenechat se odradit.
Líbí se mi, že kniha není slepenec moudrých myšlenek, je to příběh, místy smutný, místy veselý, ale odvíjí se lehce a napínavě. Moudré myšlenky jsou tam vloženy tak nějak nenásilně a rozhodně vás nezahltí.
Poselství od protinožců
Marlo Morgan
Knihu jsem už kdysi četla, ale teď se mi opět dostala do ruky v době, kdy na sobě pociťuji tíhu všech věcí, které se mi nahromadily doma, mám chuť všechno zahodit a otevřít se něčemu novému. Je mi asi jedno, jestli se ty věci opravdu staly. Pro mě je důležité, že ta kniha nese určité poselství. Poselství o životě v souladu s přírodou, plným lásky a radosti, porozumění sobě a světu kolem, odhození sobeckých tužeb a rozvíjením svého talentu, který je dobrý pro společenství. Říká, že ničíme planetu a nežijeme v pravdě: "I když znají pravdu, pohřbívají ji pod kořeněnou vrstvou pohodlí, materialismu, nejistoty a strach. V jejich životech je také něco, čemu se říká cukrová poleva a to symbolizuje způsob, jakým tráví téměř celý čas vyměřený jejich existence: povrchním, umělým, dočasným konáním, které příjemně chutná a má pěkný vzhled. Stráví však příliš málo času rozvíjením svého věčného bytí."
Nickyho rodina
Matej Mináč
Inspirace, kontakt s podstatou, dojetí... Velmi zajímavé prolnutí příběhu pana Wintona, vzniku dokumentárních filmů o něm, popisu průběhu a důsledků těchto filmů promítaných na školách a v neposlední řadě životních příběhů Wintonových dětí. Poplakala jsem si nejen nad činem pana Wintona, ale i nad vlnou činů následovaných shlédnutím dokumentárních filmů promítaných na základních a středních školách.