ippokorny komentáře u knih

(SPOILER) Když se podíváme na příběh z jiného hlediska:
Jak dopadlo šetření četnictva o příčině požáru hospody, které muselo proběhnout? Shořela celá hospoda s vybavením a okolními přístavky. Škoda vzniklá požárem byla mnohonásobně vyšší, než škody vzniklé drobnými krádežemi zloděje Nyklíčka.
Požár způsobila pětiletá Nyklíčkova dcera v době, kdy byl její otec na zlodějně na zámečku a dceru nikdo nehlídal. U soudu bylo určitě zatajeno, kde v té době její otec byl. Jak asi rozhodl soud o viníkovi požáru, kdo za pětiletou dceru odpovídal? Jednoznačně otec. Kdo tedy měl uhradit škodu majiteli nemovitosti? Jednoznačně zloděj Nyklíček.
Správce zámečku Zachariáš se následně ustrnul nad zlodějským recidivistou (kradl opakovaně) Nyklíčkem a zaměstnal ho na zámečku, který se zloděj Nyklíček předtím pokusil vykrást. Majiteli zámečku o minulosti Nyklíčka děd Zachariáš asi nic neřekl.

Že by nějaký Váňa z Ruska něco vymyslel, je asi utopie. Ne že by na to neměl IQ, ale asi by ho po prvním dopise Einsteinovy popravili za špionáž, nebo po prvním odmítnutí nadřízenému předat mu svou práci by šel do vězení. Kniha není pro slabé povahy, popisuje tehdejší hnus života v Rusku, udávání, popravy, vraždění. Kniha naznačuje, že kdo chce normálně žít, chce bádat, chce být lékařem, musí z Ruska odejít, tehdy i dnes.

(SPOILER) Jako komentář uvádím krátký obsah.
Sourozenci Katka a Petřík bydlí ve starém domě s maminkou a babičkou. V domě bydlí ještě pan Šebestián. Dům se má zbourat a na jeho místě se má postavit nový velký panelák, všichni se musí stěhovat do nového paneláku kousek od domu. Ale v domě bydlí ještě někdo další. První se stěhuje Růžová Amálie z obrazu, uspořádá ples na rozloučenou a děti jí otevřou bránu u domu, za ní se objeví zámek, co kterého Amálie odjede kočárem. Vodník z fontánky odejde bránou do rybníka, co se objeví za bránou. Pak se stěhují sourozenci a pan Šebestián. Bránou odchází lvi, co stáli u schodiště. Odchází domovní ozvěna do lesa. Odplazí se drak z besídky v zahradě. Odchází 3 vrby, tři čarodějnice. Tři trpaslíci z pařezu odchází ke Sněhurce. A nakonec odlétá domovní duch komínem. A starý dům je zbourán.

Mysle jsem si, že jsem jediný, komu se nedá kniha číst, ale jak čtu v komentářích dále, je to asi problém obecný. Kniha je určitě zajímavá, téma je určitě zajímavé, ale musel jsem jí odložit pro nemožnost pochopení čteného textu. Možná by pochopitelnosti částečně pomohla jiná sazba.

Komicky působí, když autor popisuje, jak obyvatelé atomových mocností, Sovětského svazu a Pákistánu, bojují proti atomovým zbraním.

Kniha se velmi dobře čte a nenásilně vám předává myšlenku, že jsou lepší věci, než peníze.

Překvapilo mě, že takovou dezinformační knihu někdo v Česku vydal. Je to typická dezinformace ve stylu, vezme se něco pravdivého (byla 2. světová válka) a na to se nabalí dezinformace (cituji nesmysl ze zadní strany knihy: "většina Američanů je přesvědčena, že právě Spojené státy rozhodující měrou přispěly k porážce nacistického Německa").
Informace nebyla podložena žádným průzkumem "většiny Američanů" a česky bychom řekli: "někdo si to vycucal z prstu", odborně: "někdo vypustil dezinformaci" či přímo "vypustil fake news". Můžeme obdobně nesmyslně tvrdit se stejnou informační hodnotou = 0: "většina slovenských mladých novinářů je přesvědčena, že Slovensko svým povstáním přispělo rozhodující měrou k porážce nacistického Německa".

Knihu jsem četl několikrát. Kouzelné vyprávění, občas naivita autora z pohledu z dnešní doby, kdy máme mnohem více informací a kdy bylo možné (do pandemie komunistického čínského viru) sednout na letadlo a všechna místa navštívit. Zkusil někdo vzít knihu a putovat v stopách autora? Ale kdo by dokázal se tak naučit arabsky jako autor? A co pochvalná zmínka o firmě Hochtief, působící dodnes i v Česku, dokázal by dnes někdo to, co tehdy dokázala Hochtief?

Kniha byla zfilmována v roce 1926 a její 2. díl je volně přístupný v digitální knihovně MZK.

Literárně zpracovaná lokální sovětská epidemie po zanesení neštovic do Moskvy. Zpracování lze porovnávat s opatřeními při pandemií komunistického čínského viru. Kniha je dobře čtivá.

V knize je důležité i to, že v roce 1945 je vězeň 509 v koncentračním táboře již 10. rok.
První koncentrační tábor v Německu vznikl již v roce 1933 v Dachau.

Žádné velké očekávaní jsem neměl, proto mě kniha velmi kladně překvapila. Připadlo mi, že motiv zahrady od strany 53 byl převzat z filmu "Láska mezi kapkami deště" (film to zase převzal z bible), hlavně 4 obrázky na stránce 55. A ten šok Červeňáčka na straně 73 vpravo nahoře se opravdu povedl. Kniha se dá přečíst rychle, příběh Rychlý šípů znáte, kniha vám ale říká, že ho vlastně celý neznáte, určitě nevíte, co bylo v pozadí toho, jak Červeňáček nedostal od Mirka žlutý špendlík, když Rychlé šípy vyrazili do Stínadel.

Knihy sice vypadá na první pohled jako náboženská a je plna náboženských úvah, ale autor do ní vložil i "akční" tématiku a zápletku "hodnou" Shakespeara.

Kniha mě překvapila svou čtivostí a příběhem bez obvyklých rozvláčností.

Dvě pohádky od Jarmily Glazarové jsou z roku 1960. Odehrávají se patrně za tzv. 1. republiky, tedy mezi rokem 1918-1939 nebo mezi rokem 1945-1948, kdy bylo možné svobodně podnikat. Ale jak by dopadly pohádky, kdybychom je nebrali jako pohádky?

Jak zničit zákony pohádku Zahradník Hejduk
Hejduk žil v chaloupce u lesa a chtěl trávit život v lese, práci v lese ALE jako nekvalifikovaný dělník najít nemohl. Živil se prodejem lesních plodů, což bylo a je z hlediska práva přestupek, sběr lesních plodů je možné pouze pro vlastní potřebu, nasbírané cizí lesní plody se nesmí prodávat. Hejduk získával maso pytlačením zajíců, což bylo a je hrubé porušení trestního práva, dnes s trestní sazbou až 2 roky. Tím, že Hejduk nutil svou dceru sbírat cizí lesní plody, tak jí nutil k trestné činnosti. Další trestné činnosti se Hejduk dopouštěl tím, že dceru nutil k práci, sběr lesních plodů na prodej a vlastní podomní prodej práce určitě je, dětská práce je navíc zákony zakázaná. Při návratu domů Hejduk dceru bil prutem, což je z hlediska zákona týrání a dnes to řeší sociálka a několik zákonů. Týral i zvířata, psa bil proutkem a kanára stéblem. Patrně šlo i o zanedbání zdravé výživy, špatné bytové podmínky. Sociální dávky by dnes Hejduk nedostal, práce v blízkém městě byla a měl majetek, dům a rozsáhlé pozemky u lesa.
Z dnešního hlediska by šlo také o to, jak byl charakter pozemků v katastru, tedy zda by bylo možné na nich provozovat zahradnictví bez změny jejich charakteru. A zda pozemky byly v nějak chráněné oblasti či zda nebyly v působnosti územního plánu, který řeší, zda je možné na nich zřídit zahradnictví či ne. Pak otázka povolení čerpání vody pro podnikatelskou činnost.
Kupovat do firmy pánev za pytlík hříbků bez účtenky a EET dnes nelze. Předpokládejme, že Hejduk nějak získal účetní, dnes by jí musel platit minimální mzdu, že řádně odváděl daně a vedl daňovou evidenci.

Jak zničit zákony pohádku O Lidušce, malířce pokojů
Liduška chodila do školy. Otec si patrně neplatil zdravotní pojištění a ležel doma bez lékařské péče. Rodina dlužila kupcovi, řezníkovi a pekařovi, dnes by se rodina dostala do exekuce, akorát rodině malíře nebylo co zabavit, prostředky k výkonu podnikaní se zabavit nesmějí.
Liduška se rozhodla, že přestane chodit do školy a začne za nemocného otce pracovat.
Dnes není možné, aby školačka přerušila školní docházku a šla místo nemocného otce pracovat. Zameškané hodiny by řešila sociálka a někdy i soudy jako zanedbání povinné péče. Devět dětí v domě a rodina bez příjmů, to je patrně zanedbání zdravé výživy, špatné bytové podmínky. To, že huťař zaměstnal školačku, jde o porušení zákona o zákazu dětské práce, tento zákon porušil i její otec, když jí pomáhal se na práci připravit.
Když se otec Lidušky uzdravil, pokud nestonal další 2 roky, kdy by Liduška skončila povinnou školní docházku, tak Liduška patrně přestala chodit do školy a začala pracovat, což dnes nelze.

V knížce je zmíněn údajný let balonem naplněným teplým vzduchem rjazaňského písaře Krjakutného v roce 1731. Tento údaj bývá většinou citován jako příklad ruské (sovětské) propagandy, než jako realita.

Další díly příběhů o pilotu Standishovi, které česky nevyšly (jejich názvy zní obdobně jako názvy knih o pilotu Bigglesovi):
Překlad je
Standish of the Air Police 1935 Standish z letecké policie
Standish Gets his Man 1938 Standish dostal (?sestřelil) svého muže
Standish Loses his Man 1939 Standisch ztrácí svého muže
Standish Pulls it Off 1940 Standish to zvládá
Standish Holds On 1941 Standisch se drží (?vyčkává)

Na rozdíl od jiných thrillerů z poslední doby tato kniha vyčnívá tím, že nejde o podivné nesmyslné kombinace. A po přečtení závěru jsem si říkal, že jde o příběh v běžné a reálné rovině a že umění je to umět podat napínavě. Akorát to právní vysvětlování a ještě opakovaně, to je trochu pro Evropana složité.

James Harrington napsal knih Republika Oceána, je uvedena na tomto webu. Její téma je podobné. Podobnost názvů obou knih asi není náhodná, Leonov ho patrně převzal od Harringtona.

František Doskočil popisuje v 1. kapitole realitu socialistické vojenské služby. Ta byla rozhodně bez humoru z Černých baronů, na takový reálný popis jsem v knize ještě nenarazil a mohu tu realitu potvrdit, ano taková byla.