Inozuka
komentáře u knih
Berlínská past
Richard Birkefeld
Kniha o vině, trestu a spravedlnosti. Ale také o i ideálech, jejich rozpadu a o svědomí. Originál se dá doslovně přeložit jako "Ten, kdo zbude, má pravdu" ... volně "Kdo se směje naposledy, ten se směje nejlépe". Což plně odpovídá vyznění románu. Kniha se čte jedním dechem, vykreslení Berlína podzimu 1944 - dubna 1945 vcelku přesné, zápletka zajímavá, nicméně asi v půlce začnete tušit, jak že to celé asi bylo. Ale postupně se to stává podružným, důležité je morální dilema, které se na pozadí vyšetřování skrývá. Tu jednu hvězdičku nakonec ubírám jen kvůli jedné věci, která v celém příběhu nesedí: tetování.
Píseň z pytlíku na zvratky
Nick Cave
Zakoupeno druhý den po skvělém koncertu v O2 Aréně. Ten název tak nějak odpovídá a způsob, jakým Cave knihu napsal také. Nesourodá změť nápadů, myšlenek a básní/textů zachycených kdesi v letadle, tourbusu nebo na hotelu. Kniha se sice čte dobře, ale neobjevil jsem v ní nic převratného. Snad krom celého toho nápadu, psát si poznámky na pytlík na zvratky z letadla. A tak musím, ač nerad, utrousit něco na ten způsob, že značka sice prodává, ale ne vždy se za ní skrývá i kvalitní produkt. Publikovat totiž tohle někdo jiný, ani pes po něm neštěkne.
P.S. jeden známý z Berlína pytlíky na zvratky z letadel sbírá a je to opravdu hodně zajímavý předmět "denní" potřeby.
2001: Vesmírná odysea
Arthur Charles Clarke
Čteno podruhé a opět spokojenost. Promyšlené a svým způsobem geniální. Ostatně A.C. Clark - spisovatel, vědec a fantasta, vynálezce telekomunikační družice (jak zněl kdysi úvod jeho televizního pořadu) - není žádné ořezávátko. Bohužel z literárního pohledu trochu utahané. Některé popisné pasáže mi připadaly, jako bych snad já sám putoval vesmírem bez možnosti hibernace. Na druhou stranu oproti filmu mnohem jednoznačnější závěr.
Výpovědi pamětníků druhé světové války
kolektiv autorů
Kniha vznikla ve spolupráci s neziskovou organizací Post Bellum, jejíž činnost si zaslouží velký respekt, protože se snaží hledat a zachycovat příběhy obyčejných lidí mezi mlýnskými kameny často brutálního 20. století. Jde o tzv. oral history, tedy vyprávění pamětníků, často neučesané, někdy nepřesné a neobjektivní, ale vždy autentické. Kniha se snaží zachytit osudy jak příslušníků odboje, tak i ostatních perzekuovaných (židů, studentů, lidí stíhaných za poslech zahraničního rozhlasu...), ale i totálně nasazených nebo jednoho "Wintonova" děvčete. Hodně se mi líbily úvodní statě k jednotlivým kapitolám, které obdivuhodně jednoduše a přehledně přibližovaly čtenáři historický rámec osobního příběhu. Pro jihočecha velice cenný příspěvek k regionální historii, pro zájemce o okupaci zajímavé a čtivé vzpomínky obyčejných lidí.
SE7DM
David Seidman
Po dlouhé době jsem viděl film, takže hned po jeho skončení jsem vytáhl z knihovny stejnojmenný komiks a v rychlosti jej přelouskal. Musím ocenit, že se dost věrně drží filmu, ovšem celý příběh pojímá z pohledu vraha. Docela se mi líbilo prolínání stylů - tedy, že každý hřích byl zpracován jinými autory. Někdy zdárněji a někdy méně, ale vždy s nápadem a jakousi depresivní lehkostí. Dobré jsou rovněž úryvky deníků, které jsem ale - přiznávám - četl pro jejich nesrozumitelnost jen na jedno oko. Nicméně jako obraz vrahovy mysli dobrý nápad. Takže jo, Sedm možná není kdovíjaká pecka, ale v kombinaci s filmem funguje nadmíru dobře.
Tři králové
Jiří Padevět
Zajímavý průvodce k tématu asi nejaktivnější čs. odbojové skupiny první vlny: Mašín-Morávek-Balabán. Koupil jsem shodou okolností krátce poté, co jsem navštívil pomník na místě, kde v přestřelce s gestapem zahynul škpt. Václav Morávek. Nyní již jen doufám, že se mi někdy podaří sehnat knihu Tři kontra gestapo, resp. že někdo zpracuje příběh Tří králů znovu s přihlédnutím k nově zjištěným faktům.
Tajemství mechanické mrtvoly
Joe Benitez (p)
Přiznám se, že ač punker, musel jsem si pojem steampunk vyhledat na wikipedii, protože jsem o něm dosud neslyšel. Nyní již tak vím, že se tohoto označení užívá pro subžánr sci-fi spojující poetiku viktoriánské Anglie přelomu 19. a 20. století s vynálezy průmyslové revoluce. A vskutku, Lady Mechanika je jeho čistou esencí. Příběh sám sice není nic převratného, ale srší dobrými nápady týkajícími se samotného stylové zařazení. To, co mě ale k této knize přitáhlo především, je její famózní zpracování. Je z ní cítit smysl pro detail a láska, s kterou ji redakce připravila pro tisk. Opravdu nádhera. Těším se na další díl ...
Jízda naslepo
Ray Bradbury (p)
Možná je to tím, že mám Bradburyho zařazeného jako sci-fi autora, a čekal jsem tedy něco úplně jiného, možná nepříliš povedeným výběrem .... každopádně Jízda naslepo mě absolutně minula. Nudnější a otravnější knihu jsem už dlouho nečetl. Jednoduché "příběhy" či spíše zážitky bez výraznějšího děje a pointy. Z textu je vidět, že Bradbury psát umí, zejména v dialozích je silný, co však pokulhává je zmíněná absence příběhu, která ústí do jakési bezúčelnosti textu.
Cinema Panopticum
Thomas Ott
Krásná kresba - rytina, temné příběhy a komplexní propojení celého díla. Na druhou stranu možná až přílišná jednoduchost jednotlivých epizod, která je ovšem vynucená formátem. Jinak stejně jako uživatel Kapis doporučuji po prvním přečtení knihu vzít a pozorně začít opět od začátku, čeká vás menší překvapení...
O rodičích a dětech
Emil Hakl (p)
Hakl nemůže zklamat, takže jsem po O rodičích a dětech sáhl s jistotou, která byla ještě umocněna skvělou Michálkovou filmovou adaptací. Příjemným překvapením bylo, že to, co mi ve filmu moc nesedělo - tzn. vztah Janova syna a Hanky - v knize není a bylo ke scénáři přilepeno - asi z důvodu větší divácké zajímavosti. Na druhou stranu, při čtení jsem se nemohl zbavit představy otce jako pana Somra, přičemž syn mi naskakoval jako jasný Hakl. Propojení vizuálna s textem tedy maximální. Ten chlapácký styl Haklových knížek prostě žeru, takže opět plný počet hvězdiček.
Válečné plakáty 1914-1918
kolektiv autorů
Katalog k výstavě plakátů z období 1. světové války na Hluboké. Velkoryse pojatá kniha s krátkou předmluvou a úchvatnými reprodukcemi plakátů ze sbírek pražského Vojenského historického ústavu. Překvapivě převažují americké a britské plakáty, těch německých a rakousko-uherských je jen pár. Povětšinou líbivá grafická práce a malba podložená manipulativními vlasteneckými hesly. Bylo by zajímavé doplnit tuto kolekci i nějakými protiválečnými plakáty, protože z toho nadšení pro armádu a válčení mi během prohlídky začala v uších znít One od Metallicy a vzpomněl jsem si na knihu Johny si vzal pušku... Úplně vidím nějakého mariňáka majícího v kapse plakát s Christy Girl a hláškou "Chci tě... do námořnictva" jak leží rozsekaný někde v polní nemocnici případně loká studenou vodu Atlantiku po té, co jeho loď šla ke dnu po zásahu torpéda z U Bootu.
Nebe pod Berlínem
Jaroslav Rudiš
"Někdy stačí tak málo, aby to znamenalo tak mnoho, někdy stačí jedno slovo, aby se zapomněla celá věta, celý odstavec, celá kniha, aby se začala vedle stavět nová slova do nových vzorců a odstavců. Jo, jsem tady, abych zapomínal a ne se rozpomínal, nebo se rozpomínal, ale nejdřív zapomínal, teď hltám lačně to slovo, které fungovalo jako roznětka, a nuluju mozek. To sloví zní: ,Šukej mě.'"
Šumava… hranici přecházejte po půlnoci
Vilém Hrach
Šumava je drsný a romantický kraj kudy doslova kráčejí dějiny. Kniha Viléma Hracha ze zaobírá jedním z nejtemnějších období, kdy šumění zdejších hlubokých lesů občas proťala dávka ze samopalu a kdy tudy utíkali lidé před novým totalitním režimem. Kniha je rozdělená na dvě části. A to jak způsobem vyprávění, tak i geografickým umístěním. Zatímco první část se zaobírá událostí posledního přechodu legendárního pašeráka a převaděče Kiliána Nowotnyho a odehrává se v okolí Kvildy a Františkova, druhá popisuje události několika přechodů z prostoru Hartmanic. Dokonce i literárně se obě části liší - v první používá autor metodu vyprávění jedné události z pohledu několika lidí, což je hodně zajímavé, někdy ale bohužel trochu otravné, protože děj se pak často opakuje. V druhé je to pak klasické mírně literárně zpracované citování spisů z archívu. Obě části mě svým způsobem bavily a dokonce bych řekl, že literárně dost válcují dřívější a známější Návrat krále Šumavy. Sympatický je rovněž autorův názor, že přístup zahraničních špionážních agentur k činnosti na hranicích i ve vnitrozemí nebyl moc profesionální a ohleduplný k místním pomocníkům, s čímž se nelze neztotožnit.
Punk v obrazech
Radka Veverková
No sláva, konečně někoho napadlo vydat knižně fotky punkového dokumentátora Štěpána Stejskala. Již dříve se řada jeho snímků objevila v jiných publikacích a výstavách, ale na nějakou ucelenou kolekci si musely počkat pár desítek let. Kniha je udělaná skvěle a kompiluje výbor Štěpánových snímků od začátku osmdesátých let až do současnosti. Řada z novějších fotek je pak barevná. Vše je orámováno vzpomínkami několika punkových hudebníků na setkání a zážitky se Štěpánem a letitým, i když hodně podrobným a dobrým rozhovorem ze zinu Komunikace, který si dokonce pamatuji a někde ho mám v originále. Tahle kniha je zkrátka bomba, takže velká pochvala editorce i vydavateli.
Dívka se stříbrnýma očima
Samuel Dashiell Hammett
Až do poslední chvíle jsem netušil, že se jedná o povídky. Skočil jsem po knize v antikvariátu prostě proto, že znám Maltézského sokola a že Dashiell Hammet je považován vedle Chandlera za předního představitele americké drsné kriminalistické školy, což je styl, který zbožňuji. A byl jsem naprosto spokojený. Ani jedna povídka není slabá, právě naopak... mají drive a jsou patřičně tvrďácké, přestřelkami a mrtvolami se v nich nešetří. Anonymní obtloustlý agent Kontinentální detektivní agentury, který všechny povídky spojuje, je sympatický cynický chlápek, který vás svým pragmatickým přístupem k lidským slabostem vždycky dostane na svou stranu. Navíc mě pokaždé odrovnalo to lakonické konstatování na konci každé povídky: "Pověsili ho, " a tak podobně.
Jako hodnotný považuji i doslov od překladatele Michaela Žantovského, dozvěděl jsem se z něho hodně o Hammetově životě a řadou faktů jsem byl docela překvapený (třeba, že byl po své názory vězněn neblaze proslulým McCarthyho Výborem pro neamerickou činnost).
P.S. těch těstovitých obličejů jsem si všiml také :-)
Punk not dead
Eduard Svítivý
Spíš než nějakou faktografickou hodnotu přináší kniha Punk Not Dead svědectví o těsně porevoluční době. Je napsaná zvláštním rozkolísaným způsobem a některé části mě dokonce dost iritovaly. O nějaké přehlednosti nebo systematickém mapování československého punku před rokem '89 se nedá až na pár vyjímek mluvit. Jedná se spíš o útržky vzpomínek a rozhovorů. Jako svědek rozervané a naivně přitroublé doby začátku devadesátých let ale cené - včetně očividného latentního rasismu několika zúčastněných, který vedle přiznávaných odkazů na Dead Kennedys (mimo jiné zpívajících hit Nazi Punks Fuck Off) působí opravdu tragikomicky. Zájemcům o historii tuzemského punku doporučuji raději Kytary a řev od Filipa Fuchse.
Protektorátem po stopách parašutistů
Pavel Šmejkal
Další z úžasných průvodců po druhoválečné historii Čech a Moravy. Opět musím žasnout nad fůrou práce, kterou musel autor knize věnovat a hluboko před ním smeknout. Na druhou stranu si neodpustím povzdech, že možná by bylo lepší zmíněnou energii přetavit místo do průvodce do komplexní knihy o paravýsadcích na našem území, případně zvolit trochu jiné členění než po regionech. Víc než u jiných průvodců z této edice je tady totiž znát roztrhání jednotlivých příběhů podle lokalit, což má za důsledek jistou roztěkanost knihy (na což v úvodu autor sám férově upozorňuje). A to je trochu škoda, protože všechny zde uvedené příběhy jsou skutečně silné a v časové roztříštěnosti se občas trochu ztrácí. A tak asi po čase sáhnu po letité knize Bylo málo mužů od Jiřího Šolce, abych si jednotlivé výsadky oživil a tohoto průvodce použiji jako upřesňující "přílohu". Očekávám, že tak vznikne takřka dokonalá kompilace.
Pašeráci
Franta Sauer (p)
Jsou v podstatě dvě historie - ta oficiální plná vznešených ideálů a hrdinských činů a pak ještě takzvaná historie všedního dne, která jde více do hloubky a je v podstatě pragmatická. Pašeráci nám nabízejí tento druhý pohled. Franta Sauer jistě není žádným objektivním pozorovatelem a z knihy je občas patrno, že co se mu nehodí do krámu, klidně přejde nebo odsune na vedlejší kolej, ale těžko jej obviňovat z toho, že vyprávěné události si vymyslel a nikdy se nestaly. Poskytuje tak autentický pohled na pražskou bohému, anarchistické a dělnické hnutí přelomu 19. a 20. století. Zde se drží zmíněného pragmatického pohledu a na řadě příkladů dokládá, že ideály jsou sice jedna věc, ale prázdný žaludek a vlastní prospěch věc druhá. To činí velice zábavnou a vtipnou formou a pro všechny, kdo se o zmíněné období zajímají je tak tahle kniha velice cenná.
Persepolis 2
Marjane Satrapi
Druhý díl Persepolisu je možná trochu víc existenciální než jednička. Více se zde řeší dospívání pubertální holky, její první lásky a snaha vytvořit si své místo ve světě. Trochu míň politika a náboženství. I když to tu samozřejmě je také, zejména ve vztahu západní společnosti k přistěhovalcům a jejich integraci. A také v perspektivě nesdělitelnosti hrůz a útlaku lidem, kteří si žijí v poklidu v Evropě, nechápou, že jinde může být hůř a tak se chovají v duchu hesla, že sytý hladovému nevěří. Za mě opět super.
Střepiny v trávě
Vladimír Körner
Vladimír Körner je jedním z největších českých spisovatelů dvacátého století a již svou prvotinou dokázal, že mu tahle pozice právem náleží. Hutný a temný příběh o snaze zacelit rány z války vyprávěný impresionistickým a melancholickým stylem. Úžasná práce s jazykem a hluboký vnor do týraných duší. Velice lidské a přesvědčivé, možná kvůli tomu, že i sám autor ve válce ztratil otce. Přečteno na jeden zátah a v němém úžasu...