Humorně podávaná smutná témata. Tak by se rozhodně dala shrnout Backmanova díla. Muž jménem Ove, je Backmanův nejznámější román a rozhodně odpovídá svým nejlepším recenzním. Nesnaží se tvářit "příšerně poučně" a moudra podává sarkasticky a s nadhledem.
P.S.: Rozhodně doporučuji i další Backmanova díla, například Úzkosti a jejich lidé.
Kniha nejlepší přítel člověka. Babička pozdravuje a omlouvá se tento citát rozhodně splňuje na výbornou. Mezi postavami si určitě vyberete alespoň jednu kterou si zamilujete (pro mě je to Wors). Nejvíce se mi na knize líbí pohádkové nádech reálných situací. Celá kniha se totiž odehrává na půl v našem světě a napůl v říši před procitnutím. Kdybych měla vyzdvihnout jednu skvělou vlastnost knih Fredrika Backmana, byly by to rozhodně vztahy mezi postavami a charaktery postav.
P.S.: zjistila jsem že tajný jazyk maminky Vlčího srdce, kterým Elsa mluvila s babičkou je Esparanto
Hledáte nějakou milou, zimní, vtipnou, romantickou knihu, která není klišé, ani hloupá? Tak to jste jí asi právě objevili. Zámek v oblacích je perfektní kniha k dece, horké čokoládě, sněhovým vločkám za oknem a Vánocům!
Já to mám tak strašně moc ráda!
Obojí, ale s chlebem se neobtěžuj prosím.
Až sníh leží, tydlidum. Všude, všude, žádný neví, tydlidum, jak mi zima, tydlidum na pracičky, tydlidum, bude, bude.
To vám přece každý poví, že med chutná medvědovi, včely bzučí, bzum, bzum, bzum. Chystáme med medvědům.
Přece jsem to nepoplet. Vždyť vím že jsem tam čet - MET.
Kelepejte dyž čekaté odpoveď. Zvoňte dyž nečekaté odpoveď.
Mnoho hoho šetěsetí.
Kdo našel ocas? Já řekl medvěd. Zrovna v devět. (Ve skutečnosti bylo tři čtvrtě na jedenáct.) Já našel ocas.
- To jsou jedny z mých nejoblíbenějších citací z knihy.
Já mám tuhle sérii TAK ráda! Je plná krásných kouzel a strašně se mi líbí všechny postavy.
Coco - ta hlavně proto, jak se umí ze všeho radovat, její nadšení je prostě senzační
Riche - líbí se mi její důraz na originalitu a samozřejmě taky vztek-richek
Tetia - její děkuji za děkuji je úžasné
Agáta - u té neumím přímo říct, co přesně se mi na ní líbí, ale mám tuhle postavu taky strašně ráda
Štětináč - tahle postava je zkrátka dokonalá
Ateliér - mohlo tam být vůbec lepší místo děje? nemohlo
Nebudu vypisovat další postavy, ale mám ráda jak je, tak všechna zákoutí, místa, kouzla a další skvělé detaily!
Velmi krátká kniha, která vám za deset minut ukáže pravdu kterou mnozí hledali a hledají celí život. Jestli máte možnost si jí přečíst, tak rozhodně čtěte. Pevně věřím, že kniha jednou bude ještě známější a provede svým krásným a pravdivým příběhem ještě spoustu lidí. A nakonec dodávám: B! C! D!…
Určitě bez váhání doporučuji všem. Protože je to pravdivý příběh a může toho hodně dát. Naprosto dokáže vnést do (velmi smutného) děje. Kdo máte možnost si ji přečíst, tak určitě čtěte, nezabere tolik času a má v sobě důležitý odkaz i poselství.
(SPOILER) Série je naprosto skvělá (s Xemeriusovými poznámkami v čele), ale přijde mi, že ta hlavní zápletka (že je Gwendolyn dcerou Lucy a Paula, byla znatelná už od první knihy. Už v prologu jsem si říkala 'Hm, to vypadá jako by ti dva lidé nechtěně opustili své dítě…'
Wendy mezi zemí a nezemí se mi líbila hlavně proto, že krásně vystihla pocity mladé dívky po tom, co přišla o velmi blízkou osobu. Je tam krásně, jak slovně i graficky znázorněn pocit, který připomíná ponoření se do ledové vody a pak bušení na led nad vámi. Přesně takový dojem ve mně kniha zanechala. Za to přirovnání s vodou může i to, že Wendy o svého bratra přišla právě proto, že se jí utopil. Myslím, že kniha je velmi dobrou volbou pro ty, které zajímá četba s psychologickou náplní. Tato kniha toho může rozhodně hodně dát.
Hodně mě zajímají knihy s tématem autistického spektra, takže Hledání Phoebe jsem si nemohla nechat ujít. Pro ty, které by zajímal Phoebin knižní výběr, tady jsou mé (snad úplné) poznámky knih které Phoebe četla v období kdy se kniha odehrává:
* Maková válka - R.F.Kuaganová
* Silmarillion - J.R.R.Tolkien
* Hobit - J.R.R.Tolkien
* Pán Prstenů - J.R.R.Tolkien
* Rudý úsvit - Pierce Brown
* Zlomená země - N.K.Jemisin
* Levá ruka tmy - K. Le Guinová
* Kolo času - Robert Jordan
Ne že bych z toho četla víc titulů než Hobita, s Phoebe máme opravdu jiný knižní vkus.
P.S.: pro ty, které zajímá téma poruchy autistického spektra v knihách, tak můžu doporučit knihy Stínka nebo Řvi potichu brácho.
Obrok je obrok a hrách je hrách. Co k tomu víc dodat, než že je tahle kniha naprosto (nemám tohle slovo vůbec ráda, ale tady ho musím použít) geniální.
A zde jsou sesbíraná moudra z knihy:
* Ani klekánice nenosí semenech na půdu sama!
* Kdo se hádá o komáří řešeto, nemůže tančit s kozou u Podmokel!
* Ani kolínští husaři nechodí do lesa bez obojku!
* Kdo ví, kde má čmelák žihadlo, tomu nejsou kalhoty nikdy krátké!
* Základem života je názor na život.
* Bez topůrka ani věrtel nezakopeš!
* Žabinec bez brčka neusmažíš!
* Tak dlouho jsem krmil sysla, až spadla fujara do rákosí!
* Život je boj a ty jsi pes!
* Kdo neví, jak z konopí, musí do Prahy pro rozum a do Budouli pro budem.
* Obrok je obrok a hrách je hrách.
Jaroš
* Jaroš chtěl být zlatníkem a byl.
* Jaroš vždycky říkal - život, to je nepopsaná kniha.
* Jaroš myslel na svou budoucnost, a proto se učil a učil a učil.
* Když se řekne Jaroš, ozve se Jaroš, a o to jde.
* Do Kutné hory bez galoší ani Jaroš nedojde.
Tohle je jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec (a že je pořádná konkurence). Divomora mám asi ještě radši než Nikdyuš. Celá série je krásně protkaná humorem, a hlavně je to naprosto dokonalá feel Good Vánoční kniha (sice se neodehrává o Vánocích, ale to vůbec nevadí) která ale není jedna z těch béčkových. Je to prostě skvost, který si zamilujete.
Já vím že má Dex jahodově bloňdaté vlasy, ale pořád si ho přestavuju jako Tartu z Ateliéru špičatých klobouků. Když se řekne Dex, vždycky si představím obálku osmého dílu Ateliéru, na které je Tarta.
Jinak ta série je naprosto skvělá, určitě jedna z nejlepších jaké jsem četla.
Nádhera. Pohádky, byly mou první knihou od Oscara Wilda, a velmi se těším až si přečtu nějaké jeho další slavné romány, protože tohle bylo skvělé! Směle by se to mohlo řadit k povinné literatuře (když tak alespoň doporučené), protože v životě jsem nečetla pohádky, s tak krásným poučením. Oscar Wilde byl skvělým vypravěčem a svět který nám chtěl ukázat vymaloval do posledního detailu. Jsem velká fanynka Andersenových pohádek, ale tohle snad bylo ještě lepší. Ale zároveň také náročnější. Klasické lidové pohádky jsou pro děti určeny proto, že mají většinou jasně danou hranici dobra a zla. Buď je postava záporná nebo kladná, maximálně se ze záporné stane kladná nebo naopak. To malé děti výborně chápou. Andersenovy pohádky jsou v tomto ohledu o hodně složitější a taky smutnější. Ty bych tipla tak 7+ aby z toho dítě něco mělo. Ale Pohádky Oscara Wilda? V kolika letech to má člověk dítěti přečíst? A došla jsem k závěru že na tuto knížku si člověk musí přijít sám, protože je pro děti tak velké, že už se snad ani dětmi nazvat nedají.
(SPOILER) I přes prvotní velké nadšení z této fantasy série, pro mne byla tahle kniha poslední. Mám velmi ráda tento typ beletrie, ale série mi nakonec nebyla moc sympatická. První kniha se mi velmi líbila, druhá taky, se třetí nadšení trochu opadlo a čtvrtou už jsem ani nedočetla. Tady jsou z mého pohledu dvě mínus a plus knihy:
- Na knize mi hodně vadilo, že se neumím sžít s postavami. Dokonce i Alea mi připadala i po pár dílech velmi cizí. Zdálo se mi, že je vůbec neznám. A to je u Middle grade série velké mínus.
- V tomto díle už mi připadalo, že se nějaká témata pořád opakují. Velmi se mi líbí ekologické poselství knih, ale připadalo mi, že na to čtenář narážel častěji než bylo nutné.
+ I přes všechno co mi na sérii vadilo, musím uznat, že je to krásně zasazené do příběhu, zápletka je taky působivá a mořský svět je nádherně do detailu popsaný.
+ Velmi na knize oceňuji, že má mladším generacím předat takto důležitou zprávu, jako je ochrana světa, který je naším domovem
Závěrem bych tedy ráda dodala, že série je to jistě zajímavá, ale stejně jako každá kniha nesedne všem, a proto jsem chtěla vypíchnout pár důležitých bodů, které by mohly některému čtenáři vadit.
Jedna z mých nejoblíbenějších fantasy sérií. Hodně se mi líbilo humorné zpracování knihy a taky postava Merlina. Přikládám svou oblíbenou pasáž:
Z oblaku mlhy se vynořil Merlin v obnošeném kouzelnickém klobouku a s hůlkou v ruce. Vypadal přesně jako všichni bělobradí čarodějové z pohádkovch knih, kteří znali odpověď úplně na cokoli. Potom mu ale na nos sedla vosa a Merlin s hlasitými nadávkami na rtech vyrazil, jako když střelí. Plášť mu v běhu vlál a odhalil pár limetkově zelených ponožek.
To co jednoho chrání, může druhému ubližovat. Krásná kniha, kterou rozhodně doporučuji si přečíst, opravdu stojí za to. V jedné části, kdy měla jedna z postav začít hrát na housle, jsem se přistihla jak v duchu říkám: "No tak, zrychlete to, já už ho chci slyšet hrát!" Pak mi až došlo, že čtu knihu, a tudíž nemůžu slyšet co dělají postavy… Na závěr dodávám jediné: hrál opravdu nádherně.
Moje asi nejčtenější kniha. Když jsem byla malá, neuměla jsem se od ní odtrhnout a do dneška si ve spoustě situací vzpomenu buď na nějakou pasáž knihy nebo Sempého ilustraci. Rozhodně skvělý humor, který je nejlepší číst když je člověk malý a pak si ho pravidelně připomínat.
Krásné poučení o životě s autismem. Strašně se mi líbil nápad s tykadly, které znázorňovaly jinakost. Jeden z těch krásně zpracovaných komiksů, které toho říkají opravdu hodně.
